Kristen: Metoda pokus-omyl je v době koronaviru nebezpečná. Zvlášť v rukou ministra

Vojtěch Kristen

03. 04. 2020 • 12:30

KOMENTÁŘ VOJTĚCH KRISTENA | Bezchybně se připravit na epidemii neumí nikdo. Ani sebelepší vláda, sebepropracovanější krizový plán. O to důležitější jsou schopnosti vrcholných politiků čelit současné situaci v reálném čase. A červený svetr stranou, ti čeští připomínají slůňata v porcelánu, která proti jedné z největších krizí moderních dějin vytáhla metodou pokus-omyl.

Nejhorším stavem na finančních trzích je nejistota. Nedostatek informací o budoucím vývoji, absence zpráv, které naznačují, zda je lepší nakoupit, nebo prodat. Taková nejistota je dokonce horší než špatná zpráva. S tou se totiž poměrně jednoduše vyrovnáte, dokážete minimalizovat škody. U nejistých scénářů vám nezbývá než čekat a doufat.

Ve velké nejistotě nyní drží vláda nemalou část společnosti. Třeba živnostníky, kteří kvůli epidemii koronaviru a vládním nařízením ze dne na den přišli o svůj příjem. Dva týdny nevěděli, zda pro ně vláda připraví nějakou podporu, až na konci března se začaly objevovat první obrysy záchranného balíčku. Ten měl zprvu podobu patnácti tisíc korun měsíčně, posléze se plán nečekaně změnil na jednorázových pětadvacet tisíc, nicméně s drakonickými podmínkami. Jenže dnes je zase všechno jinak, ministryně financí Alena Schillerová pod palbou kritiky ze všech směrů uznává, že její poslední verzi plánu je třeba dále přepracovat. 

Stejnou metodu pokus-omyl a výhled nejistoty na přelomu týdne zažily také banky. Alena Schillerová v neděli do televizního éteru vypustila svůj plán na plošné odložení splátek úvěrů. Problém byl v tom, že bankovním domům o tom předem nic neřekla, navíc z vyjádření ministryně nebyly zřejmé detaily návrhu a banky se obávaly té nejhorší možné interpretace. Některé z nich proto celkem logicky dočasně stopnuly připravované programy finanční pomoci pro své klienty, zahedgeovaly se proti nejistotě budoucího vládního opatření, u kterého v té době nebylo zřejmé, zda na něj nebudou muset vynaložit vysoké administrativní a finanční zdroje.

Až o pár dní později se vše vyjasnilo a ministryně, nyní již po konzultaci s největšími finančními ústavy, představuje plán na možný odklad splátek úvěrů lidem zasaženým koronavirem. Ovšem pokud by se diskuse těch nejlogičtějších stakeholderů, ministryně a bank, uskutečnila ještě před nedělním polovýkopem v médiích, všem by se během prvních osmačtyřiceti hodin tohoto týdne dýchalo o dost lépe.

Metodu pokus-omyl si však kromě ministryně financí přisvojují i její vládní kolegové, kteří tváří v tvář jedné z největších krizí moderních dějin připomínají slůňata v porcelánu. Přicházejí s často nelogickými, polovičatými a nedomyšlenými opatřeními, která následně pod kritikou společnosti, opozice a profesních organizací korigují až do chvíle, než se – alespoň ty nejhlasitější – protesty přestanou ozývat.

Tu třeba když vláda připravila pro seniory zábavnou hru „uhádni časové pásmo v obchodech vyčleněné pouze pro starší lidi“, a aby to nebylo triviální, hned dvakrát jim změnila pravidla hry. Nebo když ministr zdravotnictví každý den sliboval dodávky ochranných prostředků proti koronaviru až do chvíle, než ministerstvu vnitra kvůli chronickému nedostatku došla trpělivost a začalo je v cizině raději nakupovat a distribuovat samo. O útoku na zdravý rozum v podobě zákazu produkce dezinfekčního gelu záludným lihovarníkům, zmatků ohledně toho, kdo má stát v čele krizového štábu, případně zákazům testování na koronavirus laboratoři bez zbytného papíru, ani nemluvě.

Problém je v tom, že doba koronaviru není časem na nedomyšlená opatření a polovičaté návrhy. Vláda si musí uvědomit, že to, co česká společnost nyní potřebuje nejvíc, jsou její rychlé, účinné a promyšlené kroky k nápravě situace, nikoliv obden rušené návrhy. Ať exekutiva přichází s ucelenými koncepty a namísto vlastního PR se soustředí na podstatu problému, lidské i finanční zdroje na to má. Pokud to nedokáže, jenom tím zvyšuje míru nejistoty ve společnosti, což nepomáhá vůbec nikomu. Ve volebním důsledku dost možná ani samotným vládním stranám.  

SDÍLET