Maňák: Daňový apetit vlády roste. Další kořistí jsou miliardy od pojišťoven | info.cz

Články odjinud

Maňák: Daňový apetit vlády roste. Další kořistí jsou miliardy od pojišťoven

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Babišova vláda nakonec přece jen zacílila svůj daňový apetit na jeden celý tržní segment, i když sektorové zdanění jako takové premiér navenek odmítl. Jak jsme se minulý týden dozvěděli, obětí jednorázového záseku se mají stát pojišťovny. Proč? S jemnou nadsázkou řečeno, vláda využila faktu, že mají finanční rezervy, které by se daly „bezbolestně“ přemístit do státní kasy.

Vláda a její finanční ministerstvo se v rámci tzv. „daňového balíčku“ pokoušejí uzákonit jakési jednorázové, či přesněji „dvourázové“ zdanění technických finančních rezerv, které si povinně vytvářejí tuzemské pojišťovny. Pokud by se jí tento daňový kousek povedl, získala by od pojišťoven během dvou let zhruba 10,5 miliardy korun.

Nelze s jistotou předpovědět reálné důsledky. Pojišťovny, nepochybně ve vlastním zájmu, argumentují možnými negativními dopady na klienty či dokonce škodami plynoucími z dopadu klimatických změn, jež svými rezervami chtěly pokrývat... Bez ohledu na to je jisté, že zásah shůry není ve prospěch pojišťoven ani klientů. Jinak by šlo o důkaz prospěšnosti zdaňování pro zdaňované subjekty, což je nesmysl.

Jde tu však o princip. Sledujeme vládní pokus o jakousi elegantní analogii sektorového zdanění, které se tváří jako ryze technická záležitost, ovšem s výnosem desítky miliard pro nenasytné erární potřeby. To, k čemu se – přes nátlak ČSSD – hegemonické hnutí ANO neodhodlalo v oblasti bankovnictví, chystá se nyní v modifikované podobě provést v sesterském pojišťovnictví. Obětí se stává celý sektor a to na základě politického motta: „ber, kolik můžeš, tam, kde jsou dostupné peníze a kde se masivní zdanění nesetká s masivním voličským odporem“.

Ministerstvo argumentuje tím, že pojišťovny disponují výhodou, jakou prý v Česku nikdo nemá. Vytvářením rezerv si prý mohou regulovat základ daně a odkládat tím její úhradu. Taková výtka je zřejmě pravdivá, ale současně také diskutabilní. V Česku přece existuje přehršel daňových výjimek. A nejen to, mnoho firem si vedle daňových optimalizací může pomáhat třeba čerpáním obrovských dotací z veřejných zdrojů. Odvolávat se v takové situaci na hypotetickou daňovou spravedlnost zavání (z hlediska výjimek a možností optimalizací) pokusem o řešení kvadratury kruhu.

Nic to nemění na faktu, že přístup vlády k pojišťovnám je účelový. Zmiňovaná „výhoda“ pojišťoven se přece nezrodila ze dne na den. Vláda se k útoku na „technické rezervy“, tedy fakticky k sektorovému zdanění pojišťoven rozhodla až teď, kdy jí teče do fiskálních bot. Tedy, kdy vládní příjmy nerostou tak pohádkově, zatímco výdaje mají tendenci přesně opačnou.

V tom je zakopaný pes. Již delší dobu v Česku dochází k „babišovskému paradoxu“, kdy ekonomika stabilně roste, ale stát přesto plodí dluhy, a proto se snaží vyčmuchat peníze všude tam, kde je lze relativně snadno vzít. Vláda v rámci vžitých instinktů maximalizuje příjmy a záměrně ignoruje reálné možnosti k úsporám. Ponechme nyní stranou proklamovanou snahu ministryně Schillerové k rušení úřednických míst, která si zatím žije ryze virtuálním životem.

Nemá smysl zkoumat, kde, jak a proč mají pojišťovny v rezervách miliardy. Podstatnější je, že stát jako dravec zavětřil kořist a chystá se na ni vrhnout. Dravec také nezkoumá, kde se na místě vzala oběť a čím se předtím krmila. Dravec útočí, neboť jej k tomu ženou jeho pudy a instinkty. V duchu takové „logiky“ hrozí, že se do vládní politiky brzy dostane i „sektorové“ zdanění bohatých, ať už firem či jejich majitelů. Jistě ne hned, neboť předseda vlády je miliardář, na kterého si státní zdaňovací stroj netroufne.

Ostatně, vláda se v rámci navrženého daňového balíčku pokouší novými či vyššími daněmi ostřelovat mnoho jiných, snadněji dostupných cílů. Podle kritiků jsme svědky pokusu o největší a nejkomplexnější zdanění za posledních deset let. Něco na tom bude, uvážíme-li, že nový „daňový balíček“ – vedle již zmiňovaného „zkásnutí“ pojišťoven – políčil například na výhry v loterii (paradoxně, včetně státní 'Účtenkovky'), domovní plynové kotelny, loterijní společnosti (jak vidno, sektorové zdanění je v tomto tržním segmentu již „běžnou záležitostí“) či internetové společnosti. Nemluvě o navrhovaném tvrdším zdanění tvrdého alkoholu a tabákových výrobků. To vše má být „okořeněno“ zvyšováním státem účtovaných poplatků za služby, jako je vklad do katastru nemovitostí.

Zdaňovací a poplatkové mlýny státu tedy melou pomalu, ale jistě. Česko je na tom v rámci EU z hlediska celkové výše zdanění pořád ještě poměrně „dobře“. Jenže, to vypovídá spíše o neblahé situaci v jiných zemích, než o skutečně zdravých poměrech v Česku. Zdanění u nás se postupně přibližuje průměru v rámci Evropy. To s sebou nese kritický důsledek. Česko se zbavuje konkurenční, růstové výhody.

Nezapomínejme, že Česko z hlediska reálných příjmů a životní úrovně nadále (a pořád stejně hluboce) zaostává za vyspělými západoevropskými zeměmi v rámci EU (o dalších evropských zemích jako jsou Švýcarsko či Norsko ani nemluvě). Objektivním pozorovatelům přece musí být zjevné, že vysokým zdaňováním (všeho a všech) a vysokým přerozdělováním po vzoru bohatších evropských zemí se nelze dopracovat k jejich úrovni prosperity, potažmo k vyrovnání životní úrovně širokých skupin obyvatelstva.

Pokud by se k těmto stále mnohem bohatším ekonomikám chtělo Česko přiblížit, muselo by provádět lepší ekonomickou politiku, než tyto země. Muselo by vykročit na cestu ekonomické liberalizace a nízkého zdanění. Tedy na cestu přesně opačnou, než po jaké nás žene současná vláda svými daňovými balíčky a účelovým (pseudo)sektorovým zdaněním tuzemských pojišťoven.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud