Maňák: Eurodotační výbušnina. Viníkem není jen Babiš, ale i ti, kdo udržují systém v chodu | info.cz

Články odjinud

Maňák: Eurodotační výbušnina. Viníkem není jen Babiš, ale i ti, kdo udržují systém v chodu

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Návrh auditu Evropské komise popisující dotačně-premiérský střet zájmů Andreje Babiše připomíná pokus o znovuobjevení Ameriky. Ve své podstatě je situace jasná od chvíle, kdy tehdejší vlastník Agrofertu vstoupil do politiky a propojil tak tento svět se svým byznysem. Silné pochybnosti ale vyvolává navenek polarizované vyznění kauzy, kdy je premiér prezentovaný jako hlavní a jediný viník, zatímco Evropská komise jako úctyhodná autorita a bezchybný ochránce spravedlnosti.

Realita je přitom odlišná. Andrej Babiš je sice jednoznačně viníkem přinejmenším v rovině etické. O jeho případné vině v rovině právní musí rozhodnout příslušné evropské orgány či soud. Zapomíná se ale na fakt, že bez eurodotací přelévaných soukromému sektoru by onen třeskutý střet zájmů nemohl vůbec nastat a to ani u kauzy Čapího hnízda, ani u dalších případů, jejichž vrcholem bylo 100 milionů korun na „inovativní“ výrobu toastovacího chleba…

Kdyby se EU nevyvinula v cosi, co by se dalo přejmenovat na „Evropskou přerozdělovací unii“, která přelévá peníze velkým a ziskovým soukromým firmám na jejich podnikatelské, ziskem řízené záměry, pak by se Andrej Babiš možná vůbec neocitl v dnešní šlamastyce. Dlužno také podotknout, že nebýt eurodotací, pak by současný premiér možná vůbec nevstoupil do politiky… Ale to je jen hypotéza.

Ale zpět k Evropské přerozdělovací unii a její Komisi. Možná ne každý si uvědomuje, že toto někdejší mírové společenství pro oblast uhlí a oceli se vyvinulo v cosi, co dnes už zcela zřetelně začíná připomínat superstát s vlastním rozpočtem, který umožňuje téměř bezedné přerozdělování peněz.

Výdaje eurounijního rozpočtu na období 2014 až 2020 dosahují zhruba 950 miliard eur, tedy v přepočtu nějakých 24,4 bilionu korun (při dnešním kurzu 25,8 Kč za euro). Samotný chod orgánů EU „spolkne“ cca 61 miliard eur, tedy zhruba 1,5 bilionu korun (zopakujme: celkem za 7 let). Na přerozdělování zdrojů, jehož součástí jsou i eurodotace, „zbývá“ nějakých 23 bilionů korun. Je tedy opravdu co přerozdělovat, přičemž právě tato činnost se pro mnohé stává středobodem bytí a nebytí.

Centrální politikou Evropské unie se staly operační programy a podobná přerozdělovací schémata, v nichž jsou rozdávány enormní sumy peněz těm, kdo „v tom umí chodit“, případně si z „čerpání“ udělali základ svého byznysu. Tato zjevná deformace systému se shodou náhod stala (zatím jen politickou) pastí pro předsedu vlády, jemuž nestačilo, že poměrně slušně a poklidně „čerpá“, ale který si k tomu ještě „přibral“ i nejvyšší exekutivní politickou funkci v zemi.

Jistě, dnes je už čím dál zřejmější, že Andrej Babiš není typický kladný hrdina. Nezapomínejme však, že jeho – prozatím jen etický – přečin nespočívá v jednotlivé protiprávní činnosti, nýbrž „jen“ v nepřípustné kombinaci dvou zcela legálních aktivit: v tom, že se stal premiérem (a před tím ministrem financí) a že „jeho“ kamuflované firmy čerpají dotace… Každá tato činnost je sama o sobě legální, ale po jejich spojení nastává pravý opak: výsledné jednání je nemorální, politicky neetické a možná i formálně nelegální.

O to více pak vyniká dvojsečnost unijního přerozdělování peněz. Pokud někdo z „evropských“ peněz (tedy fakticky z peněz poplatníků nejbohatších zemí) buduje – typově – například sportoviště, na která si, alespoň teoreticky, mohou přijít zacvičit všichni obyvatelé EU, dá se to strávit bez větších emocí.

Pokud však tyto křiklavě velkorysé prostředky tečou do kapes miliardářů, dokáží tento fakt s klidem strávit snad jen samotní příjemci a na nich závislé subjekty. „Agrofertí toasty“ a exponovaný střet politicko-ekonomických zájmů českého premiéra jsou však jen špičkou ledovce v kolosálním a toxickém dotačním moři. Babiš a komisní audit jeho svěřenského impéria průzračně zobrazují fatální systémový problém celé unie. Do skupiny záporných hrdinů, potažmo viníků průšvihové situace kolem eurodotací je proto nutné přiřadit také současnou EU a její vládnou orgán, kteří dotační systém vytvořily a udržovaly v chodu.

Je fakt, že se na unijní úrovni pokusili střet zájmů legislativně řešit a je fakt, že se pak v návaznosti Evropské komisi podařilo „vypátrat“ ukázkový případ právě v České republice. Jenže to je jen řešení parciálních důsledků. Prapříčinou problémů jsou samotné masivní eurodotace, tedy zejména ty „soukromobyznysové“.

Pokud by někdo měl skutečný zájem na uspokojivém řešení, musel by „seknout do živého“, tedy úplně zrušit či radikálně omezit eurodotace „babišovského typu“. Pokud k tomu nedojde, budou se na nižších úrovních nadále rodit a bujet stovky či tisíce méně viditelných (případně zcela neviditelných) dotačních střetů zájmů, než je ten tuzemský.

Tak či tak, samotná existence eurodotací, jakkoliv se nad nimi vznáší temný stín pochybností, nemůže být ospravedlněním „střetového“ jednání Andreje Babiše se všemi jeho peripetiemi a důsledky. Samotná existence výbušniny přeci také nemůže ospravedlnit činy s ní spáchané.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud