Maňák: Nemocenská se kvůli zrušení karenční doby stala ještě tvrdším bičem na podnikatele | info.cz

Články odjinud

Maňák: Nemocenská se kvůli zrušení karenční doby stala ještě tvrdším bičem na podnikatele

Nemocenské kormidlo se rukou zákonodárců opět přehouplo ve prospěch „pracujících“. Sněmovna totiž zrušila tzv. karenční dobu. Od července tak lidé budou dostávat nemocenskou i za první tři dny marodění. Dnes během prvních 3 dnů nemoci nemají na nemocenskou nárok. Jistou logiku měl přitom současný stav a má ji paradoxně i stav budoucí. Trvalým problémem nemocenského pojištění je fakt, že si jeho organizaci přivlastnil stát, který vše mění a organizuje dle okamžitých politických nálad a mocenských vrtochů vlád.

Je podstatné uvést, že zaměstnancům platí nemocenskou do 14. dne nemoci zaměstnavatel ze svých zisků. Teprve při delším churavění začnou nemocnému chodit peníze „od státu“, tedy z pojistného, které na tento účel zaměstnanci povinně odvádějí.

Samostatnou kapitolou jsou živnostníci. Ti se do nemocenského pojištění mohou zapojit dobrovolně s tím, že dostávají „za nemoc“ peníze až od 15. dne. Není divu, že „nemocensky“ pojištěných živnostníků není mnoho. Živnostník musí pracovat, nikoliv marodit.

Ale zpět k zaměstnancům. Dnešní stav, kdy povinně platí příslušné odvody, ale za první 3 dny nemoci nedostanou ani korunu, je obecně vzato divný. A jen dokresluje deformaci „nemocenského systému“, se kterým si politici dělají, co se jim právě zlíbí. Jakoby volič byl pouhou statistickou chybou v grandiózním součtu velkých čísel státu, nikoliv živou bytostí.

Pokud si zaměstnanec platí (a to povinně) příslušné odvody ze mzdy, mělo by se mu za dobu nemoci dostat patřičného finančního plnění bez ohledu na to, zda je člověk nemocný jen 2 dny, týden či déle.

Na druhou stranu, dnešní nastavení systému nahrává zneužívání nemocenské a to zejména nízkopříjmovými skupinami zaměstnanců, kterým se marodění „vyplatí“ více, než lidem s vysokou mzdou. Je jasné, že znovuobnovená nemocenská v prvních třech dnech nemoci nahrává ke zneužívání systému více, než když je marodění po několik prvních dnů takříkajíc „zdarma“. Karenční doba (v délce tří dnů bez nároku na nemocenskou) tedy jistý smysl dávala.

Problém zneužívání nemocenské lze – s nadsázkou řečeno – vyřešit jen tehdy, když budou všichni zaměstnanci brát vysoké mzdy (respektive platy v případě státních zaměstnanců), což rozhodně není na obzoru. Tento slabší bod stávajícího nemocenského systému tedy rozhodně nevyřeší stát (i když ten se o to přidáváním platů státním zaměstnancům snaží dost usilovně). Vzhledem k současné (stále poměrně nízké) úrovni a struktuře mezd lze proto očekávat, že hrazení nemocenské i za první 3 dny nemoci povede opět ke zvýšení míry zneužívání, což je pochopitelně jev negativní.

Pozitivem zrušení karenční doby (tedy třídenního marodění zdarma) může být to, že snad zvýší motivaci zaměstnanců zůstávat doma s běžnými nemocemi, jimiž by jinak (při přecházení nemoci) spolehlivě nakazili část kolegů na pracovišti.

Zásadním faktorem státem řízeného „nemocenského pojištění“ jsou dopady na zaměstnavatele. Po nabytí platnosti novely budou firmy muset platit nemocenskou svým zaměstnancům po dobu prvních 14 dnů nemoci. Nově tedy i včetně prvních tří dnů, ve kterých dosud platí „karence“, tedy „dočasné vyloučení z platnosti pojistky“.

Je evidentní, že zaměstnavatelé fakticky platí ze svého zisku nemocenskou (tedy část platu ve výši 60 % vyměřovacího základu) u většiny běžných onemocnění, protože u nich léčba obvykle netrvá déle než 2 týdny. Jde tak zcela evidentně o zásah do podnikatelské svobody. Stát firmám nařizuje, jak mají nakládat se svým ziskem, což je značně excesivní zásah do fungování firmy.

Nic na tom nemění ani to, že součástí novely o zrušení karenční doby bylo i snížení sociálních odvodů firem o 0,2 procentního bodu. Toto snížení odvodů zaměstnavatelům totiž nemůže „dorovnat“ jejich náklady vzniklé zvýšením plateb nemocenské svým zaměstnancům za dodatečné 3 dny marodění.

Na druhou stranu, rozumná investice firem do svých zaměstnanců je nepochybně efektivním využitím firemních prostředků. Pokud firmy za své prostředky zvýší komfort poctivých zaměstnanců v době jejich nemoci, nelze to považovat za něco špatného. Naopak. Bez loajálních zaměstnanců přece firma nemůže dobře existovat.

Slušná firma by tedy jistě i bez státního donucení umožnila dobrým zaměstnancům léčit se z nemocí bez toho, aby se nemocní lidé museli bát o místo či o své finanční přežití do dalšího měsíce.

Faktem také je, že pro silné firmy a zvláště pro ty, jež vyplácí vysoké mzdy, jsou politické šachmaty kolem nemocenských a karenčních dob ekonomicky nepodstatné. S nemocností svých lidí si umí poradit uspokojivě pro obě strany.

Problém je v tom, že do vztahu zaměstnavatelů a firem zasahují politici a stát si na „polopřímé“ řízení firem uzurpoval zákonodárné právo. Jde tu o princip. Samotný fakt, že zaměstnavatelé byli státní mocí donuceni platit prvních 14 dnů nemocenskou zaměstnancům, jde proti svobodě podnikání a nakládání s vlastním majetkem, tedy proti jedné ze základních svobod.

Stát skrze nemocenskou firmám nakazuje, jak mají naložit se svými prostředky. Oběma smluvním stranám vnucuje úpravu podmínek jejich dobrovolného vztahu, čímž opět vystavuje stopku základním svobodám. Povinná a státem nadekretovaná nemocenská se stává bičem na podnikatele, potažmo zaměstnavatele. Zrušením karenční se tento bič pro mnohé stává ještě více bolestivým. V nastalé situaci, kdy patronát nad nemocností v zemi převzal a drží stát, který určuje veškeré detaily včetně toho, kdy a kolik budou platit zaměstnavatelé ze svého zisku za „onemocnění“ svých lidí, jde o podstatný zásah do činnosti podnikatelských subjektů.

Ryze komerční pojišťovací služba finanční kompenzace za dobu pracovní neschopnosti, kterou si uzurpoval stát, se dlouhodobě stává předmětem politického boje, jehož výsledkem je stav, jenž části dotčených subjektů nevyhovuje vůbec a části jen velmi vzdáleně. Nalézt univerzálně nejlepší řešení „nemocenského“ pojištění pro všechny je přitom nemožné, jestliže o tak komplexní a lokálně diferencované záležitosti rozhoduje pár úředníků na ministerstvu a následně pár desítek poslanců, jejichž hlavním cílem je uspět ve volbách…

Pokud bychom chtěli najít optimální řešení, bylo by jediným logickým řešením zrušit státem organizovanou nemocenskou. Trh by si se zajištěním této služby dobře poradil. Každému by ušil nemocenskou na míru, stejně jako nabízí cenově a kvalitativně diferencované produkty v tisících dalších oblastí, do kterých si vlády zatím netroufají příliš ingerovat.

Soukromí pojišťováci a pojišťovny by nepochybně nabídli výběr různorodých nemocenských schémat a řešení pro každou konkrétní situaci a každého zaměstnance. Jenže, to by politici nedovolili. Jednak proto, že v rámci svých ideových vzorců nedůvěřují trhu a tedy ani svobodnému podnikání. A zčásti proto, že pro obhajování svého smyslu si potřebují udržovat co nejvíce regulatorních pravomocí. Státem organizovaná nemocenská je pro politiky nástrojem, kterým ovládají společnost a spolurozhodují o životech lidí v době jejich nemoci.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna ve 3 hodiny ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Game of Thrones s08e01 - shrnutí prvního dílu

Game of Thrones s08e02 - shrnutí druhého dílu

Články odjinud