Maňák: Pachatelé dobra. Babišova vláda si zásluhy za rozkvět ekonomiky připisuje neprávem | info.cz

Články odjinud

Maňák: Pachatelé dobra. Babišova vláda si zásluhy za rozkvět ekonomiky připisuje neprávem

KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Ministři se pravidelně předhánějí ve výčtu „dobra“, které v úřadu vykonali. Naposledy tomu nešlo uniknout při vleklé sněmovní debatě před hlasováním o vyslovení nedůvěry vládě. Proslovy místy připomínaly předlistopadová hlášení o plnění plánu výroby ingotů a daly se v nich nalézt značně sporné pasáže. Třeba ta, že je to právě Babišův kabinet, kdo má zásluhu na tom, že ekonomika vzkvétá.

Nikoho nepřekvapuje, když premiér Babiš proklamuje, že je na tom Česko nejlépe v historii. Veškeré zásluhy přitom pochopitelně přičítá výhradně svému působení ve vládě. Patří to k politickému folklóru, jehož základem je sebeoslavný marketing. Přitom vlády tržní ekonomice pomáhají především, když do ní zasahují co nejméně. Tím spíš se pak může rozvíjet, produkovat bohatství a uspokojovat potřeby lidí. Jenže to s marketingovou sebechválou nejde dohromady – jak by pak politici obhájili své ministerské počínání?

Nezapomínejme, že vláda (stát) jako taková žádné hodnoty neprodukuje. Skutečné bohatství tvoří podnikatelé na trhu a státní aparát jen hospodaří s penězi, které trh vygeneroval. V nejlepším případě je výsledkem jakýsi optimální stav, ve všech ostatních variantách – státní regulace, větší daně, ještě vlezlejší kontrola, nefunkční právní rámec – pak trh funguje jedině hůře, než by mohl. A produkuje méně.

Kam tím mířím? Dnešní Babišova vláda, potažmo vlády s jeho účastí, rozhodně nepatří mezi ty, které by do ekonomiky nezasahovaly. Nepatří ani mezi takové, které nechávají soukromý sektor a ekonomické aktivity lidí rozkvétat. Právě naopak, optikou Babišových vlád je každý buď sociálně závislý (a dá se tedy „koupit“ různými benefity z rozpočtu), nebo je preventivně podezřelý z podvodů – to v případě menších podnikatelů. Pokud podnikatelů přibývá a těm stávajícím se daří, není to díky vládě, ale navzdory jí.

Pokud si tedy někdo z tuzemské vlády chce přivlastňovat zásluhy za rozvoj ekonomiky, měl by nejdříve vysvětlit, jak může totální kontrola nad podnikáním (známý zlatý hřeb v podobě EET) pomáhat jeho rozvoji? Nemluvě o negativním dopadu na kvalitu služeb pro obyvatele, což je nepochybně fatální ukazatel životní úrovně. Totálně elektronicky kontrolovaný elektrikář či instalatér, bude – zcela logicky – čím dál víc energie vynakládat na tichou válku s kontrolory, než ve prospěch svých zákazníků…

Na této skutečnosti nemůže nic změnit ani to, že ministryně financí Alena Schillerová neopomněla ve své parlamentní „zprávě o stavu resortu“ vynášet elektronickou evidenci do nebes s poukazem na to, že (dle průzkumu) „více než dvoutřetinová většina občanů považuje EET za pozitivní opatření, stejně jako jej podporuje drtivá většina podnikatelských a oborových organizací zastupujících stovky tisíc podnikatelů a živnostníků“. Taková argumentace je krajně nepřesvědčivá.

Vraťme se ale k možnostem vlády a k tomu, jak „pomáhá“ rozmachu ekonomiky. Vedle utahování kontrolních šroubů jde o regulace, zvyšování platů státním zaměstnancům, masivní přerozdělování sociálním cílovým skupinám, přelévání národních či zahraničních dotací (včetně bizarních investičních pobídek) vybraným příjemcům (včetně někdejších firem předsedy vlády) a podobně. Vláda svou přerozdělovací politikou jistě pomohla řadě firem, jenže za cenu toho, že „odpomohla“ množství jiných, neboť úplně všem pomáhat nelze. Někdo tu pomoc musí zaplatit.

Ministryně Schillerová ale zjevně zastává teorii „vlády jako tvůrce bohatství“. Uvedla: „Zároveň jsme vládní politikou posílili robustnost domácí poptávky, zejména spotřebu domácností, a investice, a to včetně investic vládních institucí.“ To je klasický pokus o perpetuum mobile, který sice nevyšel, ale přesto je prezentován jako úspěch. Vláda sice odsátím peněz z kapes daňových poplatníků a jejich přesypáním do kapes jiných (chudších) spoluobčanů posílila poptávku části obyvatelstva a následně zvýšila tržby řady firem. Jenže, ony „robustní“ peníze musela nejdříve někomu sebrat. Někomu, kdo je mohl použít efektivněji a všeobecně přínosněji. To není reálné zvyšování bohatství, to není přirozený růst ekonomiky. Je to jen fiktivní hra na růst. Je to jen virtuální zlepšování obrazu dneška na úkor zítřka.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud