Články odjinud

Maňák: Zdaňování robotů je novým nápadem jak ospravedlnit další příjmy a státní regulace

Maňák: Zdaňování robotů je novým nápadem jak ospravedlnit další příjmy a státní regulace

Prudký technologický rozvoj posledních let s sebou nese i rozvoj státní „daňové tvořivosti“. Opětovně se proto vynořila myšlenka na zdaňování průmyslových robotů, kteří v továrnách nahrazují a budou čím dál více nahrazovat lidskou sílu. Politikům už nestačí zdaňovat lidi. Tentokrát políčili na roboty, tedy soubory neživých součástek řízených čipem. Berou prý práci lidem, takže si zaslouží potrestat. Nikoliv jejich rozbíjením, jako kdysi, nýbrž elegantním zdaněním.

Podle aktuálních informací se analýzou postupující robotizace výroby, stejně jako dopady na zaměstnanost a na daňové příjmy státu již zabývá státní Výzkumný ústav práce. Zjišťuje, o kolik peněz státní kasa „přijde“ tím, že továrny se budou automatizovat a robotizovat, v důsledku čehož se počet lidských zaměstnanců bude redukovat na minimum. Má zároveň přijít s možným řešením, jak tyto výpadky rozpočtových a pojistných příjmů nahradit. Nějaká forma zdaňování robotů, potažmo „robotizovaných“ firem se nabízí jako jedna z možností.

Po zdaňování výrobních robotů volají některé tuzemské politické strany. Ostatně, před drahnou dobou s touto myšlenkou přišel například i Bill Gates. A oficiálně možnost zdaňování robotů etabloval v Česku v roce 2017 exkomisař Vladimír Špidla z pozice šéfa poradců premiéra Sobotky. 

Myšlenka na zdaňování neživých robotů však spíše než jako obrana před negativním vlivem robotizace jeví jako snaha o získání dalších příjmů do státní pokladny a to neotřelým způsobem, který se širší veřejnosti může jevit jako relativně „rozumný“ a lépe ospravedlnitelný, než zvyšování přímých daní lidem.

Zvyšovat příjmové daně zaměstnancům či živnostníkům je totiž politicky nepopulární (jde o příliš velkou skupinu voličů). Naopak, zdanit „nelidské“ roboty (kteří nemají právo volit) se jeví jako spravedlivé a politicky málo bolestivé. (Ve skutečnosti by takové „robotí daně“ platili samozřejmě opět lidé, neboť majiteli robotů potažmo firem budou – snad – lidé a nikoliv roboti…).

Proč nevyužít toho, že se roboti stávají „inteligentnějšími“ a někteří se už i podobají lidem? Když už jsou zdaňováni lidé, mělo by být dle zdaňovací „logiky“ zpoplatňováno vše, co zavání alespoň špetkou (umělé) inteligence… Říkají si zřejmě zastánci nových daňových nápadů.

Stát má vžitou tendenci expandovat. A pokročilé roboty (či roboti) zjevně nabízejí unikátní příležitost k dalšímu posilování regulatorní moci vlád nad soukromým sektorem. Prizmatem státního oportunismu se tedy snaha o zdaňování nových subjektů – v tomto případě tak bizarních, jako jsou tovární roboty – zdá logická.  

Nelze spolehlivě předvídat všechny dopady masivnějšího prostupování umělé inteligence a pokročilých automatů či robotů do výroby, byznysu a společnosti jako takové. Stejně tak nelze spolehlivě předvídat dlouhodobější vývoj trhu, byznysu ani ekonomiky.

Jisté a jasné je však jedno. Neexistuje relevantní důvod předpokládat, že modernizací výroby, tedy zaváděním sebepokročilejších a sebeinteligentnějších robotů do továren a firem, se ocitnou bez práce masy lidí a stát začne dramaticky přicházet o daňové poplatníky, potažmo daňové příjmy či sociální odvody.

Opačná úvaha by zaváněla popřením reálného vývoje v uplynulých stovkách let. Nezapomínejme, že kdysi lidé rozbíjeli stroje (zdaňovat nové stroje tehdejší vlády zřejmě nenapadlo…), kteří jim údajně braly práci. Přestože nakonec stroje na celé čáře „zvítězily“, lidé neprohráli, ba právě naopak. Stroje je osvobodily od nejtěžší dřiny.

Zavádění supermoderních technologií a inteligentních automatů do výroby nadále trvá a tempo se v poslední době zrychluje, pochopitelně i v tuzemsku. Podívejme se tedy na výsledek tohoto procesu v České republice. Nezaměstnanost se dnes ocitla fakticky na nule – i mnozí státní úředníci přiznávají, že nepracuje už jen ten, kdo nechce pracovat. Počet ekonomicky aktivních obyvatel, kteří se živí prací a platí daně a sociální odvody, vystoupal na rekordní úroveň 5,3 milionu osob.

Přitom, stroje už téměř úplně vytlačily lidskou sílu ze zemědělství (manuální sběrači ovoce a zeleniny nechť prominou) a nejmodernější technologie najdeme v každé životaschopné firmě. Podle teorií a obav zastánců zdaňování robotů by v této situaci měly v ulicích propukat hladové bouře milionů nezaměstnaných. Ale opak je pravdou. V ulicích je klid, ale najít zaměstnance je téměř nemožné.

Co je zásadní uvést: navzdory prudce dynamické modernizaci (včetně robotizace) průmyslu a celého byznysu stát nestrádá nedostatkem příjmů. Ty rostou tempem stejně dynamickým, jako je dynamický rozvoj technologií a strojů. Srovnejme příjmy Česka v roce 1993, kdy neexistoval internet ani (v masovějším měřítku) mobilní telefony a kdy struktura a technologická „vyspělost“ průmyslu nebyla příliš vzdálena stagnujícímu komunistickému režimu. Činily 358 miliard korun.

V loňském roce už do státní kasy připlulo 1,4 bilionu korun, tedy téměř čtyřnásobek. Ekonomika se přitom za uplynulých 25 let modernizovala i robotizovala tempem přímo raketovým. Továrny se automatizovaly a propouštěly zaměstnance, jiné však personál a dělníky nabíraly. Daňoví poplatníci nevymizeli. Naopak. Je jich dnes rekordní počet, stejně jako je rekordní příjem státu.

Proč by měla další modernizace a robotizace probíhat s dlouhodobě negativními důsledky? Je bizarní chimérou dovozovat, že lidé propouštění z robotických továren zůstanou navěky bez práce. Nikdy tomu tak nebylo. A nebude tomu tak ani v budoucnu. Firmy i továrny sice zanikají, ale namísto nich vznikají nové, s lepšími nápady, jak poskytovat zajímavější produkty a kvalitnější služby zákazníkům.

Nové firmy potřebují a budou vždy (v historicky dohlédnutelné budoucnosti) potřebovat zaměstnance, jelikož člověk bude v mnoha oblastech vždy schopen nabízet trhu něco více, než neživý robot. Pracovití či vynalézaví lidé si vždy najdou obor svého pracovního uplatnění. Lidská tvořivost a inovace totiž nemají hranic.

Naopak, jasné limity má současná (a zřejmě i budoucí) nabídka pracovní síly. Průmysl v Česku strádá nedostatkem pracovníků, kterých dnes chybí až půl milionu! Může se někdo divit, že v takové situaci se trh snaží vymýšlet a zavádět do praxe výkonnější a inteligentnější roboty, které zastanou práci ještě více lidí, než dnes?

Notabene, když našinci (totéž platí obecně o Západu) zrovna nehoří touhou pracovat v průmyslové natož zemědělské výrobě? Koneckonců, ani silně robotizované tuzemské automobilky nemají dostatek pracovníků (a že jich potřebují hodně). Musí proto mohutně lovit ve vodách agenturních dělníků dovážených z ciziny. I v tomto kontextu se idea nového zdaňování firem, jež sázejí na robotizaci/automatizaci, jeví jako absurdní.

Obavy státu z toho, že s redukcí lidských pracovníků v továrnách vymizí daňoví poplatníci a stát tím přijde o daňové příjmy od fyzických osob, jsou liché; jsou v rozporu s dosavadním poznáním tržních zákonitostí a trendů. Změna struktury pracovních sil (od prosté tovární či zemědělské nádeničiny až do „terciální sféry, čili do služeb) probíhá stovky let. Nejnověji se hovoří o přesunu části pracovní síly do kvartérního sektoru, který je založený na znalostech. Dělníci, zaměstnanci nezmizí s příchodem dalších a lepších robotů. Jen se přelijí jinam – buď v rámci své původní firmy, nebo za jinou pracovní aktivitou.

Přesto si státy pohrávají s myšlenkou házet firmám pod nohy klacky ve formě zdanění robotů…. Proč by ale měly být firmy či továrny trestány za to, že modernizují a tedy optimalizují výrobu – třeba zaváděním nejpokročilejších robotických technologií? Pokud bude stát podnikatelům hrozit trestem za modernizaci ve formě uvalení „robotické daně“, pak firmy modernizovat nebudou a zkrachují pod tlakem globální konkurence. Anebo přesunou svoji výrobní a technologickou základnu jinam.

Volání po nových daních, třeba i v podobě zdaňování robotů jsou tedy primárně typickým projevem expandujícího státu, který – ať už v reálných či nereálných – obavách o zajištění setrvalého nárůstu svých příjmů se jako tonoucí se stébla chytá každé hypotetické možnosti, jak získat ještě větší daňové příjmy. Roboty(-ti) za nic špatného nemohou, přesto se mají stát novým obětním beránkem na oltáři zdaňování. Dělat z robotů nepřítele ekonomiky či dokonce lidí však zavání primárně tmářstvím a sekundárně manipulací.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Hra o trůny (Game of Thrones)

Redakce INFO.CZ pro své čtenáře připravila tematický speciál k poslední řadě seriálu Hra o trůny (Game of Thrones). Zájemci si budou moci před osmou sérií postupně připomenout postavy i dosavadní odvysílané epizody a dozví se o všech nových trailerech a spoilerech, které vyjdou najevo. Premiéra osmé řady se uskuteční 14. dubna 2019 (v Česku 15. dubna brzo ráno).

O seriálu Postavy Rody Shrnutí epizod Herci Knihy Mapa Titulky Trailer Stolní hry Jak to dopadne? Fotografie z 8. série Cestujte po stopách Hry o trůny

Články odjinud