KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Proč vláda zakáže noční vycházení, ale nechá běžet výrobu, kde se řada lidí covidem nakazí? Nejsme náhodou svědky obětování dělnické třídy ekonomickým zájmům? Říká se tomu sociální darwinismus.
Vláda nám dlouho tajila data, kde se vlastně lidé nejčastěji nakazili koronavirem. Zřejmě věděla proč. Kritika pozdních, chaotických a těžko pochopitelných opatření by se pak mohla opřít o skutečně solidní základy. V září, kdy jsme si založili na současný průšvih a zároveň ještě hygienici jakž takž stíhali trasovat, se v zaměstnání infikovaly plné tři pětiny ze všech pozitivně testovaných. Další čtvrtina doma, dost možná právě od rodinných příslušníků, kteří si nákazu přinesli z práce.
Data, která minulý týden zveřejnilo Echo24, jasně ukazují, kde měli Babiš a spol. zasáhnout v první řadě, pokud by jejich prioritou skutečně bylo ono slavné „oploštění křivky“, neboli snížení čísla R, které udává, kolik dalších lidí nakazí jeden infikovaný. Kabinet se hájí tím, že ta čísla mají „sníženou vypovídací schopnost“. Záleží na tom, kde se nejvíc testovalo, neboť počet zachycených nákaz je zlomkem faktického stavu (dle pondělního vyjádření Romana Prymuly je v populaci nejméně půl milionu infikovaných).
I když ale vezmeme v úvahu ministrova slova, že zachycených případů je jen třetina, a rovněž nerovnoměrnost testování, jde o tak strašně vysoké číslo, že ho vláda měla vzít vážně. Sektory, které uzavřela – tedy školy, volnočasové aktivity či menší obchody – se na celkovém počtu pozitivních testů podílejí jen pár procenty. Továrny, kde je to zjevně daleko horší, ale „makají“ dál.
