Ochrana ekonomiky, nebo sociální darwinismus?

Martin Schmarcz

27. 10. 2020 • 13:43
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Proč vláda zakáže noční vycházení, ale nechá běžet výrobu, kde se řada lidí covidem nakazí? Nejsme náhodou svědky obětování dělnické třídy ekonomickým zájmům? Říká se tomu sociální darwinismus.

Vláda nám dlouho tajila data, kde se vlastně lidé nejčastěji nakazili koronavirem. Zřejmě věděla proč. Kritika pozdních, chaotických a těžko pochopitelných opatření by se pak mohla opřít o skutečně solidní základy. V září, kdy jsme si založili na současný průšvih a zároveň ještě hygienici jakž takž stíhali trasovat, se v zaměstnání infikovaly plné tři pětiny ze všech pozitivně testovaných. Další čtvrtina doma, dost možná právě od rodinných příslušníků, kteří si nákazu přinesli z práce.

Data, která minulý týden zveřejnilo Echo24, jasně ukazují, kde měli Babiš a spol. zasáhnout v první řadě, pokud by jejich prioritou skutečně bylo ono slavné „oploštění křivky“, neboli snížení čísla R, které udává, kolik dalších lidí nakazí jeden infikovaný. Kabinet se hájí tím, že ta čísla mají „sníženou vypovídací schopnost“. Záleží na tom, kde se nejvíc testovalo, neboť počet zachycených nákaz je zlomkem faktického stavu (dle pondělního vyjádření Romana Prymuly je v populaci nejméně půl milionu infikovaných).

I když ale vezmeme v úvahu ministrova slova, že zachycených případů je jen třetina, a rovněž nerovnoměrnost testování, jde o tak strašně vysoké číslo, že ho vláda měla vzít vážně. Sektory, které uzavřela – tedy školy, volnočasové aktivity či menší obchody – se na celkovém počtu pozitivních testů podílejí jen pár procenty. Továrny, kde je to zjevně daleko horší, ale „makají“ dál.

Kabinet včera „slavně“ zasáhl proti pražské náplavce a tamním farmářským trhům a vyhlásil zákaz nočního vycházení, ale pro skutečné omezení šíření prakticky zas tak moc neudělal. Babiš v podstatě vzkázal svým voličům „podívejte, utnul jsem ty nezodpovědné Pražáky, jak jsem vám ukazoval ten obrázek v Čau lidi! A že se v devět večer nesmí ven? Kam by asi tak lidi v zimě šli, když jsme ty restaurace, hospody, bary, divadla a kina zavřeli?“ Buď vláda nevěděla, kudy kam a snažila se ukázat jakousi aktivitu, nebo to byl pokus odvést pozornost.

Většina kritiky se teď soustředí právě na omezení večerního pohybu, ale skutečným problémem není ta trocha dalšího nepohodlí, nýbrž to, že se tím nic neřeší. Vždyť je to do očí bijící nesmysl: Zakážeme vám chodit večer ven, kde stejně nablízko nikoho nepotkáte, abychom omezili sociální kontakty. Ale necháme vás dál jezdit nacpanou hromadnou dopravou do velkých továren, kde vás osm hodin vystavíme těsnému kontaktu s desítkami či stovkami dalších lidí?

Samozřejmě se to netýká bez výjimky všech. Ti, kdo mají to štěstí a pracují ve firmě, která umožňuje přechod na home office, jsou relativně v pohodě. Ohroženi jsou v první řadě nemocniční lékaři, sestry a další zdravotní personál, policisté, hasiči a pak ohromná masa lidí v průmyslu, kteří dál chodí do práce. Velká část „elity“ tedy unikne nejhoršímu a naopak dělnická třída je zjevně obětována na oltář ekonomiky. Paradoxně spolu s těmi příslušníky „elity“, které dnes potřebujeme nejvíc, protože právě oni nás v nemocnicích zachraňují.

Že dramaticky a nebezpečně rostou počty nakažených zdravotníků a příslušníků bezpečnostních sborů víme, protože se to sleduje. Jak to je s dělníky, ale nikoho nezajímá. Přitom jde o velká čísla a právě tady potřebujeme nákazu zarazit. Okamžitě bychom tím pomohli i lékařům, sestrám, policistů a hasičům, protože bychom snížili nápor práce a nálož viru. Ano, je tu háček: a co ekonomické škody? Copak ale tím nejcennějším není lidský život?

Vyspělost civilizace se nepozná podle výše HDP, ale mimo jiné podle toho, jak se umí postarat o své ohrožené. Navíc tím, že vláda ani tváří v tvář děsivým statistikám není ochotna rozhoupat se ke skutečnému lockdownu, krizi protahuje, což samo o sobě v dlouhodobějším ohledu působí ohromné hospodářské ztráty. Pokud jste to ještě neudělali, přečtěte si náš rozhovor s Danielem Novotným z minulého týdne, který o tom zajímavě mluví. Hrozí nám přetížení zdravotního systému, což znamená další obrovské náklady na lékařskou péči. A když budeme hodně velkými cyniky, tak smrt každého kvalifikovaného dělníka znamená výpadek hrubého domácího produktu přes milion ročně…

Včerejší opatření jsou dílem směšná, dílem zbytečně buzerují lidi, ale hlavně – sotva něčemu pomohou. Vláda by měla stejně jako v Izraeli zavřít továrny. Hned. Zachránila by tím životy, ukázala humanitu a posílila společenskou soudržnost. Tomu musejí momentální ekonomické zájmy ustoupit.

Jan Hamáček na svém twitteru lakonicky napsal, že úplný lockdown není vyhlášen proto, že pro něj ve vládě není většina. Z toho plyne, že sociální demokraté jsou pro. Vzkázal bych mu na to: „Nebuďte slušnej, řekněte to nahlas, řekněte, kdo se vzpírá bránit pracující před epidemií, řekněte jméno!“ Nikdy od vstupu do vlády neměla ČSSD lepší příležitost ukázat, v čem se liší tradiční levicová strana od bezhodnotového byznysprojektu ANO: Nemůže se vzdát své socialistické ideologie a nahradit ji sociálním darwinismem.

Nejsvobodnějšími, nejbohatšími a nejšťastnějšími zeměmi jsou ty, kde platí pravý opak, a kde se ti nejsilnější starají o ty nejslabší. I kdyby tím ČSSD měla způsobit vážnou vládní roztržku, měla by bouchnout do stolu. Zdraví a život jsou víc než moc a peníze.

SDÍLET