Proinvestovat se až na dno Kanálu

Vojtěch Kristen

07. 10. 2020 • 06:00
KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Je už trochu folklór, když politici tvrdí, že se z koronakrize proinvestujeme. V médiích vláda vzývá třeba digitalizaci a průmysl 4.0, v pověstném Národním investičním plánu se zabývá kritickou infrastrukturou a dálnicemi a během novoročního projevu – ještě v „dobrých časech“ – premiér volal po penězích pro školství, zdravotnictví či obnovitelné zdroje. Jenže nepočítají se slova, ale činy. A na ně bohužel došlo v pondělí, když dal kabinet zelenou první fázi nesmyslného kanálu Dunaj-Odra-Labe. Tedy jednomu z „nejblbějších“ projektů, který si ministři mohli vybrat.

Jakoby vláda na chytrá řešení neměla hlavu. Chytrá karanténa byl v úvodních měsících pandemie hotový průšvih a s chytrými investicemi to není o moc lepší. Kabinet sice v jednom kuse mluví o podpoře průmyslu 4.0, odstraňování byrokratických překážek a o Country for the Future, ale když přijde na věc, dá zelenou projektu, který je přesným protipólem chytré investice. Ekonomická budoucnost země se zase jednou musí poklonit nevyřčenému politickému handlu mezi Hradem a Strakovou akademií.

Proč jde o hloupý projekt? Podle odborníků jednoduše nedává smysl. Když jej hodnotila Komise pro životní prostředí Akademie věd, shrnula, že nemá žádné ekonomické, sociální ani ekologické zdůvodnění. Jinými slovy, stavba je příliš drahá, zbytečná, odvodní krajinu a navíc zdevastuje okolní přírodu. Tento posudek přitom vyšel už před šesti lety, tedy v časech, kdy se ekonomická náročnost stavby odhadovala na 200-400 miliard korun, veřejné finance nebyly zatížené stamiliardovými schodky a voda v krajině ještě byla poměrně hojně přítomna. 

Podobně jako Akademie věd ale hovoří i mnozí další. Třeba podle iniciativy Koronerv-20 patří kanál sice na pomyslném semaforu do žlutého sloupce sporných investic, dostal se tam však spíš omylem. Podle některých členů uskupení by stavba měla patřit spíš do červeného sloupce zbytnosti, hned vedle reklamní kampaně na podporu vnitrostátního turismu.

Vláda prozatím schválila přípravy první etapy, která by měla vyjít na 15 miliard; celý projekt - v rozsahu, který se dnes zdá být zcela nerealizovatelný a časově velmi vzdálený - pak má stát okolo 600 miliard. To jsou přitom peníze, za které by šel podle odborníků provést celý soubor skutečně chytrých investic, který navrhla iniciativa Koronerv-20. Do něj namátkou kromě implementace chytré energetiky, vysokorychlostní železnice či robotizace patří i důraz na výstavbu nájemního bydlení či důchodovou reformu. Tedy o dost podstatnější a praktičtější opatření.

Vláda se nemusí nutně inspirovat zrovna u skupiny, která se vůči ní do značné míry vymezuje. To samé, byť s nějakými obměnami, říkají i ekonomičtí experti vlády sdružení v poradním orgánu NERV, nebo třeba nedávno Svaz průmyslu: Investujte chytře, do odstraňování bariér, do oborů budoucnosti, do digitalizace státu! Ostatně že je vodní kanál neprioritní stavbou, loni paradoxně nepřímo přiznala i sama vláda. Ta v Národním investičním plánu, který popisuje tisíce tuzemských projektů do roku 2050, od megalomanských stadionů až po výměnu oken krajských hygienických stanic, s touto megastavbou ani příliš nepočítá

Pokud tak má vláda nyní pocit, že se potřebuje z koronavirové krize probetonovat, ať namísto vodních experimentů raděj dostaví dálnice. Pořád jí to jde ve srovnání s okolními státy dost pomalu. Pokud chce zajistit kritickou infrastrukturu, může se blýsknout podporou rychlovlaků. A pokud skutečně zamíří do vod podpory digitálního státu a dlouho potřebných reforem, jen houšť. Jestli však v daleké budoucnosti skutečně dojde na výstavbu kritizovaného kanálu, pomyslého propojení tří moří, bude to prohrou nejen tohoto kabinetu, ale nás všech. 

SDÍLET