Rezoluce EP k Babišovi: Dotační mejdan skončil, a nejen pro něj | info.cz

Články odjinud

Rezoluce EP k Babišovi: Dotační mejdan skončil, a nejen pro něj

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Rezoluce Evropského parlamentu ke střetu zájmů českého premiéra Andreje Babiše je poměrně dlouhá a také dost tvrdá. Lze ji shrnout takto: Dokud bude Agrofert patřit předsedovi vlády, neměl by mít nárok už ani na euro dotací a ty již vyplacené by měl vrátit zpátky. Velkolepá pařba za cizí prachy zřejmě končí, a to zdaleka nejen pro šéfa ANO. 

Evropskou unii už dlouho trápí, že peníze, které mají sloužit k tomu, aby chudší regiony dohnaly ty bohatší, případně k zajištění produkce potravin, ve skutečnosti pomáhají zvyšovat majetek východních oligarchů. Zejména daňovým poplatníkům v zemích, které jsou čistými plátci, se to těžko vysvětluje. Pro Angelu Merkelovou je docela problém obhajovat takový typ solidarity, kdy se německá sestra, pekař či učitelka skládají na miliardové zisky politikům v Česku, Maďarsku či Rumunsku.

Kritici mezinárodní pomoci o ní ironicky říkají, že jde o systém, kdy chudí lidé v bohatých zemích přispívají bohatým lidem v chudých zemích. V případě „oligarchické samoobsluhy“ to platí v podstatě doslova. Mnozí v EU už mají dlouho pifku zejména na Andreje Babiše, maďarského premiéra Orbána a šéfa rumunské sociální demokracie Livia Dragnea, jehož mezitím zavřeli za korupci. Mimochodem, statečná prokurátorka, která to dokázala, se stala prvním unijním veřejným žalobcem a bude mimo jiné řešit zneužívání dotací.

Máme tu pochybnou čest, že „symbolem protekce“ při dělení evropských peněz se za východoevropské kolegy stal Andrej Babiš. Ona rezoluce čítající 50 bodů je napsána o něm, a teprve na základě jeho příkladu formuluje obecná doporučení týkající se zamezení střetu zájmů a porcování evropského dotačního medvěda mezi mocné. Teprve teď jsme se dočkali skutečného „lex Babiš”, neboť česká novela zákona o střetu zájmů jím není a jen formuluje logický požadavek, že ruka, co rozděluje, nesmí zároveň brát.

Zato usnesení Evropského parlamentu je velmi konkrétní a přímo jmenuje Babiše a holding Agrofert, který podle europoslanců český premiér „stále ovládá a je jeho jediným beneficientem“. Navrhované řešení je očekávané: buď se musí Andrej Babiš vzdát Agrofertu, nebo křesla ve vládě. K možnosti, že problém lze vyřešit úplným vyřazením předsedy vlády z rozhodovacích procesů, jsou poslanci skeptičtí. Jistě i proto, že v rezoluci zmiňují propouštění úředníků, kteří odmítli příkaz vyplácet Agrofertu dotace i přes střet zájmů.

Právě tlak na české státní zaměstnance, aby nadále posílali peníze na účty holdingu Agrofert, ačkoli podle názoru Evropské komise na ně nemá nárok, je klíčovým bodem, který ukazuje, v čem spočívá podstata střetu zájmů u takto vysoce postavených činitelů exekutivy. Babiš vládne díky třiceti procentům voličů, kteří pro něj hlasují bez ohledu na všechny jeho kauzy, a v zásadě neexistuje na národní úrovni způsob, jak zamezit protekci v přidělování dotací. Je to takové „panuj a rozděl“, abych parafrázoval slavné motto.

Demokracie nemá a z principu ani nemůže mít pojistky proti „špatné volbě“. Moc exekutivy je obrovská. Pokud se vládní činitel nedopustí přímo kriminálního činu, tak „přizpůsobení“ systému rozdělování veřejných peněz je v podstatě nepostižitelné. Sankcí jsou jedině média a samozřejmě voliči. Ani jedno v Česku momentálně nefunguje. Rezoluce zmiňuje i koncentraci sdělovacích prostředků a Andrej Babiš přestál hromadu skandálů, jež by jeho předchůdcům dávno zlomily vaz, ale jeho preference naopak rostou.

Samozřejmě jiná situace nastává, když je ve hře podezření ze zločinu. O vině a trestu se ve volbách nehlasuje. Byť vítězství v nich dává bezskrupulóznímu politikovi možnost pokusit se ovlivnit vyšetřování. Dragnea nasadil veškerou svou moc včetně zásahů do justice. Rumunský právní stát ale obstál se ctí. O tom, jakou důležitost v Evropě přikládají vládě práva, svědčí to, že hned v prvním bodě rezoluce EP „vítá znovuotevření trestního stíhání českého premiéra Andreje Babiše v tzv. kauze Čapí hnízdo“ a věří v nezávislý soud.

Nicméně celý velký slavný případ s padesátimilionovou dotací je nakonec nepodstatný detail, který svědčí spíš o tom, jak se u nás vyhazovaly miliony oknem ještě v době, kdy byl Babiš „jen“ velkopodnikatelem. On ten systém nevymyslel, byť z něj zjevně těžil. Zda za hranou zákona, to nevíme. Daleko důležitější je, co se děje teď, když sedí na samé špici mocenské pyramidy. Tak vysoko, že tam ruce práva nedosáhnou, protože si všechny peníze může přihrát legálně, když rozhoduje o pravidlech.

Máte-li pod palcem státní aparát, zároveň můžete prosadit změnu zákonů a vaši voliči vám věří, ať provádíte, co provádíte, pak jste za protekcionismus v rozdělování fondů v podstatě nepostižitelný. Andreje Babiše dohánějí dvě věci. Za prvé, novelu zákona střetu zájmů přijal parlament v době, kdy hlavní slovo měla ČSSD a Bohuslav Sobotka odmítl koaličního partnera krýt. Za druhé, jde tu také o peníze Evropské unie a v ní 1,5 milionu Babišových voličů nemá rozhodující slovo, jako ho má v Česku.

Řeší se tu celý systém dělení evropských a národních dotací, ne jedno Čapí hnízdo. V něm jde o padesát milionů, ale Agrofert v součtu získává miliardy. Babiš má pravdu, že kdyby nešel do politiky, „Čapák“ by nikoho nezajímal. Takové věci se u nás prostě děly a on nebyl jediný, kdo vydělával na propojení byznysu a politiky. Jenže teď je sám tvůrcem systému. Což je však pro něj paradoxně horší. Protože subjektivní vinu za zločin musí podnikateli Babišovi dokázat, ale v konfliktu zájmů je premiér Babiš objektivně.

Jak český zákon, tak finanční nařízení Evropské komise definují střet zájmů zcela jasně: firma, v níž má podíl vládní činitel, nesmí získávat žádné dotace, evropské, ani české a nesmí se účastnit výběrových řízení. Je s podivem, že přesto systém vesele běží dál. Rezoluce kritizuje dva důvody, jež to umožnily: 1. neuvádění skutečných vlastníků korporací, 2. skutečnost, že kabinet nutí své úředníky k tomu, aby nebrali v potaz faktický střet zájmů, ale spokojili se s čestným prohlášením žadatele, že se v něm nenachází.

Vládní agentury tak přidělují Agrofertu dotace a zakázky, jako by s ním Andrej Babiš neměl nic společného. Pravda, i on to říká. Ale přinejmenším Evropská komise a Evropský parlament si to nemyslí. Střet zájmů jim vadí a roky na něj trpělivě upozorňují. Což český premiér odbývá mávnutím rukou, či dokonce urážkami. Nyní se zdá, že hrnec trpělivosti přetekl. Sama rezoluce EP sice nemá praktický dopad, politický ale ano a Evropská komise i Evropská rada hlas europoslanců jistě neoslyší.

Se „systémem Babiš“ je zřejmě konec. Nebo vidíme alespoň začátek konce. Ono se něco udělat musí, protože jde o tak ohromný problém, že ohrožuje soudržnost celé unie. Jak již bylo řečeno, nejde jen o nás. Český premiér je symbolem východoevropské oligarchické samoobsluhy coby způsobu, jak co nejvíce dotací dostat do kapes vybraných lidí, místo tam, kde jsou nejvíce potřeba a kde by měly největší efekt. Kromě toho, že máme ostudu, to značně podkopává schopnost české vlády hájit v EU národní zájmy.

Nejabsurdnější je, že Andrej Babiš mohl svůj střet zájmů dávno vyřešit, tedy vzdát se buď holdingu, nebo účasti ve vládě. On se však rozhodl hrát vabank, před varováními z EU si zacpával uši a spolehl se na oporu českých voličů. Proto věci došly tak daleko. Naplní-li se rezoluce Evropského parlamentu, nedostane už Agrofert z veřejných peněz jediné euro, korunu či zakázku, za posledních několik let bude muset prostředky vracet a ještě možná přijde i o nárokové zemědělské dotace, jež nově dostanou jen malé a střední farmy.

Samozřejmě je zde pár „ale“. Evropská komise i Evropská rada jsou politické orgány a vše se tak stane předmětem vyjednávání, jehož se český premiér zúčastní. Pokud jde o rozdělování českých peněz, Babiš jistě zvedne prapor suverenity a bude říkat, že co dávají Agrofertu čeští daňoví poplatníci, po tom EU nic není. A využije všechny prostředky včetně žalob české vlády k Evropskému soudnímu dvoru, aby dopad na holding alespoň oddálil. Otázka také je, zda neochladne jeho evropanství, když z něj „nebude nic mít“.

Babiš by se mohl zbavit problému třeba tak, že dotáhne vládu do voleb, po nich zůstane pouhým poslancem s tím, že se „obětoval pro národ“ a bude vše řídit z pozadí. Politika se však vyvíjí v čase, co se večer zdálo být velkorysým státnickým řešením, se ráno může stát minulou příležitostí. Pokud se opozice dá dohromady a převáží momentum na svou stranu, nemusí být o vládu s ANO zájem ani bez Babiše. Ostatně on sám se do ní ve volbách 2013 kvalifikoval až na poslední chvíli. Toto jsou ale jen spekulace.

Jisté je jedno: velký mejdan za cizí končí. Přihrávat si dotace už nikdy nebude tak snadné, jako dosud. Pro Babiše, ani pro jeho nástupce. Je na čase, trvá to už patnáct let a takové bezuzdné nasávání je hodně dlouhá doba na pořádnou morální kocovinu. Můžeme si za to sami. Se závislostí na dotační droze jsme to přehnali a nevěděli, kdy přestat. A když jsme to zatím nedokázali vyřešit doma, tak to za nás bude řešit Evropa.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud