Rozpočty Babišovy vlády? Cesta do slepé uličky žití na úkor budoucnosti. Komentář Martina Maňáka | info.cz

Články odjinud

Rozpočty Babišovy vlády? Cesta do slepé uličky žití na úkor budoucnosti. Komentář Martina Maňáka

Vládní hospodaření za rok 2018 skončilo v přebytku 2,9 miliard korun. Je možné to chápat jako pozitivní překvapení vzhledem k tomu, že si vláda na minulý rok nechala schválit padesátimiliardový deficit? Nebo jako signál, že se někdo při přípravě rozpočtu pořádně seknul? Navzdory dosaženému přebytku je výsledek především důkazem nevyužité příležitosti k nastartování systémových změn pro přežití v horších časech.

Je to teprve podruhé od časů klausovsko-kočárníkovského řízení státní kasy, kdy se české vládě podařilo hospodařit s přebytkem státního rozpočtu. Připomeňme, že Klausova vláda dosáhla v roce 1995 (tedy téměř 10 let před vstupem ČR do EU) rozpočtového přebytku 7,2 miliardy Kč (přičemž celkové příjmy ČR tehdy činily „pouhých“ 440 miliard Kč).

Od té doby se vládní nakládání s veřejnými prostředky postupně řítilo do propasti až k prvnímu překonání magické hranice stomiliardového deficitu v roce 2003 za vlády Vladimíra Špidly (ČSSD). Ten byl později, jak to někdy chodívá, za své působení „odměněn“ lukrativním postem eurokomisaře…

Přebytkového rozpočtu se pak, paradoxně, povedlo dosáhnout až mistrovi politického populismu, ministrovi financí Andreji Babišovi (ANO). Tomu v roce 2016 do klína z nebe spadl nejenom silný růst ekonomiky, ale především nečekaně masivní nášup eurodotací. A díky tomu se státní rozpočet ČR přehoupl do plusu bezmála 62 miliard korun.

Loňský přebytek 2,9 miliard Kč lze bez uzardění zařadit také do kategorie „darů z nebes“. Ekonomika totiž v roce 2018 utěšeně rostla, nezaměstnanost fakticky vymizela a příjmy státního rozpočtu se oproti roku 2017 zvýšily o celkem 130 miliard korun.

Daňové příjmy přitom narostly o 36,5 miliardy a příjmy ze sociálního pojištění dokonce o téměř 47 miliard korun. Jestliže (jakákoli) vláda při takto razantním meziročním nárůstu příjmů dokáže udržet státní rozpočet jako sotva vyrovnaný (respektive jen kosmeticky přebytkový), nesvědčí to o jejích skutečných schopnostech, ale spíše o systémových „vadách na kráse“ jejího působení.

Nelze totiž opomenout, že i v roce 2018 pomohl výsledku státního rozpočtu přísun peněz od evropských poplatníků. Příjmy z rozpočtu EU a z dalších zahraničních dotačních zdrojů dosáhly celkem 119,4 miliard Kč.

Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) a její vládní šéf Andrej Babiš pochopitelně svůj plusový výsledek loňského státního rozpočtu prezentují jako úspěch vlády. Faktem však je, že vláda pro dosažení přebytku (tedy spíše kladné nuly) za rok 2018 fakticky nemusela hnout prstem. Nemusela konat nepopulární restriktivní opatření. Mohla jen rozdávat (z cizího) po hrstech na všechny strany, v čemž se usilovně činila.

Masivní zvyšování výdajů státu z 1 279 miliard Kč v roce 2017 na 1 401 miliard Kč v roce loňském by se dalo kriticky pitvat donekonečna. Zaměřme se na dva symptomatické výdajové momenty loňského „přebytkového rozpočtu“.

Vláda v roce 2018 přidala důchodcům, tedy zvýšila výdaje na penze, o celkem 19,4 miliardy korun, což prezentuje jako důkaz pozitivní a úspěšné sociální politiky. Uvedenou částku, respektive zvýšení důchodů nelze zpochybnit. Jenže toto vládní „dobro“ je z určitého pohledu jen relativní.

Porovnáme-li podíl průměrného důchodů k průměrnému hrubému příjmu, vidíme, že mezi roky 2017 a 2018 se tento podíl fakticky nezměnil. Jestliže v roce 2017 činil necelých 40 %, tak v roce 2018 (nejsou ještě známa data o průměrné hrubé mzdě za celý rok 2018) se tento podíl nadále držel pod 40 procenty (a zřejmě se meziročně dokonce snížil).

Vláda tedy na důchody peníze přidala, ale podíl průměrného důchodu k průměrné mzdě stagnoval nebo se dokonce snižoval. Samozřejmě, primárním důvodem toho byly rostoucí mzdy osob ekonomicky činných. Bez ohledu na to je však evidentní, že zvýšení penzí (tedy suma vynaložená na starobní důchody) zaostávalo nejen za možnostmi plynoucími z růstu ekonomiky, ale také za někdejšími penzijními sliby Andreje Babiše.

Připomeňme v této souvislosti Babišova slova z června 2017. Šéf hnutí ANO tehdy (pár měsíců před volbami) oznámil, že jeho (perspektivním) cílem je zvýšit důchody na úroveň 70 až 80 procent průměrné mzdy. Jako důvod uvedl, že senioři mají nízké penze a „zvýšení si zaslouží a potřebují jej“…

Podotkněme jen, že takové zvýšení podílu (80 %) výše penzí na průměrném platu by znamenalo zvýšit průměrný důchod v Česku na nějakých 25 tisíc korun! Což se nestalo a ani stát nemohlo. Průměrná penze se loni pohybovala sotva na úrovni poloviny oné Babišem vysněné částky.

Navzdory robustnímu ekonomickému růstu, navzdory prudce rostoucím příjmům státu včetně enormního růstu odvodů na sociální pojištění se tak Babiš své předvolební „důchodové vizi“ nepřiblížil ani o milimetr... Přitom k tomu měl unikátní příležitost, která se už nemusí opakovat…

Druhým zaznamenáníhodným aspektem „skvělého výsledku“ rozpočtu za rok 2018 jsou výdaje na platy. V ústředních orgánech státní správy se v roce 2018 zvýšily o 13,4 miliardy Kč, přičemž celkem stát na platy a související výdaje přeposlal z erárního celkem 133,5 miliardy korun.

Neřešme, že toto navýšení na státní platy je jen o šest miliard nižší, než kolik vláda přidala penzistům (kterých je v ČR 2,5 milionu…). Zarážející je, že uvedená částka celkových výdajů na státní platy (133,5 miliardy Kč) by v roce 2017 představovala více než desetinu všech vládních výdajů. Neklamný důkaz toho, do jakých dimenzí se státu v Česku podařilo expandovat.

V roce 2018 dosáhl podíl výdajů na státní platy na celkových výdajích rozpočtu „jen“ 9,5 procenta, ale to jen díky prudkému zvýšení celkových příjmů a tedy i výdajů státu. A zde se ocitáme u jádra potenciálních problémů.

Počty státních úředníků a dalších státem placených zaměstnanců (bohužel) setrvale rostou, přičemž byť jen uvažovat o snižování (či nezvyšování) jejich platů je pro politiky neprůchodné, respektive sebevražedné, neboť volby se v zemi konají téměř každým rokem.

Nelze přitom předpokládat, že by počty státních úředníků klesaly, neboť regulatorní agenda státu (i kvůli velkovýrobně regulatorní legislativy v Bruselu) neustále roste. Čím více regulací stát zavede a čím více pravomocí si přivlastní, tím více úředníků „potřebuje“ na jejich administraci a vynucování. Stejně tak rostou počty dalších veřejných zaměstnanců placených ze státního rozpočtu. Nelze přitom předpokládat (bylo by to jen utopické snění), že příjmy státu každý rok vzrostou o více než 10 procent, jako tomu bylo v roce 2018.

Neúsporná, potažmo rozhazovačná politika vlády tak vytváří nové platové závazky, které se v horších ekonomických časech (kdy příjmy státu budou stagnovat či dokonce klesat) stanou pro státní rozpočet nesnesitelnou zátěží. Ta pak může zemi stáhnout zpět do časů hlubokých rozpočtových deficitů se všemi z toho plynoucími riziky. (Připomeňme, že ten nejvyšší schodek se v době světové ekonomické krize „povedl“ v roce 2009 vládám Jana Fischera respektive Petra Nečase, jež státní kasu zadlužily o více než 192 miliard korun).

Je evidentní, že Babišova vláda (přičemž hnutí ANO ovládá resort financí od ledna 2014) v loňském roce opět promarnila unikátní příležitost připravit zemi v rozpočtové oblasti na ekonomicky horší časy, jež nepochybně – vzhledem k cyklickým zákonitostem a logickým důvodům – opět přijdou.

Důkazem trvalé cesty do slepé uličky je rozpočet na rok letošní (tedy na rok 2019), jenž Babišova vláda připravila a nechala si schválit opět s deficitem, tentokrát ve výši „decentních“ 40 miliard Kč. Symptomatické je, že při jeho schvalování pomohla KSČM s tím, že vládní rozpočet je prý v souladu s rozpočtovými prioritami komunistické strany…

Je proto logické, že i tento nový, polokomunistický rozpočet vlády je stejně jako ten loňský postaven na krátkodobých a čistě populistických cílech, jejichž průvodním jevem je žití státu na úkor budoucnosti.

Autor je publicista

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud