Schmarcz: Muž, který nám může vzít svobodu, se bojí Babiše a nebojí se soudu. Zlá kombinace | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Muž, který nám může vzít svobodu, se bojí Babiše a nebojí se soudu. Zlá kombinace

Schmarcz: Muž, který nám může vzít svobodu, se bojí Babiše a nebojí se soudu. Zlá kombinace
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se na jedné straně nechá od premiéra peskovat jako malý kluk, na druhé straně si troufne postavit se soudu, který už jednou zrušil jeho „koronavirová“ nařízení coby neústavní. Submisivita spojená s arogancí je u ministra špatná kombinace.

Je utrpením sledovat, co všechno si Vojtěch nechá líbit, aniž by praštil pěstí do stolu. Neslavná scénka, kdy ho „vyšetřovatel“ Babiš vyslýchal v přímém přenosu a chtěl slyšet „jméno“, byla jen začátek. Jindy premiér napomínal ministra jako školáka při oznamování vládního usnesení na tiskovce. Na další se ho ptal, zda je vůbec členem ANO, jako by ho neznal. A vrcholem všeho bylo, když za jeho zády vyjednával o angažmá náměstka Prymuly.

Kdyby jakýkoli jiný podřízený bez vědomí ministra šel za předsedou vlády domlouvat si místo – teoreticky třeba i to Vojtěchovo – musel by letět na vteřinu. Takové porušení subordinace nelze tolerovat. Ministr se ale zmohl jen na to, že Prymulovi vyčetl, jak o něm nepěkně hovořil. To je irelevantní. Vyhazov si Prymula zasloužil už za to, co udělal, i kdyby pak mlčel. Teprve když bylo jasné, že Babiš náměstka zaměstná u sebe a neudělá z něj nového ministra zdravotnictví, Vojtěch „srdnatě“ prohlásil, že si jeho další působení na svém ministerstvu nedokáže představit.

Jistě, Vojtěch není v okolí šéfa hnutí ANO zdaleka jediný masochista. Jiná povaha totiž v jeho blízkosti dlouho nevydrží, což dokládá velmi dlouhá řada osobností, které do toho s Babišem „šly“ v roce 2013 a postupně otočily. Jenomže Vojtěcha máme až příliš na očích, jeho ponížení je příliš hluboké a moc, kterou právě teď soustředí ve svých rukách, příliš obrovská – a může velkému množství lidí narušit život a byznys.

Ministr zdravotnictví dal najevo, že na rozdíl od Prymuly se s občany, firmami, a dokonce soudci nijak párat nehodlá. Jak devótně vystupuje vůči premiérovi, o to sebevědomější je, co se týká opatření, která zásadně nabourávají základní ústavní práva a svobody. Když mluví o tom, že nehodlá respektovat soudní rozhodnutí nezávislé justice – protože prý jde jen o názor jednoho soudce – je to úplně jiný Vojtěch. A nařízení, která mu soud jednou se zdrcujícím odůvodněním zrušil, protože k nim ministr nebyl oprávněn, vyhlásil po konci nouzového stavu klidně znovu.

Vojtěch si netroufne vyhodit svého podřízeného, protože je oblíbencem Andreje Babiše, ale troufne si vyhlašovat omezení našich svobod, aniž by k tomu byl delegován ústavním krizovým zákonem. O představitelích soudní moci se vyjadřuje způsobem, jako by šlo o subalterní vládní úředníky, jejichž názor není závazný. Máme tedy ministra zdravotnictví, který se bojí premiéra, ale nebojí se soudu. V demokratickém právním státě by to mělo být opačně.

Může se zdát, že jsem ohledně mladého ministra příliš příkrý. Jenomže o Adama Vojtěcha tu vlastně nejde. Jde o to, aby se u nás nezabydlel model vládnutí, kdy despotický šéf všechno a všechny řídí s pomocí lidí, jimž nevadí, že ministry a poslance považuje asi tak za stejně důležité, jako poslíčky či řidiče, a dle toho s nimi zachází. Slovo „zastupitelská“ ve spojení s demokracií má zásadní význam. Delegujeme moc ve víře, že se dostane k moudrým silným lidem, jež nás zastoupí lépe, než my sami, ne k sadistům a masochistům.

Demokracie zkrátka není možná bez demokratů, tedy lidí, kteří se řídí heslem „před mocnějšími se nehrb a po slabších nešlapej“. Vojtěch a další, kteří se dnes pohybují v kuloárech moci, to mají obráceně. Kdo si bez odporu nechá vzít vlastní svobodu a důstojnost, ten je pak s nesnesitelnou lehkostí bere druhým.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud