Schmarcz: Naše obušky místo cizích tanků. Podívejme se už historické pravdě do očí | info.cz

Články odjinud

Schmarcz: Naše obušky místo cizích tanků. Podívejme se už historické pravdě do očí

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pražské jaro ukončily sovětské tanky. Ale naději na svobodu definitivně utnuly v srpnu 1969 obušky našich esenbáků. A to za odsouzeníhodné účasti řady vůdců, v něž národ o rok dříve vkládal velká očekávání a vyjadřoval jim podporu. Nakonec tak v krutě ironickém smyslu došlo na Brežněvova slova „éto vaše ďélo”. Podobně jako v roce 1938 a 1948 se znovu potvrdilo, že nikdo nám neublíží tak, jako si ublížíme my sami.

Český národ má velkou tradici svalovat vše špatné, co se mu kdy v dějinách stalo, na někoho cizího. Syndrom oběti a křivdy se promítá do toho, jak vnímáme sami sebe i druhé. Vlastně je to nepochopitelné. Třeba takoví Holanďané museli za svůj stát tvrdě bojovat. Většinu svých dějin byli ovládáni cizí mocí, často velmi brutální a jejich dějiny jsou plné krvavých povstání a válek. Přesto se cítí být hrdým svobodným evropským národem a jednají podle toho.

Proč se nechováme jako Nizozemci? Náš tisíciletý stát evropského významu měl od raného středověku velmi dlouho vlastní přemyslovskou dynastii, která pro nás vydobyla přední místo v Říši. Český král byl hned druhým po císaři a na rozdíl od Němců měli Češi i vlastní zákonodárství. Velkou část historie jsme si vládli sami. A i po těch tři sta let v rámci Rakouska měly České země důležité a výsostné postavení. Za tu dobu jsme se jako národ kulturně, politicky a ekonomicky pozvedli. Pod skutečně tuhou diktaturou jsme (kromě doby řádění domácích husitských guerill) žili až za nacismu a komunismu. Přičemž ale těch čtyřicet let, jakkoli nám do toho mluvila Moskva, jsme si na sebe upletli sami.

Všechnu špínu druhé republiky, včetně antisemitismu, mají na svědomí Češi. Stejně jako krutosti po únoru 1948 (ale i před ním). Pendrekový zákon (ve skutečnosti zákonné opatření předsednictva Federálního shromáždění) z 22. srpna 1969 umožnil našim lidem tlouct naše lidi, masově zatýkat, zavírat do vězení za pouhý přestupek, vyhazovat z práce. Takové malé stanné právo. Jenomže ho nevyhlásil říšský protektor, leč podepsali „mužové srpna“, Svoboda, Dubček a Černík. Letos od této hanebné epizody uplynulo přesně padesát let. Měli bychom si ji připomínat stejně důrazně jako samotný srpen 1968. Možná i důrazněji, protože jde o naše vlastní selhání, které na nikoho nehodíme.

Speciál INFO.CZ Srpen 1968Speciál INFO.CZ Srpen 1968autor: Info.cz

Pamětníci, kteří přežili mučení v padesátých letech, většinou vypovídají, že čeští estébáci byli horší než němečtí nacisté. Zásah v srpnu 1969 byl podle svědků svým způsobem děsivější než příjezd tanků. Protože místo jednotného odporu k cizím okupantům v tomto případě honili a se zvířecí zběsilostí bili Češi Čechy. I v roce 1969 byli zastřelení. Milicionáři, jakási komunistická obdoba SA, zavraždili pět lidí. Důsledky na morálku byly drastické. Období od okupace bylo stále dobou vzdoru. Pendrekový zákon zlomil národu definitivně páteř.

Je vždy důležité připomínat si významné historické milníky. U pendrekového zákona k tomu vidím ještě jiný důvod. Jde o (zatím) poslední příklad našeho selhání, kdy jsme sami sobě způsobili příkoří, jež máme sklon svalovat na jiné. Husitské války, 2. republika, únor 1948, srpen 1969… Ne, za tyto tragické události nemůže Zikmund, Hitler, Stalin, Brežněv. Toto vše se z žádných vnějších příčin nutně stát nemuselo a stalo se to proto, že jsme to my provedli sami sobě. To věčné ukazování prstem na druhé je nejen nedospělé a směšné, ale také nemoudré a nebezpečné. Ovlivňuje totiž i naše současné a budoucí konání. Kdo se místo rozumu řídí předsudky a místo historickou pravdou národními mýty, nedokáže dobře spravovat svou zemi. Ani jako občan, ani jako politik. Platí ono Orwellovo: „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.“ 

Ano, podívejme se konečně pravdě do očí. Včetně té ze srpna 1969. Pak budeme schopni jednat sami za sebe a ve svém národním zájmu. V opačném případě budeme naše nezdary svalovat na druhé, ať už na zlý Brusel, nebo na ruskou propagandu. Přitom máme náš život a naši budoucnost ve svých rukách. Tak žijme a dívejme se kupředu jako hrdý a svobodný evropský národ.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud