Sněmovna a stav nouze? Nastavovaná a nepoživatelná politická kaše | info.cz

Články odjinud

Sněmovna a stav nouze? Nastavovaná a nepoživatelná politická kaše

Sněmovna a stav nouze? Nastavovaná a nepoživatelná politická kaše
 

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mělo to být rozhodování o zásadních otázkách zdraví a života. Jenže jednání sněmovny o prodloužení nouzového stavu se v úterý zvrhlo v trapné divadlo. Pokud si někdo myslí, že z té přetahované vytříská politický kapitál, je na omylu. Vytříská jen znechucení a nepochopení voličů, které už z té nastavované politické kaše musí bolet břicho.

Premiér Andrej Babiš naprosto nezvládl komunikaci s občany ohledně toho, k čemu vlastně nouzový stav je. Že samo jeho vyhlášení a trvání ještě neznamená žádná omezení života lidí a že je to právě naopak: jde o záruku, že když při epidemii či třeba živelní pohromě vláda sáhne k opatřením, která zužují občanské svobody, smí tak udělat jen přesně daným způsobem, v nezbytně nutném rozsahu, na nezbytně nutnou dobu a transparentně, nařízením celé vlády a se svolením sněmovny.

Ústavní krizový zákon, na jehož základě smí vláda nouzový stav vyhlásit, se dosud osvědčil, například během povodní. Fungoval tak skvěle a bez problémů, že to lidé ani nezaznamenali a neměli důvod k nějakým stížnostem. Potíže přišly až s premiérem Babišem. Najednou byl se vším problém. Napřed s vyhlášením. Proč? Protože ve stavu nouze se ustavuje ústřední krizový štáb v čele s ministrem vnitra, což není nominant ANO, ale předseda koaliční ČSSD…

Když už ho Babiš milostivě ustavil, vymyslel, že do jeho čela postaví náměstka ministra zdravotnictví. Když pod tlakem okolností konečně jmenoval do čela krizového štábu ministra vnitra Jana Hamáčka, byl z toho evidentně celý podebraný. A při první příležitosti zkusil, jestli by to přeci jen nešlo celé řídit přes ministerstvo zdravotnictví, které drží ANO. Jenže ouha, zasáhl soud.

A jsme u toho, proč je nouzový stav nouze důležitý pro lidi a proč ti by ve svém vlastním zájmu neměli tleskat nikomu, kdo ho chce předčasně utnout. Soudce pražského městského soudu Štěpán Výborný minulý týden konstatoval, že ministr zdravotnictví prostě nemůže zneužívat zákon o ochraně veřejného zdraví k tomu, aby drasticky omezoval základní lidská práva. Vše musí být pod kontrolou ústavního krizového zákona, musí rozhodnout celá vláda a občané musejí mít záruky, že jejich svobody nebudou omezovány nadměrně, neprůhledně a bez kontroly.

Soud tedy zhatil premiérovu snahu obcházet Ústavu a Babiš musel dát na vicepremiéra Hamáčka, což nás přivádí k dnešku a k sněmovnímu jednání o (neúspěšné) žádosti vlády protáhnout nouzový stav do 25. května.

Kdo lidem tak jako premiér nabízí iluzi nějaké úlevy tím, že zruší stav nouze, ale zachová konkrétní restrikce, jedná jako pokrytec. Bohužel, stejně pokrytecky se chová i opozice, která tuto hru hraje spolu s Babišem. Ten pod tlakem soudního verdiktu musel změnit názor, ale s opozičníky nehnula ani nezávislá justice. Nevím, co si od toho slibovali.

Sveřepý odpor demokratické opozice k protažení nouzového stavu do 25. května, aby logicky skončil spolu s naplánovanými restrikcemi, opět dostal do hry komunisty. Ti hodili kabinetu lano a pomohli mu ponechat krizový zákon v chodu alespoň do 17. května, jak jsme na INFO.CZ dopředu psali. Nicméně sehráli vlastní podivnou hru, takže teď je mezi schváleným koncem stavu nouze a plným uvolněním omezení, jak si je načrtla vláda, prodleva osm dní. Prý je KSČM ochotna stav nouze opět o něco protáhnout, ale to je jen další nastavování politické kaše.

Místo aby lidé dostali jednoznačnou informaci, že během příštích čtyř týdnů se budou postupně rozvolňovat koronavirová opatření a s posledním z nich skončí i nouzový stav, tak je zase zmatek v tom, co bude dál. V normální zemi by se na takto zásadní věci, v níž jde na jedné straně o zdraví a na druhé o občanské svobody, shodla vláda i opozice. Ta by dala kabinetu nějaké podmínky, ten by je přijal a na oplátku by tu byla široká dohoda, jak nejlépe chránit zdraví obyvatel. Jenže Česko prostě není normální zemí…

Bohužel, premiérovi chyběla upřímnost, opozici velkorysost, komunistům ovšem nechyběla protřelost. Jediný, kdo obstál, byl vicepremiér Hamáček. V projevu, který by slušel premiérovi, zdůraznil, že nouzový stav a omezující opatření jsou spojité nádoby, a svá slova podpořil právními argumenty. A otevřeně opozici sdělil, že samozřejmě může hlasovat proti prodloužení, ale musí přiznat, že tím je de facto i pro okamžité uvolnění omezení vázaných na ústavní zákon a bere na sebe zdravotní rizika s tím spojená.

Výsledkem je opět chaos. Pochybuji, že lidé, kteří mají dost svých starostí s důsledky karantény, se v tom vůbec orientují. A zmatkům zřejmě nebude konec. Andrej Babiš už se totiž vyjádřil, že vláda navrhne rozšíření pravomocí ministra zdravotnictví v zákoně o ochraně veřejného zdraví, aby nadále mohla občanské svobody omezovat bez potřeby žádat parlament o svolení. Což zní naprosto šíleně a jde to čelně proti zmíněnému rozsudku městského soudu, který se v této věci vyjádřil absolutně jasně. Bohužel, na smeč Babišovi nahrála i pošetilost opozice.

Takže podle všeho můžeme čekat další pokus obejít Ústavu a dusit občanské svobody netransparentně, neomezeně a bez kontroly parlamentu. Ten první zhatil soud. Proč vůbec cítí premiér potřebu chystat další? Když máme fungující ústavní krizový zákon? Stačí jej jen použít a lidem dá nekonečně větší záruky než obyčejný zákon o ochraně veřejného zdraví? Nepůjde tak trochu o mocenskou zvůli?

Ponechám ty otázky jako řečnické, ať si na ně odpoví každý sám. Ale mě tedy žádné hezké odpovědi nenapadají. Obávám se, že v té nepěkné politické kaši vězíme až po uši.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud