Summit EU: Ano pro záchranu ekonomiky, ale jak? | info.cz

Články odjinud

Summit EU: Ano pro záchranu ekonomiky, ale jak?

KOMENTÁŘ KARLA BARTÁKA | Nikdo nečekal bílý kouř oznamující dohodu na závěr pátečního online summitu Evropské unie, který se poprvé zabýval plánem obnovy evropské ekonomiky poničené koronavirovou pandemií. Nový předseda Evropské rady Charles Michel se poučil z únorového fiaska, kdy se pokusil lídry 27 zemí pod nátlakem přimět ke schválení původního návrhu sedmiletého rozpočtu EU. Nyní, po pandemickém šoku, jim dopředu jen opatrně navrhl „první etapu“ a „orientační debatu“ s tím, že rozhodnutí bude učiněno později. Na červenec je ostatně naplánován další summit, na který by se premiéři a prezidenti měli už dostavit osobně.  

Dlouhý sled pátečních monologů potvrdil, že celá Evropská unie si přeje společný postup při překonávání důsledků pandemie. Všech 27 členských zemí souhlasí s tím, že to nebude zadarmo, ba dokonce i s tím, že si největší podporu zaslouží ty nejpostiženější ekonomiky. Tím však shoda končí. Názory na způsob rozdělování peněz i míru štědrosti se rozcházejí.

Co je na stole

EU byla kritizována ze všech stran, že nedělá dost proti pandemii a jejím dopadům. A to přesto, že zmobilizovala docela rychle chatrné prostředky, které má k dispozici na samém konci stávajícího sedmiletého rozpočtového období. Když se pak vytasila s návrhem, který byl ambiciózní a odpovídal ekonomickým výzvám, spousta politiků se zalekla. Nebýt toho, že se mu dostalo předem posvěcení ze strany Francie a Německa, bylo by jeho přijetí ještě daleko chladnější.

Skepse vesměs bohatších zemí unie nepramení ani tak z objemu peněz, tedy z dodatečných 750 miliard eur, o které má dočasně zbytnět příští sedmiletý rozpočet, i když i zde se některé šetrné vlády tváří kysele. Šok vyvolává metoda, kterou Evropská komise zvolila – hodlá si vypůjčit peníze na mezinárodním finančním trhu, a to jménem všech 27 členských států, které budou za půjčku ručit a budou ji pak také jednoho dne splácet, alespoň částečně.

Evropská komise se tak měla dopustit arcihříchu – integrace dluhu, která může vypadat jako jakýsi zárodek společných evropských financí nezávislých na národních pokladnách, což je sen všech evropských federalistů a noční můra jejich odpůrců. Peníze se dají na jednu hromadu a rozdělí podle potřeb, splácet se však budou podle kondice té které ekonomiky. Takže se může stát, že nejmenovaná bohatá země, třeba Rakousko, ale i Česko, dostane na ozdravení méně, než kolik bude muset jednou zaplatit za jiné, více postižené.

Komise se dušuje, že vůbec nejde o zavádění čehokoli trvalého, ale jen o jednorázovou injekci, jejíž hodnota aspoň trochu odpovídá vážnosti situace. A že utrácení na dluh skončí za čtyři roky, až se oněch 750 miliard eur vyčerpá. A ostatně – ať někdo vymyslí, jak jinak by se dalo na evropské úrovni reagovat než výhodnou půjčkou, když část členských států rozhodně odmítá investovat do společného rozpočtu víc než jedno jediné procento hrubého národního důchodu.

Právě proto, aby se do budoucna vyhnula neustálému žadonění o zvýšení evropského kapesného, se komise dopustila další „svatokrádeže“ – navrhla, že by si peníze na chod evropských projektů vybírala sama. V předloženém dokumentu se píše o uhlíkové dani, kterou by EU inkasovala na vnějších hranicích ze zboží, jehož výroba byla ekologicky náročná. O dani z nedostatečné recyklace plastů. O odvodu z emisních povolenek, a dokonce o zvláštním zdanění velkých nadnárodních korporací. Tedy opět pokus o emancipaci EU vůči jejím členským státům? Nebo posílení autonomie EU ve službách členských států?

O čem se bude jednat

V 27 hlavních městech úředníci přečetli a rozebrali 2000 stran komisního návrhu, posoudili pro a proti, žhavili kalkulačky. Velvyslanci se k tomu několikrát sešli, aby odhadli průchodnost těch kterých návrhů a míru možných změn. Z obrazovek zněly v pátek z úst nejvyšších představitelů na jedné straně souhlas a chvála, a to ze strany Německa, Francie a jižních zemí unie, tak výhrady těch severních a některých dalších, vesměs k celkové výši záchranného fondu, k poměru dotací a úvěrů v plánovaném rozdělení balíku, ke kritériím pro přidělování peněz. Zazněly požadavky na zpřísnění podmíněnosti jejich alokace národními reformami i pochybnosti o pravomoci Evropské komise zavádět dodatečné daně pro financování rozpočtu EU. Šéfové států a vlád se také vyjadřovali k nově navrženému sedmiletému rozpočtu (1,1 bilionu eur na léta 2021-27) s přihlédnutím k celkovým obnosům, na které jejich země dosáhnou z obou instrumentů.

Podle diplomatů to vypadá, že většina v podstatě souhlasí s principem společné půjčky a společného dluhu, stejně jako s potřebou pořádně a hlavně rychle odpovědět na pokračující ničivý dopad koronaviru na evropskou ekonomiku. Ohledně všeho ostatního existuje spousta pochybností a alternativních návrhů, kolem nichž vznikají skutečné či hypotetické aliance skupin států, přičemž se jednotlivé země ocitají v různých spolcích podle toho, jak na který aspekt reagovaly. Česko je například řazeno mezi ty, kdo si přejí, aby EU dávala štědré dotace chudším státům, ale i mezi ty, kdo mají pochybnosti o společném zadlužování, a také mezi ty, kdo si přejí změnit kritéria pro výpočet přidělených prostředků. Složení těchto skupin se samozřejmě liší. Suma sumárum: cesta k dohodě bude ještě trnitá.  

Výhodou videokonferencí je, že každý odříká připravenou pozici své země, obvykle bez náznaků ochoty ke kompromisu, už proto, že není zaručena diskrétnost normálního zasedání Evropské rady. Michel tak mohl zmapovat seznam „oficiálních“ názorů a stanovisek, aniž by se musel snažit o okamžitou syntézu a překonávání rozporů. Od lídrů dostal mandát, aby na tomto základě připravil balíček, který se stane východiskem pro jednání Evropské rady už za fyzické přítomnosti jednoho každého, pravděpodobně po půli července. Do té doby se rozběhne obvyklý tanec intenzivních jednání.

Mezitím se také ujme žezla v Evropské unii na půl roku Německo, které v této těžké době více než kdy jindy udává tón. V předvečer pátečního summitu to prostými slovy potvrdila kancléřka Angela Merkelová: „Žádný stát nedokáže překonat tuto krizi sám,“ varovala. Evropa podle ní potřebuje více solidarity a více soudržnosti; Německo o to bude usilovat. „Chceme, aby Evropa byla silná,“ prohlásila Merkelová. Jak prosté a jak osvěžující.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud