Tahle země je naše, ne agrobaronů. Pěstujme jídlo, ne palivo

 FOTO: Profimedia

Martin Schmarcz

02. 10. 2020 • 18:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Chcete, aby vaše děti mohly zdravě a dobře jíst? Chcete krajinu, která není zničená erozí a vyschlá na troud? Chcete, aby se na poli pěstovaly potraviny pro lidi, a ne řepka a kukuřice pro elektrárny? Pak musíte volit politiky, kteří skoncují s nemravnou a naši budoucnost ohrožující podporou dotačního byznysu agrobaronů na úkor zodpovědného hospodaření s půdou.

Jak to, že když už dáváme veřejné peníze do něčího soukromého podnikání, tak je utrácíme tak nesmyslně, že se daleko více vyplatí proměnit pole v „elektrárnu na rostlinné palivo“ (ten termín jsem ukradl farmáři, který odmítá hrát tuto dotační ruletu), než na něm pěstovat jídlo? Symbolem všeho zla a také mužem, který na tomto systému vydělává miliardy, se stal premiér a agrobaron Andrej Babiš. Ale nemylme se, on ho nezavedl, jen si z něj uměl pro sebe urvat nejvíc. Na vině jsou ti, kteří vládli před ním, levice i pravice.

Když se chceme poctivě ptát, kdo může za to, že u nás v zemědělství dotujeme velké na úkor malých a výrobu nafty a elektřiny na úkor produkce obilovin, masa a mléka, musíme vynechat „obvyklého podezřelého“, tedy EU. Tohle jsme si tu zařídili zcela sami a zcela špatně. V Evropské unii jsou naopak dotace určeny pro malé a střední farmy, biopaliva první generace se už dávno nepodporují a také neexistuje, aby pěstování kukuřice pro bioplynky mělo šestkrát větší podporu než ekologické zemědělství.

Více než deset let poté, co Evropská unie dala od řepky ruce pryč, Česko stále podporuje její přimíchávání do paliva. Ostatně už po změně názoru Bruselu dokázal Andrej Babiš, tehdy ještě „jen“ majitel Agrofertu, prosadit navzdory vetu prezidenta Klause zvýšení podílu biopaliv v naftě a benzínu. Den před volbami kvůli tomu zasedla poslanecká sněmovna. Lobbistický vliv miliardáře byl tak silný, že pro jeho zájmy hlasovalo 125 poslanců. Nejen sociální demokraté, komunisté, zelení, lidovci, ale i řada občanských demokratů.

Důsledek? Řepka dnes zabírá ornou půdu na výměře, která dosahuje téměř poloviny plochy, na které se pěstuje obilí. Všudypřítomný „žlutý mor“ vytlačuje ostatní plodiny. Obrovské monokulturní lány způsobují erozi půdy a vysychání krajiny. Navíc kvůli své nízké odolnosti vůči škůdcům řepka vyžaduje obrovské nálože chemie. Což nevadí spalovacím motorům, ale zabíjí včely a ničí půdu. Stručně řečeno: Dotační magnáti inkasují tučné zisky z našich peněz, zato my ostatní máme méně jídla a horší životní prostředí.

Jednou tohle skončí, řepka bude prostě jako biopalivo dál v EU neudržitelná. Co se stane pak? Agrobaroni už mají řešení: bioplynové stanice. Andrej Babiš se o ně zajímal již před patnácti lety. Bránit včas lidi před epidemií neumí, ale jak jsou někde dotační peníze, cítí příležitost dlouhé roky dopředu. Se svými požadavky neuspěl u premiéra Topolánka (což ho proti němu zatvrdilo). Později si ministr zemědělství Ivan Fuksa dokonce dovolil omezit bioplynkám podporu. Vše ale začalo jít jako po másle, když to vzal do ruky Ivo Rittig.

Toho, jakým způsobem na zemědělství šafářují lidé známého lobbisty, si všimla i BIS – a kvůli údajnému vyzrazení informací z její zprávy proběhl soud, který ovšem obviněné osvobodil. Jenomže k tomu člověk nemusel být tajný agent, aby věděl, co se začalo dít, když Petr Nečas vyměnil šéfa resortu. Už pár týdnů po nástupu nového ministra Petra Bendla dostala kukuřice pro bioplynky znovu podporu přes šedesát tisíc na hektar. Zatímco běžní farmáři dostávali tehdy v roce 2011 maximálně deset tisíc.

Andrej Babiš mohl být navýsost spokojen. Ale opět, kdo mu v tom pomáhal? No přece politici tradičních demokratických stran (v tomto a jen v tomto smyslu má pravdu, když říká, že oni ho porodili). Paradoxně kvůli honu na Rittiga nakonec padla Nečasova vláda, na čemž Babiš znovu vydělal, a to tentokrát velmi zásadně… Nyní už si jako premiér řídí svůj byznys sám a nikde lobbovat nepotřebuje. Už nemusí prosit o dotace pro bioplynky, zvedne si je sám.

Během karantény při jarním řádění covidu vláda nečekaně a takřka utajeně schválila 27. dubna materiál, který obrátil vzhůru nohama původní záměr omezit podporu obnovitelných zdrojů na rozumnou a spravedlivou míru. Tedy neotočil se tak úplně. Solární elektrárny v novele zákona dostaly „za uši“, ale elektřina z bioplynek se teď vyplatí skoro dvakrát více než solární pole. Nemluvě o tom, že u nich dostanete dotaci jak na výstavbu, tak na provoz a můžete v nich místo odpadu z živočišné výroby vesele spalovat kukuřici.

Takže jsme se dopracovali k tomu, že ze zemědělců děláme energetiky, ničíme si vlastní zemi a ještě to vše draze platíme. Čest výjimkám, skutečným českým sedlákům, kteří tomu ekonomickému tlaku vzdorují. Jeden z nich, Pavel Šrámek (kterého jsem už citoval), mě inspiroval k napsání tohoto textu. Na svých stránkách spolu se svými společníky informuje majitele pozemků, jejichž půdu si najímá, o svém hospodaření. Mimo jiné uvádí:

„Zásadně nepěstujeme kukuřici do bioplynek a řepku… Megalomanské bioplynové stanice potřebují velké množství ploch jen pro tzv. ‚energetické plodiny‘… zvyšují nebezpečí eroze, znehodnocují tím půdu a snižují i úrodnost. Používají velké množství chemických hnojiv… Pěstovat na poli plodiny kvůli palivu do spalovacích motorů je ‚ekologický‘ úlet… Takto se my nechováme a ani nehodláme v budoucnu chovat, naše zaměření je prostě zemědělské a potravinářské, na produkci mléka, mléčných potravin, masa, obilovin a dalších zemědělských produktů.”

Docela by mě zajímalo, co by asi mohl jako nájemce majitelům půdy o sobě sdělit holding Agrofert. Ale ono tu skutečně nejde jen o tuto jednu korporaci a jednoho Babiše. Nemravný, nehospodárný a neekologický systém, který preferuje velké ničitele krajiny před malými zodpovědnými farmáři, si u nás „pěstujeme“ dlouhé roky. Co s tím? Opozice by měla toto téma uchopit a slíbit, že změní pravidla tak, aby se mnohonásobně více vyplácelo chovat krávy a pěstovat obilí, než produkovat řepku a kukuřici jako palivo.

Všechno je to v ekonomice. Dotační žraloci vzdají svůj byznys sami, když jim za to nebudeme platit. Sami se uživí sotva. Takže touto změnou přístupu zachráníme českou krajinu, pomůžeme bojovat s důsledky změn klimatu, budeme lépe a zdravěji jíst a ještě se zbavíme agrobaronů, kteří natahují ruce nejen po našich penězích, ale i po naší svobodě. Čili win-win řešení. Ptáte se, kde je háček? No, tak trochu v tom, že demokratické strany mají samy hodně másla – či spíše řepkového a kukuřičného oleje – na hlavě.

Dosud všechny snahy napravit poměry v českém zemědělství zkrachovaly na lobbingu velkých agrokorporací, z nichž mnohé mají svůj původ v komunistických JZD. V tomto tradiční strany opravdu selhaly. Dokud nezvolíme politiky, kteří si jako jednu z priorit stanoví ekologické zemědělství a podporu skutečných sedláků, bude česká půda patřit agrobaronům. Tak co, vzkážeme jim, že tato země je naše a našich dětí, ne jejich?

SDÍLET