KOMENTÁŘ MARTINA MAŇÁKA | Bezmála osmileté působení Andreje Babiše a jeho hnutí ANO ve vládě zřejmě nedopadlo tak úplně podle představ hlavního protagonisty. Zásah vyšší moci v podobě koronavirové pandemie byl natolik silný, že by překazil záměry každému, kdo by třímal mocenské kormidlo. Z pohledu ekonomiky a nedotovaných daňových poplatníků zůstala po Babišově vládním expozé záplava dříve nevídaných problémů.
Vláda Andreje Babiše, jejímž pilířem byli ministři za hnutí ANO, doplňovaní politiky ČSSD, odešla do historie. Je tedy namístě zrekapitulovat, co podstatného po ní v ekonomice zbylo a to i s ohledem na relikty předchozího volebního období, v němž Babiš po většinu času vedl ministerstvo financí. Před vstupem do vysoké politiky po podzimních volbách roku 2013 sliboval porážku korupce. A nádavkem vyrovnaný státní rozpočet. Připomeňme, že za rok 2013 činil deficit státního rozpočtu 81 miliard korun, v roce 2014 to bylo 78 miliard. Nepřipravoval je Andrej Babiš. Jeho první rozpočet (za rok 2015) skončil 63miliardovým schodkem, aby rok na to skočil do plusu 62 miliard korun. Ani se tomu z dnešního pohledu nechce věřit, ale šlo o (nominálně) nejvyšší přebytek státního rozpočtu v dějinách ČR. Jenže, tento „zázrak“ nemělo na svědomí geniální hospodaření vlády, nýbrž mimořádná dotace z Bruselu, samozřejmě se zásadní pomocí dynamicky rostoucí ekonomiky.
Na konci osmileté vládní pouti lze konstatovat, že salda státního rozpočtu si nadále udržují rekordní statut. Avšak s opačným znaménkem. Rozpočtové deficity dosáhly fantaskních výšin: loni to bylo mínus 367 miliard, v letošním roce šplhá schodek až k půl bilionu. Dopady koronaviru v tom hrály podstatnou, ale nikoliv jedinou roli. Rozmařile populistická vládní politika směřovala k mínusům i v době, kdy pandemie byla neznámým pojmem a kdy ekonomika utěšeně vzkvétala. Pokud jde o původní, třebaže čistě proklamativní poutač se sloganem „boj s korupcí“, dá se říci, že korupce zvítězila na celé čáře. Myšlena je pochopitelně ta exaktně měřitelná, vyjádřená sociálními a dotačními transfery vlády směrem k všemožným voličským, potažmo zájmovým skupinám. Stala se středobodem vládní politiky, jejíž cílem bylo živit naděje na udržení u moci.
Trh vzhůru nohama
Největší průšvih byl již naznačen. Jde o nakumulování tří po sobě jdoucích hyperdeficitů v úhrnné výši cca 1,25 bilionu korun od jara minulého roku do podzimu 2021, kdy vláda předložila revidovanou verzi státního rozpočtu na příští rok se schodkem 376 miliard. Je jasné, že kdyby do přirozeného vývoje nezasáhl koronavirus, byly by schodky nižší. Ale politika, potažmo historie nezná žádná kdyby. Bude však znát další dějinný paradox. Politik s aurou rozpočtového a protikorupčního spasitele končí své působení na vládní scéně v roli hrobaře veřejných rozpočtů. Zanechal po sobě dluhové dědictví, jež nebudou s to splatit ani příští generace. Ale nejde jen o státní rozpočet. Deformace plynoucí z ingerenčního a expanzivního působení babišovské vládní koalice jsou všeprostupující. Jsme dnes například svědky nelogického jevu, kdy se tuzemská průmyslová výroba propadá, ale nezaměstnanost v zemi je nízká (nejnižší v EU) a neroste. Chybějí stovky tisíc zaměstnanců, i když značná část tržního sektoru úpí pod tíhou následků státních lockdownů a jejich mezinárodně-obchodních dopadů. Andrej Babiš dokázal v Česku obrátit trh a jeho zákonitosti vzhůru nohama.
