Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

To nám to pěkně začíná: Opozice se ptá, podrážděný Babiš mlčí. Komentář V. Dostála

To nám to pěkně začíná: Opozice se ptá, podrážděný Babiš mlčí. Komentář V. Dostála

Druhá vláda Andreje Babiše začala své úřadování se značnými rozpaky. Po standardní ceremonii na Hradě nově jmenovaní ministři zamířili do Strakovy akademie na svou první schůzi, po které před novináře předstoupili premiér Andrej Babiš a první místopředseda vlády Jan Hamáček. A zrovna přesvědčivě v tu chvíli ani jeden z nich nepůsobil. Především se jim nepodařilo vysvětlit, jakým způsobem se dopracovali k tomu, že ve vládě chybí původně navrhovaný kandidát na ministra zahraničí Miroslav Poche. Otázka to není nijak banální, veřejnost má právo vědět, zda vláda vznikla v souladu s Ústavou. Babiš ji přesto přechází mlčením nebo dotazy podrážděně odráží s tím, že už nejde o aktuální záležitost.

Také z toho důvodu se tématu chopili hned v úvodu pokračující schůze dolní komory zástupci nevládních stran. „Ústava neumožňuje prezidentovi republiky, aby mohl změnit jméno, aniž by mu to navrhl předseda vlády. To znamená, vy jste pana Hamáčka mezi pondělkem a dneškem musel oficiálně prezidentovi republiky navrhnout. Já bych se vás chtěl zeptat, zda nám můžete říct, kdy to bylo. Jestli v úterý, nebo ve středu anebo jestli v pondělí v tom oficiálním návrhu nebyl Miroslav Poche?“ pravil předseda sněmovního klubu TOP 09 Miroslav Kalousek směrem k premiérovi. S podobným dotazem následně vystoupil také předseda klubu ODS Zbyněk Stanjura.

Babiš namísto toho, aby pochybnosti vyvracel a předložil nejen opozici, ale také široké veřejnosti přesvědčivé vysvětlení celé šlamastiky, dotazy opozičních poslanců odignoroval mlčením. Pokud má být právě tato metoda oním novým stylem politické práce, kterou předseda hnutí ANO sliboval voličům před volbami, máme se vskutku na co se těšit. Babiš totiž tolik vzývanou efektivitu vládnutí hned první den nové vlády zaměnil s prachobyčejným ignorováním nejen opozice, ale i novinářů.

Na tiskovém brífinku po jednání vlády řekl nejprve toto: „V pondělí v devět hodin deset minut jsme doručili nominaci, nominoval jsem pana Pocheho na tu pozici. My jsme o tom diskutovali s panem prezidentem, a aby nevznikla nějaká krize, tak vznikla ta varianta s pověřením.“ Mlhu kolem Pocheho se mu tak vyjasnit ani trochu nepodařilo. Logicky proto následoval doplňující dotaz. A reakce? Starý známý Babiš, který se vyhýbá odpovědi a jehož obranou je útok: „Chápu, že média vždy potřebují nějaké krize, já se těm krizím vyhýbám. Je podstatné, že ta vláda byla jmenovaná. Ten problém se v řádu měsíců vyřeší.“ Lidé jsou prý rádi, že hlavně nějakou vládu mají, jak se „upekla“ už nikoho zajímat nemusí.

Zda premiér Pocheho nominaci v tichosti stáhl, tudíž stále nevíme. Přitom nejde o drobnost. V české Ústavě se píše, že prezident jmenuje předsedu vlády a na jeho návrh pak ostatní členy vlády, které pověřuje řízením ministerstev. Už v minulosti se přitom stávalo, že prezidenti váhali či odmítali vybraného kandidáta na post ministra jmenovat. Avšak až dosud byli nakonec nuceni ustoupit. Pokud tedy Babiš Miroslava Pocheho na post ministra zahraničí skutečně navrhl, Miloš Zeman je prvním prezidentem České republiky, který to odmítl akceptovat.

A nejspíš tak porušil nejen ústavní zvyklosti, ale také samotnou Ústavu. Avšak Babiš, pokud se ho na to někdo zeptá, buď mlčí, anebo začne tazatele obviňovat z vyvolávání krize. Někdo by mu měl možná vysvětlit, že novináři pracují ve veřejném zájmu a že by si měl jako předseda vlády osvojit totéž. Navíc nepříjemné dotazy týkající se dodržování ústavního pořádku jen tak nezmizí. Nejsou totiž něco, nad čím lze mávnout rukou. Je to přesně naopak. A pokud se nechce do dějin zapsat nejen jako první trestně stíhaná osoba v čele vlády, ale také jako první premiér, jehož vláda nevznikla v souladu s Ústavou, měl by vše rychle vysvětlit.

Veřejnost má právo vědět, zda a kdy stáhl nominaci Miroslava Pocheho a kdy na post ministra zahraničí navrhl Jana Hamáčka. Zrovna tak by bylo dobré, kdyby si co nejdřív uvědomil, že jsme parlamentní a nikoli prezidentskou či poloprezidenstkou republikou, což mimo jiné znamená, že tady vláda není odpovědná prezidentovi, nýbrž sněmovně. A že je tudíž právem sněmovní opozice vládu kontrolovat a třeba ji klást i nepříjemné otázky.

 

Šokující zjištění vědců: Pokud nejíte sladké, ohrožujete vlastní zdraví

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Diety chudé na sacharidy, jako je například Dukanova nebo Atkinsova dieta, jsou velmi módní, zvláště pro své rychlé a výrazné účinky. Tyto diety omezují či vylučují ze stravy všechny sacharidy, včetně rychle vstřebatelných cukrů (obsažených třeba v moučnících) a pomalu vstřebatelných cukrů (jsou například v chlebu, těstovinách či rýži). Stoupenci takové diety vyřazují z jídelníčku rovněž ovoce a zeleninu. Jejich strava naopak obsahuje hodně proteinů a tuků. To je ovšem nebezpečná volba.

Výzkum profesora Macieje Banacha z Lodžské univerzity ukazuje, že dieta chudá na sacharidy představuje v dlouhodobé perspektivě riziko pro zdraví. Tým vědců sledoval 11 let více než 24.000 dobrovolníků, mužů i žen. Všichni drželi dietu, ale nikoli stejnou. Když vědci zjistili jejich zdravotní stav, životní styl a výživu, srovnávali rizika předčasné smrti.

Link

Účastníkům studie, kteří nejedli sacharidy, hrozilo o 32 procent vyšší nebezpečí, že zemřou o šest let dříve, než ti, jejichž strava obsahovala hodně sacharidů. Riziko, že člověk podlehne kardiovaskulární chorobě, vzrostlo o 50 procent, jestliže dotyčná osoba konzumovala málo sacharidů či dokonce žádné. U rakoviny bylo riziko o 30 procent vyšší.

Studie také ukázala, že osobám s normální váhou, které se rozhodly držet takovou dietu, hrozilo větší riziko předčasného úmrtí než lidem obézním. Výsledky se potvrdily i poté, co bylo přihlédnuto ke konzumaci alkoholu, kouření, fyzické aktivitě či chorobám jako je vysoký krevní tlak.

Podle autorů studie nejsou tyto výsledky spojeny jen s nízkým přísunem sacharidů. Souvisejí zřejmě i se zvýšenou konzumací proteinů a tuků. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nadměrná konzumace červeného masa a uzenin bohatých na cholesterol a nasycené tuky přispívá ke vzniku některých druhů rakoviny, zejména střev a konečníku. Tyto látky mají rovněž na svědomí kardiovaskulární choroby. Navíc může hrát roli i snížená konzumace minerálních látek a vitamínů.

Link

Francouzská Národní agentura pro bezpečnost potravin (ANSES) varuje před "klinickými, biologickými a psychickými dopady" spojenými s odtučňovacími dietami. Vzhledem k nedostatku některých živin mohou nastat problémy s kostmi či s metabolismem. V dlouhodobé perspektivě tyto diety vedou k bludnému kruhu, kdy člověk znovu nabere shozené kilogramy.

Jestliže jsou diety chudé na sacharidy v krátkodobé perspektivě účinné, jsou dlouhodobě riskantní a neměly by být doporučovány, varuje profesor Banach. Je totiž důležité nevynechávat jeden druh potravy. Sacharidy, proteiny a tuky jsou pro stravování nezbytné. Podle nutričních poradců je výživová potřeba člověka pokryta, jestliže se strava skládá z asi 50 procent sacharidů, 20 procent proteinů a 30 procent tuků.

-1