Trable českého fotbalu neberou konce. Problém ale není Berbr, nýbrž systém prolezlý korupcí

KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | Ten výjev mám před očima dodnes: je mi asi patnáct, fotbalová sezóna se blíží ke konci, a my jedeme hrát jako tabulkově jednoznačně lepší mančaft venkovní zápas s týmem, který hraje o záchranu. Sotva vylezeme z autobusu, dostávají se k nám zkazky, že tam body neuhrajeme. A taky že jo, rozhodčí nás po celých devadesát minut nepustil k balónu, prohráli jsme 1:0.

Tím to ale nekončí, pamatuju si to hlavně kvůli tomu, jaký měl zápas dohru. Náš trenér uměl zařvat, byl přísný na sebe i na nás. Během tréninku, natož při zápase. Občas to byla velká jízda. Tehdy to ale bylo jiné, neschytali jsme to totiž my, strašným způsobem seřval rozhodčí a delegáta. Nepamatuju si to přesně, takže parafrázuju: „Jste naprostý hovada! Že se nestydíte. Je absolutně nepochopitelný, že ten fotbal kurvíte už takhle malým klukům!“ Bylo to možná poprvé, co jsem takto intenzivně zažil to, o čem jsem beztak už předtím slyšel. V českém fotbale jsou cinknuté, koupené nebo jinak zmanipulované zápasy běžným jevem, a to dokonce už i v mládežnických kategoriích.

Do svých sedmnácti nebo osmnácti let jsem nežil ničím jiným, jen fotbalem. Trénink každý den, v zimě, v létě, ve vedrech, ve sněhu nebo v dešti. Pořád, každý den, po celý rok. Přidával jsem si, dodnes mám z těch let pevný návyk, běhám minimálně obden. Ještě v pondělí jsme si vždycky rozebrali víkendový zápas, od úterý jsme se už systematicky připravovali na ten další. Jak praví klasická hláška, ve fotbale musíte postupovat od zápasu k zápasu. Nejezdil jsem s rodiči na dovolenou, neměl jsem jiné koníčky, celé dětství a dospívání pro mě byl jenom sport. Dodnes mám v tom prostředí celkem dost přátel.

A teď si vezměte ten náraz: doma i v kabině jste veden k tvrdému tréninku, systematické práci, trpělivosti, odpovědnosti nejen za sebe, ale hlavně za tým. Chce se po vás, abyste nebyl sobec, abyste na sobě pracoval, dodržoval životosprávu a hlavně abyste hrál férově. Žádné podrazy, zákeřné fauly, nic nepoctivého. Fotbal je krásná komplexní hra, je v něm taktika, strategie, bezpočet variant, jak vyřešit situaci, je tam souhra týmu i prostor pro individuální kreativitu, rychlost i vytrvalost, virtuozita, elegance, dřina. V osobní rovině to máte srovnané, jenomže v jeden moment – a to vcelku brzo – zjistíte, že v tom prostředí něco nehraje.

Zaorálek: Hrozně mě to mrzí. Pokud selhala vláda, pak i elity, měli jsme být tvrdší

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital