Zaorálek: Hrozně mě to mrzí. Pokud selhala vláda, pak i elity, měli jsme být tvrdší

Vratislav Dostál

16. 10. 2020 • 15:00
Měli jsme víc naslouchat těm, kdo volali po tvrdších opatřeních, přiznává ministr kultury Lubomír Zaorálek v rozhovoru pro INFO.CZ. Rovnou ale dodává, že jde v podstatě o širší selhání elit. Naráží na výroky některých osobností včetně lékařů, kteří i dnes považují koronavirus za přifouknutý pseudoproblém. Zaorálek naopak vidí riziko a říká, že ho hrozně mrzí, kam se situace v Česku dostala. „Nezbývá, než se s tím porvat,” dodává. Jak v tom chce pomoct zavřené tuzemské kultuře, která bojuje o přežití?

Vláda tento týden schválila program Covid – Kultura, do konce letošního roku na něj uvolní 750 milionů. Pro koho budou určené a za jakých podmínek?

Těchto 750 milionů budeme rozdělovat dvěma hlavním skupinám. První jsou lidé, kteří podnikají v kultuře. Lidé, kteří museli rušit nějaké akce. V rámci tohoto balíčku jsme připraveni jim uhradit padesát procent nákladů na tyto akce, anebo až osmdesát procent provozních nákladů. Což je novinka, provozní náklady jsme v první vlně nehradili.

Podnikatelé v kultuře budou muset vyplnit elektronický formulář, který je na webu ministerstva průmyslu a obchodu, všechny informace jsou také na našem webu. Pomoc bude směřovat také jednotlivcům – OSVČ. Ať už jde o herce, režiséry, producenty, tanečníky, hudebníky, umělecké zvukaře a další. Budou muset doložit svou historii a že jde o jejich hlavní předmět obživy. Ti dostanou šedesát tisíc, aby se nemuseli přeškolovat na jinou profesi.

Takže pokud jsem herec na volné noze, to znamená, že nejsem členem žádného souboru, mohu žádat o těchto šedesát tisíc…

Přesně tak. Je to pro lidi, kteří nemají klasickou zaměstnaneckou smlouvu. Podle našich informací je to dneska dokonce tak, že takových lidí je v kultuře většina. Jsou na volné noze, živí se od zakázky k zakázce. Takže je to podstatné. Stabilní soubory jsme sice pokryli jiným programem, týká se ale jen necelé poloviny lidí v oboru. Proto jsme nyní tento program spustili. Posílili jsme kvůli tomu také administrativu, z příspěvkových organizací jsme stáhli asi sto lidí, kteří budou celý program reálně řešit. Budou řešit žádosti, zda jsou oprávněné.

Samozřejmě vedle toho obhospodařujeme, mám-li to tak říct, své tradiční klienty, tedy neziskové nebo státní příspěvkové organizace. Tímto ale vstupujeme do naprosto neznámých vod. A na pondělní vládu připravuji materiál, kterým budeme chtít pomoct audiovizi. Producentům, art kinům a podobně. A to je pro nás další zcela nové prostředí. K tomu musíme využít Státní fond kinematografie, neboť nemáme Fond audiovize. Doteď to tady totiž nikoho nezajímalo. Ta krize vlastně přišla v období, kdy jsme už zákon o Fondu audiovize připravovali.

Dneska je to tak, že bychom na to aspoň zčásti mohli použít prostředky od Evropské unie v rámci Národního plánu obnovy. Tedy celkem 182 miliard. Takže my jsme už podobu Fondu audiovize nejen, že začali připravovat, teď se ale naskytla příležitost, z čeho to zaplatit. Evropská komise totiž chce, aby se to investovalo do kreativního průmyslu, do oblasti nových technologií a podobně. Jdeme tedy velice vstřícnou cestou. Kultura a kreativní průmysl, to je přesně to, co chceme rozvíjet. A navíc se na to rýsují prostředky. Z hlediska budoucnosti je to důležitá oblast, proto ji také chceme významně pomoct. Přestože je to z části věc, která spadá spíše pod ministerstvo průmyslu. S Karlem Havlíčkem už jednáme, jak si to rozdělit.

Probrali jsme tedy jedince v uměleckých profesích – OSVČ. Jak to bude, pokud jde o instituce a firmy?

Úplně přesně nedokážu odhadnout, jak se to bude vyvíjet, kolik budeme moct rozdělit firmám. Karlu Havlíčkovi jsem už taky řekl, že nám bude něco chybět.

Konkrétní příklad: jsem, dejme tomu, ředitel Centra experimentálního divadla v Brně, pod které spadá několik divadel. Týká se mě tento program?

Netýká. To není soukromá společnost, je to instituce zřizovaná městem, která čerpá z programu pro profesionální divadla a orchestry. A ty programy nelze kombinovat. Buď lze čerpat z jednoho, anebo z druhého. Oni čerpají prostředky jinudy. Tento program je pro privátní firmy, zatímco tato divadla jsou, abych tak řekl, naši „starý známý“. Jsou příjemci našich dotací.

Takže jiný příklad: jsem provozovatelem hudebního klubu, jde tedy o soukromou sféru. A jsou kluby, kde se nějaké akce konají prakticky každý den…

Ano, to je přesně ono. Hudební klub je přesně tím typem podniku, na který cílí tento program. Jsou to instituce, které podnikají, festivaly, ale také kluby, které mají vlastní dramaturgický program. Uhradíme jim část peněz na provoz, na kontinuální činnost, a to do osmdesáti procent a do deseti milionů.

Problémy už letos. A co teprve příští rok...

Další věc: ta situace se může vyvinout tak, že budou kulturní instituce zavřené ještě v únoru.

To se může samozřejmě stát. Teď v pondělí budeme na vládě projednávat rozpočet na rok 2021. A já právě píšu dopis ministryni financí, ve kterém jí sdělujeme, že nám peníze, které jsme původně naplánovali, nebudou stačit. A že budeme požadovat navýšení rozpočtu. Samozřejmě nečekám, že mi obratem vyjde vstříc, protože něco podobného budou chtít všichni. Uvidíme, jak se to vyvine. Ale musím jí to avizovat, vše, co jsme dosud vyjednali, včetně navýšení peněz pro regionální divadla, se v tuto chvíli jeví jako nedostatečné.

Je to strašně těžké. Pokud jednomu divadlu něco slíbím, ta ostatní mě „sežerou“.

A to právě proto, že ta situace bude zřejmě trvat dále. A netýká se to jen roku 2021, už teď mi některá divadla hlásí, že letos nevyjdou. Budu muset hledat peníze na to, abychom dorovnali jejich výdaje na rok 2020. Říjen a listopad je pro ně za normální situace období, kdy mají největší žně. V tomto období mají každý rok plno a vydělávají na celou sezónu. Bohužel ale letos zůstala zavřená. Úspěšná divadla nyní přicházejí o miliony a ta situace je dramatická v tom, že ta divadla zřizují města a obce a ta tvrdí, že se o ně už nebudou moct postarat. Pokud to bude pravda, tak ve městech, která na tom nejsou tak dobře, jako je třeba Olomouc, Liberec, České Budějovice nebo Opava, může začít to, co jsem celou dobu nechtěl.

Že začnou zanikat?

Ta města situaci mohou analyzovat tak, že budou muset šetřit, a tudíž na jejich provoz nebudou mít prostředky. Bude nižší výběr daní, tudíž nižší rozpočty. A oni prostě řeknou, že nemají kde jinde škrtat. A že souborová divadla neutáhnou. Takže já si myslím, že to, co jsme celou dobu oddalovali, je reálný scénář. Pokud jde ale o ten náš program, tedy „když to podržíte, tak my vám také dáme peníze“, tak ten fungoval až do teď, avšak druhá vlna koronaviru může být tak ničivá, že ta města to leckde pustí.

Je to podle vašeho odhadu realistický scénář?

Už po první vlně jsme se někde pohybovali na hraně. Je to navíc strašně těžké. Pokud jednomu divadlu něco slíbím, ta ostatní mě „sežerou“. Musím být strašně opatrný, divadla se vzájemně kontrolují. V tomto je ta moje mise složitá. Ale hlavně: mnohde mám dojem, že jsme už vyčerpali všechny prostředky. Jak to tak sleduju a znám tu situaci, jsme tam, kde jsme nechtěli být, toto se prostě nemělo stát. Tím ale nechci říct, že to vzdáváme, pomoc koordinujeme s městy a kraji.

Ministerstvo financí mi nicméně řeklo, že nemůže pomoct těm divadlům, která si zároveň nebudou spolu se zřizovatelem schopna pomoct sama. Naprosto ale nebude ochota pomáhat tam, kde to zřizovatel vzdá. Už teď Alena Schillerová tvrdí, že nemá peníze. Moje možnosti pomoci těm městům jsou velice omezené. Pokud města prudce sníží peníze pro divadla, my jim prostě nebudeme moct pomoci.

„Strašně mě to mrzí“

Jak si myslíte, že to bude v Česku vypadat za tři týdny?

Teď už je prakticky jisté, že náš zdravotnický systém projde velkou zkouškou. Vypadá to, že se bude pohybovat na hraně, musíme si přát, abychom to utáhli a byli schopni pomoct všem, kteří to budou potřebovat, všem, kteří se bez pomoci neobejdou. Pokud sledujeme současná čísla, musíme dojít k závěru, že jsou varovná. Což se projeví právě za ty tři týdny. Systém se naplní. Také proto teď začala vláda zvyšovat záložní lůžka. Jsme součástí vlny, která je po celé Evropě, bohužel je ale také pravda, že jsme nyní na čele toho pelotonu.

Šlo tomu předejít?

Dovedu si představit způsob, jak tomu ideálně čelit. Tedy už ve druhé polovině srpna nařídit určitá opatření. Prostě říct, léto skončilo, blíží se druhá vlna. Ač nevím, zda by to u nás bylo možné, myslím si dokonce, že jsme měli být tvrdí, pokud jde o dovolené v zahraničí. Zároveň si ale neumím představit, že bychom je zakázali. V zemi, jako je ta naše, s tradicí, která tady je, by si to nejspíš nedovolila žádná vláda. Ostatně vzpomeňme na opozici, která tvrdila, že jsou roušky symbolem nesvobody. Vždyť i opoziční politici demonstrativně odhazovali roušky na Karlově mostě.

Pokud tedy selhala vláda, lze také říct, že selhala značná část elit. Některé z nich jsou i dneska schopné tvrdit, že čelíme pseudoproblému, ze kterého se uměle udělalo monstrum.

Navíc ani experti nebyli jednotní, nebo aspoň ta zdánlivě odborná veřejnost. Bylo tady velice mnoho debat o tom, že jsme byli na jaře zbytečně tvrdí. I dneska tady je stále dost lékařů, kteří tvrdí, že je to všechno chiméra. I teď, když spolu mluvíme, pokračuje debata o tom, že to není stále zase tak vážné. Což prostě ovlivňuje atmosféru ve společnosti. Pokud tedy selhala vláda, lze také říct, že selhala značná část elit. Některé z nich jsou i dneska schopné tvrdit, že čelíme pseudoproblému, ze kterého se uměle udělalo monstrum.

Tato nejistota, neshoda v tom, jak tvrdě zasáhnout, tady nebyla jen v srpnu, ale i později, na podzim. Je ale jasné, že jsme měli více naslouchat těm, kteří volali po tvrdších opatřeních. Vláda za to ale nebude nikdy omluvena. Měla naslouchat těm, kteří se ukázali jako kompetentní. To jsme samozřejmě měli udělat, a já bych byl strašně rád součástí vlády, která by to udělala jinak. Teď nám ale nezbývá, než se s tím porvat. Hrozně mě to mrzí.

Co říkáte na to, že se sociálnědemokratičtí senátoři rozhodli založit nový klub se senátory zvolenými za hnutí ANO?

Myslím si, že hnutí ANO nemůže nikdy nahradit sociální demokracii. Nikdy nebude dělat totožnou politiku. Senát je ale trochu specificky, stranická linka tam mnohdy neznamená tolik, mnohdy jsou důležitější osobní vztahy. Vysvětlit to ale musí dotyční senátoři. Já k tomu mohu říct jediné: pokud si naši senátoři myslí, že mohou dělat politiku s hnutím ANO, já tam vidím dost zásadní rozdíly. Proto si myslím, že toto sloučení není správný tah, je to spíše matoucí krok.

SDÍLET