Levicová politika nejsou jen dávky. Není možné, aby si nás Babiš ve vládě vodil, říká Netolický

Vratislav Dostál

14. 10. 2020 • 16:00
Martin Netolický je jediný sociální demokrat, který v podzimních krajských a senátních volbách uspěl. Právě proto jsme se za ním vypravili do Pardubic. Kde vidí příčiny svého úspěchu, jak hodnotí aktuální kondici ČSSD a co by podle něj strana měla dělat, pokud nechce skončit v propadlišti politických dějin?

Vy jste v Pardubickém kraji měli koalici domluvenou snad jako vůbec první v celé zemi, prakticky ihned po zveřejnění volebních výsledků. První otázka se nabízí: nebyli jste domluveni už před volbami?

Byli jsme domluveni už od roku 2016. Ta odpověď říká vše. Když tehdy vznikala koalice, znali jsme se z regionu. Koalice v roce 2016 vznikla na středovém půdorysu, kromě ČSSD její součástí byli lidovci, ODS a STAN. To znamená, že byla mimo jiné založena na dobrých osobních vztazích, což je věc, kterou nám nemůže mít nikdo za zlé. Znali jsme se a věděli jsme, co od sebe můžeme navzájem čekat. A to přesto, že jsme byli upozorňováni, že jde o nesourodý slepenec, který nevydrží.

Nejvíc mandátů v Pardubickém kraji získalo hnutí ANO, které je ale v opozici. Na koaliční spolupráci se dohodli 3PK (ČSSD a hnutí Společně pro kraj), společná kandidátka ODS s TOP 09, Koalice pro Pardubický kraj a Starostové.

Za celé čtyři roky jsme se však nerozhádali. A pokud v průběhu volebního období navážete – podobně jako v každé jiné práci – nejen kolegiální, ale i osobní vztahy, tak je logické, že jen tak neskončí. Řekli jsme si, že se za všech okolností v sobotu po volbách v 17:00 sejdeme, a řekneme si, zda jsme schopni sestavit většinu, která může fungovat, a také, zda jsme ochotni i nadále spolupracovat, anebo zda si půjde každý vlastní cestou.

Takže na tom není nic překvapivého. Pokud nějaký projekt funguje, je logické, že v něm chcete pokračovat. Bylo to předvídatelné, konzistentní, očekávatelné. Byli jsme - a i teď po volbách jsme – kompaktní tým.

Co v tomto ohledu říkáte na prohlášení pardubického hnutí ANO, vítěze voleb, ve kterém se píše, že s vámi chtěli jednat o programu?

Jednání, která jsme měli, se týkala primárně účasti v Radě, případně v dalších orgánech Pardubického kraje. Na debatu o programu jsem připraven, jednání ale nemohou být pouze o účasti v Radě. Protože každý z nás, a teď myslím čtyři subjekty, které jsou zastoupeny v Radě, reprezentuje nějaký hodnotový nebo ideový světonázor. A přestože jsme v tomto ohledu pestrobarevné uskupení, známe své hodnoty navzájem.

Pokud jde o hnutí ANO, tak jejich vývoj začal napravo od středu a skončil dnes na pozicích standardního levicového uskupení. Z mého pohledu se na tom ukazuje, že tam žádné pevné ideové zakotvení neexistuje. Nelze se ale bavit jen o tom, kde kdo bude sedět. Chceme mluvit o projektech, o prioritách, protože politik kromě běžné údržby musí realizovat i nějaké vize. 

Tak když o tom mluvíte: jaké jsou programové priority staronové koalice? Co chce v tomto volebním období zvládnout?

V minulém volebním období jsme připravovali největší investice v historii kraje. Některé z nich se už realizují, jiné jsou v počáteční fázi, další těsně před ní. Jde především o projekty za několik miliard v oblasti zdravotnictví. Zde je třeba říct, že tyto projekty potřebují širší politickou shodu, protože bychom je nebyli schopni zaplatit čistě z rozpočtu kraje. A tyto projekty je potřeba dotáhnout do konce.

Jako příklad uvedu centrální příjem v orlickoústecké nemocnici, který se staví už přibližně rok a ještě jeden další to bude trvat. V září začala stavba nové budovy nemocnice následné péče v Moravské Třebové. Soutěžíme nový centrální urgentní příjem v Pardubické nemocnici za 1,6 miliardy korun a dalších 500 milionů bude stát vybavení a technologie. Všechno to jsou projekty na celé volební období. Chceme je dotáhnout až do fáze otevření.

No, a pokud k tomu připočtu nemalé záměry v oblasti silničního hospodářství, čerpání evropských peněz na silnice druhých tříd, stavbu přivaděčů k D35. Těch věcí je opravdu hodně. Také proto nebude prostor pro nějaké populistické výstřelky, které jsme zaznamenali během kampaně.

Sociální demokrat „bez ČSSD“

Zpět k volbám. Vy jste sociální demokrat, před volbami jste ale vytvořil širší kandidátku spolu s nezávislými starosty pod značkou 3PK. Nakonec jste udělali velmi dobrý výsledek. Řekněte mi: jaké bylo vaše očekávání? S čím jste do těch voleb šel?

Náš cíl byl zisk patnácti a více procent hlasů. Takže jsme ho splnili. Je to výsledek reálné rok a tři čtvrtě dlouhé práce. Po minulých komunálních volbách jsem si udělal analýzu, prošel jsem každé město v kraji. Poklesy – pokud jde o výsledek sociální demokracie – byly enormní. Věděl jsem, že pokud chceme v krajských volbách uspět, musíme ihned začít sestavovat silnou kandidátní listinu. A zároveň potlačit efekt celostátních témat, a maximálně se soustředit na témata krajská, se zaměřením na konkrétní místa.

Věděli jsme, že kampaň musí být maximálně věcná a konkrétní a minimálně populistická a bez ideologických frází. Příprava přitom měla několik rovin. Kromě programové to byla rovina personální. Víme také, ve kterých městech jsme byli jako sociální demokraté historicky silní. Začali jsme tudíž vytvářet kandidátní listinu tak, že její základ tvořily právě ty oblasti, kde jsme byli vždycky silní. A ve zbytku kraje jsme to chtěli doplnit o nezávislé osobnosti tak, abychom tam pokud možno posílili.

Věděli jsme, že kampaň musí být maximálně věcná a konkrétní a minimálně populistická a bez ideologických frází.

K tomu všemu jsme věděli, že pokud chceme být regionální hnutí, tak nemůžeme žít pouze politikou krajského města. Krajské město má úplně jiné problémy než venkov. Zatímco krajské město řeší dostihy, hokej, atletický nebo fotbalový stadion, na venkově je to třeba výstavba kanalizace, hasičské závody nebo oprava sokoloven. Celou dobu jsem věděl, že nemůžeme být druhou radnicí v krajském městě, tedy že nemůžeme žít pouze problémy krajského města, že musíme žít naopak regionem. Tak zní stručná analýza, byť vím, že zrovna v krajském městě náš výsledek nebyl nejsilnější.

Náš projekt byl postavený na tom, že jsme řešili průřezová témata, zpracovali jsme velmi konkrétně nabídku pro každou oblast v kraji. Měli jsme patnáct konkrétních programových dokumentů, pro Litomyšl, Chrudim, pro Heřmanův Městec, pro Českou Třebovou a další. Všude jsme lidem konkrétně slíbili, co si – pokud uspějeme – vezmeme na starost. A k tomu jsme nabídli také naprosto nejpropracovanější obecný program, který byl založen na tom, na co se nás lidé ptají. Dali jsme si na tom opravdu záležet.

Náš projekt nebyl nic nahodilého, je za tím obrovské množství práce, detailní analýza potřeb lidí v celém kraji a poctivá nabídka. Představa, že Martin Netolický vytvořil záchranný projekt jenom proto, aby si zachránil židli, je mylná. Šli jsme opravdu krok po kroku, materiály jsme připravovali tak, abychom postupně gradovali. Tvrdě jsme si to odpracovali.

A samozřejmě jsme jeho podrobnosti zveřejňovali postupně, nechtěli jsme, aby nás konkurence vykradla. A neexistuje tam jediný planý slib, kampaň jsme vedli výhradně pozitivně a realisticky. Žádný populismus a rozdávání. A já – byť jako sociální demokrat – odmítám být v pozici, že mi někdo bude říkat, že sociální demokracie je stranou, která rozhazuje. Tak to prostě není. Rozhazování není levicovost, je to leda tak nezodpovědnost. Což je velký rozdíl.

Co z toho vyplývá pro ČSSD?

Některé kraje začaly pozdě a už to neměly šanci dohnat. Pokud analyticky vidíte, co se odehrává ve společnosti a jak je na tom strana, musíte začít opravdu brzo. Naše přípravná fáze trvala prakticky celý loňský rok. Letos jsme už jen stupňovali kampaň. Pokud se ale podívám na kolegy, kteří se od nás inspirovali, tak musím říct, že nedopadli tak špatně. Třeba v sousedním Královéhradeckém kraji. Chybou ale bylo, že začali pozdě.

To, co je teď také potřeba, aby projekty, jako jsme my, neskončily se svými aktivitami. Musí pokračovat i po volbách. Nesmí to být jednorázová záležitost. Je to cesta, kterou by se měla vydat i sociální demokracie.

Rozhazování není levicovost, je to leda tak nezodpovědnost.

Dále: podle mě by se ČSSD měla zabývat také značkou. Ta současná není moderní. Navrhoval jsem například, abychom se přejmenovali na Sociální demokracii. Zkratka by mohla být SD, anebo SocDem. Marketingově si myslím, že to nemusí vypadat úplně špatně. Konzervativní část strany to ale nepřijala. A pokud chceme udělat restart, musíme se zabývat také dlouhodobým programem. Pokud se podívám, co prosazuje ČSSD ve vládě, nevidím to tam. Levicová politika přece není jen o dávkách. Musíme se vrátit k reálným hodnotám. 

Zatímco dříve byla ČSSD pro decentralizaci země, dnes je schopna na základě trapných kompromisů hlasovat pro nový stavební zákon, který totálně nabourává veřejnou správu v tom smyslu, o kterém mluvím. To jsme úplně zapomněli na to, že jsme před dvaceti lety chtěli decentralizaci? Vždyť jsme chtěli, aby se rozhodovalo co nejblíže lidem. Čím to je? Je to jen tím, že je tam jiná skupina lidí? Anebo je to tím, že se o to nezajímají? Je to problém hodnotový. Je to principiálně proti politice ČSSD. Totálně v tom selháváme. A takových věcí je celá řada.

Přece není možné, aby si nás vodil jeden člověk, o jehož hodnotovém zakotvení nevím nic, kromě toho, že vede nejdříve liberálně-populistické hnutí, dneska levicově-populistické, přitom je to jednoznačně pravicový člověk. Jak to může fungovat? Politika není jenom o tom, že budu přerozdělovat peníze. To není hodnotově ukotvená politika.

Jediná cesta pro stranu

Co by podle vás tedy měla ČSSD nyní dělat, pokud chce aspoň zčásti uspět ve sněmovních volbách?

Například hledat lídry i mimo stranu. Už teď se musíme zamyslet nad tím, jaký chceme poslanecký klub. Problém toho současného spočívá mimo jiné v tom, že ho tvoří lidé, které si vybralo ještě minulé vedení strany. V tomto ohledu to má Jan Hamáček strašně těžké. Měl by mít možnost vybrat si lidi, kteří s ním do toho půjdou a kteří budou kompaktní. Což ten současný až tak moc není.

Další věc: Petr Fiala, když převzal ODS, říkal, že se můžou vrátit do Strakovy akademie nejdříve za dvě volební období. Tedy nejdřív za osm let. To – jak se ukazuje – byl realistický odhad. ČSSD, pokud chce nabrat sílu, bude potřebovat podobně dlouhé období. Navíc jsme ve vládě, přitom pro konsolidaci jakéhokoli subjektu je lepší pobyt v opozičních lavicích.

Tím neříkám, že bychom teď měli odejít z vlády, měli bychom se ale mnohem více zamyslet nad návrhy, které podporujeme. Musíme si říct, že jsou kompromisy, na které nepůjdeme, protože jdou proti našim základním hodnotám. Třeba zmíněný stavební zákon. Musíme se tudíž mnohem více vymezovat vůči nervóznímu a chaotickému člověku, se kterým bych já mimochodem pracovat nemohl. Zažil jsem s ním několik jednání, a mnohdy se to nedá poslouchat.

Řekl jste, co by ČSSD udělat měla. Otázka zní: udělá to? Má na to sílu, odvahu, schopnosti?

Spíš se ptejme opačně: co nastane, pokud to neudělá? Podle mě je to, co jsem nastínil, za dané situace jediná cesta. Pokud to ČSSD neudělá, může skončit pod pěti procenty. Ta otázka zní takto: kolik potřebujeme volebních porážek, abychom pochopili, že už to není jako dřív? Nechci nikomu radit, ale mohu dát určitá doporučení na základě toho, jakou jsem tady učinil zkušenost.

SDÍLET