Válka jako reklama. Syrské dobrodružství Moskvy funguje coby svérázné PR

Uplynulo pět let od chvíle, kdy Rusko oficiálně vstoupilo do syrského konfliktu na straně vojsk Bašára Asada. Jeho konec se zdál kdysi být nevyhnutelný, než příchod silného protektora a letecké útoky v jeho režii situaci zcela změnily.

Syrské vládní síly začaly díky podpoře Moskvy dobývat zpět ztracené území a Rusko získalo pověst aktéra, který zvrátil průběh války ve prospěch Damašku. A odneslo si také řadu obvinění z válečných zločinů či bombardování civilních objektů včetně nemocnic. Analýz motivací ruské strany již vzniklo dost – můžeme se přiklánět k tomu, že šlo o geopolitické důvody, snahu likvidovat „vlastní“ radikály mimo ruské území, zkoušku nových zbraní a taktik nebo třeba prostě o podporu spřízněného režimu. Věnovat se ale chci důsledkům ekonomickým, které nejsou na první pohled tak zřejmé.

Jedná se o vývoz bezpečnostních služeb a zbraní. Jakkoli to může znít cynicky, z hlediska byznysu pomohla válka v Sýrii upevnit vztahy s jednou důležitou cílovou skupinou. Podpora Asadovi zdůraznila ochotu Moskvy pomáhat režimům, které Západ považuje za odsouzeníhodné. Ostatně, k Moskvě (a Pekingu) se přikláněl nejen Mugabe či Umar al-Bašír, ale i další. Rusko ukázalo, že je ochotné na podporu svých klientů působit nejen politicky, ale pokud to bude potřeba i silově.

Typicky jde o režimy, které se nemohou opírat o férové volební výsledky, popřípadě svoji podporu mezi voliči zcela ztratily, je jedno jestli kvůli korupci nebo kvůli diktátorským tendencím. Není tak ani divu, že se jejich představitelé na Rusko s žádostí o pomoc přímo obracejí. Moskva se na kvalitu demokracie či vládu práva neptá, považuje ji za čistě vnitřní věc, která ji nezajímá, pokud je politika dané země v danou chvíli v souladu s jejími zájmy.

Na britskou „catch all party“ nemáme buňky. Co postavit proti Babišovi italský blok?

Zbytek textu je pro předplatitele
sinfin.digital