Vznikne po volbách v roce 2021 liberálně konzervativní koalice? Jisté to není

04. 12. 2020 • 07:00
KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Od roku 2017 nám neformálně vládne antiliberální koalice ANO, SPD a KSČM. Paradoxně jde o důsledek masivního tažení liberálů za „očistu“ společnosti, které má na svědomí zavedení přímé volby prezidenta a „prokurátorskou“ revoluci. Podle papírových předpokladů by „zemanovskou většinu“ měla příští rok nahradit široká liberálně konzervativní koalice. Ale je to jisté?

Široce diskutovaný je rozpor při hlasování o daňovém balíčku. Občanští demokraté proti hlasům Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 protlačili spolu s SPD Babišův návrh na zrušení superhrubé mzdy. Naopak Bartošovi lidé spolu s ANO, ČSSD a KSČM prosadili zdanění zisku z prodeje firem. Tohle k dohadování budoucí vlády nepřispěje, avšak jde spíše o důsledek chaosu ve Sněmovně než o vážnou překážku. Tou se mohou stát hodnotové spory mezi liberály a konzervativci, předsudky a antipatie, či rozdílný přístup k politice.

I ve správě věcí veřejných stejně jako ve vztazích existuje určitá „chemie“. Ta se skládá z pragmatické touhy vládnout, i z toho, jak vám kdo „sedí“. Někdy jde o spojenectví „menšího“ zla ne „pro“ něco, ale „proti“ někomu. Někdy vznikne nevábné uspořádání. Cynická technologie moci ani přepjaté emoce nejsou dobré. Kdo chce řídit zemi, má být tak silnou a vyrovnanou osobností, že pudům dokáže elementárně nadřadit hodnoty jako morálka, zájem státu, program. V tomto pořadí. Opoziční smlouva je důsledkem popření všech tří…

Když po patových volbách v roce 2006 nevznikla jednobarevná vláda ODS s podporou ČSSD, stalo se tak především kvůli tomu, že Mirek Topolánek investoval velmi mnoho politického kapitálu do překonání důsledků opoziční smlouvy. Jistě, chyběly i vzájemné sympatie s Jiřím Paroubkem, ale kdyby šlo jen o to, dalo se to překonat. Navíc takto stabilní vláda byla v národním zájmu, nepadla by uprostřed předsednictví a ODS by naplnila svůj kompletní reformní program, jaký tu nebyl nikdy předtím a ani potom.

Paradoxně na tuto zásadovost Topolánek dojel. Zpovykaná liberální média mu to nijak nepřičetla k dobru a naopak mu neustále otírala o nos, že jeho křehká vláda se musí opírat o přeběhlíky, což se nakonec stalo i příčinou pádu kabinetu. Který stál na počátku řetězu velkých a ještě větších politických katastrof od spolupráce Petra Nečase s Věcmi veřejnými přes prosazení přímé volby prezidenta, prokurátorský puč až k situaci, kdy na Bohuslava Sobotku nezbyl nikdo jiný než Andrej Babiš.

Dnes se to může zdát neuvěřitelné, ale skutečným důvodem, proč ČSSD v roce 2013 vyzvala ke spolupráci ANO a ne pravici, nebyly programové rozdíly, ale etické principy. Ty překonaly i negativní „chemii“ mezi Sobotkou a Babišem. Pravice měla tak zničenou pověst, že pro voliče sociální demokracie bylo naprosto nemožné, aby se znovu dostala k moci. Vládnutí s pozitivně lustrovaným člověkem se proto jevilo jako méně nemravné, než se nechat podporovat ODS a TOP 09. I za to „poděkujme“ liberálním médiím.

Mnohým, co tak šili do „starých“ stran nedošlo, jak je česká demokracie pořád mladá a křehká. V Rakousku či Německu se nestane, aby měli takového prezidenta a premiéra a i kdyby, nevychýlilo by to společnost z její dráhy. V bouřlivém prostředí republiky, která stále nepřekonala své postkomunistické dědictví může nastat daleko dramatičtější situace. Vidíme to v Maďarsku, které se navzdory členství v Evropské unii rychle propadá v žebříčcích svobody čím dále blíže k režimu, jaký panuje v Rusku.

Každé volby mají nějaké zásadní téma. U těch příští rok je to zcela jasné. Půjde o to, zda se zemanovsko-babišovský režim promění na českou obdobu „orbánismu“ a na nějakou dobu se zabetonuje – se všemi neblahými důsledky pro svobodu, právo a demokracii. Nebo se vrátíme zpět na trajektorii, po níž jsme se s různými problémy pohybovali do roku 2010, tedy po dvě dekády „první“ České republiky. Společenská atmosféra a emoce, které v roce 2013 nahrávaly nástupu Andreje Babiše, se nyní otočily proti němu.

Před rokem jsem říkal, že aby se daly dohromady ODS, Pirátská strana, KDU-ČSL, STAN a TOP 09, musí nastat hrozba „národní katastrofy“. Protože jde o velmi různorodý elektorát, který sice pojí hodnoty jako osobní svoboda, prozápadní postoje a právní stát, ale panuje v něm řevnivost mezi liberály a konzervativci a voliči „nových“ a „starých“ stran. Babiš budí tak zlé emoce, že voliči spolupráci „všech“ vyžadují a politici „pětky“ jim ji slibují. Miliardář však kvůli střetu zájmů ve vládě nebude a co když ANO vygeneruje sympaťáka?

Nezdá se pravděpodobné, že by vládní hnutí, které opustila řada osobností a většina těch zbylých se místo dělání politiky soustředí na bezvýhradnou podporu a obhajobu vůdce, přišlo s někým přijatelným, ale stát se to může. Pak by kupříkladu programové rozdíly, jež by jinak nehrály zvlášť důležitou roli, mohly posloužit jako záminka ODS, aby dala přednost ANO před Piráty. Odůvodnila by to neshodou na daních, na klimatické politice… Ovšemže by tím Fiala stejně jako Klaus v roce 1998 porušil slib daný voličům.

Program je pro veřejnost obvykle tím, na čem to „krachne“, nebo se to naopak „upeče“. Ve skutečnosti má ale v rozhodování o koalicích menší význam, než by se zdálo. U ANO žádný. Tím víc záleží na „chemii“. Jistě, je zde i dané slovo a zájem státu, nesázel bych však na to, že budou pro celou ODS automaticky silnější, než pragmatická touha mít co nejvíce moci a snadno vládnout. Neboť lze čekat, že ANO bude „krotké“, nabídne jí premiéra a pro ni výhodné mocenské uspořádání i velké ústupky v programovém prohlášení.

Liberálové mohou vznik koalice torpédovat jiným způsobem. Nejsou až tak závislí na tom, aby vedli vládu, zato ale jsou velcí ideologové, daleko spíš než současná konzervativní pravice. Spíše než třeskutý pragmatismus od nich lze čekat snahu o „dlouhý pochod institucemi“, tedy důsledné prosazování progresivismu nejen do zákonů, ale také do vládních agend a programů. Nejde snad až tolik o pirátské vedení, ale budou je k tomu tlačit členové, příznivci a nakonec, ale ne v poslední řadě, liberální média.

Můžeme se tak dočkat ostrakizace lidí, kteří: nesouhlasí s manželstvím homosexuálů; pomáhají maminkám, aby nemusely na potrat; trvají na tom, že pohlaví je biologická záležitost; jsou pro zachování mužských a ženských rolí založených na vzájemné úctě a pochopení; nelíbí se jim nadřazování skupinových nároků nad základní svobody; odmítají penalizaci svobody svědomí a myšlení; podporují rodinu a rodičovská práva; požadují, aby boj s klimatem zohlednil i ekonomické zájmy; stojí pevně na straně Izraele…

INSIDER — Bylo by super, kdyby Agrofert koupil akcie Echa, říká majitel vydavatelství Ovčaří

Konzervativní voliči by se mohli začít ptát, proč svrhávat staré bolševiky, když hrozí jejich nahrazení novými. Babiš se jistě bude snažit Piráty vylíčit jako neomarxisty. A obvinit je, že u nás zavedou způsoby MeToo, Black Lives Matter, Extinction Rebellion a vůbec mašinerii woke (probuzených), která „čistí“ západní školy, média a další instituce už nejen od konzervativců, ale i od „oportunistů“ ve vlastních řadách. Vůči ODS pak ANO ukáže přívětivou tvář a zkusí posilovat vazby, které vznikly při společném prosazování zrušení superhrubé mzdy. 

Přes všechny potenciální problémy a odstředivé tendence by ale vláda ODS, Pirátů, KDU-ČSL, TOP 09 a STAN měla dostat šanci. Je k tomu pádný důvod – a není jím Babiš. Jde o mnohem víc. O definitivní porážku všech komunistů, populistů a neideologických demagogů. Vzorem může být Polsko, kde spolu soupeří dvě úctyhodné hlavní síly: konzervativci a liberálové. Přičemž jak Právo a spravedlnost (PiS), tak Občanská platforma (OP) jsou prozápadní, proevropské, protiruské a vedou spolu tvrdý, leč legitimní hodnotový souboj.

Poláci eliminovali postbolševické a provýchodní síly. Nám bohužel vládnou. Nejde však jen o vyřazení hrozeb minulosti, ale i budoucnosti. Liberálně-konzervativní soupeření není radno nechat extremistům, kteří z něj vytvoří nebezpečnou štěpící linii. Společná vláda, v níž je nutné hledat kompromisy místo jejich vyostřování, by mohla účinně moderovat a regulovat „štěpnou reakci“ a zabránit tak výbuchu vášní. Programové rozdíly lze překonat a nad mocenským pragmatismem a emocemi musí převážit morálka a státní zájem.

 

SDÍLET

Naše newslettery rozesíláme každý týden

Šarlatáni brzdí seriózní výzkum účinků antabusu, říká biochemik Cvek

Marek Kerles
16. 01. 2021 • 08:00

Český biochemik Boris Cvek byl členem mezinárodního týmu, který před třemi lety uveřejnil v prestižním vědeckém časopise Nature důležitou studii o účincích antabusu na rakovinné bujení. Vědci tehdy prokázali, že lék, využívaný pro léčbu alkoholismu, ničí v laboratorních podmínkách nádorové buňky a podobně funguje i při pokusech na myších. Dnes se na celém světě začalo o látce antabus i v odborných kruzích mluvit také jako o možném léku pro pacienty s covidem-19. Podle Borise Cveka je však tenhle předpoklad založen na zcela mylných a neseriozních základech a v konečném důsledku má na solidní výzkum antabusu kontraproduktivní účinek.

Cíl v nedohlednu, česká CNN marně čeká na své diváky

Vojtěch Kristen
16. 01. 2021 • 06:00

KOMENTÁŘ VOJTĚCHA KRISTENA | Cíl je stále v nedohlednu. Taková je ve zkratce situace stanice CNN Prima News po osmi měsících na trhu. Stanici v průměru sleduje půl procenta lidí u obrazovek, většina pořadů dosáhne na sledovanost pouze v řádu nižších desetitisíců.

Lednové počasí a chyby Francouzů. Co s odstupem víme o blackoutu, který ohrozil Evropu?

Jan Kalous
15. 01. 2021 • 18:39

Možná jste si toho nevšimli, což je dobře. Nevšimla si toho v nějaké větší míře ani mnohá naše média, což už tak dobře není. Evropa se minulý pátek ocitla na hraně blackoutu. Je to ve své podstatě příběh o tom, jak nebezpečnou situaci v přenosové soustavě nastartovala Francie, ale zažehnaly ji české jaderné a uhelné elektrárny.