KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Od roku 2017 nám neformálně vládne antiliberální koalice ANO, SPD a KSČM. Paradoxně jde o důsledek masivního tažení liberálů za „očistu“ společnosti, které má na svědomí zavedení přímé volby prezidenta a „prokurátorskou“ revoluci. Podle papírových předpokladů by „zemanovskou většinu“ měla příští rok nahradit široká liberálně konzervativní koalice. Ale je to jisté?
Široce diskutovaný je rozpor při hlasování o daňovém balíčku. Občanští demokraté proti hlasům Pirátů, KDU-ČSL, STAN a TOP 09 protlačili spolu s SPD Babišův návrh na zrušení superhrubé mzdy. Naopak Bartošovi lidé spolu s ANO, ČSSD a KSČM prosadili zdanění zisku z prodeje firem. Tohle k dohadování budoucí vlády nepřispěje, avšak jde spíše o důsledek chaosu ve Sněmovně než o vážnou překážku. Tou se mohou stát hodnotové spory mezi liberály a konzervativci, předsudky a antipatie, či rozdílný přístup k politice.
I ve správě věcí veřejných stejně jako ve vztazích existuje určitá „chemie“. Ta se skládá z pragmatické touhy vládnout, i z toho, jak vám kdo „sedí“. Někdy jde o spojenectví „menšího“ zla ne „pro“ něco, ale „proti“ někomu. Někdy vznikne nevábné uspořádání. Cynická technologie moci ani přepjaté emoce nejsou dobré. Kdo chce řídit zemi, má být tak silnou a vyrovnanou osobností, že pudům dokáže elementárně nadřadit hodnoty jako morálka, zájem státu, program. V tomto pořadí. Opoziční smlouva je důsledkem popření všech tří…
Když po patových volbách v roce 2006 nevznikla jednobarevná vláda ODS s podporou ČSSD, stalo se tak především kvůli tomu, že Mirek Topolánek investoval velmi mnoho politického kapitálu do překonání důsledků opoziční smlouvy. Jistě, chyběly i vzájemné sympatie s Jiřím Paroubkem, ale kdyby šlo jen o to, dalo se to překonat. Navíc takto stabilní vláda byla v národním zájmu, nepadla by uprostřed předsednictví a ODS by naplnila svůj kompletní reformní program, jaký tu nebyl nikdy předtím a ani potom.
