Články odjinud

Zvyšování minimální mzdy je vyhánění čerta ďáblem. Komentář Martina Maňáka

Zvyšování minimální mzdy je vyhánění čerta ďáblem. Komentář Martina Maňáka

Babišova vláda od ledna 2019 zvýší minimální mzdu v zemi o 1 150 Kč na 13 350 korun. Tento krok představuje nárůst o téměř 10 %, což vyvolá celý řetězec ekonomických, ale i psychologických dopadů. Konstatujme, že rozhodnutí vlády o výši odměn je nepřirozený zásah do ekonomiky, který, logicky, musí vést k deformacím tržního prostředí. Vláda tím současně stvrzuje svoji politickou moc nad soukromým sektorem.

Jasné je, že těm zaměstnancům, kteří nebudou propuštěni, zvýšení minimální mzdy na první pohled pomůže, stejně jako mnoha jejich lépe placeným kolegům. Jenže na druhý a další pohled jsou celkové dopady značně diskutabilní.

Faktem je, že minimální mzda v ČR není v celoevropském kontextu vysoká. Činí 12 200 Kč, tedy v přepočtu nějakých 470 eur. Uvážíme-li, že v ekonomicky zkrachovalém (a nákladně zachraňovaném) Řecku přesahuje minimální mzda 680 eur, je taková platová nerovnováha k zamyšlení, přestože reálné životní náklady a ceny se v obou státech se znatelně liší.

Poznamenejme, že v Česku pobírá minimální mzdu čím dál více osob, nyní už zhruba 150 tisíc lidí, což je relativně velká (4 %) skupina zaměstnanců. To není bůhvíjak dobrá vizitka třiceti let budování kapitalismu v Česku, které nejenže nezkrachovalo, ale jehož premiér se otevřeně chlubí nedozírnými úspěchy země.

(„…naší zemi se neskutečně daří. Máme obrovské hodnoty, jsme šestá nejbezpečnější země na světě. To je obrovská hodnota… Jenom letos budeme mít růst HDP o tři procenta. Máme nejnižší nezaměstnanost, investujeme, navyšujeme důchody, navyšujeme platy, předložili jsme skvělý rozpočet.“; Andrej Babiš, Poslanecká sněmovna, 23. 11. 2018).

Nejde samozřejmě o to, že by vláda přímo odpovídala za výši mezd (u platů je to ovšem jiné, o těch vláda rozhoduje, neboť jde o odměnu státních zaměstnanců). A už vůbec nejde o to, že by vláda měla rozhodovat o výši mezd v soukromém sektoru.

Vláda však (společně s Evropskou unií) spolunastavuje regulatorní a daňové prostředí, jehož výsledkem jsou i mzdové možnosti ekonomických subjektů v Česku. Výši mezd a životní úroveň tedy vláda (plus úředníci a poslanci) ovlivňuje podstatně více, než by bylo zdrávo. Čím drtivěji vláda reguluje firmy a podnikatele, tím slabší je jejich potenciál k dobrému odměňování zaměstnanců.

Dostupnost bydlení v ČeskuDostupnost bydlení v Českuautor: Info.cz

Vládní šibování s minimální mzdou je tak vlastně jakýmsi „vyháněním čerta ďáblem“. Vláda se totiž nadekretováním vyšší minimální mzdy snaží přebít špatně fungující trh, který ovšem tatáž vláda (a evropské směrnice) reguluje k prasknutí. V optimálním stavu by nebylo nutné nařizovat trhu minimální mzdu. Jenže optimální (tedy zcela svobodný) trh je čirá utopie.

Nařízené zvýšení minimální mzdy (připomeňme, že se zvyšují i tzv. zaručené mzdy v různých profesích) vyvolá různé reakce. V některých provozech může kvůli skoku minimální mzdy dojít k propouštění zaměstnanců. V jiných firmách bude propouštění doplněno automatizací výroby. Paradoxně tak firmy v ideálním případě mohou dostat impulz ke zvyšování produktivity.

Propuštění zaměstnanci se na trhu práce neztratí: poptávka po lidech ochotných pracovat je v současnosti enormní. Je možné, že po případném propuštění si mnozí najdou výhodnější práci za více peněz.

Pro řadu zaměstnavatelů bude jednodušší řešit situaci nikoliv propouštěním (a rizikovými investicemi do modernizace), nýbrž zvýšením minimální mzdy. Přidat nejníže placeným zmiňovanou tisícovku (hrubé náklady zaměstnavatele však budou vyšší) samo o sobě nepovede ke krachu. (A pokud ano, pak z důvodů zásadnějších, než kvůli minimální mzdě).

Podstatnějším problémem je uměle – zvnějšku – vynucené mzdové vzlínání v rámci hierarchie celé firmy. Pokud firma z nařízení vlády zvýší mzdy skupině nejméně placených, musí z důvodů psychologických v tomto trendu pokračovat i v dalších skupinách zaměstnanců odzdola až úplně nahoru.

Spouštěčem tohoto procesu mzdového vzlínání přitom není mimořádný ekonomický úspěch firmy, nýbrž jedno zasedání, respektive jediné hlasování vlády České republiky (a předchozí konzultace s odboráři).

Vynucené komplexní mzdové vzlínání (způsobené postupným zvyšováním minimální mzdy v uplynulých letech) se u řady firem v důsledku snižování rentability projevuje redukcí výroby a orientací na bonitnější zákazníky. Stát tak sice na jedné straně „pomůže“ části nízkopříjmových zaměstnanců, ale současně tím neblaze zasahuje do jejich podnikání.

Chudoba v EUChudoba v EUautor: Info.cz

Vynucené celofiremní zvyšování mezd v důsledku mzdového vzlínání může (ale nemusí, pokud je v daném oboru silná konkurence) firmu nutit ke zvyšování cen produktů. Tím roste inflace, které obyvatelstvu „užírá“ z jejich koupěschopnosti. V důsledku (pokud by se to dělo masivněji) to pak bude negativně působit na růst životní úrovně i těch nízkopříjmových skupin, jež si „polepšily“ nárůstem minimální mzdy.

Je tedy nabíledni, že nevinně se tvářící – primárně sociální – opatření může přivodit „mzdové zemětřesení“ napříč celou ekonomikou. Zvyšování mezd/platů nikoliv z důvodu ekonomické úspěšnosti, nýbrž z pohnutek ryze politických, je tedy kontraproduktivní, ale pro státem mohutně regulovanou ekonomiku poměrně typické.

Vláda je v generování mzdových zemětřesení přeborník. Politicky motivované šroubování minimální mzdy je totiž jen jedním z faktorů, jímž stát popohání ekonomicky nepodložené mzdové vlny. Mnohem drastičtější efekty na zdraví soukromých firem má vládou organizované zvyšování platů zaměstnanců ve veřejné sféře.

Podotkněme nejdříve terminologicky, že zaměstnanci státu, obcí nebo příspěvkových organizací dostávají plat, zatímco mzda náleží zaměstnancům soukromých zaměstnavatelů.

Situace dokonce zašla tak daleko, že platy zaměstnanců veřejného sektoru jsou dnes znatelně vyšší než mzdy v soukromém sektoru. Z údajů Informačního systému o průměrném výdělku (ISPV) vyplývá, že medián (střední hodnota) hrubé měsíční mzdy (v soukromém sektoru) dosáhl v letošním 2. čtvrtletí výše 27 614 Kč. Průměrná hrubá měsíční mzda v soukromém sektoru činila 33 290 Kč, když se zvýšila o 8,4 % proti stejnému období předchozího roku.

To jsou jistě pěkná čísla. Jenže medián hrubého měsíčního platu (ve veřejném sektoru) ve stejném období dosáhl výše 32 105 Kč. Průměrný hrubý měsíční plat ve sledovaném období meziročně vzrostl o 13,4 % na 34 555 Kč.

Je jasně vidět, že medián hrubého měsíčního platu zaměstnanců ve veřejném sektoru byl o 4 491 Kč vyšší než medián hrubé měsíční mzdy pracovníků v soukromém sektoru.

Férově je nutno přiznat, že státní zaměstnanci si vydělávali více než lidé v soukromém sektoru ještě před příchodem Andreje Babiše k moci. Za babišovských vlád se však tento rozdíl (ve prospěch „státních“ zaměstnanců) zvětšuje.

Tak či tak, vznikla postupně paradoxní situace, že ve veřejné sféře (která je financována soukromým sektorem), je úroveň odměn za práci v průměru vyšší než v samotném soukromém sektoru, který je jediným zdrojem ekonomického bohatství a tedy zdrojem prostředků pro vládní přerozdělování.

Tento vládou podněcovaný „úkaz“, tedy politicky motivované (ale deficitními výsledky vládního hospodaření neospravedlnitelné) všeobecné navyšování platů všemožným skupinám zaměstnanců veřejné sféry se negativně přenáší do soukromého sektoru. Nutí firmy k témuž ekonomicky nepodloženému zvyšování mezd, což s sebou opět nese snižování rentability, případně tlak na zdražování produktů/služeb a v důsledku i snižování životní úrovně obyvatelstva.

Ale vraťme se k minimální mzdě. Jde jistě o nepřirozený, umělý zásah ekonomicky neproduktivních politických činitelů do přirozeného světa reálné ekonomiky. Sám o sobě však v dnešní makroekonomické situaci nemůže směrem k soukromému sektoru způsobit fatální těžkosti. (Je otázkou, co se bude dít, až růst ekonomiky zpomalí a sociálně-demokratická ministryně Maláčová práce bude stále trvat na dalším navyšování minimální mzdy až kamsi k 16 tisícům korun…).

Nezanedbatelným důsledkem je však aspekt politicko-mocenský. Vláda si manipulováním s minimální mzdou utvrzuje svoji moc nad ekonomikou a celou společností. Naznačuje tím veřejnosti, že reálným pánem nad tržní ekonomikou je stát. Vytváří tak (nejenom) dojem, že významnou roli v ekonomice hraje vláda, nikoliv soukromé firmy a jejich inovace, potažmo zkvalitňování nabídky produktů a služeb.

To je psychologicky mnohem horší důsledek, než samotné státem vynucené jednorázové navýšení minimální mzdy o 11 stokorun měsíčně.

INFOGRAFIKA: Internet v ČeskuINFOGRAFIKA: Internet v Českuautor: info.cz

 

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud