Roman Fiala končí jako místopředseda Nejvyššího soudu. Dál budu soudit a taky budu mít víc času na psaní, řekl Magazínu I

Jan Januš

21. 12. 2020 • 06:00
Jak se končící místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala ohlíží za svým mandátem? Proměnila se justice za posledních 10 let, kdy patřil k jejím hlavním představitelům? A co dalšího teď plánuje? O tom všem mluvíme v rozhovoru pro prosincové číslo Magazínu I, které právě vychází a z něhož je i následující ukázka. V běžném prodeji časopis neseženete, předplatit si ho můžete tady.

Soudce Roman Fiala končí po 10 letech jako místopředseda Nejvyššího soudu České republiky, který letos několik měsíců vzhledem k uvolněné funkci předsedy i vedl. Ohlížíme se tak společně za uplynulou dekádou a zkoumáme, jak se justiční a právní prostředí za tuto dobu změnilo. Dostáváme se rovněž k tomu, co na českých soudech odhalila koronavirová pandemie a co by si z ní měly odnést. 

Jaký pro vás byl rok 2020?

Velmi zajímavý a poučný. I když často náročný a občas i nepochopitelný. Především byl pro nás pro všechny naprosto jiný. Jiný než vše, co jsme dosud znali. Jiný než standardně předvídatelný vývoj. Myslím, že koronavirová pandemie se stala katalyzátorem společenských procesů v celosvětovém měřítku. To, co by se měnilo a vyvíjelo celá léta, se zřejmě stane realitou „v našich dnech“.

Podstatnou část prvního pololetí jste řídil Nejvyšší soud, a to v té neobtížnější době, kdy naplno propukla první vlna koronavirové pandemie. Jak toto období s odstupem půl roku hodnotíte?

Jsem opravdu moc rád, že jsem měl příležitost „být u toho“. Zcela hmatatelně se ukázalo, že Nejvyšší soud je tým, který umí „táhnout za jeden provaz“. Že předseda soudu je „první mezi rovnými“. Že jsme společně zvládli zorganizovat práci tak, že Nejvyšší soud soudil, jako by koronavirus snad ani nebyl.

Jak podle vás vůbec české soudnictví jako celek zvládá koronavirovou pandemii? Neprojevují se v této době ještě intenzivněji problémy spojené s mnohdy zastaralým vybavením justice či dlouhodobě odkládané resty spočívající v neexistenci nových procesních předpisů?

Prozatím nevidím žádné zásadní problémy. Otázkou je, jak dlouho bude koronavirová pandemie trvat. Pro soudy prvních i druhých stupňů, kde se ve většině případů musí konat ústní jednání, jsou omezení související s pandemií velmi zatěžující. A to nemluvím o problémech s absencemi soudců a dalších zaměstnanců soudů, kteří jsou nemocní nebo v karanténě. Máte pravdu, že se dnes daleko více obnažují problémy s hardwarovým i softwarovým vybavením soudů. Představy mnohých politiků o zázračném řešení problémů soudnictví rozšiřováním elektronizace jednotlivých řízení berou za své, když se tito lidé reálně seznámí se stavem počítačové vybavenosti, zejména soudů nižších stupňů. 

S tím pochopitelně souvisí otázka novelizace procesních předpisů. I když jsem přesvědčen, že jsme propásli vhodnou dobu pro rekodifikaci civilního procesu, myslím, že je třeba menšími novelami usnadnit a urychlit některá řízení. Byl bych opravdu šťastný, kdybychom přestali ztrácet čas ideologizujícími nápady, jak v civilním procesu „poručit větru a dešti“, abychom se skromností, pokorou a se znalostí reality a soudní praxe pracovali na poctivých dílčích změnách.

SDÍLET