Dokazuje pandemie, že je Bůh zlý nebo že neexistuje? Ani jedno, vyplývá z analýzy Magazínu I

Jak máme dnes číst učení Ježíše Krista? Proč jsou všechny totalitní ideologie v podstatě pseudonáboženskými doktrínami?A čím je křesťanství inspirativní do budoucna? Na tyto otázky odpovídá v obsáhlé analýze pro prosincové číslo Magazínu I, z níž je i následující ukázka, komentátor Martin Schmarcz. V běžném prodeji časopis neseženete, předplatit si ho můžete tady.

Ono zvolání nedává v křesťanství smysl. Epidemie či jakákoli jiná špatná věc nesvědčí o existenci či neexistenci Boha nebo o jeho povaze a úmyslech vůbec nic. Tato reakce říká něco o nás, o naší iracionalitě, fatalismu, o tom, jak špatně se náš mozek smiřuje s prvkem náhody, se štěstím a smůlou. Kde není rozum a víra, tam prázdný prostor zaplní šarlatánství a modloslužebnictví. V horším případě dezinformace a konspirace. Svět není a nebude spravedlivý a víra nám pomáhá se s tím vyrovnat. Je průvodcem v chaosu žití, jistotou v nejistém vesmíru. Nic více, ale také nic méně. Ježíšovo poselství, že spravedlnost přichází až po smrti, kdy budeme souzeni za naše činy, je jak útěchou, tak pobídkou ke správnému konání a vzdorování osudu.

Trest shůry? Ne, jen zásah náhody

Až do vzniku křesťanství lidé obvykle věřili, že pokud je někdo nemocný, chudý či ho postihlo nějaké neštěstí, může si za to sám, protože žije v hříchu. Platilo to dokonce i v judaismu, z něhož učení Ježíše Krista vycházelo. V jeho ortodoxních formách se tento postoj vyskytuje dodnes. Známý je skandál, který způsobil izraelský vrchní rabín Ovadja Josef svým výrokem: „Holokaust a současný antisemitismus jsou Boží tresty za hříchy Židů.“ Jakkoli byl rabi Josef uznávanou osobností, způsobil v zemi, jejíž existence stojí na mottu Už nikdy jako ovce! (které symbolizuje odhodlání nedopustit opakování genocidy Židů), vcelku pochopitelné roztrpčení. 

Od křesťana bychom nic takového slyšet neměli, neboť Ježíš přinesl do náboženského uvažování výraznou inovaci, když katastrofy přiřkl přírodě, zlé činy těm, kteří je konají, nikoli obětem, a potrestání hříchů jedince ponechal na posmrtný život. Můžeme si to přečíst v Evangeliu podle Lukáše (Lk 13): „V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali. Ježíš na to řekl: „Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje? Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů. Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě. Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud.“

V křesťanské praxi není neštěstí zde na zemi trestem za naše hříšné konání. Musíme jednat mravně, nicméně Boží soud nás čeká až po životě. Svým chováním samozřejmě můžeme ovlivnit mnoho věcí, ale nikdy nedokážeme zcela vyloučit prvek náhody. Pokud spadne most ve chvíli, kdy po něm jedeme, tak určitě ne kvůli našim hříchům, ale protože jsme se nacházeli ve špatný čas na špatném místě. Stejně tak platí, že epidemii koronaviru na nás neseslal Bůh, ale nezodpovědný čínský komunistický režim a z velkého množství obětí nemůžeme obviňovat Boží neexistenci či zlomyslnost, ale jen a jen sami sebe a naši špatnou vládu. Jakkoli je koronavirus těžkou zkouškou, s křesťanem vybaveným kritickým myšlením a pevnou vírou prostě nepohne. Může mít vliv na modloslužebníky, na pověrčivé, ty, co dají na horoskopy, „osud“, kartářky a různé věštce. Na lidi, kteří o sobě tvrdí, že jsou ateisté, ale nakonec stejně v něco věří, protože člověk je náboženský tvor. Popřípadě na ty, jejichž víra je poněkud fanatická.

Celou analýzu si můžete přečíst v prosincovém čísle Magazínu I, které právě vychází. V běžném prodeji časopis neseženete, předplatit si ho můžete tady.

SDÍLET
sinfin.digital