ANALÝZA: Erdogan už Afrín Kurdům nevrátí. Bude z enklávy pole pro stalinské experimenty? | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

ANALÝZA: Erdogan už Afrín Kurdům nevrátí. Bude z enklávy pole pro stalinské experimenty?

ANALÝZA: Erdogan už Afrín Kurdům nevrátí. Bude z enklávy pole pro stalinské experimenty?

Kurdské město Afrín padlo do tureckých rukou. Arabští spojenci Ankary v něm ničí kurdské symboly. Kam pošle Ankara své vojáky příště? A dojde k jejich fatálnímu střetu s americkými kolegy z NATO? Nabízíme odpovědi na základní otázky ohledně konfliktu, který podle všeho ještě nekončí.

Kolik životů stálo dobytí enklávy Afrín? Proč je pro Turecko důležité?

Oficiální turecký argument pro útok na kurdskou enklávu Afrín zněl: musíme zlikvidovat Lidové obranné jednotky, tedy teroristické milice syrských Kurdů známé pod zkratkou YPG. Ty jsou podle Ankary identické se separatistickou Stranou kurdských pracujících (PKK), která usiluje o odtržení převážně kurdského jihovýchodu Turecka od zbytku země.

Ankara proslula zjevnou tendencí řadit všechny Kurdy – a nejen je – pod hlavičku PKK. Jeho vládcům v čele s prezidentem Recepem Tayyipem Erdoganem to uvolňuje ruce při vnitřní mobilizaci země stejně jako v propagandě. Vazby mezi YPG a PKK jsou tak nejpevnější v tureckých médiích, na bojišti jsou dramaticky rozvolněnější.

Kurdové

Jisté je, že turecký útok nepřežilo až pět sovek kurdských civilistů a téměř 1 700 bojovníků. Na cestu se vydalo asi 200 tisíc běženců. Turecko hlásí padesátku zabitých vojáků a jejich syrští spojenci několik set mrtvých bojovníků.

A důvod turecké operace, jak jej vidí experti v zahraničí? Nicholas Heras z washingtonského think-tanku Center for New American Security má jasno: „Afrín je jedním ze strategicky nejdůležitějších bodů v severozápadní Sýrii. Turecko se odsud jen tak nehne“.

Jaká je budoucnost enklávy?

Turecký vicepremiér Bekir Bozdag tvrdí, že jeho vojáci v enklávě nezůstanou, přesto v ní už vyvěsili své vlajky. Enklávu prý Ankara předá jejím „pravým majitelům“ a i když turecký lídr nikoho nejmenoval, Kurdové se právem obávají, že oni to nebudou.

Do Afrínu totiž spolu s tureckými vojáky vpochodovaly jimi podporované oddíly tzv. Svobodné syrské armády, která je tvořena především syrskými Araby a Turkmeny. Její bojovníci v Afrínu nejen rabovali obchody, domy a zabavovali automobily, ničili ale také kurdské symboly. Na jiných územích obsazených Turky a jejich spojenci obvykle vzniká jakási místní správa, ovšem pod protektorátem Ankary.

Nejen list The Economist spekuluje o tom, že se enkláva Afrín – už bez většiny jejich kurdských obyvatel – může stát novým domovem syrských uprchlíků žijících v Turecku. A nejen jich: mohou sem prý být přesunuti také rebelové ze syrské provincii Idlib stejně jako další povstalci, kteří se protiví proruské vládě prezidenta Bašára Asada.

Jinými slovy: Afrín bez Kurdů a pod patronací Turecka by získali noví „praví majitelé“ – syrští uprchlíci a povstalci ze všech koutů země. Takový plán, pokud je realistický, nápadně připomíná Stalinovy tahy s celými národy, tehdy ovšem po sovětské šachovnici.

720p 360p
Saúdská Arábie vs. Írán

Bude Turecko v boji se syrskými Kurdy pokračovat? Kde?

„Po vítězství v Afrínu budeme pokračovat do Manbídže, Ajn al-Arabu, Tel Abjadu, Ras al-Ajnu a Kamišlí. Neskončíme, dokud nevytvoříme nárazníkové pásmo při naší hranicí,“ vyhlásil Erdogan den po dobytí Afrínu (tedy 18. března).

Naznačil tak pro Turecko optimální výsledek: oddělení Kurdů a jejich bojovníků od hranice s Tureckem, a to ještě na syrském území.

Mimochodem, Erdoganem zmíněné Kamišlí bylo podle předválečných statistik jen těsně druhým největším městem syrských Kurdů (po Hasace). A Ajn al-Arab zná celý svět pod kurdským jménem Kobane: zde se mezi roky 2014 a 2015 odehrál nelítostný souboj mezi Kurdy a Islámským státem. Úporní obránci města před islamistickými extremisty si tehdy pro svoji statečnost získali planetární sympatie.

Kurdové

Je otázka, zda se mluvný Erdogan pustí do takového dobrodružství. V jím vyjmenovaných kurdských městech a oblastech se budou Kurdové bránit mnohem úporněji prostě proto, že nebudou mít kam ustoupit. Jde navíc o srdce jejich komunity.

Enkláva Afrín byla – cynicky řečeno – odsouzena k pádu v okamžiku, kdy se jej Erdogan rozhodl obsadit. Jako pravděpodobné se proto jeví, že Turecko zaútočí na Taal Rifaat, který se nachází na východě enklávy (a asi čtyřicet kilometrů od syrského Aleppa). Taková turecká akce každopádně prodlouží utrpení kurdských uprchlíků, neboť jen z Afrínu sem podle odhadu OSN uprchlo na 180 tisíc lidí. Otázka je, kam se běženci vydají poté…

Město Manbídž, na které si Erdogan také reálně brousí zuby, je ale docela jiná káva. Odsud už vede jasná cesta do Kobane a dále na historická území syrských Kurdů. Přítomní tu navíc jsou američtí specialisté, kteří podporovali syrské milice YPG v jejich boji proti Islámskému státu. A USA zatím tvrdí, že jejich vojáci odsud neodejdou.

720p 360p
Proč se bát al-Káidy? Hrozí další 11. září?

Hrozí tedy Turecku přímý střet s Američany?

Ano, ale je otázka, zda k němu opravdu dojde. Zatím obě strany válčí slovy, v čemž je ovšem přeborníkem Erdogan. „Tak Američané údajně nechtějí opustit Manbídž. Především, nemáte žádné právo tam být! Proč jste sem přišli ze svého kontinentu, která je 11 tisíc kilometrů daleko? Je to snad Vaše země?“ pustil se do Washingtonu turecký vládce kvůli… syrskému území.

Turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu nabídl světu i Americe o něco vlídnější tvář. Vyhlásil, že Ankara bude usilovat o dohodu s Washingtonem ohledně toho, kdo zabezpečí Manbídž po případném odchodu kurdských bojovníků. Turecko podle Çavuşoglua chce, aby domluva, jejíž obsah zatím není jasný ani v obrysech, platila pro všechna území kontrolovaná kurdskými bojovníky.

Je jasné, že pokud USA na jakoukoli podobnou dohodu přistoupí, budou ji syrští Kurdové vnímat jako fatální zradu.

Co se vztahu Spojených států a Turecka týče: obě země jsou členy NATO a zatím se nezdá, že by na tom chtěli cokoli fakticky měnit. Jejich zájmy se střetávají na jižní hranici Turecka, jinde ale jsou a mohou být shodné.

Pustí se Erdogan do boje s Kurdy i v Iráku?

Ankara už dokonce oznámila, že zahájí boje v Sindžáru, tedy v regionu ležícím na severozápadě Iráku při hranici se Sýrií a Tureckem. Sindžár osídlený v drtivě většině kurdsky hovořícími jezídy, na sebe strhnul světovou pozornost v roce 2014, kdy jej obsadili extremisté z Islámského státu. Ti několik tisíc jezídů zabili, jejich ženy a děti zotročili. Jezídové jsou specifickou náboženskou, podle některých i etnickou skupinou.

Ankara tvrdí, že nyní v Sindžáru operují bojovníci ze separatistické Strany kurdských pracujících (PKK), která usiluje o odtržení převážně kurdského jihovýchodu Turecka od zbytku země. Turecko příliš mezi jednotlivými kurdskými skupinami nerozlišuje a má zjevnou tendenci je všechny řadit k PKK.

Irácký premiér Hajdar Abádí reagoval slibem, že jeho vojáci zařídí, aby Kurdové nedostali šanci působit při hranici s Tureckem. Což zřejmě Ankaru uspokojilo a operace v Sindžáru je snad přinejmenším odložena.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.