Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Bývalý zpravodaj ČT z USA: Amerika je nejrozdělenější za desítky let. Trump to prohloubil

Bývalý zpravodaj ČT z USA: Amerika je nejrozdělenější za desítky let. Trump to prohloubil

Americká společnost je nejrozdělenější za poslední desítky let. V rozhovoru pro INFO.CZ to tvrdí bývalý zpravodaj České televize v USA Martin Řezníček, který se před několika týdny ze Spojených států vrátil zpět do Česka. Rozdělení je podle něj stavem, který přetrvává po staletí, zvolení Donalda Trumpa prezidentem ale přispělo k ještě větší rozhádanosti. Samotného Trumpa však Řezníček pokládá spíše za důsledek než příčinu problému.

Do Spojených států jezdí Martin Řezníček už více než 13 let. Poprvé tam byl ještě jako zpravodaj rozhlasové stanice BBC během prezidentských voleb v roce 2004, poté několikrát za Českou televizi. Pro ni monitoroval v posledních pěti letech americké dění jako stálý zpravodaj. Do USA však dříve jezdil nejen pracovně, ale i soukromě.

Je dnes americká společnost nejrozdělenější od občanské války?

To nedovedu posoudit. Za období segregace byla společnost také vnitřně na kordy. V 60. letech též spousta lidí nechtěla připustit, aby černoši měli stejná práva jako běloši. Tehdy umírali lidé jako Martin Luther King. Pokud řeknete, že teď je nejrozdělenější, snažíte se bagatelizovat zbytek, a to bych nerad dělal.

Ale řekl bych, že je možná nejrozdělenější za několik posledních desítek let. Otázka je, jak k tomu přispělo už zvolení Baracka Obamy. Sice mandát obhájil, ale spousta lidí přesto řekne, že černoch s tak omezenou politickou zkušeností (a teď pomiňme, že Donald Trump byl zcela bez ní), neměl být prezidentem. Slyšel jsem od spousty lidí, že tohle je věc, kterou někteří Američané nepřekousnou možná několik dalších desetiletí.

Pojďme se tedy věnovat současnosti. V čem je neznatelnější posun v atmosféře mezi rokem 2013, kdy jste do země přijel jako stálý zpravodaj, a nynějškem?

USA jsou s více než 300milionovou populací natolik heterogenní celek, že co platí v jednom koutě, nemusí platit v jiném. Mentálně jsou Spojené státy možná stejně rozličné jako Evropa, akorát si to člověk neuvědomuje, jelikož mluví jedním jazykem, platí stejnou měnou a mají společnou zahraniční a bezpečnostní politiku.

Obecně ale lze říci, že USA se stále vzpamatovávají z šoku zvolení Donalda Trumpa prezidentem. Ten rok prokázal, jak odlišná jeho politika i její styl je. Nemyslím si, že to byla dostatečně dlouhá doba, aby si lidé uvědomili, čím procházejí a jak zásadní epocha to možná z pohledu vývoje a dějin USA může být.

Jak dlouho může trvat, než se Američané Trumpovu stylu přizpůsobí?

Nevím, jestli se mu přizpůsobí. Spousta lidí už ho teď bere takového, jaký je. To je ta třetina Američanů, která za ním bude stát, ať udělá cokoli. A pak budou dvě třetiny, které budou mít větší či menší výhrady. V tomto poměru to možná celou dobu zůstane.

Jak mluví, jaký slovník používá, jak mění názory, to jsou všechno atributy, které americký prezident dříve v takové míře nepoužíval. Proto Američanům trvá, než si na tohle zvyknou.

Je to vidět v médiích. Cokoli, co Donald Trump napíše na Twitter, je rozebíráno s velkou pompou, byť bychom si mohli říct, že je to ten Trump, kterého už nějakou dobu známe. A přesto to vzbuzuje ohromnou pozornost, protože tím vybočuje z trendu, na který byly Spojené státy zvyklé. Za republikánů i za demokratů.

Trumpovo zvolení vedlo k debatám o směřování Spojených států, o společenských změnách, které mohou následovat. Není ale Donald Trump spíše důsledkem už dříve probíhajících změn, než jejich příčinou? I v nedávné minulosti jsme přece viděli tendence, že se americká společnost štěpí a minimálně její část prahne po silném lídrovi.

Ty tendence tam byly. Jsem přesvědčen, že Donald Trump je spíše důsledkem než příčinou. Může být příčinou něčeho dalšího, co ještě nedokážeme úplně dohlédnout. Ale rozhodně je důsledkem rozdělení americké společnosti.

Ona je rozdělena odjakživa, akorát se to vždy projevuje nějak jinak. Během občanské války možná krvavěji než po ní. Není to jen rozdělení na konzervativce a liberály, republikány a demokraty. Je to rozdělení uvnitř společnosti, které jde napříč tímhle základním politickým štěpením.

Zatímco Barack Obama vyhrál na základě tvrzení, že je jeden americký národ, Donald Trump vyhrál na základě toho, že rozděloval společnost na „my“ a „oni“. Jeho mantrou bylo, že chce být úplně jiný.

Na druhou stranu ale myslím, že se mu podařilo upozornit na problémy některých lidí. A není to jen ten pověstný dělník, který kdysi pracoval v uhelné elektrárně a na kterého globalizace zapomněla. Nedokázal na ně najít odpověď, ale dokázal ukázat, že předchozí vlády nedělaly dost.

„Myslím, že tohle je hlavní dělící linie — do jaké míry má ohledně věcí, které se bezprostředně každý den týkají lidí, rozhodovat místní úroveň, tj. zastupitelstvo, možná na nejvyšší úrovni stát, a do jaké míry o tom má rozhodovat Washington, tj. federální vláda.“
Martin Řezníček, bývalý zpravodaj ČT v USA

Když socioložka Arlie Russell Hochschildová v knize Strangers in Their Own Land popisovala své cesty a debaty s lidmi na Jihu — v původních jižanských státech — působilo to na mě skoro, jako kdyby tamní obyvatelé doslova opovrhovali těmi z velkých měst (Los Angeles, New York, Washington). Vnímal jsem to správně?

Ano. To je jeden typ rozdělení americké společnosti. Je to historicky dané venkov proti městu. Západní a východní pobřeží jsou liberální oblasti. Jsou to oblasti progresivní v americkém politickém slova smyslu. Žijí tam mladší lidé, kteří jsou náchylnější k liberálnějším pohledům na svět.

Potom je střed, středozápad, silně venkovský, zemědělský, který je založený na úplně jiných hodnotách, na větším důrazu na rodinu, na větším důrazu na právo držet zbraň. To je věc, kterou neuslyšíte v New Yorku a možná ani ve Washingtonu, byť tam už se to začíná dělit, jelikož Washington je na hraně Severu a Jihu. Rozdělení je markantní. Je markantní několik století a pravděpodobně bude markantní i do budoucna.

Ve zmíněné knížce je často popsané, že lidé z Jihu často volí proti svým zájmům. Že odmítají velký stát, i když by například mohl pomoci jejich ekonomické situaci. Je role státu hlavní štěpící linií, nebo ji musíme hledat jinde?

Historie ukázala již několikrát, že člověk je ochoten hlasovat proti svým vlastním zájmům, čehož pak možná za několik desítek let lituje. A tady je to zdůrazněno americkým konzervativním pohledem, že vláda není řešením problému, ale sama je problémem. Vzpomeňme si na úsilí lidí na americkém západě rozhodovat o půdě, kterou tam mají, sami a vyjmout ji z kontroly federální vlády. Protože federální vláda je v USA vlastníkem obrovského množství půdy. A lidem se to nelíbí.

Myslím, že tohle je hlavní dělící linie — do jaké míry má ohledně věcí, které se bezprostředně každý den týkají lidí, rozhodovat místní úroveň, tj. zastupitelstvo, možná na nejvyšší úrovni stát, a do jaké míry o tom má rozhodovat Washington, tj. federální vláda.

Mnohokrát při natáčení v Nevadě, v Oregonu, ale i na Jihu v Texasu a mnoha dalších jižanských státech jsem viděl, že odpor vůči jakékoli administrativě, která podle nich nerozumí místním problémům, je obrovská.

Jak se proměňují témata, na kterých se společnost štěpí? Je to, co sledujeme dnes, tedy spory o přistěhovalectví, globalizaci apod., trend, který trvá už dlouhou dobu? Jaké to bylo například v roce 2004?

Bylo to trochu jednodušší. George Bush a John Kerry, tehdejší kandidáti na prezidenta, reprezentovali nějaký historický proud v americké společnosti. Bylo čtyři roky od začátku vlády George Bushe, takže spousta lidí nesouhlasila s jeho politikou, s válkou v Iráku, která byla velmi čerstvá. Ale zároveň to nebyl tak silný proud, aby si zvolil Johna Kerryho.

Teď se do toho projevilo možná ještě něco dalšího. Přišel člověk, který říkal, že se USA příliš angažují v zahraničí a měly by se více soustředit samy na sebe a v některých oblastech se pokusit dokonce izolovat. Mám na mysli Donalda Trumpa a jeho proud, který nebyl dříve tak patrný. Proto ta situace v roce 2016 byla komplikovanější než při těch předchozích volbách.

Ptám se, protože mám pocit, že se štěpení společnosti prohlubuje. Že je čím dál patrnější i uvnitř jednotlivých států. Napadají mě události v Charlottesville, ve Virginii, kde to vedlo až k úmrtí jedné dívky.

Řekl bych, že americká společnost je rozhádanější, než byla v předchozích letech. Je to mimo jiné tím, že je každý den zásobená nějakou tak zásadní a společnost rozdělující zprávou, která se dřív objevovala spíš v řádu měsíců. Akcí z jedné strany a reakcí z té druhé. A je jedno, jestli je to výrok Donalda Trumpa nebo akce demokratů.

Změna je vidět někde na konci osmdesátých a začátku devadesátých let. Třeba počet zákonů, které byly schváleny za podpory demokratů a republikánů, tedy měly oboustrannou podporu, byl daleko vyšší než v současnosti. To jsou řádově jiná čísla. Na tom je vidět, že demokraté a republikáni nejsou schopni se domluvit. Oni spolu hovoří, potkávají se na chodbách, poplácávají se po zádech. Ale když přijde na hlasování, zvítězí vyhraněnost.

„Dříve existovala ABC, NBC, CBS, později se přidala CNN a Fox. Člověk získával informace jen z několika zdrojů, teď jich má tolik, že mu to umožňuje žít v bublině, utvrzovat se ve svém názoru a vzdalovat se komunikaci s ostatními.“
Martin Řezníček, bývalý zpravodaj ČT v USA

Kdy vám došlo, že se v americké společnosti něco mění a nastoupila cestu větší radikalizace?

Když jsem přijel do USA v roce 2004, což byly první volby, které jsem pokrýval, tak už tehdy jsem si všiml, jak je společnost hodně rozdělená. To mě překvapilo, protože navenek vypadá tamní společnost homogenně.

Co se týče radikalizace, myslím si, že tomu skutečně přispěla kampaň během primárek v roce 2016. Od té doby, jako by se vyhranění a radikální postoje staly součástí veřejného diskurzu daleko více než dříve.

A nástup Donalda Trumpa tohle umocnil?

Zcela určitě přispěl k tomu, že už tak rozdělená americká společnost je ještě rozdělenější.

720p 360p
Rusko vs. USA

Jakou velkou roli hrají média? Jak moc pomohl radikalizaci lidí vzestup popularity krajně pravicových webů jako Breitbart?

Breitbart zaznamenal v posledních dvou letech posun od média na úplném okraji politického spektra k citovanému serveru. V tom mu pomohlo zvolení Donalda Trumpa. Breitbart navíc v této administrativě viděl naději na prosazení věcí, které dlouho na svých stránkách propíral. Existovala jakási symbióza, což se nyní změnilo.

Řekl bych ale, že zvolení Donalda Trumpa, když ne pomohla, tak alespoň neublížila CNN a její způsob pokrytí Trumpových shromáždění. Jakkoli si CNN v mnoha ohledech vážím a jsou tam někteří zkušení a nestranní novináři, honba za co nejvyšší sledovaností vedla k tomu, že televize přenášela Trumpova shromáždění živě takovým způsobem, jaký jsem během kampaně dříve nezažil. A není to jen problém CNN, ale i mnoha dalších médií.

Přetrvává to dodnes?

Zcela určitě, jelikož americká média jsou hnaná ziskem a sledovaností. Spíše se mění, že Donald Trump není tak ochotný jako dříve poskytovat některým médiím rozhovory. Co bylo pro CNN dřív běžné, že dostala od Trumpa rozhovor, už se nyní neděje. CNN bývá naopak dost často vypichována na nejrůznějších tiskových konferencích jako symbol fake news.

Nepomáhá k většímu rozdělení i to, že média vnímaná jako středová, právě typu CNN, dnes nejsou schopná oslovit takovou škálu voličů jako dříve a například republikáni čím dál častěji tíhnou k Fox News, nebo dokonce ke zmíněnému Breitbartu?

Ten trend začal dříve, než se Trump stal kandidátem nebo prezidentem. Že si lidé vyhledávají v televizi a na internetu média, která jsou blízká jejich vidění světa, je prostě fakt. A to, co se děje v posledních několika letech, to jen prohlubuje. Dříve existovala ABC, NBC, CBS, později se přidala CNN a Fox. Člověk získával informace jen z několika zdrojů, teď jich má tolik, že mu to umožňuje žít v bublině, utvrzovat se ve svém názoru a vzdalovat se komunikaci s ostatními.

Projevuje se silnější pnutí ve společnosti například na solidaritě při krizových situacích? USA mají za sebou rok silných hurikánů. Když udeřila v roce 2005 Katrina, zvedla se ohromná vlna pomoci. Bylo to teď jiné?

Myslím, že ne. Možná kupodivu, možná ne, ale myslím, že Američané v těchto skutečně vyhrocených situacích táhnou za jeden provaz. Potom se liší, kdo je ochotnější hlasovat pro tolik a tolik peněz na dlouhodobější obnovu, ale při konkrétní události je jedno, jakou politickou barvu má člověk na sobě. To bylo pozitivní zjištění.

Zejména v Houstonu, v Texasu, jsem viděl neuvěřitelné situace, kdy si lidé pomáhali. Každý, kdo měl náklaďák, přijel, přihlásil se. A velká část těch operací byla založena na dobrovolnictví. Jako kdyby rozdělená politika najednou byla mrtvá a byl to jeden národ. Ale byl to jeden národ maximálně na několik týdnů. Poté se opět začalo řešit, jestli měl Donald Trump na Portoriku házet mezi lidi role papíru, do jaké míry projevil empatii s místními a tak dále.

„Posun navíc spočívá i v tom, že je daleko akceptovatelnější mluvit o tématech, která byla dříve na naprostém hodnotovém okraji – ultrapravicová a ultralevicová. Už nejsou tak ostrakizovaná jako dříve. To se týká zejména pravicového extremismu. Dostávají prostor lidé, kteří by v minulých letech prostor nedostávali.“
Martin Řezníček, bývalý zpravodaj ČT v USA

Stává se, že by politika rozdělovala rodiny a hádky by vedly k rozkolu třeba na úrovni otec a syn?

Stává se to. V Americe je zvykem, že se politika probírá například u večeře ke Dni díkůvzdání, což je jeden z největších svátků možná až na úrovni našich Vánoc. V novinách vycházely články, jak se nepohádat u stolu, když se sejde celá rodina. A ta se sjíždí třeba i z různých částí USA, není to jen úzký kruh.

Americká média několikrát přinášela příběhy nejrůznějších rodin, kdy jedna část měla ten a druhá ten názor. Často spolu ani nemluvily. Nemám srovnání s tím, jak to bylo před třiceti lety, ale ta rozhádanost je zřejmá.

Posun navíc spočívá i v tom, že je daleko akceptovatelnější mluvit o tématech, která byla dříve na naprostém hodnotovém okraji – ultrapravicová a ultralevicová. Už nejsou tak ostrakizovaná jako dříve. To se týká zejména pravicového extremismu. Dostávají prostor lidé, kteří by ho v minulých letech nedostávali.

Byli tihle lidé vidět v kampani?

Nemyslím si, že by byli výrazně vidět. Oni tvrdí, že pomohli ke zvolení Donalda Trumpa a teď mají pocit, že jim není dostatečně vděčný. Proto vylézají ven a říkají, že musíme Ameriku vrátit do časů, kdy o všem důležitém rozhodovali běloši a kdy nebyla zemí tak moc imigrantů. Jako by zapomněli, že lidi, kteří přišli z Evropy, byli také imigranti.

Druhá rovina je, že je daleko akceptovanější, co říkají. Že se to pomalu stává mainstreamem. Já nebyl v Charlottesville tu noc během neonacistického pochodu, přijel jsem až v den, kdy byla zabita ona dívka. Ale onen pochod rozhodně nebyl, jak říkal Donald Trump, jen spontánní demonstrací proti odstranění sochy generála Roberta Leea. To byla organizovaná připravená akce. Oni nejdříve ani sami nepochodovali u té sochy, pochodovali v areálu univerzity.

Jak si vysvětlujete, že největší obhájci památníků jižanských generálů jsou tvrdí neonacisté, když myšlenky konfederačních států za občanské války v žádném případě neonacistické nebyly?

Myslím, že to jen zneužívají. Je to způsob, jak na sebe strhnout pozornost. Mluvili jsme s potomkem jižanského vojáka, který říkal: „Já chápu, že se to může někoho dotýkat, jelikož jde o symboly otrokářského režimu. Chápu, že to může být citlivé, pokud člověk přišel o někoho z rodiny, kdo byl otrokem.”

Ale zároveň dodával, že lidé, kteří bojovali v občanské válce, byli čestní muži, kteří neměli s myšlenkami současného neonacismu nic společného. Sám se od nich snažil distancovat. Jen požadoval, aby se nepřepisovala americká historie.

Jak je při tom všem, o čem jsme mluvili, možné, že doplňovací volby do Senátu v tradičně republikánské Alabamě vyhrál demokrat?

Byl to obrovský šok. Ještě před dvěma lety, před rokem, bych si něco takového vůbec nedokázal představit. Možná šlo částečně o referendum o Donaldu Trumpovi, který nejprve v primárkách podpořil soupeře Roye Moora (republikánský kandidát, pozn. red.), poté samotného Moora. Možná mu někdo nedokázal odpustit, že se postavil za člověka, který byl podezřelý ze zneužití 14leté dívky a několika dalších věcí.

Do podpory Moora uvrtal Trumpa Steve Bannon. A nepopularita Steva Bannona v tom také mohla hrát roli. Nevím, jestli se nějak projevila kampaň MeToo. Možná problém zviditelnila. Byť Donald Trump má pravdu, že několik dalších doplňovacích voleb do Sněmovny reprezentantů v současném období í vyhráli republikáni, takže to zatím není nějaká lavina.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1