Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

EXKLUZIVNĚ Z UKRAJINY: Musíš podle zvuku poznat, jestli raketa letí k tobě, nebo od tebe. Jinak zemřeš

720p480p360p240p

Zatímco na Krymu probíhá velké cvičení ruské armády, u ukrajinského přístavu Mariupol pokračují prudké boje mezi armádou a proruskými separatisty. Do bojů obě strany nasadily těžkou techniku včetně tanků, raketometů a velkorážných minometů. Jakkoliv je používání těžkých zbraní na krátkou vzdálenost zapovězené dohodou o příměří Minsk II., s dodržováním mají problém obě strany konfliktu. Nejen u Mariupolu, ale prakticky podél celé frontové linie dochází k pravidelným přestřelkám. Aby se útočníci vyhnuli obviněním ze strany OBSE (Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě), která dodržování příměří monitoruje, začínají s boji převážně se setměním.

„Nočju bachajet“

Používání těžkých zbraní obě strany konfliktu oficiálně popírají, všichni místní ale vědí, jak to s dodržováním podmínek příměří je. Lidé, kteří žijí podél fronty, si už zvykli na téměř každodenní rituál. Když se začne stmívat, sílí zvuky nepodobné ohňostroji. Jejich intenzita se s postupem noci zvyšuje a klid přichází kolem třetí hodiny ráno. Někdy se střelba vrátí ještě za svítání. Ani toto nepsané pravidlo ale neplatí stoprocentně. Jsou dny, kdy se střílí i přes den, a jsou místa, kde to platí dvojnásob.

Nachází se převážně v okolí doněckého letiště, o které znepřátelené strany vedly dva roky po sobě kruté boje. Na ukrajinské straně jsou to tzv. Pisky a z obydlených měst Avdijivka a jižnější Marjinka, u separatistů pak Spartak, Jasynuvata  a doněcké čtvrti Okťabrskaja a okolí šachty Trudovskaja. Právě tam jsem potkala skupinku školaček vracejících se ze školy. Šly kolem vybombardovaného kostela a ze cviku se před jeho dveřmi uklonily. „Nebojíte se, když slyšíte dopadat v noci rakety?“ ptala jsem se poněkud jalově. S úsměvem mi odpověděly, že ani ne. Už si zvykly.

Stejnou odpověď mi dala i většina dospělých jen s tím rozdílem, že strach mají. „Ale jinak si prostě zvykneš,“ popisoval pro mě stále nepochopitelný stav mysli Alexej z ukrajinské Avdijivky. Na sídlišti, kde bydlí, slyší létat rakety prakticky pořád, občas nějaká zabloudí i sem. Koneckonců výbuchy jsme slyšeli i během našeho rozhovoru. Jen byly ještě dostatečně vzdálené. Silnici, na které jsme se potkali, údajně vybombardovali hodinu poté.

Zákopovou válku vedou i Rusko a Amerika

„Musíš se naučit rozeznávat, jestli raketa letí od tebe, nebo k tobě. Podle zvuku,“ dával mi rychlé školení můj řidič. „Když je to jen takové vžum, vžum, to jsou odcházející rakety, u přicházející je slyšet svist a pak za třicet vteřin až minutu výbuch.“ Populární u bojovníků jsou zjevně rakety Grad, nástupkyně slavných sovětských Kaťuší. O jejich ničivé síle mluvili civilisté na obou stranách fronty. Jejich úlomky leží na ulicích. Těžkých zbraní se ale používá víc druhů.

Zvláštní u zákopové války, ve kterou se ukrajinský konflikt přetavil, je, že jakkoliv se bojuje míň, zbraně jsou sofistikovanější a jednotky lépe zorganizované. Obě strany dostávají podporu zvenčí. Separatisté z Ruska, ukrajinské jednotky ze Západu. „Ukrajinská armáda je už jiná, než byla na začátku konfliktu, kdy neměla ani pořádné uniformy. Teď mají nejen uniformy, ale i lepší výcvik a zbraně,“ okomentoval mi situaci bezpečnostní expert, který si nepřál být jmenován.

„A v Donbase nebýt ruských poradců a velitelů, kteří tomu dali strukturu a řád, tam by se bez nich snad mezi sebou sami postříleli,“ poukázal na počáteční změť nejrůznějších soukromých separatistických bataliónů, které v současnosti fungují pod operativním velením samozvané Doněcké lidové republiky. „Je to válka o byznys, je tu hodně lidí, kteří na této válce vydělávají a to na obou stranách. Dokonce se občas stane, že schválně ostřelují i vlastní území. Zkrátka tady není vůle konflikt nějak rychle ukončit a  nedá se čekat, že brzy skončí.“

Kolik lidí na Ukrajině za tři roky války zemřelo, není úplně jasné. Zejména o počtech mrtvých a zraněných bojovníků mlží obě strany. Podle rádia Svobodná Evropa si konflikt vyžádal životy 10 tisíc lidí, přes 23 tisíc jich utrpělo zranění a necelé dva miliony lidí musely utéct ze svých domovů.

 

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744