INFO.CZ v Alžírsku: Zákazy vlajek odhodlané Berbery nezastaví | info.cz

Články odjinud

INFO.CZ v Alžírsku: Zákazy vlajek odhodlané Berbery nezastaví

Do ulic alžírských měst vycházejí každý týden miliony lidí a závan svobody je znát každým dnem víc a víc. Autoritativní režim se ale plně vzdát moci nehodlá – důkazem je skandální projev šéfa armády Káise Salaha, který demonstrantům vzkázal, že jiné než alžírské vlajky nebude při manifestacích tolerovat. Vysloužil si za to stížnost u OSN a berberskou vlajku na jedné z hlavních památek svého rodného města.

Tento týden uběhlo od začátku alžírské revoluce už pět měsíců. Lidé, kteří začali mírumilovně protestovat proti pátému mandátu invalidního prezidenta Abdalazíze Butefliky, možná už dosáhli více, než v prvních dnech demonstrací čekali. Hnutí, označované pojmem hirak nebo také revoluce úsměvů, se ale během času posunulo: z odporu proti další vládě nemohoucího starce se vyvinul pochod ke svobodě a demokracii.

Když oznámily úřady Buteflikovu pátou kandidaturu na hlavu státu, cítili se mnozí Alžířané ponížení. Už dvacet let jim vládl muž, který po mrtvici před šesti lety nebyl schopen ani mluvit a byl upoután na invalidní vozík. Nyní jim má vládnout dalších pět let?

Následné protesty ale měly hlubší kořeny: „Protestní hnutí se vytvářelo asi dva až tři roky, mladá generace už má současného režimu dost. Chce žít a pracovat v Alžírsku, ne odcházet za svobodou do Evropy,“ řekl mi čtyřicátník Kamál, podle něhož přispěly k protestům i početné korupční aféry.

Nepotismus v Air Algérie

Některé z nich se týkaly národního leteckého přepravce Air Algérie. Jak informoval server ObserveAlgerie.com, potomci představitelů Buteflikova režimu dostávali klíčové posty v zahraničí, navzdory tomu, že na to neměli kvalifikaci. Šlo například o nově otevřené kanceláře aerolinek ve Francii. Jeden z bývalých šéfů Air Algérie dokonce v televizi přiznal, že on sám získal svůj post díky dobrým vztahům s vedením země. Jeden z jeho kolegů pak řekl, že nepotismus byl široce rozšířený a těžili z něj všichni.

Studentská demonstrace v ulicích Alžíru, 11. června 2019 autor: Info.cz

Dalším impulsem pro Alžířany se staly protestní songy známých raperů. DJ Joker nebo Anes Tina zpívali o alžírské mafii a vyzývali lidi, aby už nevolili Butefliku. Revoluční nálada ovládla i fotbalové stadiony. Fanoušci klubu USMA začali zpívat k režimu silně kritickou píseň La Case del Mouradia a na stadionech se k nim přidávali i fandové soupeřících týmů. V Alžírsku je fotbal sportem číslo jedna a na zápasy chodí desítky tisíc lidí.

Minulý týden se v zemi hrálo finále národního poháru. Vzhledem k probíhající revoluci se na stadionu po dlouhých letech neobjevil ani úřadující prezident Abdalkádir Bensalah, ani premiér Nureddín Beduí, kteří obvykle předávají medaile. Místo nich přišel na stadion ministr sportu a mládeže Raúf Bernáví. Asi hodinu před začátkem zápasu ale musel z tribuny utéci – na ministra i jeho doprovod se snesla sprška kamení a utržených sedaček. „Rozkradli jste zemi, zloději,“ skandovali fanoušci.

Kromě pravidelných pátečních masových demonstrací (v úterý jim předcházejí ty studentské) je uvolnění režimu znát i jinde. V bočních uličkách metropole Alžíru si návštěvník může na mnoha místech prohlédnout graffiti s politickými motivy: „To by ještě před rokem bylo nepředstavitelné. Režim se pomalu drolí,“ věří univerzitní profesor, jenž se představil jen křestním jménem Sajíd.

Když přežila revoluce ramadán, nic ji nezastaví

„Po 22. únoru po desetiletích diktatury Alžířané pochopili, že mohou věci změnit. Hnutí čelilo těžké výzvě v podobě měsíce ramadánu. Když ho ale přežilo, nic dalšího ho už ale nemůže ovlivnit tak, aby se unavilo, jak si představují ti, co jsou u moci,“ řekl INFO.CZ Buzíd Išalalin, ředitel informačního serveru inter-lignes.com.

Kritiku režimu si lze ostatně přečíst i v alžírském tisku. Zatímco státní televize vysílá často propagandistické záběry šéfa armády Káise Salaha, noviny, jako je El Watan, přinášejí den po dni zpravodajství o dalších a dalších zatčených prominentech režimu. Poté, co alžírské úřady uvěznily kdysi mocného Buteflikova mladšího bratra a několik předních byznysmenů, došlo minulý týden i na bývalého premiéra Ahmada Uahíju a někdejšího ministra dopravy Abdalagháního Zaalana. Oba muži byli po výslechu u nejvyššího soudu posláni do vazební věznice ve čtvrti El Harraš.

Novinář Išalin sice zatýkání korupčníků vítá, upozorňuje ale na to, že má sloužit i k tomu, aby ochránilo část zkorumpovaného klanu, která je dosud na svobodě.

Veřejností nenáviděný šéf armády, 79letý Káis Salah, se ale nevzdává. Ve středu vydal zákaz nošení berberských vlajek na manifestace. Zjevná snaha o rozdělení Alžířanů podle etnických linií se ale u revolucionářů nesetkala s úspěchem. Facebookové stránky zaplavily výzvy k tomu, aby si žluto-zeleno-modré berberské vlajky vzal úplně každý, ideálně s alžírskou vlajkou v druhé ruce.

Přechodné období v režii lidu

Ve čtvrtek pak v berberské televizi vystoupil výzkumný pracovník Abdanur Abdeslam a oznámil, že podal na Káise Salaha stížnost u OSN. Pokud by s ní uspěl, mohl by teoreticky jeden z nejvyšších představitelů alžírského režimu přijít o možnost cestovat do evropských zemí. Berberská vlajka ve čtvrtek na protest zavlála i v centru Salahova rodného města.

Kam nyní alžírský vývoj směřuje? Podle Išalalina se vedení armády brání lidmi požadovanému přechodnému období, které je ale podle něj nevyhnutelné. „V tuto chvíli drží tento směr dvě iniciativy. Jedna vychází z občanské společnosti, druhá z politických stran. Pokud se podaří tyto iniciativy dát dohromady, lidé si přechodné období (vedoucí k demokracii) vynutí,“ myslí si novinář.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud