Články odjinud

Kočovný národ v ohrožení. Reportáž INFO.CZ z posledního palestinského útočiště Beduínů

720p360p

Žijí tak od úsvitu věků. Spoléhají se na svůj dobytek a slunce nad hlavou. Beduíni. Cestu za pastvinami jim přehradila moderní doba se silnicemi, ploty a státními hranicemi. Těm palestinským z osady Abú Nuár navíc hrozí, že přijdou o poslední místo, kde mohou složit hlavu. Jejich osada sice stojí na území Palestinské autonomie, ale v sektoru C. O jejich osudu tak rozhodují izraelské, nikoli palestinské úřady. A ty mají s osadou zřejmě jiné plány.


„Ještě před deseti lety jsme měli deset tisíc zvířat, ovcí i koz, teď už jich nemáme ani třetinu,“ říká abú Imád, starší beduínské osady, která sestává ze zhruba stovky chatrných obydlí se zhruba 650 obyvateli. Odevzdaně se rozhlíží kolem: vidí jen stará auta a osly, vyšlapané cesty, chatrné příbytky z plechu a prozatímní, vrcholně prostou školu, která má místo skleněných oken plachtu.

Škola tu přitom donedávna stála a byla přirozeným centrem osady. Postavila jí humanitární organizace za peníze Evropské unie. Zkraje února jí ale izraelské úřady nechaly zbořit. Neměla prý náležitá povolení, která se ovšem prý prakticky neudělují. Zástupci židovského státu zkonfiskovali i 10 ze 14 ze solárních panelů, které také zaplatili unijní peníze.

Beduíni: Žijeme pod neustálým dohledem kamer

„Naše komunita je 24 hodin denně monitorována bezpečnostními kamerami, což nám velmi ztěžuje přístup ke stavebním materiálům i možnosti cokoli v osadě opravit nebo vybudovat. Vše, co vidíte kolem, mohou izraelské úřady podle svých zákonů velmi rychle zbořit,“ dodává Dahúd Džahalín známý také jako abú Imád.

Podle beduínů je záměr izraelských úřadů jasný: „Snaží se nás i jiné Araby vystěhovat ze zóny C a přivést sem osadníky“. Abú Imád ukazuje na horizont: v nedalekém Ma´ale Adumin žije zhruba 38 tisíc obyvatel židovského státu. A v plánu je významné rozšíření již existujících osad v tomto koutě Palestiny – jsme totiž blízko Jeruzaléma, o který izraelská vláda opravdu stojí.

Její arabští i izraelští kritici navíc mají jasno v tom, že nejde pouze o výstavbu nových, levnějších domovů pro občany židovského státu. Osady do značné míry oddělí východní, převážně arabskou část Jeruzaléma od zbytku Palestinské autonomie. Což ztíží palestinskou snahu o vytvoření hlavního města jejich případného nezávislého státu právě na východě Jeruzaléma. Ale omezí i jeho expanzi dovnitř arabského území a samozřejmě zkomplikuje každé možné budoucí vyjednávání o osudu Svatého města.

Palestinský Západní břeh jako diplomatický ementál

Hlavní izraelský argument pro toto uspořádání je bezpečnost. Jinými slovy: židovský stát se bojí svěřit celý Západní břeh do palestinských rukou.

Došlo tak k paradoxní situaci, kdy palestinské úřady – vláda, prezident, policie – plně ovládají pouze tzv. zónu A. Tedy vlastně jen velká města (s výjimkou Hebronu, jehož část spadá pod izraelskou správu). Toto území představuje asi 18 procent Palestinské autonomie. Tzv. zónu B, která zabírá asi 21 procent území, spravují Arabové s Izraelem společně. V zóně C, tedy na 61 procentech Palestinské autonomie, zcela vládnou Izraelci. Nemluvě o tom, že bezpečnostní složky se nerozpakují k bezpečnostním zásahům i uvnitř zóny A.

Nutno dodat, že toto administrativní dělení schválily vyjednavači v dohodě zvané Oslo 2. Ovšem s tím, že Palestinci budou postupně přejímat odpovědnost za celé území. Západní břeh opravdu vypadá – jak praví starý diplomatický příměr – jako ementál a nemá společnou hranici s druhou, navíc znepřátelenou částí autonomie, totiž Pásmem Gazy. Přijde-li o možnost vybudovat hlavní město ve východním Jeruzalémě, postrádá Palestina základní atributy státu, alespoň toho dosud obvyklého.

Palestina - Západní břehPalestina - Západní břehautor: Info.cz

Kočovali by rádi, zatím je jen vyhánějí

Beduíny hrátky vyjednavačů nezajímají. V beduínské osadě stále stojí školka, která také vznikla díky evropským financím. Děti tu s radostným řevem sjíždějí po skluzavce a utíkají vstříc sluncem spálenému cizinci. Tato komunita se už jednou proti své vůli stěhovala: v roce 1948, kdy vznikl židovský stát, odešla celá komunita z Izraele právě do Palestiny. Na tomto místě žije od roku 1963. Teď jí hrozí, že půjde dále, aniž by chtěla, i když beduíni mají neustálý pohyb v krvi.

 

Články odjinud