Naděje na vyřešení letité záhady ožila. Našli Rusové tajný hrob legendárního agenta Kohena? | info.cz

Články odjinud

Naděje na vyřešení letité záhady ožila. Našli Rusové tajný hrob legendárního agenta Kohena?

Stal se izraelským národním hrdinou i prototypem tajného agenta, i když ho Mosad napoprvé odmítl. Eli Kohen si zvolil dobrodružný život, který v roce 1965 ukončila veřejná poprava na náměstí v syrském Damašku. Kohenův příběh ale pokračuje i po jeho fyzické smrti: média nyní opět spekulují o osudu agentových ostatků, kterých se podle některých zdrojů zmocnili Rusové. Což Moskva rozhořčeně odmítá. 

Pokoušeli se agenti izraelské tajné služby už před čtyřmi desítkami let dostat Kohena ze Sýrie do židovského státu? Přesněji řečeno, najít a dopravit zbytky jeho fyzického těla na území Izraele? Kde je vlastně teď pohřben zpravodajec, po kterém se v Izraeli jmenují ulice i parky? Opravdu spočívá na tajném místě kdesi v Sýrii zalit do betonu, nebo jde pouze o další z legend, které ho obestírají?

Rodák z egyptské Alexandrie Eli Kohen (1924*) pocházel z židovské rodiny, která doufala ve vznik Izraele. Přesto se nabídl egyptské armádě. Byť podle všeho hlavně proto, aby rodina unikla platbě, kterou mladí Židé museli odvést vzhledem ke skutečnosti, že nesloužili jako vojáci. Káhira ho ale odmítla, neboť pochybovala o mladíkově loajalitě… a nemýlila se. Kohen se brzy zapojil do aktivit řízených izraelskou tajnou službou na egyptském území: ať už šlo o snahu podkopat vztahy Káhiry se Západem či pomoc s odchodem Židů do jejich nově vzniklého státu.

V souvislosti se Suezskou krizí (1956) byl ale k emigraci dotlačen i Eli. Podobně jako další egyptští Židé, které Káhira v tom čase už nepovažovala za spolehlivé. Následoval tak rodiče i sourozence a v židovském státě vstoupil do služeb vojenské kontrarozvědky. Tehdy se pokoušel dostat k Mosadu, tedy zpravodajské službě operující v zahraničí, ten ho ale odmítl. Což Kohena urazilo – odešel do civilního zaměstnání, oženil se a zplodil tři děti.

Pak se ovšem Mosad rozhodl vysadit agenta do sousední Sýrie. A jeho šéfa napadlo projít osobní spisy neúspěšných uchazečů. Bylo rozhodnuto: Eli, který vyrostl v arabském prostředí a jehož otec přišel do Egypta ze syrského Aleppa, poputuje nejprve do Argentiny. Aby se pak se změněnou identitou, už pod jménem Kamal Amin Sabet, usadil roku 1962 v Damašku. Jako obchodník a svého druhu playboy, který v luxusním apartmá pořádal večírky. Podle některých zdrojů šlo spíše o pitky, místy dokonce sexuální orgie, kterých se podle zpravodajských drbů nestranil ani sám agent-milovník.

Nicméně, Eli alias Kamal pečlivě naslouchal podroušeným byznysmenům i politikům. V postelích jeho příbytku se prý objevily jak sekretářky z klíčových úřadů, tak informované pěvecké celebrity, které měly přístup do důležitých ložnic. Na společenském žebříčku stoupal stále výše, až se ocitl na postu poradce syrského ministra obrany. Jeden čas prý Damašek uvažoval, že by ho instaloval do pozice náměstka vojenského resortu. Kohen každopádně nelenil a shromažďoval informace, které pak židovskému státu usnadnily vítězství v tzv. šestidenní válce (rok 1967; mezi Izraelem a arabskou koalicí). Známá je legenda, podle níž si Eli alias Kamal získal srdce syrských vojáků hlídkujících na Golanských výšinách (u hranice s Izraelem) tím, že nad jejich sluncem žhnoucími vartami nechal vysadit stromy. Ty prý měly zadržet prudké paprsky, což se podařilo. Porosty ale zároveň zdálky označovaly místa, kde syrští vojáci hlídkují, což postupující armáda židovského státu v roce 1967 mimořádně ocenila.

Nový šéf syrské rozvědky, který vlivného poradce osobně nemusel, ovšem s vydatnou pomocí sovětských zpravodajců Kohena vypátral. Damašský režim ho pak nechal 18. května 1965 veřejně pověsit na damašském Náměstí mučedníků. Pro výstrahu. Ještě v listopadu téhož roku požádala Eliho žena Nadja o manželovo tělo. Neúspěšně. Spekulace o místě, kde legendární vyzvědač spočinul, se tak rozjely naplno. Také proto, že se vedení židovského států vždy snaží z politických i náboženských důvodů dopravit tělesné pozůstatky svých zesnulých bojovníků zpět do Izraele.

„Podle jedné z verzí převezl někdejší prezident Amin Háfiz (ve funkci 1963 až 1966, pozn. redakce) jeho ostatky do vojenského tábora, kde je bránil tankový prapor,“ vzpomíná agentův bratr Maurice Cohen na starší nahrávce, kterou nyní objevila a odvysílala stanice Kanál 12. „Jeho nástupce a otec nynějšího vládce Sýrie (Háfiz) Asad (vládl v letech 1971 až 2000, pozn. redakce) pak prý nechal vykopat hlubokou jámu, kam Eliho uložil, zalil betonem a ještě prý zabezpečil chemickou bombou,“ vypráví na nahrávce zpravodajcův sourozenec, který podle některých zdrojů sám pro Mosad pracoval a zemřel v roce 2006.

Na stejném záznamu Maurice Cohen bez dalších detailů tvrdí, že izraelská tajná služba před čtyřiceti roky naplánovala konkrétní operaci, během které chtěla dostat jeho slavného příbuzného zpět. Nicméně, v roce 2008 se jeden ze syrských prominentů a zároveň pamětníků nechal slyšet, že Kohenův hrob byl opravdu přemístěn nejméně třikrát. Právě v obavě, že Izrael pošle pro jeho ostatky komando. V důsledku čehož už dnes prý nikdo neví, kde úspěšný špión skutečně odpočívá.

Loni se přesto izraelským tajným podařilo získat Kohenovy náramkové hodinky, které jsou nyní vystaveny na velitelství Mosadu.

Poslední série spekulací souvisí se změnou geopolitické situace v regionu. Syrský režim Bašára Asada se během končící občanské války v mnoha ohledech proměnil ve vazalský stát Ruska. Izraelská reprezentace proto požádala o pomoc při hledání místa Kohenova posledního odpočinku přímo Moskvu. Tento měsíc se objevily nejasné zprávy, podle kterých Rusové ostatky židovského rozvědčíka nakonec našli a odvezli jej s sebou nejspíše domů, aby ho pak navrátili rodině. Ba co více, legendární agent je prý už s kremelskou pomocí na poslední cestě do Izraele, kam ho měla přemístit dokonce armáda židovského státu. Tyto zprávy Moskva rozhořčeně odmítla s tím, že jde o nesmysl. V podobném duchu reagovaly rovněž izraelské instituce.

Nicméně, dohady o ruském angažmá nevznikly zcela bez příčiny. Zhruba před měsícem totiž ze Sýrie do Izraele doputovaly ostatky židovského vojáka Zacharyho Baumela. Ten padl zřejmě už roku 1982 při střetu izraelských a syrských jednotek v Libanonu. A k bitvě došlo u syrské hranice. Baumelovo tělo každopádně zhruba před měsícem cestovalo z říše Bašára Asada přes Moskvu zpět do Izraele, přičemž celou akci spoluorganizoval právě Kreml. Židovský stát už také oznámil, že Damašku i Rusku oplatí gesto dobré vůle a propustí dva syrské vězně

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud