Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Obhájci práv, nebo lidé s krví na rukou? Nad dostupnými zbraněmi v USA drží ochranu lobby

Obhájci práv, nebo lidé s krví na rukou? Nad dostupnými zbraněmi v USA drží ochranu lobby

Sedmnáct mrtvých těl po střelbě ve městě Parkland na jihu Floridy oplakávají nejen jejich rodiny. Událost znovu dostala do centra pozornosti benevolentní americký přístup k držení zbraní. Za ten bojuje hlavně Národní asociace držitelů zbraní (NRA) a daří se jí bránit jakýmkoli zásadnějším změnám. V čem spočívá úspěch NRA, která je považována za jednu z nejmocnějších lobbistických skupin v USA?

Byl v péči psychiatrů, měl násilnické sklony, vyhodili ho ze školy. Přesto se 19letý střelec dostal k poloautomatické útočné pušce typu AR-15. Ve floridském Parklandu s ní zabil 17 lidí, dalších třináct je v péči lékařů.

Útočné pušky a jejich rostoucí popularita mezi běžnými Američany představují trend, který přispívá k tragédiím v amerických městech. Od roku 2014 proběhlo podle dat organizace Gun Violence Archive jen na školách 273 útoků. Střelci zasáhli 439 lidí, 121 z nich zemřelo.

Děsivost útočných pušek spočívá v jejich konstrukci. Firmy je navrhují, aby dokázaly zabít co nejvíce lidí v co nejkratším čase. Standardní AR-15 zvládne vypálit 30 nábojů za minutu, ty lepší 45. Poloautomatické zbraně patří především do rukou vojáků. V armádě se používají od války ve Vietnamu. Koupit si je však může i běžný Američan.

Na rozdíl od automatických zbraní se k těm poloautomatickým dostane prakticky kdokoli, kdo má právo držet pistoli. Problémem nejsou ani ceny. Na trhu jdou sehnat pušky za méně než 200 dolarů (asi 4 tisíce korun), průměrně stojí kolem tisíce dolarů (asi 20 tisíc korun).

Koloběh událostí

Po každé větší střelbě se začne mluvit o jejich regulaci. To ale naopak vede znepokojené Američany, aby se začali předzásobovat, a prodej zbraní tak roste. Ve skutečnosti přitom od slov k činům nepřechází. Tradiční koloběh asi nejlépe vystihuje příspěvek na účtu parodujícím někdejšího poradce amerického prezidenta Donalda Trumpa Steva Bannona.

„Nechte mě vysvětlit, jak to funguje. Stane se masová střelba. Kongres pošle kondolence. Někdo navrhne zpřísnit držení zbraní. Lobbisté kontaktují kongresmany. Kongresmani řeknou, že je příliš brzy. Nikdo neudělá nic. Zpět k bodu jedna,“ napsal.

 

Skutečný Bannon je proti tomu příznivcem tradičního otevřeného přístupu ke zbraním. Když Trump po střelbě v Las Vegas, nejtragičtější v historii USA, připustil zpřísnění pravidel, Bannon ho skrze krajně pravicový web Breitbart, jenž tehdy vedl, varoval, že by takový krok znamenal prezidentův konec. Tvrdil, že téma zbraní ho vyneslo do Bílého domu.

Bannon možná nebyl daleko od pravdy. Trump se kromě jiných témat profiloval také jako obhájce druhého dodatku americké ústavy, jenž právo držet zbraň umožňuje. Získal i silnou podporu od Národní asociace držitelů zbraní. NRA ho podpořila zhruba 30 miliony dolarů (609 milionů korun). Trump se jí za to odvděčil. Po svém nástupu do funkce rozhodl, že zvrátí Obamovo rozhodnutí a umožní přístup ke zbraním i tisícům lidí s psychickými problémy.

„Jsem tu, abych vám doručil dobrou zprávu. Osm let útoků na svobody druhého dodatku jsou u konce. Jste mými přáteli, to mi můžete věřit. Vy jste se postavili za mě a já se postavím za vás,“ prohlásil Trump loni v dubnu na konferenci NRA. Ještě na přelomu století stál přitom na opačné straně barikády a volal po přísnějších pravidlech.

Miliony dolarů pro politiky

NRA má v debatě o zbraních dlouhodobě silné slovo. Sama se na svých webových stránkách prezentuje jako obhájce práv obyvatel USA, která jsou podle ní v ohrožení. Americká média ji označují za jednu z nejvlivnějších lobbistických skupin ve Washingtonu.

Přitom když asociace v roce 1871 vznikala, politické ambice neměla. Jejím cílem bylo podporovat střelbu na vědecké bázi. Na lobbistickou skupinu se změnila až v první polovině 20. století. Začala se podílet na debatě o zákonech týkajících se regulace zbrojařského průmyslu a držení zbraní. Největší politickou aktivitu ale rozjela až od 70. let s cílem oslabit regulace z roku 1968.

V roce 1975 kvůli tomu NRA zřídila dokonce své lobbistické křídlo a fondy, ze kterých finančně podporovala kandidáty do Kongresu a Bílého domu. Praxe funguje dodnes a představuje jednu z hlavních sil, kterými si NRA uchovává vliv na schvalovanou legislativu.

720p 360p
Střelba na Floridě

Na lobbing dává asociace kolem tří milionů dolarů (asi 60 milionů korun) ročně. V roce 2017 ale částku navýšila na 4,1 milionu dolarů (cca 83 milionů korun). Za posledních dvacet let věnovala jednotlivým kandidátům a zákonodárcům miliony dolarů. Rekordmanem je senátor John McCain více než 7,7 milionu dolarů (156 milionů korun). Většinu peněz získal během prezidentské kampaně v roce 2008.

Prezidentské volby jsou pro NRA tradičně velkou událostí, na kterou vynakládá nemalé prostředky. Více peněz než přímo na účty kandidátů ale dává na negativní kampaň vůči jejich oponentům. Ať už v boji o Bílý dům nebo Kongres podporuje asociace především republikány. Ve Sněmovně reprezentantů je jen pět demokratů, v Senátu pouze dva, kteří dostali od NRA peníze.

Organizace lobbující za přísnější kontrolu držení zbraní takové částky neposkytují. Lobbistický rozpočet NRA je asi desetkrát vyšší než v případě jejich oponentů ze spolku Everytown.

Součást „bažiny“

„NRA není úspěšná díky svým penězům. Abychom byli přesní, bez peněz je těžké být v americké politice silný. NRA má peníze, které používá na podporu kandidátů. Ale věřím, že zdroj její síly pochází od voličů,“ upozorňuje profesor ústavního práva z Právnické fakulty Kalifornské univerzity Adam Winkler, který se řadí k podporovatelům druhého dodatku.

Jeho slova mají základ v číslech. Ačkoli NRA vychází dominantně ze srovnání lobbistických organizací angažující se ve stejném tématu, lobbisté věnující se jiným oborům ve Washingtonu utrácí daleko více peněz.

Síla NRA pramení především z popularity tématu a kontaktů, které si během let fungování dokázala mezi politiky vybudovat. Pokud Donald Trump sliboval, že v prezidentském úřadě „vysuší bažinu“ a myslel tím právě různé konexe ovládající americkou politiku, je NRA zářným příkladem, jak vypadá část této bažiny.

„Organizace, které by chtěly zpřísnit kontrolu držení zbraní, nejsou tak dobře financované, zakotvené a nemají takovou historii jako NRA,“ upozorňuje na přednosti zbrojařské lobby Dan Auble z nestranného institutu Centrum pro odpovědnou politiku.

Sílu NRA dokazuje, že už několikrát přispěla k porážce s ní nesouhlasících politiků. Na voliče působí například známkováním kandidátů a zákonodárců podle toho, jak podporují její cíle. Mezi členy NRA působí i řada slavných osobností jako někdejší guvernérka Aljašky a uchazečka o pozici viceprezidentky z roku 2008 Sarah Palinová či herci Tom Selleck a Whopi Goldbergová.

Pocity vs. historie

Asociaci pomáhá také třaskavé téma druhého dodatku americké Ústavy. Na případné omezování držení zbraní jsou citliví především obyvatelé jižanských států. V nich převládá pocit, že se je federální vláda snaží odzbrojit, aby se proti jejím zásahům případně nemohli bránit.

„Lidé nahlížejí na ty samé věci a docházejí ke zcela odlišným závěrům, co se dělo v 18. a 19. století,“ myslí si profesor Nicholas Johnson z Fordham University, který je zastáncem přísnějších pravidel držení zrbaní.

Jeho kolega z Roger Williams University Carl Bogus navíc připomíná, že okolnosti, za kterých druhý dodatek vznikl, se od těch dnešních výrazně liší. Jeho autor James Madison tehdy vyšel vstříc majitelům otroků, kteří se báli revolty a chtěli mít nástroj, jak ji potlačit. Jiné jsou též zbraně. V 18. století ještě neexistovaly poloautomatické ani automatické pušky.

„Dobře udržované milice jsou nezbytné k zabezpečení svobodného státu, právo lidu vlastnit a nosit zbraně nebude porušeno.“
Druhý dodatek americké Ústavy

Navzdory své síle i NRA občas narazí. Oponenti jí tradičně obviňují z masakrů a přisuzují vinu za vysoké počty mrtvých. V roce 2012 ale schytala kritiku i od republikánů. Veřejnost tehdy popudily výroky viceprezidenta NRA Wayna LaPierra. Ten po střelbě na základní škole Sandy Hook, kde útočník zabil 26 lidí, prohlásil, že za tragédii může nedostatek ozbrojené ochrnaky.

Od té doby vystupuje NRA zdrženlivěji. Po středečním neštěstí na Floridě například smazala valentýnský tweet propagující nákup zbraní. Po střelbě v Las Vegas, která byla s 91 mrtvými nejtragičtější v dějinách USA, podpořila asociace zákaz tzv. bump stocku (příslušenství umožňující změnit poloautomatickou zbraň na automatickou s frekvencí až 400 výstřelů za minutu). Právě bump stock umožnil řádění střelce z Las Vegas.

Realita je ale opět o něco složitější. Zakázat bump stock se na federální úrovni stále nepodařilo. Nelegální je pouze v některých oblastech jako New York nebo New Jersey.

 

Kouká jako vyvoraná myš, nebo hledí jak žaba z kyšky? Mapy ukazují, jak se napříč ČR liší používání slov

Některá slova patří do nářečí nebo jsou pevně spojená s určitým regionem, třeba šufánek (naběračka) či zapackovat (klopýtnout). Co ale třeba slova jako koukat se, dívat se a hledět – máte pocit, že je jen tak volně zaměňujeme nebo volíme třeba podle formálnosti situace? Ve skutečnosti byla nebo jsou všechna tato slova regionálně vázaná.

Neznamená to sice, že by se v určité oblasti používalo výhradně jen jedno z nich, ale jsou oblasti, ve kterých je znatelná tendence volit některé z nich častěji.

U trojice slov koukat, dívat, hledět je současná situace podobná té původní nářeční. V Čechách i na Moravě se díváme, ale v Čechách se navíc často i koukáme. Na střední a východní Moravě a v části Slezska navíc i hledíme. Rozdíly se zachovávají i v ustálených spojeních kouká jako vyvoraná myš nebo hledí jak žaba z kyšky.

 

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají

Kde lidé spíše hledí a kde spíše koukají • Foto https://syd.korpus.cz/

Link

Co děláme, když nás tlačí čas? V severní polovině Čech a také v části Moravy se pospíchá, kdežto v jihozápadní části Čech se častěji chvátá. Na východě Čech se spěchá, což dříve plynule přecházelo ve středomoravské spíchá, které ale dnes slyšíme už jen výjimečně.

V Českém jazykovém atlasu najdeme zaznamenané i další zeměpisné rozdíly u běžně užívaných slov, které však už v dnešní mluvě nejsou tak patrné. Zatímco v severovýchodní polovině Čech a na severní a severozápadní Moravě se říkalo, že je člověk bojácný, v jihozápadní polovině Čech a na jihozápadní a střední Moravě se používalo spíš označení bázlivý.

 

Je bojácný, nebo bázlivý?

Je bojácný, nebo bázlivý? • Foto Český jazykový atlas, Ústav pro jazyk český AV ČR 2012, http://cja.ujc.cas.cz

Link

Člověku bez pokrývky hlavy se říkalo v severovýchodní polovině Čech vlasatý, v jihozápadní prostovlasý. Když se někomu nechtělo pracovat, byl na většině území Čech prostě líný, ale na jižním okraji lenivý a na Moravě lenošný nebo dokonce shnilý (což se používá dodneška).

Porovnání dalších dvojic slov najdete v aplikaci SyD Českého národního korpusu

Další mapy, které ukazují, jak odlišnou mají lidé tendenci používat obecně známá slova naleznete na webu Reflex.cz. 

 

Komunální volby 2018 se blíží. Aktuální informace i zpravodajství o sestavování politických koalic naleznete zde>>>

Blíží se senátní volby. Aktuální informace a zpravodajství naleznete zde>>>

-1