Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Rok od masakru Rohingů: Zažili věci, které si nechcete představovat, říká INFO.CZ pracovník ČvT

Rok od masakru Rohingů: Zažili věci, které si nechcete představovat, říká INFO.CZ pracovník ČvT

Je to přesně rok, co titulní stránky novin po celém světě začaly plnit dramatické zprávy o brutálních útocích na Rohingy v Barmě. Tragické události, kdy byly ženy a dívky znásilňovány, muži zabíjeni a vesnice do základů vypalovány, OSN označila za etnickou čistku této muslimské menšiny, která za jediný rok vyhnala do sousedního Bangladéše přes 700 tisíc rohingských uprchlíků. Přestože pozornost médií postupně utichá, situace na místě je dodnes na míle vzdálená ideálu. „Drtivá většina těch, kteří utekli, zažili věci, které si člověk ani nechce představovat. Pak přišli do Bangladéše, kde mnohačlenné rodiny bydlí i na osmi metrech čtverečních a nezbývá jim než čekat. Proto je tady cítit všudypřítomná nervozita,“ popisuje pro INFO.CZ situaci na místě Wail Khazal z Člověka v tísni.

„Ty,“ ukázali barmští vojáci na mladou Rajumu, která spolu s dalšími stovkami rohingských žen stála po hrudník ve vodě a v ruce svírala malé dítě. Snažily se uprchnout poté, co jejich vesnice Tula Toli vtrhla barmská armáda a nechala ji vyhořet do základů. Ve snaze ochránit svého osmnáctiměsíčního chlapce ho sevřela v náručí ještě pevněji. Vojáci ji však surově praštili tyčí do tváře a vyrazili jí plačící dítě z ruky.

„Hodili mé dítě do ohně – prostě ho odhodili,“ vzpomíná na zdrcující zážitek z 30. srpna loňského roku. Vojáci ji následně odtáhli do jednoho z domů, strhli jí šaty a hromadně ji znásilnili. Ve stejném pokoji znásilnili a zabili i její dvě sestry, ve vedlejší místnosti pak byla její matka a desetiletý bratr zastřeleni. Jeden z nejděsivějších příběhů masakru rohingské menšiny loni přinesl deník NY Times. Osud Rajumy je však bohužel jen kapkou v moři tragédií, které se v Barmě začaly odehrávat po 25. srpnu roku 2017.

V tento den barmská armáda tvrdě zasáhla proti Rohingům žijícím v Rakhinském státě na západě země. Během nájezdů na rohingské vesnice byly stovky lidí zabity, ženy a dívky znásilňovány a domy srovnány se zemí. Masakr této muslimské menšiny odstartoval poté, co povstalci z řad Rohingů zaútočili na několik desítek barmských policejních a vojenských stanic. Odplata barmské armády však směřovala proti nevinným civilistům, násilí na Rohinzích tak OSN později označila za učebnicový příklad etnických čistek, který ze svých domovů vyhnal statisíce lidí.

Za poslední rok přešlo hranice mezi Barmou a Bangladéší 700 tisíc rohingských uprchlíků. V prvních týdnech tady byla opravdu velká krize, nicméně bangladéšská vláda se k tomu postavila velmi zodpovědně a s pomocí okamžitě přispěchal i humanitární sektor z celého světa. Bylo zde samozřejmě ohromné množství nedostatků, ale s ohledem na to, jak živelná věc to byla, se podle mě krizi podařilo zvládnout dobře,“ popisuje pro INFO.CZ první týdny po vypuknutí masakrů vedoucí mise Člověka v tísni v Bangladéši Wail Khazal.

Infografika - uprchlíci ve světěInfografika - uprchlíci ve světěautor: Info.cz

Přístup bangladéšské vlády je třeba ocenit hlavně s ohledem na skutečnost, že jde o jednu z nejchudších zemí na světě, zajistit tisícům uprchlíků odpovídající podmínky je proto pro tamní úřady velmi komplikované. Přestože se však podařilo nápor běženců bangladéšské vládě i zahraničním organizacím pro pomoc lidem v nouzi zvládnout, situace se ani rok po rozpoutání humanitární krize nelepší.

Rohingové tady žijí ve velmi omezených podmínkách. Tábory se navíc nachází v záplavové oblasti, kde jsou vystavěné jednoduché bambusové chýše. Vzhledem k humanitární pomoci a pomoci bangladéšské vlády lidé nehladoví, v reálu ale jejich život vypadá tak, že jen sedí a čekají, co se bude dít,“ říká Khazal s tím, že by se většina rohingských uprchlíků chtěla vrátit domů. Po tom, co v Barmě zažili, mají ale z návratu strach. A naději na lepší vyhlídky jim nedává ani barmská vláda.

Drtivá většina těch, kteří utekli, zažili věci, které si člověk ani nechce představovat. Pak přišli do Bangladéše, kde mnohačlenné rodiny bydlí i na osmi metrech čtverečních a nezbývá jim než čekat. Proto je tady cítit všudypřítomná nervozita a není zde ani naděje na zlepšení, protože barmská vláda se k situaci staví velmi rezervovaně a nedělá žádné kroky pro to, aby se mohli bezpečně vrátit domů, což absolutní většina z nich chce. V táborech je tedy velký smutek a nervozita,“ dodává humanitární pracovník.

Děsivé vzpomínky, kdy mnozí z uprchlíků přišli o své blízké, a nejistá budoucnost se podepisuje na špatném psychickém stavu rohingských uprchlíků. Černé myšlenky nemohou zahnat ani prací. „Bangladéšská vláda jim zatím nepovolila, aby mohli začít hledat práci, a nesmí tábory ani opustit. Proto jim opravdu nezbývá nic jiného, než sedět na místě a čekat, a to člověku také nepřidá,“ vysvětluje pro INFO.CZ Khazal.

 

Uprchlický tábor Rohingů v BangladéšiUprchlický tábor Rohingů v Bangladéšiautor: Člověk v tísni

Přestože se na postupném navracení rohingských uprchlíků do vlasti vlády Barmy a Bangladéše dohodly už loni na podzim, v reálu se pro přesun lidí do jejich domovů nic neděje. „K žádným návratům zatím nedochází. Všichni se snažíme dělat vše pro to, aby život uprchlíků byl alespoň trochu snesitelný. Barmská vláda ale zatím nedala žádné záruky, na základě kterých by se mohli vrátit nebo získat barmské občanství. A dobré zprávy o situaci v Barmě nepřináší ani uprchlíci, kteří do Bangladéše přicházejí v současné době,“ poukazuje Khazal na skutečnost, že barmská vláda odmítá Rohingy uznat jako občany, většina z nich tak nemá žádnou státní příslušnost a ani bangladéšské úřady jim nechtějí přiznat status uprchlíka.

Kromě toho se rohingští uprchlíci musí v uprchlických táborech vyrovnávat také s riziky spojenými s počasím, kdy se pobyt v bangladéšských táborech pro ně může každou chvílí změnit v boj o holý život. „Měli jsme tu několik záplav lokálního charakteru, protože zde právě probíhá období dešťů, po kterém následuje období cyklónů,“ říká Khazal s tím, že chatrná obydlí postavená na nestabilním základu uprchlíky za špatného počasí jen těžko ochrání.

Zatím se to zvládá dobře – nezaznamenali jsme významnější škody a ani žádné úmrtí. V současnosti je tedy situace stabilizovaná. Všude je ale jílové podloží a okolo táborů řeky. Hrozí proto, že pokud zaprší, půda se sesune. Snažíme se tak připravit uprchlíky na to, co v krizových situacích dělat, aby se minimalizovaly ztráty – především na životech,“ dodává humanitární pracovník.

Na nebezpečí v podobě silných dešťů a cyklónů upozorňují i Lékaři bez hranic – další česká humanitární organizace, která v Bangladéši pomáhá. „V oblasti, kde jsou běžné cyklóny a monzuny, nemají rohingští uprchlíci k dispozici téměř žádné pevné stavby, což má vliv na jejich pocit bezpečí a důstojnost,“ říká vedoucí mise Lékařů bez hranic v Bangladéši Pavlo Kolovos, který zároveň upozorňuje na zdravotní problémy, s nimiž se uprchlíci v táborech potýkají.

Je nepřijatelné, že vodnatý průjem zůstává jedním z největších zdravotních problémů, s nímž se v táborech potýkáme. Infrastruktura, která by pomohla pokrýt byť jen ty nejzákladnější potřeby obyvatelstva, stále není na místě. A to má zásadní vliv na to, jak tam lidé žijí,“ varuje Kolovos.

Kromě Bangladéše je situace Rohingů špatná také v barmském Rakhinském státě, kde podle dat Člověka v tísni zůstalo asi 200 tisíc příslušníků této pronásledované muslimské menšiny. Rohingové zde mají jen omezený přístup k potravinám a základním službám, humanitární organizace však často zůstávají bezradné. Nemají totiž do oblasti přístup, poskytování pomoci Rohingům v Barmě je tak velmi náročné. Například ČvT pomáhá Rohingům v Barmě prostřednictvím místní organizace, pomoc však dokáže pokrýt jen zlomek skutečných potřeb lidí.

Situace místních lidí je opravdu vážná, potýkají se s omezeným přístupem ke zdrojům obživy i základním službám, jako je například zdravotnictví. Svět by neměl pouze přihlížet,” vyzývá vedoucí mise Člověka v tísni v Barmě Petr Drbohlav, který zároveň upozorňuje na to, že za zločiny páchané na Rohinzích dosud nebyl nikdo potrestán.

720p 360p
Rohingové

„Etnické násilí provází obyvatele Myanmaru dlouhá desetiletí, ale masakr, ke kterému došlo loni na konci srpna v Rakhinském státě, nemá obdoby,“ říká humanitární pracovník. „Za tyto zločiny proti lidskosti ale dodnes nebyl v podstatě nikdo hnán k zodpovědnosti. Statisíce lidí jsou závislé na humanitární pomoci, kterou se těm nejzranitelnějším snažíme poskytovat i my. Dokud se ale nevyřeší podstata problému a z Rohingů se nestanou rovnoprávní občané, budou tito lidé trpět i nadále,“ dodává Drbohlav.

 

 

 

Vláda stopla utajovaný program, na kterém závisí životy českých vojáků v Afghánistánu

Ministr vnitra Milan Chovanec loni zastavil utajovaný program přesídlování místních tlumočníků, kteří pomáhají českým vojákům na misi v Afghánistánu. Podle zdrojů serveru INFO.cz toto rozhodnutí způsobilo nedostatek klíčových spolupracovníků české jednotky na neklidném bojišti. Vláda tak ohrozila nejen životy afghánských překladatelů a jejich rodin, ale zřejmě i bezpečnost českých vojáků, kteří se bez tlumočníků obejdou jen stěží. Konec programu podle všeho způsobil incident v pražské nemocnici na Bulovce, po kterém byl syn již přemístěného afghánského spolupracovníka obviněn ze znásilnění.

Čeští vojáci jsou zoufalí, tvrdí zdroje serveru INFO.cz. Nedaří se jim do svých služeb získat afghánské tlumočníky, které jsou pro fungování jednotky nepostradatelní. Ti se k Čechům nehrnou, Praha jim totiž počínaje loňskem odmítá po skončení nebezpečné služby pomoci na cestě do Evropy. Zahraniční armády působící v kulturně cizím prostředí místním spolupracovníkům i jejich rodinám běžně nabízejí přesídlení, a to z velmi dobrých důvodů. Tlumočníci i jejich blízcí jsou logickým cílem radikálů, kteří na jejich hlavy nezřídka vypisují i finanční odměny – jsou si totiž dobře vědomi jejich důležitosti.

Link

Kupříkladu Američané odvážejí lokální tlumočníky po skončení mise prý nejen z Afghánistánu, ale třeba i z Iráku. Autor tohoto textu pobýval v roce 2009 u české jednotky na základně v Lógaru, kde se s místními překladateli setkal. Na jejich výslovné přání je nefotografoval a dříve pořízené snímky z aparátu vymazal. Kvůli jejich utajení. Radikální povstalci z hnutí Tálibán totiž za jejich smrt nabídli slušný obnos.

Na tuto situaci ve své interpelaci ze dne 11. září upozornila poslankyně ODS a předsedkyně výboru pro obranu Jana Černochová. Místopředseda vlády a ministr vnitra Jan Hamáček na její dotaz ohledně programu pro afghánské spolupracovníky odpověděl 8. října. „V současnosti žádný program pomáhající afghánským tlumočníkům a spolupracovníkům Armády ČR s přesídlením do České republiky neprobíhá,“ konstatuje předseda české sociální demokracie. „Pokud jde o aktivity realizované v nedávné minulosti, ty jsou předmětem utajení ve stupni vyhrazené,“ dodal Jan Hamáček.

5033675:article:true:true:true

Může za konec programu konflikt z pražské Bulovky? 

A proč byl program – v armádách jiných zemí zcela obvyklý – v Česku zastaven? Zdroje oslovené serverem INFO.cz se shodují v tom, že tehdejší sociálnědemokratický ministr vnitra Milan Chovanec tímto způsobem reagoval na kauzu údajného znásilnění v nemocnici na pražské Bulovce. Tam se syn již do Česka přesídleného afghánského tlumočníka dostal do nejasného konfliktu se zdravotní sestrou, která mladíka obvinila ze znásilnění. Soud nakonec rozhodl, že se dvacetiletý Afghánec Sabawoon Davizi trestného činu nedopustil.

Případu se ale chytla média, která v době uprchlické krize zveřejňovala nejen údajné podrobnosti nepotvrzeného útoku, ale i jména přesídlených Afghánců. Detaily utajovaného programu se dostaly na veřejnost a ministerstvo vnitra se tehdy zřejmě z politických důvodů rozhodlo v přesídlování tlumočníků nepokračovat, aby prý nebylo konkurenčními politiky obviněno z podpory migrace.

Čeští vojáci se v Afghánistánu dostávají do střetů s islamistickými povstalci stále častěji. Letos v srpnu zahynuli při sebevražedném útoku tři vojáci, tuto středu bylo na hlídce zraněno pět českých vojáků, jeden z nich těžce. Zvýšená aktivita Tálibánu zřejmě souvisí se snahou získat před možnými mírovými jednáními se Spojenými státy pod kontrolu co nejvíce území.

Link

37232