Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Situace Rohingů v Bangladéši je strašná, hrozí tu katastrofa, říká pro INFO.CZ humanitární pracovník

Situace Rohingů v Bangladéši je strašná, hrozí tu katastrofa, říká pro INFO.CZ humanitární pracovník

Od loňského srpna uteklo do Bangladéše na 700 tisíc Rohingů, kteří se v Barmě stali terčem brutálních etnických čistek. Zájem o kritickou situaci rohingských uprchlíků ze strany médií – především těch českých – ale postupem času utichá. V provizorních táborech přitom s nadcházejícím monzunovým obdobím hrozí katastrofa obřích rozměrů. „Všichni vědí, že ten problém přijde a možná z toho bude katastrofa, to záleží na tom, jestli se oblastí proženou i cyklony. Ale i když to budou monzuny standartního rozsahu, přinese to obrovské problémy. Pokud to budou velké záplavové monzuny, bude to katastrofa,“ říká Marek Štys z Humanitární a rozvojové sekce Člověka v tísni, který se právě vrátil z Bangladéše a pro INFO.CZ poskytl svědectví toho, jak to  na místě vypadá.

„Jak bangladéšská vláda, tak místní komunity a lidé z vesnic poblíž uprchlických táborů vytvořili globální exemplární příklad toho, jak se zachovat k uprchlíkům, kteří utíkají ze strachu o život před genocidou, nebo přinejmenším před etnickými čistkami, které v Barmě probíhají. Klobouk dolů před tím, jakým způsobem přijímají rohingské uprchlíky. Stovky tisíc lidí, které tam přišly, přitom na místní komunity a vesnice vytvářejí obrovský tlak,“ říká pro INFO.CZ Marek Štys.

Příslušníci muslimského menšinového etnika Rohingů jsou v Barmě vystavováni systematické perzekuci, kdy je jim upíráno občanství a základní lidská práva. Poté, co však rohingští povstalci 25. srpna zaútočili na stanoviště barmské policie, armáda zahájila proti obyčejným Rohingům nemilosrdné tažení, kdy byli muži zabíjeni, ženy znásilňovány a celé rohingské vesnice vypalovány do základů. Tuto brutální razii OSN označila za etnickou čistku, která trvá dodnes.

„Systematické násilí proti Rohingům přetrvává...ačkoliv už nejde o stejné krveprolévání a hromadné znásilňování jako loni, pokračuje méně intenzivní terorizující kampaň, jejímž cílem je Rohingy nechat vyhladovět a přinutit tak poslední příslušníky této menšiny v Barmě uprchnout do Bangladéše,“ popsal začátkem března tristní situaci v Barmě asistent generálního tajemníka OSN pro lidská práva Andrew Gilmour.

O statisíce rohingských uprchlíků se stará sousední Bangladéš, která jim poskytla útočiště v provizorních uprchlických táborech. Tato chudá jihoasijská země, kde žije víc než 163 milionů obyvatel, je ale už sama o sobě přelidněná a náhlý příval 700 tisíc rohingských uprchlíků na ni vytváří obrovský tlak.

„Skoro milion uprchlíků zde vytváří velkou zátěž pro životní prostředí. Došlo tam a stále dochází k obrovskému odlesnění, což je velký problém. Probíhá tam velké soupeření o pracovní příležitosti, vzdělávací systém v těchto oblastech v podstatě zkolaboval, protože spousta Rohingů okupuje i školy,“ říká vedoucí humanitárních programů organizace Člověka v tísni.

Jak moc je situace tragická, ukazuje pohled do uprchlických táborů, kde Rohingové přežívají. „V táborech je situace hrozná. Musím říct, že to jsou jedny z nejhorších táborů, které bych přirovnal asi k táborům v Jižním Súdánu. Opravdu ta situace je tam hodně špatná, což je dáno především nedostatkem místa. Chatrče a přístřešky, které jsou postavené jeden na druhý, jsou často improvizovaně poslepované z igelitů a rozštípaných bambusů. Uprchlíci dostali po příchodu do Bangladéše jednu oblast, kam se mohli přesunout, takže spousta těch domů stojí v naprosto nevhodných lokalitách a jsou nacpané na prudkých svazích, v malých údolíčkách,“ popisuje Štys.

Celkový dopad na oblast poblíž barmských hranic je podle něj obrovský, a bangladéšská vláda proto nyní zvažuje řešení, jak a kam rohingské uprchlíky z táborů přesunout. Vzhledem k přelidněnosti a nedostatku místa ale není kam.

„Zatím mají jeden dost bizarní plán, který se realizuje se stavbou ostrova, který vzniknul asi před deseti lety jako písečná naplavenina v deltě Brahmaputry a který se bangladéšská vláda za pomoci privátních investic ze Spojených států a Velké Británie snaží zpevňovat a doufá, že by tam mohli alokovat až 150 tisíc uprchlíků. To se mi zdá jako šílený plán, protože ostrov a celá ta oblast v deltě řeky může být během monzunového období a případných tajfunů a cyklonů zaplavena. Nicméně to ilustruje řešení, která se Bangladéš snaží najít, aby uprchlíky někam přesunula. Najít fyzické místo v Bangladéši je ale obrovský problém,“ vysvětluje Štys.

Monzuny a tajfuny mohou znamenat katastrofu

Právě nadcházející monzunové období, které začne koncem dubna, nebo začátkem května a skončí na přelomu srpna a září, se pro místní humanitární pracovníky stává obrovským strašákem. Provizorní obydlí z bambusu a igelitu se totiž pro rohingské uprchlíky může stát smrtící pastí.

„Oblast, kde se nacházejí uprchlické tábory, je pravidelně zaplavovaná a ta údolíčka se v podstatě promění v řeky a rybníky bahna. Druhým problémem pak budou velmi pravděpodobné sesuvy půdy, kdy se hlína na odlesněných stráních a svazích neudrží a bude padat. Nemluvě o tom, pokud by do táborů přišel tajfun nebo cyklon, ten by mohl způsobit opravdu masové ztráty na životech,“ popisuje nejhorší obavy Štys.

Vzhledem k tomu, že není lidi kam přesunout, je jediným řešením se na kritickou situaci připravit. V táborech proto v současnosti probíhá oprava obydlí – posilují se rohové sloupy a střešní konstrukce, vylepšují se igelitové střechy a zároveň se upravuje infrastruktura, kdy se zpevňují stezky podél táborů a vytvářejí se schodiště.

„Nezbývá nic jiného, než se na to připravit, protože tam jiné řešení v podobě přesídlení neexistuje. Všichni vědí, že ten problém přijde a možná z toho bude katastrofa – to záleží na tom, jestli se oblastí proženou i cyklony. Ale i když budou monzuny standartního rozsahu, přinese to obrovské problémy. Pokud to budou velké záplavové monzuny, bude to katastrofa,“ říká pracovník humanitární organizace Člověk v tísni, která na místě pomáhá mimo jiné právě s přípravou na monzunové období.

„Masivním problémem tam je také sanitace, protože toalety jsou postavené na svazích, takže všechno stéká těmi chatrčemi dolů a během monzunů to bude všechno vyplavené mezi lidi. Bohužel ale v tuto chvíli neexistuje dobré řešení, protože tam je kritický nedostatek místa, který to celé zásadně omezuje,“ dodává Štys s tím, že v současnosti jsou tábory poměrně dobře zásobované jídlem a základní zdravotní pomocí. To se ale během masivních dešťových srážek může rázem změnit.

„Během monzunů bude zásadním problémem také přístupnost do odlehlejších částí táborů, kdy bude spousta míst fyzicky odříznutých a není jasné, jakým způsobem si lidé budou docházet pro distribuci humanitární pomoci, která samozřejmě probíhá na centrálních asfaltových cestách,“ popisuje další z obrovských potíží, které s monzuny souvisejí.

Návrat Rohingů je prozatím nereálný

Kromě problémů v podobě chatrných přístřešků či špatných sanitárních podmínek se v táborech objevují i problémy jiného rázu. Některé tábory se totiž nachází přímo v místě migračních tras slonů, kteří mohou být pro člověka nebezpeční. „Největší tábor byl postavený na kraji místní rezervace, kde žije stádo asi tří set slonů, a často tam proto dochází ke konfliktům s migrujícími slony, kteří těmi tábory procházejí. Na 15 lidí už bylo v tomto táboře ušlapáno. Vláda se to snaží nějakým způsobem řešit, ale bohužel slony nejde nikam odvést,“ popisuje vedoucí humanitárních programů.

Vedle fyzických obtíží se však rohingští uprchlíci musí vyrovnat také s vlastními psychickými problémy způsobenými hrozivými zážitky z Barmy. „Je tam spousta lidí, kteří během útěku z Barmy prožili nesmírně traumatické situace – střelbu, vraždění nebo smrt v rodině. Spousta žen byla znásilněna, trauma ze sexuálních útoků je tam proto obrovské. Brzy to bude devět měsíců od jejich vyhnání a nyní se řeší, co se bude dělat se stovkami znásilněných žen, které jsou těhotné,“ říká Štys s tím, že vedle přípravy na monzunové období se Člověk v tísni na místě snaží pomáhat právě traumatizovaným ženám a se zvýšením bezpečí žen, dívek ale i chlapců v táborech.

Situace v uprchlických táborech, kde někteří Rohingové tráví už víc než sedm měsíců, je velmi špatná a vyhlídky na zlepšení jsou prozatím nulové. Do přeplněných táborů totiž podle Štyse míří každý den stovky dalších lidí a Arakanský stát, který byl doposud barmským domovem Rohingů, se postupně vyprazdňuje. Systematické vyhánění Rohingů navzdory proklamacím barmské vlády totiž pokračuje dodnes.

Například organizace Amnesty International přišla s informací, že na místě rohingských vesnic, které byly vypáleny a následně srovnány se zemí buldozery, se nyní budují armádní základny, heliporty a silnice. „Vznikají tady nové základny, v nichž mají být umístěny stejné bezpečnostní síly, které páchaly zločiny proti lidskosti na Rohinzích. To ještě více maří vyhlídky na dobrovolný, bezpečný a důstojný návrat rohingských uprchlíků,“ uvedla začátkem tohoto týdne představitelka AI Tirana Hassanová. Na základě nedávné dohody o repatriaci mezi Barmou a Bangladéšem by se přitom většina rohingských běženců měla do Barmy vrátit v průběhu dvou let. Samotní Rohingové ale zpět nechtějí.

720p 360p
Rohingové

„Návrat lidí je v tomto momentně nereálný. Vzhledem k tomu, že se přístup barmské vlády a armády rozhodně nemění – spíše naopak – a v barmské společnosti se hledá nějaký zastánce Rohingů jen stěží, kdo by se v jejich kůži chtěl vracet? Barmská vláda navíc nevypadá, že by byla ochotná přes hranici kohokoliv pouštět a je zdokumentováno i likvidování rohingských vesnic,“ říká Štys. „Myslím, že teď už i barmská vláda přiznává, že to je trvalá situace. Ať ta vládní memoranda mezi bangladéšskou a barmskou vládou vypadala jakkoliv, je naprosto nepravděpodobné, že by se za současné situace kdokoliv z uprchlíků chtěl do Arakanského státu vrátit,“ uzavírá humanitární pracovník.

 

 

Migrant do každé rodiny? Do Česka míří projekt „Uprchlíci, vítejte“

Do Česka přichází poněkud se zpožděním projekt „Uprchlíci, vítejte“. Ten zprostředkovává bydlení lidem na útěku v zemích, kde našli útočiště; pokud možno co nejblíž starousedlíkům, tedy rovnou u nich doma. S českou verzí projektu pomáhá Michal Sikyta, který byl před třemi lety u zrodu stejné platformy v Rakousku. „Nejsme sluníčkáři. My jenom nevítáme, ale nabízíme řešení,“ říká v rozhovoru pro HlídacíPes.org.

Ačkoli se migrační krize z roku 2015 Česku prakticky úplně vyhnula a počet lidí, kterým ČR ročně udělí azyl, se počítá jen na desítky, rozdělila migrace českou společnost.

„V Česku je migrace jistě kontroverzní. Ale nemyslím, že to, jak k ní přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti,“ říká Michal Sikyta. Podle něj jsou Češi schopní si uvědomovat, že nic není černobílé, ani otázka přijímání uprchlíků.

Link

Sám má zkušenosti z Rakouska, které v roce 2015 přijalo necelých 100 tisíc lidí. Tamní verze projektu je proto taky mnohem větší než kdy asi bude ta česká, kterou zaštiťuje Sdružení pro integraci a migraci.

„To, že teď přichází méně uprchlíků. neznamená, že se to nemůže rychle a dramaticky změnit. A pak tu budeme mít funkční platformu, která v takové situaci nabídne řešení,“ říká.

Spolubydlení uprchlíků s domácími podle jeho zkušenosti urychluje integraci, pomáhá uprchlíkům najít práci a naučit se rychleji jazyk. V Česku chce zatím „Uprchlíci, vítejte“ ubytovat řádově jednotky až desítky osob.

Link

Proč v Česku s projektem začínáte až tři roky po poslední migrační vlně? Není to pozdě?

Myslíme si, že to téma je aktuální pořád, i když už se tolik neobjevuje v médiích. Situace v Česku se zas tak moc nezměnila – pořád je tu hodně lidí s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, kteří mají problém najít adekvátní bydlení. Týká se to počtu lidí v řádu několika stovek.

Druhá věc je integrace uprchlíků – myšlenkou projektu je umožnit jim sdílet domácnost s místními lidmi. Podle nás je to klíč k úspěchu – je pro ně pak mnohem jednodušší naučit se češtinu, najít si zaměstnání, zorientovat se v novém prostředí a navázat sociální vazby.

Převzali jste název projektu z původní německé verze tak, jak byl – tedy „Uprchlíci, vítejte“. Nemůže vás to v očích řady Čechů diskvalifikovat už od začátku? Tenhle národ se rozdělil na „vítače“ a „odmítače“, jakoby nic jiného ani neexistovalo…

Samozřejmě je to určitý politický statement, ale na druhé straně to vyjadřuje, že ten projekt je konstruktivní odpovědí na celou tuhle problematiku. Tím, že se snažíme uprchlíkům zprostředkovat bydlení. Takže podle mě je to hlavně odpovědný přístup.

Když jsme u těch vítačů a odmítačů…. Jste sluníčkář?

Já vlastně nevím, co to je. Možná to má popisovat určitou naivitu – ale náš projekt rozhodně naivní není. My ty uprchlíky jenom nevítáme, my nabízíme řešení. Konstruktivní a odpovědný přístup. Ne, že řekneme „všechny vás vítáme“, ale taky to vítání nějak aplikujeme. Tím, že umožníme uprchlíkům bydlet s místními.

Link

Vy jste se podílel na rozjezdu stejné platformy v Rakousku v roce 2015. Jak to zafungovalo tam?

Na začátku nás bylo jen pár, ale pak se to začalo velmi dynamicky rozrůstat a před pár dny jsme ubytovali pětistého člověka, takže myslím, že to funguje velmi dobře.

Situace v současném Česku je ale jiná, nepřichází sem desítky tisíc lidí jako tehdy do Rakouska a Česko má kapacity, jak uprchlíky, kteří sem při současných počtech přijdou, ubytovat.

Nějaké ubytovací kapacity tu jsou, ale musíme se ptát, jakou mají úroveň a jestli není lepší, aby uprchlíci byli spíš v centru společnosti a sdíleli domácnosti s místními lidmi.

Není ale tenhle přístup jen střídání dvou extrémů? Na jedné straně může být přetížená státní infrastruktura pro uprchlíky, nedostatečná empatie státních institucí vůči nim. Na straně druhé ale vy nabízíte nastěhovat si uprchlíky domů. Nejde to ještě jinak?

Je potřeba si říct, co tomu předchází – nejde jen o to, že zprostředkujeme kontakt mezi majitelem bytu a uprchlíkem. Obě strany se registrují na našich stránkách a my se pak od nich snažíme získat podrobnější informace, jak tráví volný čas, jaké mají představy o sdílení jedné domácnosti a podobně. Tenhle „screening“ trvá několik týdnů.

Link

Jak obě strany kontaktujete – po telefonu, nebo s nimi děláte osobní pohovory.

Jako první krok vyplní poměrně obsáhlý registrační formulář, pak přichází komunikace po telefonu nebo mailem. A nakonec osobní setkání v bytě, kde se znovu probírá, jak by vypadalo to případné soužití, obě strany si vyzkouší, jestli jsou tam řekněme nějaké vzájemné sympatie a jestli by do toho vlastně chtěli jít. Teprve pak se rozhodnou.

Naše Podpora tím nekončí. Třeba v Rakousku existuje i psychosociální tým, takže pokud se objeví nějaké problémy, můžou se na nás obrátit. Klienti tedy mají k dispozici rozsáhlé poradenství.

Jaký je ideální profil uprchlíka pro tenhle program?

Jsou to lidé s uděleným azylem nebo doplňkovou ochranou, můžou to být i lidé, kterým ještě běží azylové řízení. Ta nemožnost najít adekvátní bydlení, se v Česku týká i řady lidí, kteří tu žijí už řadu měsíců a třeba už i umí trochu česky. Pro ně je ten projekt určený, naopak lidé, kteří jsou v Česku úplně čerstvě, nejsou naše primární cílová skupina.

Cítíte už po takovém ubytovávání uprchlíků v Česku poptávku – z obou stran?

Kdybychom ji necítili, nikdy bychom s tím projektem nezačali. Máme už pár registrací, zatím v řádu jednotek zájemců.

Link

Kdo může ubytovat uprchlíka u sebe doma? Jsou tam nějaké minimální požadavky?

Může to být naprosto kdokoli – třeba studentské spolubydlení nebo rodina. Pro nás je důležité, aby to byl samostatný pokoj, aby ten pokoj byl nabídnutý minimálně na šest měsíců, ideálně na rok nebo déle, a to kvůli určité stabilitě pro uprchlíka.

Kromě té samotné klíčové myšlenky – integrace soužitím – máte v projektu ještě nějaké jiné nástroje, jak uprchlíka motivovat k tomu, aby se o integraci opravdu aktivně snažil?

V Rakousku, kde je projekt nesrovnatelně větší, a je vlastně součástí celé sítě projektů, jsou v rámci podpůrného týmu k dispozici třeba i sociální pracovníci, kteří dotyčnému můžou pomoct s hledáním práce, jsou tam zdravotníci, je tam školní projekt a tak dál. Celou tuhle infrastrukturu mají k dispozici jak uprchlíci, tak jejich hostitelé, u kterých bydlí.

Co se stalo s uprchlíky, kteří programem prošli v Rakousku? Jsou nějaká spolehlivá data k tomu, jak dopadla jejich integrace?

My s těmi lidmi zůstáváme v kontaktu, děláme společné aktivity. Jeden příklad z mojí zkušenosti – mladík, kterému jsme zprostředkovali ubytování, začal studovat ve Vídni ekonomii a založil organizaci, která pomáhá lidem v Somálsku, odkud on sám pochází, s podporou vzdělávání a škol. V Česku se hodně zdůrazňuje, že je potřeba pomáhat v zemích, odkud lidé utíkají, spíše než pomáhat jim tady v Evropě. Tohle je dobrý příklad toho, jak člověk, který sám utekl, té zemi zpětně pomáhá, aby neutíkali ostatní.

Link

Jak často jste museli řešit ve spolubydlení Rakušanů s uprchlíky nějaké konflikty?

Velice málo, to mě dost překvapilo. Sám bydlím ve studentském bytě a ta míra konfliktů tam je poměrně vysoká – a s tím i fluktuace. Znám spoustu lidí, co takové bydlení mění po roce i dříve. Bavíme se tady o zhruba pěti stech zprostředkovaných spolubydlení a ta míra konfliktů byla velmi nízká.

Vídeň je specifické město, zvyklé na migraci, sociálně nebývale soudržné, s vysokou kvalitou života. Sousedským projektům se tam daří, včetně těch na integraci cizinců. Jsou tyhle podmínky vůbec přenositelné do Česka?

Proč by ne? Projekt „Uprchlíci, vítejte“ v současnosti běží ve 13 evropských zemích, nově také ve Francii, a dále v Austrálii a Kanadě. Samozřejmě, že realita z hlediska zákonů a dalších věcí je v těch jednotlivých státech odlišná. Ale ta základní myšlenka zůstává stejná.

V Česku je to jistě kontroverzní téma. Ale nemyslím, že to, jak k němu přistupují politici, naprosto odráží rozpoložení ve společnosti.

Takže Češi jsou ve skutečnosti k uprchlíkům méně nepřátelští, než se obecně předpokládá?

Ano, do určité míry. Minimálně ve schopnosti uvědomit si, že to téma není černobílé. Ani my neříkáme, že v integraci nejsou problémy. Ale snažíme se to řešit konstruktivně. Zprostředkovávat kontakty a pak ty nové vazby podporovat.

Článek původně vyšel na webu HlídacíPes.org. INFO.CZ ho publikuje se souhlasem redakce.

-1

', perex: '

Prezident Miloš Zeman se na Žofínském fóru zase rozpovídal. Nikoho sice tentokrát neposlal do tepláků jako vloni Zdeňka Bakalu, ani v Česku nehledal novičok, díky jeho moudrosti ale zase máme spoustu nových „idiotů“. Kromě komentátorů nově do hrdého klubu mentálů přibyli i sportovní komentátoři, ti kvůli komentování olympijské jízdy Ester Ledecké. Je škoda, že Zeman mezi idioty skromně nezahrnul i sebe, ve skutečnosti by jim totiž měl dělat předsedu.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4986174-img-milos-zeman-zofinske-forum-prezident-v0.jpg?v=0', views: 4970, title: 'Zoufalec týdne: Miloš Zeman. Komentář Petra Holce', imgCount: 7, type: 'wide gallery', url: 'https://www.info.cz/nazory/zoufalec-tydne-milos-zeman-komentar-petra-holce-30871.html' }, { id: 30000, date: '2018-05-12 14:19:00', body: '

Podle webu Daily Mail se 20 stop dlouhá stvůra objevila u města San Antonio v pátek 11. května. Okamžitě se k ní začali stahovat místní obyvatelé a zatímco někteří se s pozůstatky fotili, jiní neskrývali obavy, že se blíží velká katastrofa. „Na provincii se řítí zemětřesení,“ cituje britský bulvár slova jednoho z místních.

HTML box

Matka dvou dětí Imelda říká, že sama nechtěla věřit tomu, co vidí. „Nikdy jsem nic podobného nepozorovala, Bože, byla jsem šokovaná a děti byly vyděšené.“ 

Experti na mořský život odebrali vzorky, které teď budou analyzovat. Předběžně se domnívají, že se jedná o velrybu, ale její druh zatím neurčili. Nebylo by to poprvé, kdy se beztvará hmota vyvržená mořem ukáže být velrybou v rozkladu. Takřka vždy to vzbudí podobně velké pozdvižení.

Link

Jisté je jedno: ať už přihlížející mají celou událost za zajímavé zpestření nebo za předzvěst něčeho špatného, musejí bez výjimky snášet příšerný puch, který i sami zoologové v nadsázce popisují „jako z jiného světa“.

„Když jsem si dal sprchu, začalo to být lepší, ale stále ten zápach cítím,“ dodává k tomu jeden z pracovníků, který osobně odebíral vzorky. Útěchou jemu i místním může být, že vláda by v průběhu dneška měla nechat mršinu odstranit.

', perex: '

Pozdvižení na jedné z filipínských pláži vzbudil nález pozůstatků neidentifikovaného zvířete, které tam vyplavilo moře. Nevábná organická masa pokrytá jakýmsi „vlasy“ láká vědce. Místní se mezitím bojí, že je to znamená blížící se pohromu. Informují o tom dnes britské bulvární deníky.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4967749-img-filipiny-v0.jpg?v=0', views: 4756, title: 'Moře na Filipínách vyplavilo záhadnou stvůru. Místní se v panice báli, že nastal soudný den', imgCount: 1, type: 'wide image', url: 'https://www.info.cz/magazin/more-na-filipinach-vyplavilo-zahadnou-stvuru-mistni-se-v-panice-bali-ze-nastal-soudny-den-30000.html' }, { id: 30343, date: '2018-05-19 06:00:00', body: '

-1

Link

Link

Link

Online reportáž se svatby můžete sledovat zde>>>

', perex: '

V sobotu čeká Velkou Británii další královská svatba. Ženit se bude druhorozený syn princezny Diany a prince Charlese Harry. Jeho vyvolenou je americká herečka Meghan Markleová a všichni napjatě očekávají, jak budou oslavy vypadat. Inspiruje se dvojice tradicí, nebo bude jejich sňatek naopak netradiční? Jisté ovšem je, že událost přítáhne velkou pozornost stejně jako se to povedlo u předchozích svateb členů britské královské rodiny.

', image: 'https://img.cncenter.cz/img/12/normal1050/4976045-img-svatba-velka-britanie-kralovna-kralovska-rodina-v0.jpg?v=0', views: 4397, title: 'GALERIE: Století královských svateb. Podívejte se na svatební dort Alžběty II. a zákulisí sňatku princezny Diany', imgCount: 32, type: 'normal', url: 'https://www.info.cz/magazin/galerie-stoleti-kralovskych-svateb-podivejte-se-na-svatebni-dort-alzbety-ii-a-zakulisi-snatku-princezny-diany-30343.html' }, ]; // Spust controller $('.main-article.next-article').nextArticleController({ articles: articles, mainArticleId: mainArticleId, nextArticleRenderer: { element: '.main-article.next-article', options: { renderCallbacks: [function(selectedArticle) { if (selectedArticle.type.indexOf('normal') < 0) $('.four-col.left.second').css({marginTop: 776}); }] } }, nextArticleLoader: { element: loaderSelector, options: { duration: 10 } }, scrollTarget: { element: loaderSelector, options: { tolerance: 200 } } }); }); })(jQuery);