Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volby ve stínu války. Etnicky a nábožensky rozmanitý Libanon volí poprvé po devíti letech

Volby ve stínu války. Etnicky a nábožensky rozmanitý Libanon volí poprvé po devíti letech

Patříte ke třetině Čechů, kteří se neobtěžují volit poslance ani prezidenta? Připadá vám, že chodíte volit moc často? Zdá se vám čtyřleté, či šestileté volební období poslanců, respektive senátorů moc krátké a obtěžují vás opakované výpravy do volebních místností? Pak je Libanon vaše země zaslíbená. V Libanonu se politici voličů na jejich názor zeptali až po rovných devíti letech.

Ano, čtete správně, poslední parlamentní volby se v Libanonu skutečně konaly v roce 2009. Místo, aby tehdejší poslanci odsloužili své čtyři roky a nechali lid hlasovat o jejich případném setrvání ve funkcích, protáhli si volební období o dalších pět let. Příčinou byla údajně situace v sousední Sýrii a s ní sovisející možná politická nestabilita a bezpečnostní otázky. „Poslanci těžili v té době ze všech výhod, jež jejich úřad doprovází, aniž by cokoliv vrátili libanonskému lidu, který navíc okradli o jeho ústavní právo zvolit si nové představitele,“ stěžoval si libanonský novinář Helim Shebaya na al-Jazeeře. Posledních devět let Libanonci mohli jen přihlížet, jak se jim dvakrát rozpadla vláda (poprvé v roce 2011 a podruhé 2013), poslanci si několikrát prodloužili mandát a 29 měsíců strávili bez prezidenta (zlí jazykové by mohli namítnout, že to poslední jim můžeme jen tiše závidět).

Samá poprvé

Po letech bez možnosti jakkoliv ovlivnit politické dění v zemi asi nepřekvapí, že se k volbám registrovalo 3,6 milionu voličů, tedy téměř všichni (v Libanonu žije zhruba 6 230 000 lidí, nicméně 40,5 % je mladších 18 let). Mohou vybírat z 583 kandidátů rozepsaných na 77 volebních lístcích. Letošní volby jsou vůbec samé poprvé: Poprvé v dějinách země mohli volit Libanonci v zahraničí. Ti hlasovali s předstihem, v některých zemích už 27. dubna, ve zbývajících pak o dva dny později. Podle oficiálních údajů libanonské Národní informační agentury hlasovalo po celém světě 88 965 Libanonců. „Jsem hrdý, že vidím na stránkách ministerstva zahraničí, že první Libanonec v dějinách naší země volil v zahraničí,“ napsal na svůj Twitter ministr zahraničí Džibrán Básíl. „Je to začátek cesty, jež skončí až jejich návratem do Libanonu.“

Předchozí volební systém vznikl po patnáctileté občanské válce, kterou ukončila v roce 1989 Tá’ifská dohoda. Na jejím základě se moc v zemi rozdělila stejným dílem mezi křesťany a muslimy. Potvrdila tak nepsanou Národní dohodu z roku 1943, jež dala vzniknout modernímu, multikonfesionálnímu Libanonu, tak jak ho známe dnes, a která stanovila, že prezidentem musí být maronitský křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou poslanecké sněmovny ší’ita.

Už tak dost křehkému systému zasadila v únoru 2005 vážnou ránu vražda premiéra Rafíqa Harírího. Tato událost vedla ke vzniku tzv. cedrové revoluce, hnutí, jež vinilo z Harírího smrti syrskou vládu a požadovalo ukončení devětadvacetileté syrské vojenské okupace Libanonu. Po dvou velkých protestních akcích se zformovala dvě hnutí: prosyrská, Hizballáhem řízená Aliance 8. března a protisyrská, prozápadní a Saúdy podporovaná Aliance 14. března. A takto polarizovaná zůstává libanonská společnost v zásadě dodnes.

720p 360p
Stovky teroristů Islámského státu se vrací do Evropy. Kde jich je nejvíc?

Nový hybridní systém

Aktuálně stojí v čele vlády Sa’ad Harírí, syn zavražděného Rafíqa. Ten post premiéra zastával už v letech 2009 až 2011 a nyní je ve funkci od prosince 2016. Vloni došlo k poměrně bizarní epizodě, ze které nikdo není dodnes moc moudrý, kdy Sa’ad během své cesty do Saúdské Arábie oznámil svou rezignaci, jen aby ji o pár dní později zase stáhl. Po návratu do země přislíbil, že se zavazuje dodržovat libanonskou politiku „izolace“ od záležitostí okolních zemí. Prezidentem je momentálně maronita Michel Aún a předsedou poslanecké sněmovny už od roku 1992 ší’ita Nabíh Berrí.

Zásadní změnou v nadcházejících volbách je zavedení poměrného volebního systému. Řada politických stran mezi sebou uzavřela složitou síť často protichůdných spojenectví, od nichž si slibují, že by jim mohla pomoci narušit dominantní postavení Aliancí 8. a 14. března. Kromě hlasu straně nebo koalicím stran budou voliči vhazovat nově také preferenční hlas. Ten představuje jistý kompromis, který pomáhá udržet při životě dřívější libanonský systém na bázi „vítěz bere vše“. Nový volební zákon dále rozděluje zemi do menšího počtu obvodů: do patnácti volebních obvodů a sedmadvaceti podobvodů. Počet zvolených poslanců se nemění, nadále jich zůstává 128 a jsou voleni na čtyři roky (ale jak už víme, není to zeď). Křeslo v parlamentu nemůže získat emigrant a nebyla stanovena žádná kvóta na počet poslankyň.

V zemi funguje tzv. politický konfesionalismus, který rozděluje politické mandáty rovnoměrně podle náboženství. Svá křesla tak v jednotlivých volebních obvodech získají zástupci arménské apoštolské církve (celkem 5 křesel), arménské katolické církve (1 křeslo), maronité (34 křesel), katolíci (8 křesel), pravoslavní (14  křesel), protestanté (1 křeslo), sunnité (27 křesel), ší’ité (27 křesel), alawité (2 křesla) a drúzové (8 křesel) a jedno křeslo navíc připadne představiteli některé z křesťanských církví v Bejrútu.  

Jako klíčové strany, jež svedou boj o parlamentní křesla se jeví především Hnutí budoucnosti (FM) založené Rafíqem Harírím, v jehož čele stojí v současnosti jeho syn Sa’ad. Hnutí je oficiálně registrované jako „nesektářské“, nicméně je nejoblíbenější stranou libanonských sunnitů. V obou poslední volbách získalo suverénní většinu a hraje klíčovou roli v Alianci 14. března. Druhou největší stranou je maronitské Volné vlastenecké hnutí (FPM), známé jako Aúnistická strana. Na scéně se objevila v roce 2006 po návratu Michela Aúna do země z francouzského exilu. V únoru 2006 podepsalo hnutí Memorandum o porozumění s Hizballáhem, který zůstává jeho spojencem. V čele FPM stojí Džibrán Básíl, ministr zahraničí a syn prezidenta Aúna. Třetím klíčovým hráčem je ší’itský Hizballáh, vedený Hasanem Nasralláhem a podporovaný Íránem, který představuje ústřední stranu Aliance 8. března. Pak je tu ještě Pokroková socialistická strana (PSP) založená v roce 1949 Kamálem Džumblátem, v jejímž čele stojí jeho syn Walíd Džumblát známý svým sklonem k politické přelétavosti. A poslední výraznou stranou je hnutí Amal, jež vede stávající předseda parlamentu Nabíh Berrí.

Íránské balistické raketyÍránské balistické raketyautor: Info.cz

Libanonská novinářka Asmá’ Adžrúdí sestavila seznam největších úkolů, s nimiž by se nová vláda měla vypořádat. V první řadě je to ekonomická situace země. Libanon je jednou z nejzadluženějších zemí světa, jeho státní dluh je odhadovaný na 150 % HDP (více než Itálie, méně než Řecko). Na nedávném summitu v Paříži nicméně Libanon získal příslib měkkých (zvýhodněných) úvěrů v celkové hodnotě 11 miliard dolarů, které mu mají pomoci nastartovat ekonomiku a obnovit infrastrukturu. Dále jsou tu problémy s výpadky energie. Každodenní blackouty trápí Libanon už dvacet let. Za občanské války byla zničena řada elektráren a spotřeba proudu v posledních dvou desetiletích raketově vzrostla. V praxi to znamená, že řada lidí nedostane do svých domů ani na pracoviště vodu a musí se spoléhat na záložní generátory, které poskytuje síť soukromých majitelů známých jako „Mafie“. Pak jsou tu potíže s likvidací odpadu; v zemi je momentálně na milion a půl syrských uprchlíků a jedním z dominantních témat je i nevykořenitelná korupce a nepotismus. Libanon se na loňském žebříčku vnímání korupce sestavovaném organizací Transparency International ocitl na 143. místě ze 180 zemí.

Libanonské ministerstvo vnitra hovoří o probíhajících volbách jako o „svatbě demokracie“. Zdá se však, že k nim dochází tak trochu s křížkem po funuse. Libanonská nezisková organizace Mufakkiratu l-qánúníjatu překřtila volby na „svatbu na troskách demokracie“. Podle nich volby nevynesou k moci ty nejlepší kandidáty, ale ty nejmocnější, nejbohatší a sektářsky nejvlivnější, jejich slovy „budeme moct oslavovat novou ‚svatbu‘ toho, co je na demokracii nejhorší“. Řada blízkovýchodních analytiků i novinářů předpovídá, že volby nepřinesou vůbec nic nového a u moci setrvají stávající lidé a stávající strany. „Proč by se lidé měli obracet zády ke svým silným sektářským vůdcům a volit nezávislé jedince, kteří mají v existujícím libanonském politickém systému objektivně mnohem slabší postavení?“ ptá se libanonská novinářka Rima Mádžid.

Přes veškerou skepsi je však pravděpodobné, že nový volební systém dostane do poslaneckých křesel i nové kandidáty. Kromě stále stejných tváří, případně synů nahrazujících otce, se objevil i seznam čerstvých jmen, o nichž se hovoří jako o kandidátech „občanské společnosti“ a kteří volají po nesektářském pohledu na libanonskou politiku. Mluví se o tom, že by bylo záhodno se soustředit spíš na každodenní starosti Libanonců než na „existenční hrozby“ náboženských komunit a přiživování strachu z „těch druhých“ a „cizinců“ (uprchlíků). Tito kandidáti nabízejí alternativu a přinášejí jistou míru naděje na změnu vládnoucího statutu quo.

Nicméně pokud nedojde k opravdu velkému překvapení, dá se očekávat, že vítěznou stranou bude opět ta Sa’ada Harírího a Libanon bude mít před sebou další čtyři roky dělení moci, balancování na hraně občanské války a minima kroků, které by nějak výrazně ovlivnily každodenní život k lepšímu.

 

Většinu velkých měst získalo ANO, neovládlo ale Prahu. Významně ztratila ČSSD

Hnutí ANO získalo v letošních komunálních volbách nejvíce velkých měst. Ztratilo ale Prahu, kde vyhrála ODS před Piráty, ANO tam skončilo páté. V Brně, Ostravě a řadě dalších měst však zvítězilo. Významné ztráty zaznamenala sociální demokracie. V celé republice pak tradičně nejvíce zastupitelských křesel získala nejrůznější místní sdružení nezávislých kandidátů. Volební účast se pohybovala mírně nad 47 procenty, což je zhruba o tři procentní body víc než v roce 2014. Vyplývá to z údajů na volebním serveru.

Občanští demokraté sice v Praze vyhráli, ale mohou i tak skončit v opozici. O koalici chtějí totiž další subjekty, jež v hlavním městě uspěly - hnutí Praha Sobě a Spojené síly pro Prahu (TOP 09, STAN a KDU-ČSL) - jednat s Piráty. Do pražského zastupitelstva se poprvé od roku 1990 nedostanou zástupci ČSSD a KSČM. Sociální demokraté nebudou poprvé od roku 1990 ani v zastupitelstvech některých dalších měst, kde dosud měli vliv na chod radnic. Platí to například pro Hradec Králové, Ústí nad Labem a Zlín.

ODS, která v Praze vyhrála komunální volby, získala v 65členném zastupitelstvu 14 mandátů. Druzí Piráti mají 13 mandátů stejně jako třetí Praha Sobě a čtvrtá koalice TOP 09 a STAN. Hnutí ANO, jež mělo v minulém období primátorku, v Praze skončilo na pátém místě. Bude mít 12 křesel.

Volby

V Brně vyhrálo hnutí ANO s 23,03 procenta voličů a v pětapadesátičlenném zastupitelstvu získalo 18 mandátů. Na druhém místě skončila ODS s podporou Svobodných s výsledkem 18,55 procenta, což znamená zisk 14 mandátů. Primátor a lídr ANO Petr Vokřál jednal už s jedničkou ODS Markétou Vaňkovou. Ani jeden spolupráci nevyloučil, ale ani ji nepotvrdil.

V Ostravě vyhrálo ANO s velkým náskokem. Získalo 32,72 procenta hlasů a 21 mandátů v zastupitelstvu, které má 55 členů. Na druhém místě skončilo hnutí Ostravak, volilo ho 11,49 procenta lidí a má sedm mandátů. Ostravský primátor a lídr vítězného hnutí ANO Tomáš Macura už před volbami tvrdil, že by uvítal pokračování nynější koalice s hnutím Ostravak, ODS a lidovci. Dnes ČTK řekl, že to platí.

ANO zvítězilo ve valné většině krajských měst, na prvním místě skončilo také v Plzni, Olomouci, Jihlavě, Hradci Králové, Karlových Varech, Ústí nad Labem, Pardubicích, Českých Budějovicích a Zlíně. V Liberci skončilo ANO druhé, vyhráli tam Starostové pro Liberecký kraj.

Link

Z dalších statutárních měst zvítězila například v Karviné a ve Frýdku-Místku ČSSD. V Třinci vyhrálo sdružení Osobnosti pro Třinec, v Kladně Volba pro Kladno a v Mostě hnutí ProMOST. Občanští demokraté zvítězili v Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi a Teplicích. ANO vyhrálo v Chomutově, Přerově, Prostějově, Havířově, Děčíně a Opavě.

Drahoš a Čunek se můžou smát, o Senát zápolí ODS s ANO. Rath s Paroubkem propadli>>>

Premiér a předseda ANO Andrej Babiš označil výsledky v krajských a okresních městech za úspěch. ANO podle něj mění Česko k lepšímu. Pražský výsledek předseda ANO a premiér považuje za důsledek toho, jaké bylo působení zástupců hnutí v hlavním městě v uplynulých čtyřech letech. Neočekává, že by výsledek voleb ovlivnil fungování koaliční menšinové vlády ANO a ČSSD.

Podle předsedy ODS Petra Fialy občanští demokraté ve volbách jasně posílili a ukazuje se, že strana jde krok po kroku správným směrem. V příštích volbách do Poslanecké sněmovny by podle něj měla ODS bojovat o směřování Česka proti "levicovému hnutí ANO". Babiš předtím při hodnocení voleb levicovou orientaci svého hnutí odmítl a Fialu kvůli podobným vyjádřením kritizoval.

Link

Předseda ČSSD Jan Hamáček bere výsledek voleb jako signál, že se sociální demokracie už odrazila ode dna, na které dopadla v loňských sněmovních volbách. Úspěchy se dostavily tam, kde je strana konsolidovaná, řekl. Vyzdvihl výsledky v Karviné, Frýdku-Místku či Náchodě, naopak pro velká města chce hledat nová témata, za vhodné považuje dostupné bydlení.

Volby se podle komisí obešly bez větších problémů. V Ústeckém kraji ale policie přijala několik podnětů kvůli podezření z možného pokusu o ovlivnění voleb, všemi se zabývá. Kriminalisté zasahovali ve volebních místnostech v Ústí nad Labem a Bílině na Teplicku, podrobnosti ale zatím policie sdělovat nebude.

Sto třicet mega v hajzlu a Prahu nemáme. Komentář čtěte zde>>>

Po volbách už padají hlavy. Rezignovat se chystá místopředseda ČSSD Foldyna>>>

-1