Volby ve stínu války. Etnicky a nábožensky rozmanitý Libanon volí poprvé po devíti letech | info.cz

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Volby ve stínu války. Etnicky a nábožensky rozmanitý Libanon volí poprvé po devíti letech

Volby ve stínu války. Etnicky a nábožensky rozmanitý Libanon volí poprvé po devíti letech

Patříte ke třetině Čechů, kteří se neobtěžují volit poslance ani prezidenta? Připadá vám, že chodíte volit moc často? Zdá se vám čtyřleté, či šestileté volební období poslanců, respektive senátorů moc krátké a obtěžují vás opakované výpravy do volebních místností? Pak je Libanon vaše země zaslíbená. V Libanonu se politici voličů na jejich názor zeptali až po rovných devíti letech.

Ano, čtete správně, poslední parlamentní volby se v Libanonu skutečně konaly v roce 2009. Místo, aby tehdejší poslanci odsloužili své čtyři roky a nechali lid hlasovat o jejich případném setrvání ve funkcích, protáhli si volební období o dalších pět let. Příčinou byla údajně situace v sousední Sýrii a s ní sovisející možná politická nestabilita a bezpečnostní otázky. „Poslanci těžili v té době ze všech výhod, jež jejich úřad doprovází, aniž by cokoliv vrátili libanonskému lidu, který navíc okradli o jeho ústavní právo zvolit si nové představitele,“ stěžoval si libanonský novinář Helim Shebaya na al-Jazeeře. Posledních devět let Libanonci mohli jen přihlížet, jak se jim dvakrát rozpadla vláda (poprvé v roce 2011 a podruhé 2013), poslanci si několikrát prodloužili mandát a 29 měsíců strávili bez prezidenta (zlí jazykové by mohli namítnout, že to poslední jim můžeme jen tiše závidět).

Samá poprvé

Po letech bez možnosti jakkoliv ovlivnit politické dění v zemi asi nepřekvapí, že se k volbám registrovalo 3,6 milionu voličů, tedy téměř všichni (v Libanonu žije zhruba 6 230 000 lidí, nicméně 40,5 % je mladších 18 let). Mohou vybírat z 583 kandidátů rozepsaných na 77 volebních lístcích. Letošní volby jsou vůbec samé poprvé: Poprvé v dějinách země mohli volit Libanonci v zahraničí. Ti hlasovali s předstihem, v některých zemích už 27. dubna, ve zbývajících pak o dva dny později. Podle oficiálních údajů libanonské Národní informační agentury hlasovalo po celém světě 88 965 Libanonců. „Jsem hrdý, že vidím na stránkách ministerstva zahraničí, že první Libanonec v dějinách naší země volil v zahraničí,“ napsal na svůj Twitter ministr zahraničí Džibrán Básíl. „Je to začátek cesty, jež skončí až jejich návratem do Libanonu.“

Předchozí volební systém vznikl po patnáctileté občanské válce, kterou ukončila v roce 1989 Tá’ifská dohoda. Na jejím základě se moc v zemi rozdělila stejným dílem mezi křesťany a muslimy. Potvrdila tak nepsanou Národní dohodu z roku 1943, jež dala vzniknout modernímu, multikonfesionálnímu Libanonu, tak jak ho známe dnes, a která stanovila, že prezidentem musí být maronitský křesťan, premiérem sunnitský muslim a předsedou poslanecké sněmovny ší’ita.

Už tak dost křehkému systému zasadila v únoru 2005 vážnou ránu vražda premiéra Rafíqa Harírího. Tato událost vedla ke vzniku tzv. cedrové revoluce, hnutí, jež vinilo z Harírího smrti syrskou vládu a požadovalo ukončení devětadvacetileté syrské vojenské okupace Libanonu. Po dvou velkých protestních akcích se zformovala dvě hnutí: prosyrská, Hizballáhem řízená Aliance 8. března a protisyrská, prozápadní a Saúdy podporovaná Aliance 14. března. A takto polarizovaná zůstává libanonská společnost v zásadě dodnes.

720p 360p
Stovky teroristů Islámského státu se vrací do Evropy. Kde jich je nejvíc?

Nový hybridní systém

Aktuálně stojí v čele vlády Sa’ad Harírí, syn zavražděného Rafíqa. Ten post premiéra zastával už v letech 2009 až 2011 a nyní je ve funkci od prosince 2016. Vloni došlo k poměrně bizarní epizodě, ze které nikdo není dodnes moc moudrý, kdy Sa’ad během své cesty do Saúdské Arábie oznámil svou rezignaci, jen aby ji o pár dní později zase stáhl. Po návratu do země přislíbil, že se zavazuje dodržovat libanonskou politiku „izolace“ od záležitostí okolních zemí. Prezidentem je momentálně maronita Michel Aún a předsedou poslanecké sněmovny už od roku 1992 ší’ita Nabíh Berrí.

Zásadní změnou v nadcházejících volbách je zavedení poměrného volebního systému. Řada politických stran mezi sebou uzavřela složitou síť často protichůdných spojenectví, od nichž si slibují, že by jim mohla pomoci narušit dominantní postavení Aliancí 8. a 14. března. Kromě hlasu straně nebo koalicím stran budou voliči vhazovat nově také preferenční hlas. Ten představuje jistý kompromis, který pomáhá udržet při životě dřívější libanonský systém na bázi „vítěz bere vše“. Nový volební zákon dále rozděluje zemi do menšího počtu obvodů: do patnácti volebních obvodů a sedmadvaceti podobvodů. Počet zvolených poslanců se nemění, nadále jich zůstává 128 a jsou voleni na čtyři roky (ale jak už víme, není to zeď). Křeslo v parlamentu nemůže získat emigrant a nebyla stanovena žádná kvóta na počet poslankyň.

V zemi funguje tzv. politický konfesionalismus, který rozděluje politické mandáty rovnoměrně podle náboženství. Svá křesla tak v jednotlivých volebních obvodech získají zástupci arménské apoštolské církve (celkem 5 křesel), arménské katolické církve (1 křeslo), maronité (34 křesel), katolíci (8 křesel), pravoslavní (14  křesel), protestanté (1 křeslo), sunnité (27 křesel), ší’ité (27 křesel), alawité (2 křesla) a drúzové (8 křesel) a jedno křeslo navíc připadne představiteli některé z křesťanských církví v Bejrútu.  

Jako klíčové strany, jež svedou boj o parlamentní křesla se jeví především Hnutí budoucnosti (FM) založené Rafíqem Harírím, v jehož čele stojí v současnosti jeho syn Sa’ad. Hnutí je oficiálně registrované jako „nesektářské“, nicméně je nejoblíbenější stranou libanonských sunnitů. V obou poslední volbách získalo suverénní většinu a hraje klíčovou roli v Alianci 14. března. Druhou největší stranou je maronitské Volné vlastenecké hnutí (FPM), známé jako Aúnistická strana. Na scéně se objevila v roce 2006 po návratu Michela Aúna do země z francouzského exilu. V únoru 2006 podepsalo hnutí Memorandum o porozumění s Hizballáhem, který zůstává jeho spojencem. V čele FPM stojí Džibrán Básíl, ministr zahraničí a syn prezidenta Aúna. Třetím klíčovým hráčem je ší’itský Hizballáh, vedený Hasanem Nasralláhem a podporovaný Íránem, který představuje ústřední stranu Aliance 8. března. Pak je tu ještě Pokroková socialistická strana (PSP) založená v roce 1949 Kamálem Džumblátem, v jejímž čele stojí jeho syn Walíd Džumblát známý svým sklonem k politické přelétavosti. A poslední výraznou stranou je hnutí Amal, jež vede stávající předseda parlamentu Nabíh Berrí.

Íránské balistické raketyÍránské balistické raketyautor: Info.cz

Libanonská novinářka Asmá’ Adžrúdí sestavila seznam největších úkolů, s nimiž by se nová vláda měla vypořádat. V první řadě je to ekonomická situace země. Libanon je jednou z nejzadluženějších zemí světa, jeho státní dluh je odhadovaný na 150 % HDP (více než Itálie, méně než Řecko). Na nedávném summitu v Paříži nicméně Libanon získal příslib měkkých (zvýhodněných) úvěrů v celkové hodnotě 11 miliard dolarů, které mu mají pomoci nastartovat ekonomiku a obnovit infrastrukturu. Dále jsou tu problémy s výpadky energie. Každodenní blackouty trápí Libanon už dvacet let. Za občanské války byla zničena řada elektráren a spotřeba proudu v posledních dvou desetiletích raketově vzrostla. V praxi to znamená, že řada lidí nedostane do svých domů ani na pracoviště vodu a musí se spoléhat na záložní generátory, které poskytuje síť soukromých majitelů známých jako „Mafie“. Pak jsou tu potíže s likvidací odpadu; v zemi je momentálně na milion a půl syrských uprchlíků a jedním z dominantních témat je i nevykořenitelná korupce a nepotismus. Libanon se na loňském žebříčku vnímání korupce sestavovaném organizací Transparency International ocitl na 143. místě ze 180 zemí.

Libanonské ministerstvo vnitra hovoří o probíhajících volbách jako o „svatbě demokracie“. Zdá se však, že k nim dochází tak trochu s křížkem po funuse. Libanonská nezisková organizace Mufakkiratu l-qánúníjatu překřtila volby na „svatbu na troskách demokracie“. Podle nich volby nevynesou k moci ty nejlepší kandidáty, ale ty nejmocnější, nejbohatší a sektářsky nejvlivnější, jejich slovy „budeme moct oslavovat novou ‚svatbu‘ toho, co je na demokracii nejhorší“. Řada blízkovýchodních analytiků i novinářů předpovídá, že volby nepřinesou vůbec nic nového a u moci setrvají stávající lidé a stávající strany. „Proč by se lidé měli obracet zády ke svým silným sektářským vůdcům a volit nezávislé jedince, kteří mají v existujícím libanonském politickém systému objektivně mnohem slabší postavení?“ ptá se libanonská novinářka Rima Mádžid.

Přes veškerou skepsi je však pravděpodobné, že nový volební systém dostane do poslaneckých křesel i nové kandidáty. Kromě stále stejných tváří, případně synů nahrazujících otce, se objevil i seznam čerstvých jmen, o nichž se hovoří jako o kandidátech „občanské společnosti“ a kteří volají po nesektářském pohledu na libanonskou politiku. Mluví se o tom, že by bylo záhodno se soustředit spíš na každodenní starosti Libanonců než na „existenční hrozby“ náboženských komunit a přiživování strachu z „těch druhých“ a „cizinců“ (uprchlíků). Tito kandidáti nabízejí alternativu a přinášejí jistou míru naděje na změnu vládnoucího statutu quo.

Nicméně pokud nedojde k opravdu velkému překvapení, dá se očekávat, že vítěznou stranou bude opět ta Sa’ada Harírího a Libanon bude mít před sebou další čtyři roky dělení moci, balancování na hraně občanské války a minima kroků, které by nějak výrazně ovlivnily každodenní život k lepšímu.

 

Volby 2018

Senátní volby 2018

Termín senátních voleb Kandidáti do Senátu Voličský průkaz

Komunální volby 2018

Termín komunálních voleb Jak volit do zastupitelstva

V rámci voleb do Senátu není třeba volební lístek nijak upravovat, stačí lístek s vybraným kandidátem vložit do příslušné obálky a vhodit do volební urny. Volby do zastupitelstev fungují jinak, je možné udílet preferenční hlasy. Všechny kandidující subjekty jsou na jednom velkém hlasovacím lístku.

Základní shrnutí informací pro VOLBY 2018 -  Senátní i komunální >>>

Čekají nás teploty nad 40 stupňů, oteplování nejde zastavit, varuje klimatolog z Matfyzu

Vlna veder, která zasáhla v posledních dnech Českou republiku, je důkazem, že klimatická změna dorazila i k nám. Peter Huszár z Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy tvrdí, že oteplování lze zastavit jen drastickým snížením emisí. I kdyby se to ale podařilo, nepůjde to hned. Huszár zároveň předpovídá, že pokud nastavený trend bude pokračovat, budeme se stále častěji setkávat s extrémními projevy počasí, a teploty nad 40 stupňů už ani v Česku nebudou výjimkou. Jak nebezpečné je sucho? Proč je ve střední Evropě aktuálně takové vedro? A proč mají lidé dojem, že přicházíme o jaro a podzim? Podívejte se na rozhovor.