Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv
do vaší e-mailové schránky

Newsletter
Přihlásit se k odběru

Výsledek referenda není výhra, tvrdí Katalánec žijící v Česku. Brutalitě policie nemohl věřit

Výsledek referenda není výhra, tvrdí Katalánec žijící v Česku. Brutalitě policie nemohl věřit

Katalánsko má za sebou očekávané referendum, ve kterém se 90 procent voličů vyslovilo pro nezávislost na Španělsku. Nutno podoktnout, že k urnám dorazilo jen něco málo přes 42 procent obyvatel. Spíš než výsledkem však referendum budí pozornost kvůli brutálním zásahům policie proti těm, kteří se rozhodli přijít vyjádřit svůj názor. Centrální vláda ve Španělsku se sice snažila Kataláncům zabránit uspořádání nezákonného referenda všemi možnými prostředky, násilí takového rozsahu však nikdo nečekal. „Nemohl jsem uvěřit vlastním očím,“ říká Katalánec žijící v Česku, který odjel do Barcelony kvůli hlasování. 

„Je nepřijatelné, aby policie útočila s obušky a slzným plynem proti lidem, kteří žádné zbraně nemají a jen poklidně demonstrují s rukama nad hlavou,“ řekl pro INFO.CZ Katalánec žijící v Česku Jordi Climent Campins, který před pár dny odjel do Barcelony právě kvůli hlasování.  

Podle katalánských úřadů bylo při násilných střetech s policií zraněno celkem 893 lidí, z toho čtyři vážně. Evropa tak po mnoha letech v přímém přenosu sledovala bezprecedentní násilí, během kterého byly použity zakázané gumové projektily i slzný plyn.

„Je nepřijatelné, že se tohle v Evropské unii 21. století vůbec děje. Mnohem víc nepřijatelné však podle mě je, že španělská vláda a Evropská unie, které mají chránit demokracii a bezpečnost obyvatel, k tomu nemají co říct a dokonce to podporují. Pokud je takovéto autoritářské zacházení umožněno jednou, v budoucnu nabydou na síle,“ tvrdí sedmadvacetiletý Katalánec, který už čtyři roky žije v Praze.

720p 360p
Katalánské referendum

Násilí doprovázející nezákonné referendum Evropská komise nejdřív nechtěla příliš komentovat s tím, že jde o vnitřní záležitosti Španělska. První slova odsuzující násilí přišla až v pondělí kolem poledne. „Násilí nikdy nemůže být politickým nástrojem. Věříme ve schopnost premiéra Mariana Rajoye zvládnout tento složitý proces s plným respektem ke španělské ústavě a základním právům občanů v ní obsažených,“ prohlásil dnes mluvčí komise Margaritis Schinas na tiskové konferenci.

Madrid čekají horké chvilky

Referenda, které španělská vláda od počátku označuje za nezákonné, se účastnilo 42,3 procenta z 5,34 milionu katalánských voličů. Pro nezávislost regionu se vyslovilo 90 procent z nich.

„Řekl bych, že to byl více méně očekávaný výsledek. S ohledem na okolnosti, za kterých se referendum odehrálo – s brutálním policejním odporem, kdy bohužel nebyly dodrženy všechny demokratické záruky – šli hlasovat pouze ti lidé, kteří opravdu chtěli změnu,“ říká Campins.

360p
Tvrdé střety s policisty během katalánského referenda

Přestože se pro nezávislost vyslovila drtivá většina zúčastněných, výsledek referenda za výhru nepovažuje. „Pro mě, a řekl bych i pro Katalánsko jako takové, by to znamenalo úspěch, pokud by šlo o řádné referendum – konzultativní, nebo závazné – se všemi demokratickými zárukami, které by EU měla vyžadovat,“ tvrdí Katalánec žijící v Praze. „Nicméně považuji za úspěch demokracie fakt, že násilí neodradilo lidi vykonat jejich demokratické právo,“ dodává.

Po referendu stojí Španělsko na rozcestí a čekají ho horké chvilky. Zatímco katalánská vláda plánuje vyhlásit nezávislost, Španělsko varuje, že může využít svého ústavního práva a pozastavit regionu autonomii. Katalánský kabinet navíc chystá zřídit speciální vyšetřovací komisi, která se bude zabývat násilnostmi na jeho obyvatelích. Objevují se navíc návrhy, aby kvůli policejní brutalitě z čela vlády odešel španělské premiér Marian Rajoy.

„Španělsko je v krizi dlouhou dobu, ale teď, když bylo použito násilí, je krize čitelná ještě víc. Existovalo mnoho způsobů, jak situaci předem uklidnit, a to z obou stran konfliktu, nic se pro to ale neudělalo. Pokud je politický konflikt řešen prostřednictvím armády a soudů, ne prostřednictvím politiky, pak to znamená, že politici nedělají svou práci pořádně. Proto si myslím, že by mělo dojít k rezignaci těch, kteří jsou za to zodpovědní, především pak ze strany Mariana Rajoye,“ říká Campis.

Rajoye naopak podpořil francouzský prezident Emmanuel Macron, který vyjádřil svou „oddanost španělské ústavní jednotě“ a dodal, že Rajoy je pro něj ve Španělsku „jediným partnerem k jednání“. Reakce na nedělní referendum a brutalitu policejních složek však přicházejí od politiků ze všech koutů Evropy, kteří vyzývají k uklidnění situaci a nastartování dialogu. K tomu se připojil i šéf katalánské vlády Carles Puigdemont, podle kterého by se do sporu s Madridem mělo jako třetí strana vložit mezinárodní společenství. To považuje za nejrozumnější i Campis.

360p
Tvrdé střety policie a Katalánců

„Pokud jde o vývoj, který by nyní měl nastat, nejchytřejší věcí by bylo, aby si mezinárodní společenství uvědomilo, že s ohledem na použité násilí je jasné, že španělská vláda není schopná si se situací poradit, a že by mělo zasáhnout a donutit Madrid, aby konflikt začal řešit politikou, a ne násilím. Zároveň si ale nemyslím, že by bylo moudré jednostranně vyhlásit nezávislost,“ tvrdí Katalánec žijící v Česku a dodává: „Nyní jde o jasný konflikt, kdy ani jedna ze stran nemá vůli k dialogu, a je proto na mezinárodním společenství, aby zakročilo a zachovalo tak demokracii a stabilitu v Evropě.“

 

„Prostě končíš!" Jak Babiš zachází se svými lidmi. Komentář Markéty Žižkové

Už za pár hodin bude jasno o tom, jaké složení vlády si představuje designovaný premiér Andrej Babiš. Události, které k tomuto rozzuzlení vedou, zatím nepřinesly žádné velké překvapení. Už delší dobu se spekulovalo o tom, že ministerské křeslo opustí šéfka resortu obrany Karla Šlechtová nebo ministr průmyslu Tomáš Hüner. Příznačný je ovšem způsob, kterým se o svém konci dozvěděli.

Šéfovi hnutí ANO se daří až do poslední chvíle tajit jména ministrů za ANO. Ví je Hrad a pak zřejmě několik Babišových nejbližších. K jejich zveřejnění vyzývali designovaného premiéra i sociální demokraté (kteří by jako koaliční partneři alespoň občas něco rádi věděli), na veřejnost se ale nedostala. Jak opakují členové hnutí stále dokola, své záležitosti si strana umí řešit za zavřenými dveřmi. Prostor pro úniky je minimální. Už kvůli tomu, že sami členové „této firmy“ toho ví jen pomálu a spoléhají na svého šéfa.

Link

Páteční ráno přitom opět ukázalo, jak Babiš ke svým lidem přistupuje. O svém konci v čele resortů se „nechtění“ ministři dozvěděli až dnes. Během telefonátu. A bez vysvětlení. Alespoň tak to popsala médiím Šlechtová. Telefon jí zazvonil v sedm ráno před zasedáním vlády.

4987065:article:true:true:true

O důvodech, proč už s ní Babiš není spokojený, se napsalo mnoho. Osobně jí ale prý nic nevysvětlil. „Pan předseda nic nezdůvodňuje. Prostě mi řekl, že nebudu součástí nového návrhu vlády,“ komentovala to pro média smířeně končící ministryně.

Dnes ráno se Babišovo rozhodnutí dozvěděl i šéf resortu průmyslu a obchodu. Právě okolo Hünera, potažmo obsazení významného ministerstva vedl Babiš se Zemanem spor. Už nyní – ač neznáme přesné jméno nového ministra – panují obavy z toho, jakým směrem Česko povede v důležitých rozhodnutích, jako je dostavba jaderných elektráren.

Link

Kdy se tento člověk i další „nováčci“ o své nominaci od Babiše dozvěděli, je otázka. Také jim zazvonil telefon dnes ráno?

Faktem přitom je, že i ministři, kteří odchází o „své vůli“ a rozhodnutí oznámili už před časem, to nelíčí zrovna v optimistických barvách. Ministr spravedlnosti v demisi Robert Pelikán pochopil, že se znelíbil Zemanovi mimo jiné tím, že vydal hackera Jevgenije Nikulina do Spojených států. Kritizuje i poměry v ANO a tvrdí, že jeho názory se od směřování hnutí liší. Jeho odchod z resortu v posledních dnech působí tiše. Příliš nekomunikuje. Nevyjadřuje se ani k otázkám na resort. Nejvíce by se jeho kroky daly přirovnat k vytracení, kdy za sebou jen potichu zavře dveře.

Končící ministr zahraničí Martin Stropnický si zas po letech uvědomil, že politika je vlastně špinavá hra, na kterou nemá nervy.

Link

Když se podíváme na chvilku mimo vládu – třeba na pražský magistrát – tak uvidíme Adrianu Krnáčovou, která se rozčiluje, že ji obklopuje parta neschopných lidí. Zároveň je ale jasné, že k jejímu konci vedlo i to, že ztratila Babišovu podporu.

5017080:article:true:true:true

Zpátky ke kabinetu: už v pátek večer by mělo být jasno v tom, kdo za ANO získá místo v pověstném vládním autobusu. Jedno je ale jisté už teď. Každý jmenovaný bude muset počítat s tím, že přes přátelskou atmosféru na PR fotkách hnutí, ho může kdykoliv potkat krátký telefonát: „Končíš a není ti nic do toho proč“. A to i firemní šéfové svým podřízeným vyjadřují větší porci úcty.

32744