Výstřední polobůh, co zakázal černá auta a umí vše: zpívat, bojovat i řídit. Vítejte v Turkmenistánu | info.cz

Články odjinud

Výstřední polobůh, co zakázal černá auta a umí vše: zpívat, bojovat i řídit. Vítejte v Turkmenistánu

Výtečně zpívá a hraje na hudební nástroje. Nejlépe (a nejrychleji) jezdí na koni i v autě. Střílí přesněji než jeho vojáci. V hlavním městě Ašchabadu stojí jeho obří jezdecká – a zlatem zářící – socha, která ho zobrazuje v oděvu historických vladařů. V metropoli zakázal černá auta: jejich majitele přinutil vozy přebarvit na bílo či do stříbrna. Důvod? Bílá je šťastná barva a hlavně, on ji má rád.

Postava z dystopického románu? Výstřední počítačové hry? Nikoli, takový vládce existuje, jmenuje se Gurbanguli Mjalikgulyjevič Berdymuhamedov, narodil se 29. června roku 1957 v Sovětském svazu a od roku 2006 je prezidentem Turkmenistánu. Jedné z nejméně svobodných i nejbizarnějších zemí planety.

Podobně jako jiní diktátoři světa, i někdejší zubař – nyní naprostý hegemon – s láskou zalévá vlastní kult osobnosti, který jeho poddaní musejí pěstovat. Jeho tvář zdobí nejen úřady, ale prakticky všechny místnosti, letecké kabiny, ulice, domy, deníky, časopisy, ba obaly od čokolády a jiných potravin. Pojmenovali po něm mešitu v druhém největším městě země, samozřejmě na přání samotných věřících. Když v roce 2013 spadl při dostizích z koně, nikdo nesměl odejít ze závodiště do okamžiku, než agenti bezpečnosti sesbírali mobily diváků a smazali z nich nahrávky pádu. Nebyli však důslední: nejméně jeden záznam se dostal ven a zbytek světa se jím dobře bavil.

Prezidentovi lidé ovšem nenechali nikoho na pochybách, kdo je nejlepší žokej v kraji.

Drobný lapsus opravdu nezabránil propagandistům, aby nadále nevelebili „Ochránce“, jak z ní jeden z mnoha prezidentových titulů. Výčet jeho schopností se zdá být nekonečný, takřka nadlidský. Kromě jiného je spisovatel a básník. Píše poemy i písňové texty, vydal nejméně jeden román plus řadu knih o chovu koní, výrobě koberců, místních zvycích či tradiční medicíně. Ze záběrů režimní televize – jiná v zemi není – je patrné, že Turkmeni berou jeho spis „Čaj: Lék i inspirace“ velmi vážně. Ať už z jakýchkoli důvodů.

Mimo vlastní hájemství ale turkmenský lídr nejvíce proslul coby hudebník, který se nebojí ani tak soudobého žánru, jakým je rap. Na pódium tentokrát pozval vnuka, který nesměle hrábnul do kytarových strun, a sám si stoupl za klávesy. „Tohle je údolí stromů a květin, tady zní hudba z kopců a moře, nádherné obrazy řek a mraků, toto je krásný Turkmenistán," konstatoval prezidentův příbuzný, zatímco ten se s nadšením přidal vždy, když se hovořilo o jeho království. Mimochodem, v reportáži o tomto uměleckém počinu se lehčímu tónu neubránila ani oficiální ruská média, která jinak o dění v postsovětském prostoru referují – vzhledem ke svým strategickým zájmům – spíše citlivě.

Nebyl by to ovšem Gurbanguly Mjalikgulyjevič, kdyby neukázal, že i on sám je kvalitní kytarista a charismatický zpěvák. Takto odměnil všechny Turkmenky za jejich podporu při příležitosti Mezinárodního dne žen, dobře se ale bavili i muži.

Už jen ve zkratce: někdejší ministr zdravotnictví je též výtečným automobilovým jezdcem a sportovcem, střelcem i vrhačem nožů, vojenským stratégem stejně jako velitelem. V neposlední řadě je výtečným lékařem a nebojí se ani provádět složité operace.

 

Nejen z Evropy viděno, Berdymuchamedov vládne zemi o zhruba pěti a půl milionu obyvatel vpravdě despoticky. „Turkmenistán zůstává jedním z nejméně svobodných států planety," napsala v roce 2014 mezinárodní nevládní organizace Human Rights Watch. Média jsou pod přísnou státní kontrolou a zahraniční novináři sem prakticky nemají legální přístup. Skupina Reportéři bez hranic loni Turkmenistán zařadila na 178 místo ze 180 – hůře dopadly už jen Eritrea a Severní Korea. Moc zde kromě takřka zbožštělého prezidenta usurpují i bývalí komunisté, kteří se poněkud cynicky přejmenovali na Demokratickou stranu Turkmenistánu. A jakkoli ústava už povoluje více stran, zbylé hnutí se jeví jako ještě ubožejší stafáž než svého času československá Národní fronta.

Zemi se nedaří ani ekonomicky, a to přesto, že disponuje šestými největšími zásobami zemního plynu na této planetě. Nezaměstnanost dosahuje 11 procent, chybí základní potraviny a hlavně venkov trpí chudobou. Turkmeni donedávna takřka neplatili za energie a pohonné hmoty, to už ale neplatí. „Západní média se s oblibou soustřeďují na bláznivé nápady prezidentů, v té zemi je ale šílené vlastně všechno,“ říká šéf turkmenského vyslání Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL) Farruh Jusupov. „Rýže, která v zemi patří k základním potravinám, se kvůli rostoucí ceně stává luxusem. Stejně jako cukr. V ten samý čas stát investuje miliardy dolarů do hotelů a golfových hřišť. „Prezident je přitom jediným člověkem, který v Turkmenistánu golf hraje,“ dodává Jusupov.

Na Berdymuchamedovu (drobnou) obhajobu nutno dodat, že jeho předchůdce Saparmurat Nijazov zvaný Turkmenbaši (Otec všech Turkmenů) byl ještě výstřednější, což je nemožné jen zdánlivě. Někdejší komunistický aparátčík zakázal balet, operu, cirkus, poslech autorádia i reprodukovanou hudbu na veřejných slavnostech. Přejmenoval měsíce v kalendáři po svých příbuzných. Místní mladíci nesměli mít vousy, cizinci zlaté zuby. Sepsal knihu Ruhnama, která byla v mešitách povinně vystavena vedle Koránu a její znalost občané denně procvičovali ve školách i úřadech. Komisaři se ní ptali při řidičských zkouškách. Mimochodem, jde o svérázný, moralizující spis kombinující Nijazovův životopis s jím vyhlášenými etickými pravidly a neotřelým pohledem na historii.

Ti cizinci, kteří se do Ašchabadu dostanou, si obvykle nenechají ujít obří zlatou Nijazovovu sochu, která se stále otáčela se sluncem. Tu Berdymuchamedov po svém nástupu do čela země nejprve odstranil, aby ji posléze vztyčil jinde. Zkraje se totiž zdálo, že zubař na trůně nebude tak sebestředný jako komunistický tajemník a Turkmenům výrazně uleví, což zkraje také udělal. Zanedlouho se však rozhodl budovat vlastní kult osobnosti, který si s tím Turkmenbašiho rozhodně nezadá.

Tady je Putinovo! Jak se z judisty a agenta KGB stal vládce, kterému leží u nohou celé Rusko? autor: INFO.CZ

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Články odjinud