„Někdo mi vyčítá, že jsem sektobijec, jinému se může zdát, že je hájím a mám je snad až příliš rád.“
Zdeněk Vojtíšek je vedoucím katedry religionistiky na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy a ve své práci se zabývá především studiem kultů, sekt a nových náboženských hnutí.
Je dlouholetým šéfredaktorem religionistického čtvrtletníku Dingir a odborně vyškoleným psychoterapeutem právě v oblasti nových náboženských hnutí. V osmdesátých letech, jako student Filosofické fakulty Univerzity Karlovy, konvertoval ke křesťanství a stal se členem Církve bratrské. Dnes je jejím významným členem a kazatelem.
„Pro mě byla konverze objevením zcela nové dimenze v životě. Proto věřím a doufám, že rozumím i těm lidem, kteří objevují náboženství dnes, a to v kterémkoliv směru nebo hnutí,“ říká Zdeněk Vojtíšek.
„Snažím se svým studentům předat, aby svůj spirituální rozměr nezanedbávali. Nejvíc se mi líbí takové přirovnání k hudbě. Mnozí lidé odmítají spiritualitu, protože s ní mají nějakou špatnou zkušenost. Ale zbavit se jí, je jako přestat poslouchat hudbu. Je to ohromná škoda,“ dodává.
Kritický ekumenismus
Abychom se ve světě víry a náboženství neztratili, doporučuje zachovat kritický postoj, ale také otevřenost. Máme poslouchat zdravý rozum a pomalými krůčky prozkoumávat to, co nám dává smysl.
Někdo začíná od Bible, jiný od faráře, který mu je sympatický. „Cesta duchovního hledání má mnoho úskalí a je nesmírně dobrodužná. Čím víc toho budeme vědět, tím víc otázek k nám bude přicházet. Nejdůležitější je ale uvědomit si, že nikdy nebudeme znát celou pravdu. Tu totiž budeme hledat celý život,“ říká.
A právě v tom podle něj spočívá krása života. I v téhle nejistotě. Ačkoliv Češi nevěří v instituce a spíš než společenství stejně věřících vyhledávají svou vlastní cestu, Zdeněk Vojtíšek je jejich zastáncem. Podle jeho slov náš totiž může společenství chránit i kultivovat.
Výzkum bez předsudků
Když se seznamuje s novým náboženským hnutím nebo sektou, snaží se pochopit způsob myšlení jejich vyznavačů. „Nejde ani tak o to dozvědět se informace, ale spíš něco s těmi lidmi prožít, pochopit čemu, jak a proč věří,“ vysvětluje v podcastu Mezi osly a jednorožci. „Někdo mi vyčítá, že jsem sektobijec, jinému se může zdát, že je hájím a mám je snad až příliš rád. Snažím se pohybovat přesně někde uprostřed,“ dodává ke své práci.
