Ani kývač, ani vítač... ani vítěz. Mirek Topolánek skončil hluboko za očekáváním | info.cz

Články odjinud

Ani kývač, ani vítač... ani vítěz. Mirek Topolánek skončil hluboko za očekáváním

Mirek Topolánek, který se těsně před prezidentskými volbami pasoval do role Zemanova vážného vyzyvatele, ostrouhal. A to i přesto, že v posledních průzkumech atakoval jeho volební potenciál 16 procent a volbu mu přislíbilo až 6 procent respondentů. Realita byla o poznání horší.

Mirek Topolánek se začal v politice angažovat v roce 1989, právě tehdy se připojil k Občanskému fóru. Do čela ODS se Topolánek dostal na sněmu strany v roce 2002, když vystřídal v čele občanských demokratů Václava Klause.

V roce 2009 zaplnil titulní stránky novin kvůli kauze Toskánsko, kdy se objevil po boku významných lobbistů a podnikatelů. Pro Mirka Topolánka to ale nebyl jediný přešlap, co centra pozornosti se dostal i kvůli svému poradci Marku Dalíkovi, který byl odsouzen za podvod při jednání o nákupu obrněných aut Pandur. V roce 2010 se rozhodl z čela ODS odejít.

O politiku jako takovou ale zájem neztratil. Loni vydal například knihu Hlavně se neposrat, ve které glosuje politickou situaci. A veřejně se vymezuje například vůči posilujícímu vlivu Andreje Babiše. Právě lídra hnutí ANO kritizoval pravidelně. Například i v rozhovoru pro INFO.CZ: „Volič, experimentující v době relativního blahobytu se svým cenným hlasem, naskočil na Babišovy triky: vlastním média – vlastním pravdu; nejsem politik – nepotřebuji program; mám prachy – nemusím krást; politici kradou – já úspěšně podnikám. Laciné, účinné a nebezpečné!“

Pro kandidaturu na prezidenta se rozhodl doslova až na poslední chvíli. „Já jsem se v úterý, možná emotivně, protože rozumem bych to nikdy neudělal, rozhodl, že budu kandidovat na prezidenta a začal jsem shánět podpisy. To rozhodnutí u mě osobně dávno padlo,“ uvedl pro Blesk prakticky hodiny před „uzávěrkou“.

Jako prezident by se podle svých slov snažil zlepšit image České republiky, a to hlavně v rámci Evropské unie. „Lidé u nás si mnohdy vůbec neuvědomují, že Česká republika byla, je a nepochybně bude silně ovlivňovaná zahraničím a klíčová a pro nás důležitá rozhodnutí se odehrávají jinde. Mnohem více, než jsme ochotni si vůbec připustit. Vzpomeňme si na poválečné konference v Mnichově, na Jaltě, v Teheránu, a takto bych mohl pokračovat. Rozhodně nejsme země, která by mohla fungovat zcela samostatně bez bezpečnostního, hodnotového, politického a možná i ekonomického ukotvení. Z tohoto důvodu jsem skeptický vůči tzv. Czexitu,“ řekl v listopadu pro INFO.CZ.

Do kampaně vstoupil s heslem „Jdu do toho!“ a vystupoval jako někdo, kdo má střízlivý a rozumný pohled na migraci. A přesto, že Topolánkovi v prezidentské kampani pomáhal známý marketingový expert Jakub Horák, který se podílel i na úspěchu Pirátů v podzimních parlamentních volbách, jeho zisk je pod očekávání. Lístek s jeho jménem do urny vhodilo jen něco málo přes 200 tisíc lidí. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Čínská hra svalů! Peking ukázal světu námořnictvo, které může brzy rozdrtit Američany

Čína se vrací jako námořní velmoc. Za posledních patnáct roků takřka zdvojnásobila počet svých vojenských plavidel a vyvinula vlastní letadlovou loď. Experti odhadují, že pokud jí nastoupené tempo vydrží, předstihne Čína během dekády v počtu lodí i dosud dominantní Spojené státy. Jakkoli Peking opakuje, že mu jde jen o obranu a mír vůbec, ostatní země regionu mají jistě důvod k obavám.

I když Čína zdůrazňovala opak, včerejší přehlídka připomínající 70 let existence čínského námořnictva je demonstrací síly. Peking v těchto dnech hostujícím námořníkům z třinácti zemí (kromě jiných z Austrálie, Japonska, Indie či Vietnamu) a tak vlastně celému světu dokazuje, jak mu na moři záleží. Během velkolepého show v přístavu Čching-tao ukázal nejen nukleární ponorky, ale i torpédoborce nové generace stejně jako bezmála čtyři desítky letadel.

Ukázku svalů si nenechal ujít čínský prezident Si Ťin-pching. Státní agentura Sin-chua dokonce považovala za vhodné v krátkém textu popsat slovní výměnu mezi ním a námořníky: „Zdravím Vás, soudruzi! – My Vás také zdravíme, předsedo! - Soudruzi, děkuji Vám za Vaši namáhavou práci! - Sloužíme lidu!“

Link

Krátký komunistický rituál nic nemění na tom, že čínské vojenské námořnictvo opravdu urazilo dlouhou cestu. Média připomínají, že ještě před dvaceti roky disponoval rudý gigant méně než deseti armádními plavidly. Loni jich měl k dispozici už tři stovky. Spojené státy v téže době vlastnily na 490 vojenských lodí, z toho ale bylo k boji připraveno méně než tři sta strojů. Pokud by Čína pokračovala v nastoupeném trendu, kolem roku 2030 bude světovým mořím dominovat, a to s poměrně jasnou převahou nad USA. Jde ovšem pouze o projekci, která předpokládá nejen neměnný strategický zájem Číny, ale i trvající úroveň její ekonomické prosperity.

A jde také o dosaženou efektivitu čínského námořnictva. „Kvantita není vše. Vybavení čínských plavidel se sice rychle modernizuje, je však stále méně efektivní než to americké. I námořníci, které čínské lodě obsluhují, jsou méně zkušení než jejich kolegové z USA,“ říká pro server abc.net.au Adam Ni, expert na čínskou obrannou politiku z Macquarijské university v Sydney.

Link

Jistě, prezident Si Ťin-pching před přehlídkou zopakoval, že „čínské ozbrojené síly mají za cíl posilovat ovzduší vzájemné důvěry i rovnosti všech partnerů“. Rostoucí čínská námořní (a obecně vojenská) síla však u ostatních asijských států budí oprávněně pozornost, ba strach. Co se námořních aliancí s USA týče, ty posiluje nejen Tchaj-wan, který pevninská Čína považuje za vzbouřeneckou provincii. Zájem o vojenskou spolupráci s Washingtonem tak stále mají i Japonsko, Jižní Korea, Austrálie, Singapur i Indie. Strategický zájem Pekingu se nyní soustřeďuje na oblast Jihočínského moře, nenasytná asijská ekonomika hltající suroviny ale už nyní kolonizuje Afriku. A proniká do okolních stejně jako evropských států prostřednictvím v zásadě neo-imperiální iniciativy Pás a stezka.

Čína se tak pomalu stává světovou mocností, která se chystá prosazovat své zájmy třeba i na Blízkém východě, ba dokonce Latinské Americe, jmenovitě ve Venezuele, která je bohatá na ropu.

Link

Klidu asijským státům jistě nepřidává ani fakt, že si stále dominantnější čínský prezident pod sebe stáhl kromě jiného i řízení ozbrojených sil. Neváhal z armády vyhodit 300 tisíc převážně administrativních pracovníků. A drsně odstranil dokonce i zkušené a mocné generály, pokud mu stáli v cestě. A kteří se jako za nejhorších časů maoismu veřejně doznávali ze svých domnělých (či skutečných) hříchů, nyní již před kamerami. Znalci prostředí sice tvrdí, že za vlády předchůdců nynější hlavy státu se armáda poněkud vymkla státní, respektive stranické kontrole. Tomu je ale konec. „Nyní už všechnu moc nad vojáky ve svých rukou soustředil Si Ťin-pching,“ konstatoval pro agenturu Reuters singapurský specialista Li Nan.

41445