Volby 2018: Blíží se konec předvolebních průzkumů? Na to, aby je nahradil Google a Facebook je brzy, tvrdí expert | info.cz

Články odjinud

Blíží se konec předvolebních průzkumů? Na to, aby je nahradil Google a Facebook, je brzy, tvrdí expert

Bylo to jedno z překvapení prvního kola prezidentské volby. Bývalý diplomat Pavel Fischer se přehoupl přes deset procent a nechal za sebou i favorizovaného Michala Horáčka. Jeho výsledek téměř dotáhl i lékař Marek Hilšer. Předvolební průzkumy přitom předpovídaly jiné pořadí. Na konečné rozložení sil naopak upozorňoval například Google. Ten ukazoval, že se v posledních dnech před prvním kolem zájem o Fischera prudce navýšil. Podle odborníků je ale i tak předčasné říkat, že analytické nástroje v online prostředí nahradí „nepřesné průzkumy“. „V Česku máme stále ten problém, že nedošlo ke kompletní saturaci všech skupin na internetu. Nejsou zastoupeny rovnoměrně,“ zmiňuje jednu z překážek v rozhovoru pro INFO.CZ Karel Komínek z Institutu politického marketingu.

Poslední volební model zveřejněný před prvním kolem prezidentské volby zpracovaly agentury Kantar TNS a Median. Na třetí místo řadil Michala Horáčka s 12,5 procenty, za něj Pavla Fischera se sedmi procenty. Marek Hilšer byl s 2,5 procenty až za Mirkem Topolánkem. Sobotní odpoledne ale nakonec ukázalo, že výsledky vypadají jinak. Hilšer dosáhl na téměř devět procent, Fischer se přehoupl přes deset.

Právě jeho případ ukazuje, že trend mohou správně postihnout analytické nástroje v online prostředí. Google Trends ukazují, že zájem o Fischera v posledních dnech před prvním kolem výrazně rostl. V předvečer voleb pak počet vyhledávání dokonce strmě stoupal.

Konečné výsledky po 1. kole
Vstup do speciálu
Sečteno: 100.00%
Účast: 61.92%

„Data z Google Trends jsou zajímavá. Vidíme, že se Pavlu Fischerovi podařilo získat v posledních dnech kampaně něco, co se označuje jako momentum, které se šířilo v sociální skupině, na kterou cílil,“ popisuje Komínek.

Volby 2018: Překvapení, porážka i objetí soupeřů autor: INFO.CZ

„Není ale rozumné usuzovat z vyhledávání na internetu nebo internetových anket na výsledek voleb,“ dodává ovšem vzápětí. Podle odborníka na politický marketing data ukazují na to, že Fischer cílil na městské, liberální voliče, což se projevilo i vyhledáváním na internetu. „Nemá to ale tak velký dopad na volby jako celek, protože největší část voličů, která volby v Česku tradičně rozhoduje, jsou důchodci. Nejde jen o vysoký počet lidí. Mají také nejvyšší volební účast ze všech věkových skupin,“ vysvětluje Komínek.

Podle odborníků je tak ještě příliš brzy na větu, že sociální sítě nebo internetové vyhledávače s předstihem vědí, jak volby dopadnou. „Možná taková situace nastane v budoucnosti. Je s tím ovšem spojena i řada etických problémů. Například Facebook v možná dobré víře upozorňuje v řadě zemí - a tentokrát se to stalo i v tuzemsku - pomocí aplikace, že se v daný den konají volby. Tím vlastně uměle zvyšuje volební účast lidí, kteří na Facebooku jsou – mladší, spíše vzdělanější a podobně. Kdybychom šli do důsledku, tak tím vlastně pomáhá liberálním, spíše pravicovým stranám, které volí městští voliči, oproti třeba komunistům nebo protestním hnutím,“ dodává Komínek.

Otázkou je, co přinese čas mezi prvním a druhým kolem. Google Trends už ukazují, že lidé začali v posledních dnech vyhledávat ve spojení s Drahošem témata jako římský klub, zednáři nebo migrace či StB. Zčásti tak tento trend kopíruje tzv. dezinformace, které se v poslední době v souvislosti s tímto prezidentským kandidátem šíří.

„Se závěry bych byl opět opatrný. Ale už jen ten fakt, že se vám vyhledávání konkrétního slovního spojení dostane v Google Trends nebo třeba i statistikách Seznamu na pětinásobek, nebo dokonce desetinásobek, značí, že ten, kdo měl záměr informace šířit, uspěl,“ domnívá se Komínek.

A upozorňuje na nástrahu tzv. sociálních bublin. „Můžete sledovat, že se zvýšil zájem o vyhledávání, které souvisí s dehonestací Drahoše. Už tam ale není vidět, že jsou to pořád ti stejní lidé, kteří by za všech okolností volili Miloše Zemana. Do voleb se to tedy nepromítne,“ uzavírá odborník.

Politika mezi skokany ve vyhledávání Seznam.cz
Vyhledávání na internetu loni ovládly volby. Největší nárůst mezi zadávanými dotazy ve vyhledávači Seznam.cz zaznamenalo heslo volby 2017, na třetím místě pak skončilo heslo prezidentští kandidáti. Skokanem roku na druhém místě byl propuštěný vězeň Jiří Kajínek. "Míra zájmu o kandidáty na nejvyšší úřad tuzemské politiky vynesla prezidentské volby na třetí příčku žebříčku. Největší pozornost Čechů se, vedle profilů samotných kandidátů, soustředila na duel Michala Horáčka a Miroslava Topolánka," uvedl produktový manažer Vyhledávání Seznamu Michal Sedláček. Zdroj: ČTK

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Mýtus o všemocném Putinovi dostává trhliny. Kauza novináře ukázala, jak funguje ruský režim

„Nebyla to nespravedlnost, ale prostě svévole,“ pronesl Vladimir Putin v reakci na dotaz televize Dožď, která se ruského prezidenta tázala na případ novináře serveru Meduza Ivana Golunova, jenž v červnu rezonoval i za ruskými hranicemi. Pro nezasvěcené může jít o naprostý paradox, kdy prezident Ruska, považovaný div ne za diktátora kontrolujícího vše, co se v zemi děje, najednou v odpovědi pro jedinou nezávislou televizi (byť internetovou) v Rusku přiznává, že o tom vlastně nic nevěděl. Putinův výrok ale jen potvrzuje to, jakým způsobem je současné Rusko řízeno.

Veškeré útoky na novináře či oponenty režimu jsou automaticky připisovány příkazům z Kremlu. Nicméně situace není ani zdaleka takto jednoduchá. První a základní věcí je hned fakt, že s velkou mírou pravděpodobnosti o zatčení novináře a jeho obvinění z obchodu s narkotiky, stejně jako o dalších případech, Putin opravdu nevěděl. Nacházelo se pod prahem jeho vnímání. Teprve když protesty přerostly únosnou mez, začala mu prezidentská administrace a Putin sám věnovat pozornost. Ani ruský prezident totiž nemůže vědět všechno, dokonce to není v jeho zájmu. I když se Vladimir Putin rád prezentuje jako člověk, který má detailní znalosti o každém kousku země, je jasné, že jde spíše o PR než o reálnou situaci.

Link

Současný režim v Rusku spoléhá na systém osobní zodpovědnosti za určitou oblast s tím, že směrnice jsou jen obecné. Vaším cílem je tak uhodnout, co je skutečným přáním Kremlu, a zajistit si prostředky, jak tohoto cíle dosáhnout. Když dochází k falšování voleb prostřednictvím členek volební komise vhazujících volební lístky do uren, není to proto, že by to Kreml nařídil. Instrukce prostě zněla, že za úspěch bude považováno sedmdesát procent účasti se sedmdesáti procenty pro Vladimira Putina. Někdo toho dosáhne samotnou popularitou ruského prezidenta, jiný si musí pomoci různými většími či menšími podvody, jinde dochází k brutálnímu nátlaku. Na prostředky se vás pak nikdo neptá, důležitý je výsledek. Pokud dosáhnete kýžených 70 na 70, jste úspěšný, pokud ne, čeká vás propad na žebříčku moci. 

Případů, které podobnou praxi prokazují, je bezpočet. Asi nejznámějším je čečenský vůdce Ramzan Kadyrov. Jeho úkolem je udržet klid na severním Kavkazu, jakým způsobem toho dosáhne, už není příliš důležité. Kreml se nijak neptá po detailech typu, kde vzal peníze na svůj vozový park či kam zmizel ten či onen aktivista. Dokud nějaký zločin nevzbudí protesty veřejnosti, nejsou tyto „detaily“ podstatné. A Kadyrov klid udržuje, čímž je pro Kreml cenný. Prostředky se nám mohou nelíbit, ale z hlediska logiky moci fungují. U čečenského prezidenta je pak patrná snaha zalíbit se tomu ruskému ještě víc, a to ať likvidací nepohodlných osob nebo až obskurními návrhy, jako je například zrušení všech postů prezidentů kromě federálního.

Link

Kadyrovovi je také připisován podíl na vraždě ruského opozičního politika Borise Němcova. Ten byl v únoru 2015 zastřelen v samotném centru Moskvy, přičemž pachatelem je jakýsi Zaur Dadajev. Od samotného počátku přitom bylo jasné, že tento člověk není koncovým článkem, ale spíše prostředkem objednavatele vraždy. Pro samotný Kreml je přitom mrtvý Němcov pravděpodobně nebezpečnější než jako aktivní, ale izolovaný politik. Ačkoli se zde pohybujeme na poli dohadů, z hlediska logiky systému se jako nejnosnější verze jeví ta, že se buď Kadyrov chtěl zavděčit Putinovi, nebo někdo z Kadyrovova okolí zavděčit svému šéfovi. Ať tak nebo tak, příkaz „zabijte Němcova“, který by šel přímo z Kremlu, pravděpodobně nikdy nenajdeme. Zkrátka proto, že zřejmě ani neexistuje.

Systém samozřejmě přímo napomáhá korupci či nepotismu. Všemocnost na místní úrovni, která je navíc spojená s tím, že můžete být kdykoli odvolán, pokud nesplníte jeden z důležitých ukazatelů, vede logicky k závěru, že je nutné ze svého místa dostat co nejvíce. Je přitom jasné, že podobného cíle nejde dosáhnout pouze díky platu. Názorným příkladem takového života z funkce byl případ plukovníka policie zodpovědného za boj s korupcí a kriminální aktivitou Dmitrije Zacharčenka, u něhož policie při domovní prohlídce našla zhruba ekvivalent 125 milionů dolarů v různých měnách, o dalších zhruba 300 milionech na kontech v zahraničí ani nemluvě. Je zřejmé, že v tomto případě nešlo jen o plukovníkovy peníze, do případu muselo být zapojeno daleko více lidí, právě jeho postavení však podobné „podnikání“ umožnilo. Přestože došlo v poslední době k některým zatčením, která mají demonstrovat ochotu státu bojovat s korupcí, ukazují spíše na korupci jako důsledek autoritativního systému vlády.

Link

Vladimir Putin se pak logicky musí opírat o osoby, které zná velmi dobře. Základním kritériem nejsou ani tak schopnosti, jako možnost dotyčnému věřit. To samozřejmě neznamená, že se v ruském vedení nemohou vyskytnout schopní lidé. Těch je, zvláště v ekonomickém bloku, poměrně hodně. Nicméně právě osobní důvěra vysvětluje dosazování obskurních postav do důležitých funkcí, jako je třeba šéf ruské Národní gardy (Rosgvardia) a bývalý osobní strážce Viktor Zolotov. Další bodyguardi pak byli jmenováni do funkcí gubernátorů.

Vladimiru Putinovi tak lze věřit, že o spoustě případů nemá vůbec tušení. Systém, jak jej se svými spolupracovníky nastavil, skutečně funguje tak, že se o podobné detaily vůbec nestará. Dokud je v dané oblasti klid a situace nenarušuje systém vládnutí v Rusku, nemá ani důvod. Problémem pak ale je, že se tento systém relativní volnosti v rámci svěřených pravomocí může v některých případech, jako byl Golunov, Němcov, ale i další, vymknout kontrole a působit spíše kontraproduktivně. Nicméně, i tak se jedná o systémové projevy režimu, kde nelze očekávat, že každý jednotlivec je schopen odhadnout míru, s jakou se zavděčit nadřízeným, či jen jednoduše krást.

-1