Konec šancí Stropnického? Do boje o Hrad ho určitě nenavrhnu, bude lídr v Praze, říká Babiš | info.cz

Články odjinud

Konec šancí Stropnického? Do boje o Hrad ho určitě nenavrhnu, bude lídr v Praze, říká Babiš

Patří k nejpopulárnějším politikům v zemi. Případná kandidatura na prezidenta by z něj učinila jednoho z nejvážnějších soupeřů Miloše Zemana. Ministr obrany a přední tvář hnutí ANO Martin Stropnický dosud nevyloučil, že do boje o Hrad půjde. S podporou svého šéfa ale počítat nemůže. Andrej Babiš mu totiž nedá ani hlas ve stranickém referendu, ani peníze na kampaň. Babišovo slovo je přitom pro většinu členů hnutí směrodatné, v tuto chvíli to proto se Stropnického kandidaturou nevypadá příliš nadějně. Ministr financí v rozhovoru s Pavlem Štruncem mluvil také o tom, jak mu politická kariéra ovlivňuje soukromý život, a co podle něj znamená, když na sociální sítě napíše, že „má sen“. Opět se ostře vymezil vůči premiéru Sobotkovi. A naznačil také, s kým by si (ne)dovedl představit sestavení vlády po sněmovních volbách.

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Zrno: Lépe by to nevymyslel ani Putin. Brusel zbytečně naštval střelce v celé Evropě

KOMENTÁŘ MATYÁŠE ZRNA | Dlouho očekávaný rozsudek Evropského soudního dvora ve věci zbraňové směrnice dorazil minulý týden do České republiky. Překvapení se nekonalo. Evropský soudní dvůr dal přednost pozicím Evropské komise před názorem členského státu. Česká republika, jeden z nejbezpečnějších států světa s velmi dobře fungující zbraňovou legislativou, se tak musí podřídit snaze „něco dělat“ po teroristických útocích v západní Evropě, spáchaných přitom zbraněmi nelegálními (s jednou výjimkou propašovanými z Balkánu), a to v zemích s velmi striktní zbraňovou legislativou. Ano, logiku v tom nehledejme. Pokud tou (poněkud překvapivou) logikou není úplně zbytečně naštvat miliony střelců v celé Evropě a udělat z nich euroskeptiky.

Zatímco někteří západní politici po islamistických útocích prohlašovali, že se s tím „prostě musíme naučit žít“, evropští úředníci nelenili. Během krátké doby (i když… ona na tom komisařka Malströmová pracovala už dříve…) vytvořili směrnici, která by ve své původní verzi vedla mimo jiné fakticky k likvidaci značné části našeho zbrojního průmyslu (neb povolovala jen státní zbrojní firmy) a navíc by zakázala prodej poloautomatických pušek civilistům (kteří jich ale u nás kupují více než armáda). Nizozemské předsednictví zase navrhlo zákaz všech zbraní s vyměnitelným zásobníkem. Klubům vojenské historie zařadil návrh jejich historické zbraně mezi ostré (jinými slovy na repliku husitského kanónu by platila stejná pravidla jako na kulovnici). Vrcholem byl nápad zakázat zásobníky na třicet nábojů, které jednak nejsou nikde registrované a mezi lidmi jich jsou minimálně stovky tisíc, a jednak ho za chvíli vyrobí každý zámečník.

Komise se asi rozhodla použít obvyklou taktiku – začít debatu co nejostřejším návrhem a pak postupně ustupovat. To má svoji logiku, ale důvěryhodnosti EU u střelecké veřejnosti to opravdu nepomohlo. Argumentace byla jasná – zbraně jsou pro sport či myslivost (a to ještě v omezené formě), ale ne pro sebeobranu. Od toho je tu stát. 

Link

Český odpor

Česká republika napadla unijní návrh ve čtyřech bodech. Tvrdí, že unie nesmí přijímat harmonizační opatření v oblasti bezpečnosti a nesmí zasahovat do působnosti států v oblasti vnitřní bezpečnosti. Dále jde podle ČR o porušení zásady proporcionality (žádná ze zakazovaných zbraní doposud v EU nebyla použita k spáchání teroristického útoku). Podle ČR jde také o porušení zásady právní jistoty, neboť definice zakázaných zbraní jsou nejednoznačné a navíc by stát měl konfiskovat zbraně legálně nabyté po 13. 6. 2017.

A nakonec nám vadí porušení zásady diskriminace, protože směrnice obsahuje ze zákazů výjimku, tu ale může uplatnit pouze Švýcarsko. Evropský soud nicméně ve všech bodech naši žalobu odmítl a otevřel tak především do budoucna velký prostor pro další rozšiřování restrikcí při držení zbraní. Nyní to ještě neznamená konfiskace zbraní či určitých druhů zbraní. Alespoň z těch, co je už mají. Záleží totiž hodně na implementaci směrnice do národního práva. Přesně v tuto chvíli dopad implementace neznáme, ale Česká republika naštěstí hodlá vyjít majitelům zbraní maximálně vstříc. Ti už beztak skoro pět let s obavami čekají, co s nimi bude.  

Definitivně to ale ukazuje trend – zbraně jsou jen pro sport, lov či sběratelství, ne pro ochranu. Bude se přitvrzovat. Každých pět let předloží Komise Evropskému parlamentu a Radě zprávu o uplatňování této směrnice, včetně kontroly účinnosti jejích ustanovení, případně doprovázenou legislativními návrhy týkajícími se zejména kategorií palných zbraní. A jak řekl na konci roku 2016 Jean-Claude Juncker: „Tvrdě jsme bojovali za ambicióznější verzi (…) Raději bychom samozřejmě šli mnohem dál, ale jsem přesvědčen, že současná verze je milníkem v kontrole zbraní v Evropské unii.” Nepochybujte ani na minutu, že to bude milník na cestě k omezení práva držet zbraň a ne naopak.

Link

Shodou okolností jsme si před několika dny připomínali zahájení sovětsko-finské války z roku 1939. I řada mých liberálních známých sdílela na sociálních sítích různé připomínky hrdinného odporu Finů proti sovětské agresi. Kupodivu nikoho nenapadlo, že jedním z důvodů finských úspěchů bylo i výrazně lepší střelecké umění Finů – v té době ještě většinově venkovského národa se zálibou v lovu. Jinými slovy, spousta Finů se zbraní pravidelně zacházela a uměla jí tudíž docela obstojně používat. To se totiž na vojně nenaučíte. Respektive naučíte, ale zapomenete. Stačí se podívat na rozdíl při průměrném českém cvičení aktivních záloh. Kdo doma nemá „osmapadesátku“, obvykle se po půl roce při střelbě a sborce a rozborce zbraně zase zapotí skoro stejně jako poprvé. Věci se holt musí trénovat, jinak je zapomenete.

Věděli to už Angličané – proto museli  ve středověku každou neděli cvičit střelbu z luku. Pokud tu máme čtvrt milionu prověřených držitelů zbrojních průkazů, tak nezanedbatelná část z nich se ve svém volném čase a za své (nemalé) peníze svému koníčku věnuje, čímž v případě krize přispívá k výraznému zvýšení obranyschopnosti naší země. Chápu, že tím některé sluníčkově naladěné lidi překvapím, ale válka se nedá vyhrát (jenom) bojem s fake news. A naše malá profesionální armáda v případě nějaké vážné krize samozřejmě nestačí. A taky, kdybychom podle původního návrhu směrnice zlikvidovali nemalou část našeho zbrojního průmyslu, by ta armáda neměla za chvíli s čím bojovat.

Link

Kdo tady kope za Putina?

Co ovšem dělá Evropská unie s takovými lidmi? Naštve je a nasadí jim do hlavy takového brouka, že i kdyby se všechny konspirační weby přetrhly, tak se jim to nepodaří. Protože jak vaše životy konkrétně ovlivňuje Rusko? Samozřejmě, pokud sledujete geopolitiku, víte o Gruzii, Krymu, východní Ukrajině, vyhrůžkách Pobaltí, vlivových operacích atd. Ale pokud si vedete svůj obyčejný život, Putin je opravdu kdesi daleko a konkrétně se vás nedotkne. Zbraňová směrnice ano. Zákaz olověných broků ano. Zákaz olověných zátěží ano (a to to byla údajně fake news…). Nemluvě o tom, jak se vaší peněženky a životního stylu dotknou zelené plány na dekarbonizaci naší ekonomiky. Kdybych byl konspirátor, řeknu si, že lepší nápad, jak vytvořit nedůvěru k Evropské unii, by nevymyslel ani sám Putin.

Další komentáře Maytáše Zrna čtěte na webu Konzervativní noviny. 

-1