Zklamání týdne: Michal Horáček. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

Zklamání týdne: Michal Horáček. Komentář Petra Holce

Předvolební kampaň dokáže z lidí vytáhnout to nejhorší, jak u nás už půlrok vidíme nejdřív díky sněmovním a nyní i prezidentským volbám. Poslední dobou se v tomto ohledu slušně daří i Michalu Horáčkovi, někdejšímu prezidentskému kandidátovi dobra, jenž se nyní mění v akčního oportunistu a vybarvuje do lehce strašidelného kýče. Takže sem tam hrdě zruší nástěnku na TV Barrandov nebo napíše dopis premiérovi Andreji Babišovi. 

Ano, není jistě snadné trumfnout vánoční zaťatou pěst prezidenta Miloše Zemana, i když bych se jí na rozdíl od „expertů“ na nonverbální komunikaci moc nebál. Zemana netrápí přetlak fyzické síly a třeba jen během svého méně vánočního projevu svíral v dlani léky – co kdyby náhodou? I Horáček ovšem národu rozdal své vánoční poselství, když pro server Českého rozhlasu sepsal vlastní novoroční projev.

Horáček: Na Hradě sedí větší hrozba než teroristi, u Babiše ctěme presumpci neviny autor: INFO.CZ

Bývalý novinář, sázkař, podnikatel a taky stvořitel kýčovitého mýtu o sobě se v duelu s Jiřím Drahošem skromně pochlubil, že skoro všichni máme doma nějakou jeho desku nebo knížku. Měl by tedy literární laťku držet přece jen o něco výš než Zeman, jemuž obsah i forma nebezpečně žlučovatí. Ostatně Horáčkovy hudební texty u nás určitě patří k tomu nejlepšímu. Horší už to ale je s lyrikou jeho prezidentské kampaně.

Horáček, jenž je doma v Roudnici známý spíš pohrdáním místních kvůli horšímu (hezkému českému) estetickému vkusu, vsadil už od začátku na falešně líbivý kýč o všech dobrých lidech a jejich ještě lepších příbězích a ve svém novoročním poselství ještě přitvrdil muziku. Všem nám s úctou poděkoval za všechno, co jsme v uplynulém roce udělali – ať už to bylo cokoli.

Škoda proto, že se třeba Jiří Kajínek stal jen novou národní hvězdou, jíž si všimli i v zahraničí, a nestačil jako Horáček kandidovat na prezidenta – to by byl příběh! Našláputo má totiž slušně a jak sám řekl, za pár měsíců na svobodě nespáchal žádný zločin. Vlastně tak splňuje základní kritéria. Podle Horáčka jsme totiž všichni stejně dobří.

„Všichni jsme občané své země a hlas každého z nás je stejně cenný. Na tom musíme trvat,“ píše ve svém vánočním poselství. Ano, něco na ten způsob bývá i principem demokracie, pokud jako maďarský premiér Viktor Orbán neobdivujete „řízenou“ demokracii. Nebo aspoň na papíře: hlas každého z nás se počítá stejně, přinejmenším ve volbách. Horáček to ale nemyslí v tomto politickém smyslu: podlě nej si prostě máme stejně vážit hlasů „xenofobů“ i „sluníčkářů“, jen jim tak nemáme říkat. I sebehorší názor je podle něj stejně dobrý.

Fakt? V praxi to totiž znamená zhruba následující: ke každému dobru pusťme i hlas zla, i to má stejnou cenu. Každá debata třeba o migraci si tak zaslouží vyvážit stejně cenným hlasem, že máme všechny muslimy namlít do moučky. Nebo jinak: každý žid si zaslouží svého Hitlera. Je to starý, dobrý a z historie osvědčený princip vedoucí do koncentráku nebo gulagu. Rozum nemá stejnou cenu jako hloupost, i když se to hlavně z televize nebo interentu nezdá. A stejně tak není díky xenofobům stejně cenná ani xenofobie.

Samozřejmě pokud zrovna nekadidujete na prezidenta, protože právě pak se i xenofobie počítá úplně stejně cenně. Horáček ve svém projevu píše, že nechce být sjednotitelem nebo smiřitelem, a proto nám do nového roku přeje „dobrý a plodný spor“. Proč ne: ohledně národního sjednotitelství a smiřitelství nám celkem stačí jeden knihovní foch Aloise Jiráska. Anebo nově i Jiří Drahoš coby „apolitický svorník“.

Sporu ale máme poslední dobou víc než dost a ten plodný nám nějak nejde - a zvlášť se Zemanem na Hradě. To jako by v Česku spor spíš jen plodil. Podobně plodná ale začíná být i Horáčkova volební kampaň. Ze známého textaře se stal díky brzké kandidatuře první antiZeman, tuhle automatickou roli mu ale záhy sebral Drahoš. Je vědec a vědcům prostě věříme podobně jako hercům a sportovcům, i když jako on nemají skoro žádný názor. Ten ale ve skutečnosti radši nemá ani Horáček. Tedy kromě toho, že ve volbách všichni máme stejně cenný hlas: jeden. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

ZPRÁVY

Články odjinud

Holec: Všechno má svůj čas. Generál Pavel „vykradl“ Clintonovou a vyrazil do kampaně

KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Generál Petr Pavel o sobě rád říká, že celý život sloužil své zemi, a chce jí proto sloužit i dál. A nejlíp jako prezident, jak je u nás poslední dobou v módě. Pavel permanentně upouští zvěsti o tom, že to nejspíš zvedne v příští prezidentské volbě, takže teď samozřejmě nepromarnil ani koronavir. Na tiskovce představil platformu Spolu silnější, která má pomáhat lidem i organizacím zasažených virem.

Zapomeňte klidně na to, že si Pavel název své platformy „vypůjčil“ od stejnojmenné platformy, s níž do posledních amerických prezidentských voleb vyrazila Hillary Clintonová. Kandidátů je hodně a nápadů málo. A stejně tak zapomeňte i na to, že jeho koronavirová aktivita nějak souvisí s jeho případným vstupem do politiky, protože to by bylo fakt cynické, ne? „Měl jsem za povinnost být vždycky tam, kde mě bylo potřeba,“ pochlubil se na tiskovce Pavel, jenž před časem absolvoval i celostátní soukromé „předprezidentské“ turné.

I teď je tedy prostě zase jen tam, kde je ho potřeba. A „odkud“ si lidi v budoucnu vzpomenou, že i on se během koronaviru snažil pomoci. Jeho platforma, jež už vybrala 150 tisíc korun, prý založí transparentní účet a podpoří například dvě organizace, které nakupují a rozvážejí potraviny nebo léky. „Iniciativ je už hodně. Chceme být hlavně efektivní a rychlí, nasměrovat peníze tam, kde jsou nejvíc zapotřebí,“ řekl generál na žižkovské „polní“ tiskovce.

Link

Proč ne. Pokud tyto i další peníze nepadnou na soudní spory za „vypůjčené“ jméno a někomu skutečně pomůžou, může si Pavel odškrtnout, že stál i za koronaviru tam, kde ho bylo potřeba.

Jinak ale jeho iniciativu berme hlavně jako způsob, jak ani za pandemie nevypadnout z médií, protože nic není horší než krizová neviditelnost. I proto nyní třeba senátor a permanentní prezidentský kandidát Pavel Fischer nazývá členy vlády „vlastizrádci“ za to, že Číňanům poděkovali za zakoupené roušky.

A podobně to ostatně čtou i někteří z těch, kteří na Twitteru reagovali na oznámení z tiskovky, které Pavel začal velkoryse lyrickými slovy: „Jako voják jsem celý život sloužil své zemi... Cítím potřebu pomoci aktivněji než dosud.“ „Vojenský převrat?“ napsal jeden čtenář. „Vy jste celý život sloužil moci,“ napsal jiný a přesně to trefil. Generál, jenž udělal velkou kariéru v NATO, sice v souvislosti se svým případným politickým angažmá mlžil o své komunistické minulosti, stejně jako ostatní jí ale samozřejmě neutekl. Komoušům prostě neuteče nikdo.

Link

Všichni proto dávno víme, že se Pavel ještě před NATO aktivně připravoval na vojenskou kariéru ve Varšavské smlouvě, která bránila totalitní země před vpádem demokracie. Těsně před pádem komunismu se tehdejší člen KSČ coby špion připravoval na seskoky v týlu nepřítele, tedy na území členů NATO. Po pádu komunismu ale prostě zase byl „tam, kde ho bylo potřeba“, a nakonec proto vystoupal až do vedení NATO i bez seskoku do jeho týla. „Všechno má svůj čas,“ řekl Pavel na tiskovce. Málokdo o tom ví tolik jako on! 

-1