Zklamání týdne: Michal Horáček. Komentář Petra Holce | info.cz

Články odjinud

Zklamání týdne: Michal Horáček. Komentář Petra Holce

Předvolební kampaň dokáže z lidí vytáhnout to nejhorší, jak u nás už půlrok vidíme nejdřív díky sněmovním a nyní i prezidentským volbám. Poslední dobou se v tomto ohledu slušně daří i Michalu Horáčkovi, někdejšímu prezidentskému kandidátovi dobra, jenž se nyní mění v akčního oportunistu a vybarvuje do lehce strašidelného kýče. Takže sem tam hrdě zruší nástěnku na TV Barrandov nebo napíše dopis premiérovi Andreji Babišovi. 

Ano, není jistě snadné trumfnout vánoční zaťatou pěst prezidenta Miloše Zemana, i když bych se jí na rozdíl od „expertů“ na nonverbální komunikaci moc nebál. Zemana netrápí přetlak fyzické síly a třeba jen během svého méně vánočního projevu svíral v dlani léky – co kdyby náhodou? I Horáček ovšem národu rozdal své vánoční poselství, když pro server Českého rozhlasu sepsal vlastní novoroční projev.

Horáček: Na Hradě sedí větší hrozba než teroristi, u Babiše ctěme presumpci neviny autor: INFO.CZ

Bývalý novinář, sázkař, podnikatel a taky stvořitel kýčovitého mýtu o sobě se v duelu s Jiřím Drahošem skromně pochlubil, že skoro všichni máme doma nějakou jeho desku nebo knížku. Měl by tedy literární laťku držet přece jen o něco výš než Zeman, jemuž obsah i forma nebezpečně žlučovatí. Ostatně Horáčkovy hudební texty u nás určitě patří k tomu nejlepšímu. Horší už to ale je s lyrikou jeho prezidentské kampaně.

Horáček, jenž je doma v Roudnici známý spíš pohrdáním místních kvůli horšímu (hezkému českému) estetickému vkusu, vsadil už od začátku na falešně líbivý kýč o všech dobrých lidech a jejich ještě lepších příbězích a ve svém novoročním poselství ještě přitvrdil muziku. Všem nám s úctou poděkoval za všechno, co jsme v uplynulém roce udělali – ať už to bylo cokoli.

Škoda proto, že se třeba Jiří Kajínek stal jen novou národní hvězdou, jíž si všimli i v zahraničí, a nestačil jako Horáček kandidovat na prezidenta – to by byl příběh! Našláputo má totiž slušně a jak sám řekl, za pár měsíců na svobodě nespáchal žádný zločin. Vlastně tak splňuje základní kritéria. Podle Horáčka jsme totiž všichni stejně dobří.

„Všichni jsme občané své země a hlas každého z nás je stejně cenný. Na tom musíme trvat,“ píše ve svém vánočním poselství. Ano, něco na ten způsob bývá i principem demokracie, pokud jako maďarský premiér Viktor Orbán neobdivujete „řízenou“ demokracii. Nebo aspoň na papíře: hlas každého z nás se počítá stejně, přinejmenším ve volbách. Horáček to ale nemyslí v tomto politickém smyslu: podlě nej si prostě máme stejně vážit hlasů „xenofobů“ i „sluníčkářů“, jen jim tak nemáme říkat. I sebehorší názor je podle něj stejně dobrý.

Fakt? V praxi to totiž znamená zhruba následující: ke každému dobru pusťme i hlas zla, i to má stejnou cenu. Každá debata třeba o migraci si tak zaslouží vyvážit stejně cenným hlasem, že máme všechny muslimy namlít do moučky. Nebo jinak: každý žid si zaslouží svého Hitlera. Je to starý, dobrý a z historie osvědčený princip vedoucí do koncentráku nebo gulagu. Rozum nemá stejnou cenu jako hloupost, i když se to hlavně z televize nebo interentu nezdá. A stejně tak není díky xenofobům stejně cenná ani xenofobie.

Samozřejmě pokud zrovna nekadidujete na prezidenta, protože právě pak se i xenofobie počítá úplně stejně cenně. Horáček ve svém projevu píše, že nechce být sjednotitelem nebo smiřitelem, a proto nám do nového roku přeje „dobrý a plodný spor“. Proč ne: ohledně národního sjednotitelství a smiřitelství nám celkem stačí jeden knihovní foch Aloise Jiráska. Anebo nově i Jiří Drahoš coby „apolitický svorník“.

Sporu ale máme poslední dobou víc než dost a ten plodný nám nějak nejde - a zvlášť se Zemanem na Hradě. To jako by v Česku spor spíš jen plodil. Podobně plodná ale začíná být i Horáčkova volební kampaň. Ze známého textaře se stal díky brzké kandidatuře první antiZeman, tuhle automatickou roli mu ale záhy sebral Drahoš. Je vědec a vědcům prostě věříme podobně jako hercům a sportovcům, i když jako on nemají skoro žádný názor. Ten ale ve skutečnosti radši nemá ani Horáček. Tedy kromě toho, že ve volbách všichni máme stejně cenný hlas: jeden. 

Vše o volbách prezidenta ČR 2018 čtěte zde

Videa a bohaté fotogalerie z prezidentských voleb sledujte na Blesk.cz

 
Přejít na homepageVíce z kategorie

Volby do Evropského parlamentu 2019

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční 24. a 25. května 2019. Češi budou vybírat celkem 21 nových poslanců. Volí se poměrným systémem, to znamená, že strana musí získat minimálně 5 % hlasů, aby měla nárok na křeslo v parlamentu. I těchto voleb je možné se zúčastnit mimo místo trvalého bydliště na voličský průkaz, nelze ovšem odvolit v zahraničí.

Jak volit Kandidáti Seznam europoslanců Průzkumy Voličský průkaz Jak se stát členem volební komise Jak vypadá europarlament Historie voleb do EP

Články odjinud

Milion chvilek nejde napříč generacemi. Lidi z naší skupiny neoslovují, říká Kocáb

„Před třiceti lety mohlo vše skončit masakrem. Komunisté měli k zásahu připravených deset tisíc vojáků, tanky i letectvo. Lidé v ulicích ale vytvořili takový background, že zcela paralyzovali akceschopnost KSČ,“ říká k událostem 17. listopadu 1989 jeden z jejích klíčových aktérů Michael Kocáb, který právě občanům připisuje největší zásluhy na porážce komunismu. Dnešní protesty hnutí Milion chvilek za demokracii považuje Kocáb za v lecčem podobné. „Je to rovněž projev vůle občanské společnosti. Na rozdíl od Občanského fóra nejsou ale generačně otevření. Lidi z naší skupiny ani neoslovují. To by měli změnit,“ komentuje Kocáb. Jaké nové poznatky o sametové revoluci přinese jeho kniha Vabank? A vidí dnes nějakého vhodného nástupce Miloše Zemana? Podívejte se na rozhovor v úvodu článku.

Michael Kocáb byl jednou z klíčových postav sametové revoluce. U příležitosti třicátého výročí listopadu 1989 vydává knihu Vabank, v níž bude dle jeho slov nové takřka všechno. „Den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci v knize popisuji, co se odehrávalo na mocenské úrovni. Jedná se jak o přímá svědectví, tak o jejich podložení dobovými dokumenty,“ popisuje Kocáb svou publikaci.

Link

V té se vyjadřuje i k případu mrtvého studenta Šmída, který dodnes vzbuzuje otázky. „Dokud se neotevřou sovětské archivy, nemůžeme si být jisti na 100 %. Na 95 % ale víme, že šlo o z Moskvy řízenou akci, pokus o vnitrostranický puč, jehož cílem bylo odstavit od moci skupinu kolem Jakeše a nahradit ji progresivním křídlem. Komunistům se ale jejich boj o moc vymkl kontrole, nevraživost demonstrantů se otočila proti KSČ jako takové a nějaká její křídla už nehrála roli,“ vysvětluje Kocáb.

6020148:article:false:false:false

Link

Četné paralely vidí Kocáb mezi Občanským fórem vzešlým z listopadových demonstrací a současným protestním hnutím Milion chvilek pro demokracii. Obě uskupení považuje za důležitý projev vůle občanské společnosti. „Rozdíl je v tom, že to dnes není generačně průřezové. Mrzí mě, že lidé z naší skupiny nikdo neoslovuje, ani nás nepozvou se k věcem vyjádřit. To bych jim poradil změnit,“ komentuje současné dění Kocáb a dodává, že i přesto současné protesty podporuje.

„Je to vzpoura i proti odklonu politiků od jejich vlastních slibů. Mladí lidé vůči tomu projevují předběžnou ostražitost a to je dobře,“ říká Kocáb a dodává, že demonstrovat by se mělo i za rozpuštění Visegrádské čtyřky, kterou považuje za největší mor, který nás mohl postihnout. „Tuto spolupráci jsem rozmlouval i Václavu Havlovi,“ vzpomíná.

Link

Mezi současnými politiky Kocáb nevidí žádného vhodného nástupce Miloše Zemana v úřadu prezidenta. „Vidím jen lidi, kteří o to nemají zájem. Řekl bych třeba Šimona Pánka, ale ten to dlouhodobě odmítá,“ hodnotí situaci Kocáb. „Rozhodně by to ale neměl být bývalý komunista. Těch už bylo za 30 let dost a upřímně mě rmoutí představa, že se bez nich neumíme pohnout dál. Naopak by mělo jít o někoho s jasnou historií a spolehlivou politickou orientací. Měl by zvednout i étos sametové revoluce, nebojovat jen proti něčemu, ale naopak co nejvíc za něco,“ uzavírá Kocáb. 

Starší rozhovory Pavla Štrunce naleznete >>>ZDE<<<