KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dnes budeme ve Sněmovně sledovat politický horor: mimořádnou schůzi k penzijní reformě. Opozice avizuje další obstrukce, můžeme čekat řečnění dlouho do noci. S tím, že jde teprve o začátek, o první den prvního čtení… Kolik jich ještě bude? To záleží na nějaké elementární dohodě. Ta je však zatím v nedohlednu. Muselo to tak být? Ne. To by ovšem všichni zúčastnění museli jednat rozumně.
Je jasné, že pokud se nemá důchodový účet do třiceti let zhroutit, musí se něco udělat. Opozice má pravdu v jedné věci: Návrh ministra práce a sociálních věcí není úplně reforma. Jde o soubor víceméně parametrických úprav doplněných o hlubší změny, jakými jsou společný vyměřovací základ manželů nebo finanční motivace k tomu, aby senioři dále dobrovolně pracovali.
Proč s tím vůbec vláda přichází? Inu proto, že jde o nezbytné „zatažení za záchrannou brzdu“. O podmínku nutnou k přežití systému, nikoli o podmínku postačující.
Kdo má pocit, že se nemá dělat nic, snad ani nemusí číst dál. Každý, kdo umí trojčlenku, ví, že v důsledku neúprosných zákonů demografie je kolaps nevyhnutelný. Stárneme, takže v důchodu trávíme čím dál delší dobu a navíc vymíráme.
Podle tři roky staré studie Národní rozpočtové rady se dnešní poměr „tři pracující na jednoho penzistu“ v roce 2060 propadne na 1,5:1. Ve skutečnosti bude spíše hůř, protože se mezitím ještě snížila natalita.
Nemáme ani dost žen, aby nám porodily dostatek dětí, a to i kdybychom se vrátili k rekordům z doby Husákova „baby boomu“, kdy na jednu ženu připadalo v průměru dva a půl potomka.
Ale i pokud bychom nějak donutili rodičky dostat se rychle na průměr třeba tří dětí (takové úsilí by ovšem narazilo na odpor bojovnic s patriarchátem, v tomto případě vcelku oprávněný), na stabilitě penzijního systému by se to projevilo nejdříve za třicet let. A to už bude pozdě. Noví pracovníci, jež potřebujeme, by museli být na světě již teď. Nejsou…
Pokud se nemají krátit penze nebo zvyšovat odvody, musíme pro snížení deficitů penzijního systému zvyšovat věk odchodu do důchodu
Demografii a trojčlenku neoblafne ani Babišovo PR. Pokud se brzy nemají krátit penze nebo zvyšovat odvody, tak pro (alespoň) snížení deficitů penzijního systému musíme pokračovat ve zvyšování věku odchodu do důchodu, které bylo uměle zastropováno na 65 letech Sobotkovou vládou.
Vláda navrhuje o měsíc za každý rok pozdějšího data narození (tedy poloviční rychlostí než platí dosud). „Husákovo dítě“ narozené 1971 by tak šlo na odpočinek v 65,5 roce, to z roku 1977 v 66 letech.
Tohle matematicky nutné opatření zachová dobu strávenou v důchodu na 21,5 roku, a tím udrží schodek penzijního systému v rozumných mezích (jinak by z dnešního jednoho procenta HDP mohl vystoupat až na pět procent). Ale nezachrání ho. I tak bude nutné buď dovážet každý rok další desetitisíce pracovníků z Ukrajiny či jiných kulturně blízkých zemí, nebo hledat „další zdroje“ (což je eufemismus pro nové daně). Nebo obojí.
Po úvodu o tom, jak moc je to zlé, se podívejme na politickou stránku věci
Obecně se čekalo, že hnutí ANO se do diskuse o penzijní reformě nezapojí – prostě proto, že to nedokáže nijak vysvětlit svým voličům. A naopak bude dokola tvrdit, že přes další zvyšování věku odchodu do penze pro něj nejede vlak. Případně dodá, že až se dostane k moci, reformu „zruší“.
Samozřejmě, jde o ryzí populismus, protože lidé jako Andrej Babiš, Alena Schillerová či Karel Havlíček dobře vědí, že takhle už to dál dlouho nepůjde. Prostřední zmíněná dokonce sama chtěla zastropování zrušit, když strážila státní kasu.
Nicméně, zásadní „mravní rozhořčení“ není na místě. Každá strana musí opečovávat své příznivce, přičemž ti levicoví jsou na reformy penzijního či zdravotního systému citliví. Podobně jako ti pravicoví na to, když jim „jejich“ vláda zvyšuje daně…
Populismus není v politice tím nejhorším, pokud tak udržujete sociální smír, své voliče v klidu a jednáte elementárně odpovědně – což zde znamená nechat vládu prosadit nutné změny a následně je korigovat jen kosmeticky. Avšak daleko škodlivější než být podbízivý je být hloupý.
V ANO mají dost rozumu, aby věděli, že když pětikoalice udělá, co je třeba, nakonec na tom vydělají oni sami. Protože současný kabinet ponese politické náklady, zatímco oni zinkasují zisky. Nebudou muset činit nepopulární kroky, systém se jim nerozpadne pod rukama a drobné úpravy (ve způsobu výpočtu věku do penze či v bonusech a pozitivní motivaci k práci atd.) mohou prodat svým voličům jako „zásluhy“. Nikdo z nich to nepřizná „na kameru“, ale zhruba v tomto duchu se vedly debaty v kuloárech. Tedy donedávna.
