Řada odpůrců migrace v Česku, včetně politiků, vyjadřuje obavy z islamizace Evropy následkem nelegálního přistěhovalectví ze severní Afriky a Blízkého východu. Jenže při pohledu na státní příslušnost největšího počtu dnešních přistěhovalců to spíše vypadá, že střední Evropu místo mešit zaplaví hinduistické chrámy. Příliv zaměstnanců z Indie začíná mít totiž pro evropskou ekonomiku podobný význam, jako mělo po druhé světové válce přistěhovalectví z Turecka.
Turci zachraňovali v poválečných letech hospodářství zejména v Německu a Rakousku a vliv jejich kultury se nesmazatelně zapsal (a i nadále zapisuje) do společenských a náboženských poměrů obou zemí. Nyní se ale jen s mírnou trochou nadsázky zdá, že novou hybnou silou pro ekonomické oživení Evropy se místo Turků stávají Indové.
Zatímco Evropská unie zcela nedávno schválila takzvaný migrační pakt, který má zabránit nelegální migraci do Evropy nebo omezit její důsledky, v tichosti a mimo zájem většiny médií se řada evropských států zabývá úplně opačným problémem.
Snaží se s některými zeměmi takzvaného třetího světa uzavírat takzvané imigrační pakty, které by měly Evropě do budoucna zajistit dostatek už dnes nedostatkových pracovních sil. A směr, kterým se jednání o těchto imigračních paktech vedou, je jednoznačný. Těmi, kdo by se do budoucna měli postarat o udržení evropského blahobytu, jsou především Indové. Jen se o tom (zatím) příliš nemluví.
Loni žilo v Německu již přes 200 tisíc indických občanů a další rychle přibývají
Rakouský ministr zahraničí Alexander Schallenberg už loni uzavřel v Indii dohodu o „migraci a mobilitě“, v jejímž rámci se počítá s tím, že letos by mělo najít práci v Rakousku nejméně 10 tisíc kvalifikovaných Indů. Na seznamu zvlášť žádaných profesí je zhruba stovka položek – od pokrývačů a kuchařů přes zdravotní sestry až k lékařům, strojním inženýrům a IT specialistům.
Podobnou dohodu uzavřela s Indií také německá vláda – podle údajů německého Federálního úřadu pro migraci a uprchlíky (BAMF) vysílá už dnes Indie do Německa zdaleka nejvíc pracovníků ze všech zemí mimo EU.
Loni v říjnu žilo v Německu podle centrálního registru cizinců kolem 241 tisíc indických občanů, další rychle přibývají. Nábor sice probíhá na vládní úrovni, ovšem významně se na něm podílí i soukromý sektor. Řada německých firem i personálních agentur má dnes své pobočky v Indii, jejichž prostřednicvím se snaží verbovat kvalifikované Indy na práci v Německu.
Indové jako dříve Turci
Nejstarší němečtí pamětníci si dobře vzpomínají na doby, kdy podobným způsobem verbovalo Německo na poválečnou obnovu země po válce gastarbeitery – zaměstnance na nedostatkové pozice z Řecka a Turecka.
I když se situace na německém pracovním trhu za posledních sedmdesát let diametrálně změnila, stejně jako i seznam nejžádanějších profesí, nynější důvody náboru jsou velmi podobné. Až polovina německých firem hlásí problémy se sháněním zaměstnanců, a to zejména těch vysoce kvalifikovaných.
Zásadní otázkou zůstává, proč je to právě Indie, která by se místo poválečného Turecka a Řecka měla stát zachráncem minimálně rakouské a německé ekonomiky, trpícími stárnutím populace a rostoucím nedostatkem pracovních sil.
Důvod je jednoduchý – němečtí zaměstnavatelé hlásí, že mají s Indy výborné zkušenosti. Takřka všichni se domluví výborně anglicky a jsou schopni se rychle naučit i němčinu. Nejsou příliš nábožensky vyhranění, naopak jsou jim blízké evropské demokratické standardy (tudíž ani kulturní integrace pro ně není žádnou překážkou) a především jsou kvalifikovaní.
I když je totiž Indie stále považována za rozvojovou zemi s obrovskou mírou chudoby, vzhledem k tomu, že se jedná o nejlidnatější stát světa s více než 1,4 miliardami obyvatel, jde počet vysoce kvalifikovaných zaměstnanců do desítek milionů. A právě o tyto lidi mají eminentní zájem i němečtí a rakouští „náboráři“.
Indický zázrak
Každý pátý indický zaměstnanec v Německu dnes pracuje v IT průmyslu (21 %), v Berlíně to byl loni dokonce každý třetí. Více než polovina Indů je zaměstnána v německých firmách jako „odborníci nebo specialisté“.
V některých spolkových zemích (a zejména v Berlíně) byli Indové po Ukrajincích druhou největší skupinou nových přistěhovalců. Většina z nich jsou lidé, kteří přijíždějí do Německa studovat nebo pracovat. Azyl nehraje téměř žádnou roli: loni bylo z Indie podáno jen 759 žádostí o azyl.
Sečteno a podtrženo němečtí politici a majitelé firem začali vzhlížet k Indii jako k zemi, která by měla v dnešních poměrech převzít v německé ekonomice stejně důležitou a možná ještě důležitější úlohu, než jakou mělo po válce přistěhovalectví z Turecka, Řecka či zemí východního komunistického bloku.
Otázkou zůstává jen kulturní rozměr celého plánovaného přesunu statisíců zaměstnanců z Indie do Evropské unie. I když jsou Indové považováni za méně nábožensky vyhraněné než obyvatelé klasických muslimských zemí a více kvalifikované než například většina uprchlíků z Afriky, reálné kulturní a společenské dopady rychle rostoucí indické migrace do kontinentální Evropy zatím nikdo přesně nezná.
V Česku vedou Filipínci
„Imigrační pakt“, který by měl zajistit Evropě i nadále prosperitu díky řízené migraci z Asie (a zejména z Indie), je pro budoucnost kontinentu zřejmě ještě mnohem důležitější než snaha zastavit jiné migranty prostřednictvím paktu migračního. Čeští politici a zaměstnavatelé ale (alespoň prozatím) přisuzují Indii jako možné zásobárně nedostatkových pracovních sil mnohem menší význam než západní Evropa.
Na letošní rok vláda stanovila kvótu pro zaměstnávání indických zaměstnanců na šest set osob, což je třeba pětkrát méně než v případě Mongolců (3170) a dvakrát méně než u Moldavců.
Favoritem náboru cizinců ze třetích zemí na český pracovní trh nejsou na rozdíl od západní Evropy zatím Indové, ale (pro někoho možné překvapivě) obyvatelé jiné asijské země – Filipín.
Filipínci jsou mezi českými zaměstnavateli stále oblíbenější. Zdůvodňují to nejen flexibilitou a pracovitostí Filipínců, ale také kulturní blízkostí – většina obyvatel Filipín se totiž hlásí ke křesťanskému náboženství. Pro letošní rok vláda „povolila“ českým firmám zaměstnání až 10 300 Filipínců a Filipínek, což je čtyřnásobné navýšení loňské kvóty.
