Vltavská cyklostezka: Cesta do pekel je vyasfaltována touhou po zisku a masovou zlenivělostí

KOMENTÁŘ JAKUBA SLÁMY | Když jsem loni poprvé slyšel o kritice dvou nových cyklostezek u Loučovic na Lipensku, říkal jsem si, že půjde o typický případ fenoménu NIMBY (Not In My BackYard = Ne na mém dvorku, dělejte si to jinde). Po vyslechnutí argumentů o probíhajícím zbytečném planýrování posledních divokých částí Vltavy, naší „národní řeky“ a především po tom, co jsem spatřil, už tento názor nemám. Lidově řečeno je to prostě jedna velká prasárna.

Ve zkratce: místo toho, aby se decentně upravila již stávající cyklostezka na levém břehu, tak se na jednom místě rozdvojila a na dalším pak přejíždí na druhý břeh. Trasa této nové cyklostezky zcela nenávratně zničila velký úsek jednoho z posledních divokých míst v Česku – koryto řeky Vltavy. 

Ale to snad dnes ví už každé malé dítě, že největší hodnota krajiny spočívá v její přirozené nenarušenosti, nikoliv v tom, že se v ní po asfaltu na elektrokole prohánějí pupkáči vypadající jako přerostlé Teletubbies. A kdo za to může?

Klasické HLP

Hluboce lidský příběh“ je novinářský terminus technicus pro lidské osudy a reportáže o nich, které čtenáře spolehlivě nenechají chladnými. Ale nejenom lidé mají pohnuté příběhy, ty mají i lesy, řeky a skály. A já na jeden takový „hluboce lesní příběh” narazil na Lipensku, jelikož tam vidině pomíjivého finančního bohatství padlo za oběť nenahraditelné bohatství přírodní. 

Další kus dosud nedotčené přírody byl zjizven několik metrů širokým a pár kilometrů dlouhým asfaltovým koridorem zbaveným keřů i stromů (po kterých zbyly akorát mohutné pařezy), s vybetonovanými břehy a mostky, a ušetřeny nebyly ani říční balvany, které byly během výměny za zdaleka dovezený lomový kámen rozdrápány a rozházeny stavební technikou.

Když jsem viděl, jak v praxi vypadá „ekonomické a sportovní oživení celé oblasti“ – jak mi o projektu napsal pan senátor Tomáš Jirsa –, měl jsem pocit, že mi zmrzne úsměv na rtech. Obava to byla lichá, nic takového se nestalo, protože na rozpálené asfaltové cyklostezce, na které jsem zrovna stál, bylo přes 40 °C. 

Dostatečnou obslužnost dopravní infrastrukturou zde přitom zajišťuje jak silnice a železnice, tak i turistické značení KČT pro pěší a dokonce i již dlouhodobě fungující cyklostezka. Proto mě tento nově vybudovaný fragment „lipenské turistické infrastruktury“ utvrdil v názoru, že co se týče masového turismu a trendu bezhlavého budování všech myslitelných módních kratochvílí, je okolí „českého moře“ odstrašujícím příkladem, podobně jako Dolní Morava.

Každá cyklostezka přeci nemusí nutně vést po té nejkratší, nejrovinatější a nejatraktivnější trase, stejně tak každou cyklostezku okolo Vltavy (a jiných řek) nelze ospravedlňovat rakouskými a německými cyklostezkami táhnoucími se po obou březích Dunaje, protože tam je krajina degradovaná lidskou činností už dlouhá desetiletí.

To ale zřejmě v jižních Čechách nechápou, když tam staví lákání Teletubbies (které mnozí prostorově výraznější cyklisti ve svých barevných úborech připomínají) nad zachování co nejméně narušené a co nejvíce divoké přírody, které nám v Česku už moc nezbývá. Okolí Loučovic a duchovní otcové tohoto barbarství jsou toho učebnicovým případem.

Loučovická vlastivěda

Loučovice se rozprostírají na levém (a malou částí i na pravém) břehu Vltavy, necelé 2 km od hráze Lipenské přehrady. Cca 1500 obyvatel, několik ubytovacích zařízení, 3 samoobsluhy, pár obchodů, 2 hostince, MŠ, ZŠ a dominanta v podobě Porákovy vily

Vše působí stejně poklidně jako zdejší kolébavý tok řeky. Od doby vybudování Lipenské přehrady (1959) je přepadová voda odváděna podzemním kanálem a koryto je tak prakticky bez vody. Napouštěno bývá pouze při příležitosti vodáckých závodů. 

S násobně zvýšeným průtokem vody se úměrně tomu zvýší i průtok turistů, což místní občané veskrze vítají. Obec má totiž nadprůměrnou nezaměstnanost (více než dvojnásobná oproti republikového průměru), se kterou se potýká od uzavření papíren v roce 2010. Po ekonomické stránce místní spoléhají především na projíždějící turisty, ale oproti sousednímu Lipnu nad Vltavou jsou Loučovice i nedaleký Vyšší Brod chudí příbuzní.

Aby se to nepletlo – vlevo stará cyklotrasa, vpravo nová cyklostezka, která se k té staré opět připojí za cca půl kilometru (u Jezu Kimlíček kousek od hráze lipenské nádrže)

Nejčastější cíl výletníků zde ovšem nejsou masové vodácké akce, ale proslulá Čertova stěna kousek po proudu. Tak se nazývá rozeklaná granitová skála tyčící se nad řekou a mrazovým zvětráváním vytvořené kamenné moře pod ní. Největší útvar Čertova kazatelna nabízí krásný výhled na zahnuté zelené údolí a na protější horu Luč. 

Kusy skály napadané v řece tvoří peřeje vodáky oblíbených Čertových proudů. Tak se původně říkalo kamenitému řečišti od Lipna do Vyššího Brodu, dnes se tak oficiálně nazývá pouze část v rezervaci, nicméně názvy jsou časově lepkavé. Tyto tři významné krajinné prvky zarámovala 140 hektarů velká Národní přírodní rezervace Čertova stěna a Luč.

Vltava zde po staletí trpělivě opracovávala balvany o objemu až 3m³, vymílala metrové hrnce a plnila kamenné poháry. Možná právě tady vzniklo její jméno – v době před příchodem Slovanů ji Germáni přiléhavě nazývali Wilt-ahwa = divoká voda. Místo probouzí lidskou fantazii, ve které tak vzniklo mnoho pověstí, z nichž jedna inspirovala Bedřicha Smetanu k napsání opery Čertova stěna a dravost řeky samotné zvěčnil v symfonické básni Vltava.

A není to málo, Antone Pavloviči?

Před zhruba deseti lety „někdo“ přišel s nápadem na nové cyklotrasy, aby se Čertovými kameny a proudy mohlo inspirovat více turistů a hudebních géniů. Děkovné dopisy a své symfonie můžete posílat pánům starostům Loučovic Janovi Kubíkovi, Jindřichovi Hanzlíčkovi z Vyššího Brodu, panu senátorovi Tomášovi Jirsovi a představitelům Jihočeského kraje. 

Moudří páni starostové vymysleli novou cyklostezku od hráze Lipna do Vyššího Brodu, kterou „odklepli“ a zajistili stavební povolení. Pan senátor v průběhu usoudil, že je to zbytečně skromný projekt, který vůbec nemyslí na další obce, a proto by se měla Vltavská cyklostezka (jak byla „vylepšená“ verze nazvána) vést podél celého Lipna až do Týna nad Vltavou.

Pár dnů stačilo těžké technice, aby přinesla zmar, smrt a zkázu...

Když už to vypadalo jako příliš veliké sousto, řekly si moudré hlavy na krajském úřadě, že v tom ty tři pány (a další obce) nemohou nechat a zajistí projektu financování ze SFDI, IROPu i vlastních rozpočtů, protože to bude z jejich pohledu skvělé přiživení cestovního ruchu.

„Pár dnů stačilo těžké technice, aby přinesla zmar, smrt a zkázu. Támhle stával bobří hrad, přímo tady jsem pozoroval rysa. Kde byly dříve alpské růže, kosatce, horské kleny nebo kapradiny, je teď asfalt. Zmizely stovky prastarých dubů, buků, borovic, vrb, osik… Je to smutný pohled...“ popisuje s rozhořčením nenávratný zásah do pobřeží Vltavy před Loučovicemi místní učitel Jaroslav Jonáš.

Na Šumavu odešel z rodných Pardubic, protože si zdejší přírodu zamiloval už za studií, a dnes se snaží dělat vše pro její zachování a ochranu.

Jaroslav Jonáš na jednom z uměle navršených kamenných náspů, zanedlouho už tu bude položen krásný hladký asfalt, aby zdejší krajinu mohlo pohodlně obdivovat co nejvíc přírodymilovných turistů.

Paradoxní a smutné je, že tento úsek (otevřený v létě 2022) pouze zdvojuje existující cyklotrasu, která vede jen pár desítek metrů vedle. Uhýbá z ní kousek od jezu Kimlíček a zase se na ni napojuje o pouhý kilometr dál jižněji u vlakové zastávky. 

Dosti podobná situace panuje také v úseku za Loučovicemi otevřeném v prosinci loňského roku. I tam padly stovky stromů, i tam byly zjizveny tisíce let omílané žulové balvany, i tam byly přerušeny biokoridory a i tam je cyklospojení nyní zdvojené. 

„Stará“ cyklotrasa víceméně kopíruje železniční trať na levém břehu, nová cyklostezka po chvíli uhýbá od pravého břehu do koryta historického Spirova kanálu (který se nachází na hranici NPR Čertova stěna a Luč) až k Čertově stěně, poté si proklestila cestu lesem do Vyššího Brodu.

Bože, jaká je to krása!

Abych nebyl jen negativní, Spirův kanál byl díky tomu vyčištěn od odpadu z pily plného oleje, chemikálií z papíren a popele z kotelny, která topila koksem. Na druhou stranu je smutné, že se peníze na jeho sanaci nalezly pouze kvůli příslibu turistů a s ochranou přírody nemá očista nic společného. 

To ostatně dokládá fakt, že jeho pár set metrů dlouhé a tři metry vysoké stěny na místě zůstaly, jen jedna byla na snížena, aby z kanálu cyklisté a bruslaři alespoň trochu viděli do údolí.

Zavolal jsem starostovi obce Loučovice panu Janu Kubíkovi a dotázal se, jak vnímá výtky k necitlivosti stavby a dopady na místní přírodu. Stroze mi oznámil, že se se mnou na toto téma nehodlá bavit, a zavěsil.

Vltavská cyklostezka byla označena jako tzv. „projekt ve veřejném zájmu“, což znamená, že vlastníkům odmítajícím patřičné pozemky prodat hrozí jejich vyvlastnění.

Starosta Vyššího Brodu pan Jindřich Hanzlíček byl mnohem sdílnější a volbu trasy omlouval tím, že zřídit cyklostezku mezi Vyšším Brodem a Loučovicemi na zcela nové trase byla mnohem jednodušší a kratší varianta (cena 92,5 milionu korun). Že je vedena „atraktivním“ Spirovým kanálem a v těsné blízkosti Čertových kamenů vnímá jako příjemný bonus. Ohledně cyklotrasy na druhém břehu vyslovil záměr se v budoucnu pokusit i o její „vylepšení“.

Učitel Jaroslav Jonáš stavbu pravidelně komentuje na Facebooku a má nezanedbatelnou podporou. Výmluvný je následující názor: „Prodali jsme naši národní řeku za 30 stříbrných. Budujeme další a další infrastrukturu tam, kde už dříve byla, jen proto že někdo nabízí dotace. Jako by nestačilo, že z Lipna je monstrózní lunapark a že vodácký byznys ničí řeku dále po proudu.“

S jednou věcí tedy zásadně nesouhlasím, 30 stříbrných má hodnotu zhruba 10 000 euro a tady jde o mnohem větší peníze – až bude celá monumentální stavba dokončena, dosáhne úctyhodných 189 km.

Není veřejný zájem jako veřejný zájem

Když jsem se obrátil na zodpovědné osoby (kraj, duchovního otce senátora Jirsu a starosty obcí), tak všichni tunelovým viděním vyhlíží zástupy turistů, které cyklostezka na Šumavu přivede a s nimi i utracené miliony korun a eur u místních podnikatelů. 

Ohledně dopadu na přírodu se vyjadřovat moc nechtějí, odvádějí řeč na toto téma jinam či ukazují na druhé. Například paní JUDr. Andrea Tetourová (vedoucí Odboru silničního hospodářství) z Krajského úřadu Jihočeského kraje tvrdí, že „ochrana přírody byla důležitým limitem“ a že „studie a navazující projektové dokumentace jsou odsouhlasovány s místními samosprávami, což vyžaduje jejich aktivní přístup“.

Když nejde příroda k lidem, musí lidé do přírody, ať to stojí, co tu stojí

Odpůrci Vltavské cyklostezky se najdou i u osady Zahořčice (u Českých Budějovic), jak informoval před měsícem server Idnes. Drobní vlastníci lesa nesouhlasí, aby jim trasa vedla po jejich parcelách, protože podle nich stavba zbytečně zlikviduje stovky stromů v krajině, jež je chráněná jako evropsky významná lokalita Natura 2000. 

Vltavská cyklostezka ovšem byla označena jako tzv. „projekt ve veřejném zájmu“, což znamená, že vlastníkům odmítajícím patřičné pozemky prodat hrozí jejich vyvlastnění.

Závratného počtu stromů, které padly a padnou po celé trase, se těžko někdo odpočítá. Takto velká stavba, která je přínosná jen pár měsíců v roce a bez přehánění působí jako viditelná jizva v krajině, je přinejmenším diskutabilní. 

K zamyšlení je, že jsme sice s trochou nadsázky neoficiální mistři Evropy v čerpání dotací, ale že jsme také mistři v jejich směřování na nepodstatné projekty. Když se podíváme do Polska nebo Rumunska, tam se budují a opravují především kvalitní silnice a dálnice (a většinou za nižší ceny). 

Například na dálnici táhnoucí se od maďarských hranic do rumunského Sibiu by se mohly prohánět plnou rychlostí formule, zkusit toto u nás na čerstvě opravené D1, skončil by řidič v plamenech.

Srdce Vltavy. To, co příroda (řeka) vytvářela tisíce let, dokáže člověk zničit během jedné stavební šichty.

Finanční stránka věci je jednoduše pro politiky a podnikatele až moc lákavá. A často netečná ochrana přírody tahá za kratší konec, respektive státní ochrana netahá a snaží se pouze různí jednotlivci. 

Rétorickou otázku, zda je cennější prosperita, nebo zachování přírodních krás pro další generace, zodpoví na první dobrou většina lidí stejně – problém nastává ve chvíli, kdy se mají shodnout, jaká stavba už je „přes čáru“ a jaká místa před masovou turistikou chránit.

Přitom nám napovídá mnoho uznávaných odborníků, třeba ochránce přírody Juraj Lukáč nebo biolog Petr Pokorný. Ti se nedávno pro náš web vyjádřili, že budování mohutné infrastruktury v přírodně cenných partiích má značné nežádoucí efekty. 

Samozřejmě tím nechtějí říct, že by se příroda měla uzavírat, pouze vysvětlují, že problém je masovost a koncentrovanost. Stavby typu lanovky na Sněžku (nebo této cyklostezky) jsou dle jejich názoru špatné, jejich filosofie v kostce říká: otevřme krásy přírody všem, ale nikomu nic neusnadňujme – nebudujme parkoviště, cyklostezky ani lanovky tam, kde nejsou potřeba – vždyť snad lidé mají nohy.

Slučování obcí by pomohlo: Hlavně k odvedení pozornosti od skutečných problémů

České derby vyhrál Naughty Peter původem z Napajedel. Z hřebčína, který bohužel už rok neexistuje

Němci se bojí říkat své názory a vláda dál utahuje šrouby. Probere ji „facka“ od mladých?

sinfin.digital