Stát kulhá při budování infrastruktury – silnic a dálnic, nemocnic a dalších významných staveb. Podle Kamila Blažka, který je předsedou Sdružení pro zahraniční investice (AFI), je to kromě vachrlaté legislativy taky kvůli chybějící koncepci. Zkrátka chybí jasné politické rozhodnutí, co a zda vůbec stavět. „Ono je v důsledku lepší daný projekt rychle zamítnout a posunout se k dalšímu, než o tom deset let jen bezpředmětně jednat,“ říká Kamil Blažek, jehož sdružení AFI ve čtvrtek pořádá výroční konferenci na téma investic a ekonomiky.
Česká vláda zaujala přístup, že se chce z krize proinvestovat. Není to vzhledem k řečenému klišé?
Já proti claimu „Z krize se musíme proinvestovat“ nenamítám vůbec nic. Naopak. Mnohem podstatnější je ale sledovat, co pro to kdo konkrétně dělá. A jak. Z pohledu státu totiž ani tak nejde o reálnou výši veřejných investic, ale o to, aby vláda nastavila co nejvstřícnější podmínky pro soukromé investory. Aby právě soukromý kapitál v Česku investoval do nových projektů a akvizic.
Kvůli koronakrizi ale investorský apetit soukromých investorů klesá.
Ano, klesá. Stále je (a logicky vždycky bude) ale mnohonásobně vyšší, než je objem státních investic. Právě proto je nastavení příznivých podmínek pro investory tak důležité. Stát ani při nejlepší vůli nikdy neproinvestuje víc, než soukromí investoři. Nejefektivnější cestou, jak investice v Česku nabudit, je vytvoření vhodných podmínek.
Jak se to státu daří? Dokáže tu nastavit vhodné podmínky?
Já se na to dívám hlavně tak, že stát by neměl překážet. Tedy že by mělo být nastavené transparentní prostředí a úředníci s politiky by neměli investorům házet klacky pod nohy. A to se daří. Od 90. let se rámcové investiční podmínky v Česku zásadně neměnily a stát nikdy neudělal mimořádný přešlap, který by šel razantně proti investorům. Třeba vždy tu byly nápady na bankovní a jiné sektorové daně, ale nikdy se z toho nic naštěstí nepodařilo prosadit.
