Bude se škrtat a města utáhnou kohouty. Kultura může zanikat, varuje ředitel divadla Glaser

Vratislav Dostál

20. 04. 2020 • 19:00

Bude to stačit? Tuto otázku si klade ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser, když dojde řeč na 200 milionů korun určených pro na záchranu divadel a orchestrů zasažených opatřeními vlády. Snahu kabinetu o záchranu kulturních institucí Glaser na jednu stranu kvituje, jedním dechem ale dodává, že nikdo teď neumí spočítat, zda je dostačující. Je před námi totiž velká neznámá, na kterou upozorňuje: Rozpočty jednotlivých měst budou kvůli koronaviru štíhlejší a to se odrazí v příspěvcích pro kulturní instituce. Některé z nich se podle Glasera můžou ocitnout na pokraji zániku.

„Samozřejmě se budeme o záchranný balíček ministerstva kultury ucházet, má speciální kapitolu pro regionální divadla,“ ubezpečuje mne Glaser v již druhém našem rozhovoru od vypuknutí koronavirové krize a nuceného uzavření divadel. Zdůrazňuje, že jde ze strany státu o naprosto adekvátní reakci ve chvíli, kdy na provozu regionální kultury participuje v jednotkách procent. Podle Glasera je ale zřejmé, že výpadky příjmů krajů a měst budu astronomické, což prakticky znamená, že budou k úsporám tlačit také instituce, jejichž financování mají na starosti.

„Města přitom pokrývají rozpočty regionální kultury zhruba ze sedmdesáti až osmdesáti procent. A jestliže je soběstačnost divadel mezi patnácti a pětatřiceti procenty dle nákladnosti pěstovaných žánrů, dovedeme odhadnout, co bude pro samotná divadla znamenat zrušení minimálně třetiny sezóny,“ uvažuje Glaser v rozhovoru pro INFO.CZ. „V tuto chvíli nikdo neumí spočítat, zda budou přidělené prostředky, tedy 200 milionů pro divadla a orchestry, stačit,“ dodává.

Umělecký šéf Divadla Polárka Jan Cimr nepochybuje, že současná krize prohlubuje slabá místa systému financování kultury. „Financování většiny kamenných divadel stojí na zřizovatelském příspěvku (příspěvkové organizace) či stabilní dotaci města nebo kraje (s.r.o.), nikoliv na Programu podpory profesionálních divadel ministerstva kultury,“ připomíná Cimr, že tento příspěvek je zřejmě pozůstatkem kompenzací samosprávám po odstátnění divadel v 90. letech. Jeho výše nicméně dosahuje jednotek procent rozpočtu jednotlivých organizací. Podle Cimra tak lze jen stěží mluvit o jejich vícezdrojovém financování.

Do problematické situace se podle něj navíc dostávají divadla, která se ocitnou mimo rámec podmínek programu ministerstva kultury, což je případ právě také Divadla Polárka, a to kvůli nedostatečnému počtu úvazků. „Ministerstvo argumentuje tím, že program je určen pro podporu divadel od určité velikosti, zároveň ovšem tuto velikost určuje podle počtu zaměstnanců, tedy de facto podle nákladů, a nikoliv například podle počtu diváků, odehraných představení či snad – jakkoli obtížně hodnotitelné – kvality produkce,“ uvažuje Cimr.

Nevyzpytatelný rok 2021

Podle Glasera bude pro budoucnost české kultury rozhodující postoj státu v příštím roce. „Města už dnes odhadují minimálně desetiprocentní výpadek v příjmu z rozpočtového určení daní.“ Je prý tudíž svým způsobem logické, že se ho budou snažit přenést i na své příspěvkové organizace. „Osvícená města, která chápou kulturu jako investici do budoucnosti naší země a neřídí se jen účetní metodikou a peníze na provoz neberou jako projídání rozpočtu, utáhnou kohouty možná méně. Určitě ale budou případy měst, která přiblíží své instituce pokraji zániku,“ nepochybuje Glaser.

„My tedy logicky přemýšlíme o tom,“ pokračuje ředitel brněnského Národního divadla v rozhovoru, „jak být ještě efektivnější než nyní.“ Zdůrazňuje ale také, že je tady naprostá většina kulturních institucí dlouhodobě podfinancovaná, což podle něj logicky znamená, že mají minimální rezervy. Šetřit tím pádem mohou jen za cenu drastického omezování provozu nebo produkce. Aby toho nebylo málo, nikdo navíc není aktuálně schopen plánovat budoucnost. „Neznáme klíčové proměnné: nevíme, kdy budeme moci začít hrát, aby to bylo alespoň elementárně smysluplné,“ vysvětluje s tím, že hrát operu pro padesát lidí v Janáčkově divadle, jehož kapacita je 1100 diváků, je nesmysl.

„Nevíme navíc, kdy budou do země moci přijíždět alespoň vysoce kvalifikovaní pracovníci – což jsou v našem případě režiséři, scénografové, choreografové, sólisté – a také za jakých podmínek. Samozřejmě nás znejišťuje i to, že přestože se mluví o nutnosti nezastavit ekonomiku zcela, tak velmi přísná hygienická opatření na veřejnosti nelze přenést do podstatné části divadelní práce, kterou jsou zkoušky. Při nich je fyzická blízkost nutná,“ popisuje Glaser komplikace, jež stěžují divadlům jejich každodenní fungování v čase, kdy se lidé nemohou shlukovat.

Přesto podle jeho slov brněnské Národní divadlo pokračuje v přípravě nových inscenací v činohře. „Chystáme se také rozjet dělené tréninky tanečníků na baletních sálech a velmi intenzivně diskutujeme s operními odbory, jak zahájit práci přímo v divadle i v případě toho nejdražšího a tedy i nejohroženějšího žánru, kterým opera je. To mne samozřejmě tíží ve chvíli, kdy je náš operní soubor ve špičkové kondici a jeho výsledky jsou uznávány odbornou veřejností i širokou diváckou veřejností,“ pokračuje Glaser v rozhovoru pro INFO.CZ.

„Každý den, kdy nemůžeme hrát, nás ale vede k hlubšímu promýšlení toho, jak dál dělat velké divadlo, beru to vlastně jako šanci neusnout na vavřínech, protože jsme se po šesti letech práce dopracovali k úrovni, která odpovídá slušnému evropskému standardu – čímž ovšem rozhodně nemyslím naše rozpočtové možnosti, které se teď budou logicky jen zhoršovat. Ale tak jako se s tím budou muset poprat v jiných oborech, budeme to muset zvládnout i my,“ uzavírá.

 

SDÍLET