Dnešní standardy nemůžeme aplikovat na minulost, jinak skončíme u neandertálců, varuje Bárta

Jan Januš

28. 09. 2020 • 06:00
Co nám a o nás říká koronavirová pandemie? Můžeme se skokově vrátit před rok 1989? A proč musíme vidět aktuální egyptologickou výstavu v Národním muzeu? To všechno rozebíráme s egyptologem a prorektorem Univerzity Karlovy Miroslavem Bártou v hlavním rozhovoru zářijového Magazínu I, který zítra vychází a z něhož je i následující ukázka. V běžném prodeji jej nenajdete, objednat si jej můžete prostřednictvím tohoto webu.

S egyptologem Miroslavem Bártou jsme se k rozhovoru pro první číslo magazínu I sešli už začátkem roku. Ptal jsem se ho tehdy, co jsou z širšího pohledu klíčová témata dnešní společnosti, která jednou budou řešit historici. Jen o pár dnů později propukla v Evropě naplno koronavirová pandemie, za pár týdnů se zradikalizovalo hnutí Black Lives Matter, protestující začali bořit sochy Kryštofa Kolumba a poškozovat ty Winstona Churchilla, aby ony zvláštní měsíce v České republice vyvrcholily vyhrocenou debatou o naší minulosti v druhé polovině 20. století a dohadováním se, zda měl komunistický režim demokratizační prvky. Ten první rozhovor s Miroslavem Bártou najdete na INFO.CZ, ten druhý, aktuální, na následujících řádcích. I tyto dva výstupy jsou totiž zajímavým svědectvím o době, v níž žijeme.

Obsah Magazínu I 9/2020

Když se pohledem člověka, který používá dlouhé časové řady a zná historii a vývoj společnosti od starověku až dodnes, podíváte na koronavirovou pandemii, co vidíte?

Že jsme si možná odvykli skutečně řešit problémy, které vedou ke smrti lidí. Možná jsme si příliš uvykli na svět, kde bylo pro mnohé lidí zcela normální zaletět si na nákupy do New Yorku a letní dovolenou trávit u moře a zimní na lyžích, jedno kde. Mysleli jsme si, že to je navěky, ale svět takový po většinu svého trvání není, není jenom hezký, je také zlý. A obecně jsme tím byli všichni zle zaskočeni, dá se říci. Ani politické elity si nepřipustily, že by něco takového mohlo přijít, i když se o tom mluvilo na různých fórech a na vědecké úrovni. Například Bill Gates byl jedním z těch, kteří před podobnou hrozbou varovali, a konečně i naše, společně s Martinem Kovářem, editovaná publikace věnovaná kolapsům civilizací o tom hovořila.

Rozhovor s egyptologem Miroslavem Bártou v Mgazíni I 9/2020

Neuměli jsme si ale vesměs představit, že by se něco takového skutečně stalo. Ta lehkovážnost se nám vymstila stejně jako to, že vědu a vědecké poznání světa, jakož i důsledky z výzkumů pramenící, vlastně skoro nikdo moc nebral a pohříchu i nadále nebere moc vážně. Tato nemoc nám nastavuje zrcadlo, jakým způsobem pojímáme bytí na této planetě. Covid rozhodně nedosahuje pandemií, které známe z minulosti, a tak je možná dobře, že přišel. Je na čase se probrat.

S Martinem Kovářem jsme pro INFO.CZ a tento časopis na jaře připravili velký materiál o světových epidemiích v minulosti, v němž jsme analyzovali rovněž opakující se chyby lidstva při boji s nemocemi. I když se pandemie opakují, lidstvo stejně vždy překvapí. Souhlasíte s tezí, že jsme prakticky všechny chyby, hrozící už od starověku, zopakovali i tentokrát?

Je to výzva, kterou bychom měli mít ambici vyřešit a odstranit. Dnes jsme civilizací, pro kterou není těžké nalézt informace, pracovat s poznáním a s vědci, kteří daným věcem opravdu rozumějí. Přesto se to, jak sám říkáte, děje znovu a znovu. Jedinou odpovědí je Gaussova křivka, která popisuje přirozené rozdělení hodnot v populaci, podle níž představuje vždy přibližně pět procent tu část, která se nějakým způsobem pohybuje nad průměrem. Takže jen zhruba pět procenta obyvatelstva České republiky je schopno a ochotno odpovědně vnímat, debatovat a seriózně řešit covid v rámci jeho spletitého kontextu a charakteristik. Valná část ho bere buď jako objektivní realitu, se kterou nic neuděláme, nebo ho naopak nebere příliš vážně. A zatím nikdo nepřišel na to, jak charakter Gaussovy křivky nějakým zásadním způsobem změnit nebo omezit její dopady. 

Magazín I 9/2020

Na kolik covid-19 ovlivnil váš život?

Mám velké štěstí, že pracuji na Karlově univerzitě, kde jsme od začátku říkali, že je potřeba omezit paniku. To samozřejmě neznamená nebýt opatrný a nerespektovat data. Naší povinností ale bylo dostát pokud možno závazkům univerzity v oblasti vzdělávání a výzkumu. Povedlo se nám to, během několika týdnů jsme přešli na distanční formy studia a jsme hrdí na to, že se nám to podařilo. Nebudu tady říkat, že jsem byl dva měsíce na chalupě, užíval si to, zregeneroval se a dostal se k věcem, na něž jsem neměl dříve čas. Tak to prostě není, i když jsem byl doma, pořád jsem něco řešil a třeba naše projekty a práce na publikacích nebo na právě otevřené výstavě Sluneční králové v Národním muzeu neúprosně běžely dál.

Celý rozhovor najdete v zářijovém čísle Magazínu I. Ten není v běžném prodeji, objednat si jej můžete prostřednictvím tohoto webu.

SDÍLET