Důchodová reforma je existenční nutnost, finančně negramotné by měla řešit ČNB, míní ekonom

HalfPageAd-1

Vojtěch Kristen

13. 01. 2020 • 07:00

Úroveň finanční gramotnosti je v Česku velký problém, míní ekonomický expert Saxo bank Tomáš Daňhel. „Měli bychom co nejvíce napnout síly, abychom situaci zlepšili. Stát by měl zavést výuku finanční gramotnosti ve školách, Česká národní banka by pak měla pomáhat dospělým,“ říká Daňhel v rozhovoru pro INFO.CZ, který rovněž varuje, že pokud Česko rychle nepřijme důchodovou reformu, čekají nás velké problémy. 

Mobile-rectangle-3

Budeme se letos mít v Česku dobře?

Budeme. Minulý rok se tuzemské ekonomice dařilo ze spousty důvodů, dosáhli jsme na solidní hospodářský růst. Letos to sice bude o něco slabší, přibližně o čtvrt až půl procentního bodu, to ale stále znamená velmi dobrý růst. Lidé by fakt, že ekonomika poroste o něco pomaleji, neměli reálně příliš poznat.

Jaká největší výzva podle vás letos leží před ministryní financí?

Berte mě nyní trochu s rezervou, ale podle mě nastal se začátkem nové dekády čas na to, abychom se zaměřili na naše dlouhodobé plány. A to jak jako jednotlivci, tak i jako stát. Přijde mi to jako ideální příležitost k tomu, aby někdo českou veřejnost připravil na roky 2021 a 2022, aby nám někdo vysvětlil, že ekonomika země může výhledově zpomalit, dobré časy mohou ustat. Ten někdo by měl být právě ministr financí.

Média, ekonomové, politici často hovoří v relativně krátkých hospodářských výhledech, mluví o kvartálu, pololetí, jednom roce. Přitom často důležitější je celkový pohled na střednědobý horizont. Proto myslím, že je nyní podstatné nastavit si mindset pro další roky, udělat si plány, výhledy, ekonomické chování. Pojďme se podívat za horizont jednoho rozpočtu, jednoho roku, připravit se na to, jak se zachováme, když v dalších letech bude hůř. 

Co by měl takový pohled reálně obnášet?

To, že někdo – v tomto případě ministr financí – bude pracovat na udržitelnosti českých veřejných financí, sestaví si určitý výhled, přijde s vizí, koncepcí. A když se posunu směrem k veřejnosti, tak té by měl právě ministr vysvětlit, že není nejlepší nápad hned všechny peníze utrácet, že je na místě chovat se finančně zodpovědněji, investovat, šetřit, dávat si něco stranou. A to hodně to souvisí i s naší finanční gramotností.

Ve které však zaostáváme.

Bohužel. A vidím to často i ve svém okolí, u vysokoškolsky vzdělaných lidí, kteří však nemají příliš dobrou představu, jak svět financí vlastně funguje. Když mě například nedávno jeden známý požádal o radu do čeho investovat, doporučil jsem mu obrazy a černobílé fotografie ze 40., 50. a 60. let od českých autorů. To jsou zcela unikátní věci, které ve světě nemají moc obdobu a v investičním horizontu pěti až deseti let by měly solidně vynést.

Kde byl problém?

Ten známý mě přesvědčoval, abych mu raději doporučil nějaké akcie, případně atraktivní dluhopisy. Taková aktiva ale vůbec neseděla do jeho rizikového profilu; byl to totiž přesně ten typ člověka, který produkt pod vlivem emocí prodává ve chvíli, kdy jeho cena klesne o tři, čtyři procenta. A i to také souvisí s nízkou finanční gramotností.

Jenom těžko si pak lze brát jako útěchu fakt, že v Polsku je situace ještě o něco horší než u nás; kdybych to měl odhadnout, jsme tak sedm, osm let před nimi. Jenže my bychom se ale měli dívat spíše do Německa, Rakouska, na Slovensko…

Slováci mají vyšší finanční gramotnost než Češi?

Mám pocit, že tam minimálně to povědomí veřejnosti o ekonomice a byznysu je větší. Že tam existuje více ekonomických médií, víc se tam ve veřejném prostoru řeší a probírá vývoj na trzích. My jsme v tomto protipól, v Česku se to ve veřejném prostoru moc neřeší, to povědomí tu moc není. Když podíváte na hlavní zpravodajské portály, na večerní zprávy, moc se tam toho o burzách, o tom, proč silně roste cena paladia či jak se bude vyvíjet cena ropy, nedozvíte.

Na Západě je to lepší?

Rozhodně, lidé tam jsou na to více zvyklí, diskutují o zprávách od výnosů dluhopisů až po vývoj na burze. Financemi a ekonomikou se, myslím, mnohem výrazněji zabývají. A nejde přitom o malá, okrajová média; řeší se to v hlavních časech a relacích mainstreamových titulů a televizí. Kdybychom to měli u nás, myslím, že by i to mohlo pomoci růstu naší finanční gramotnosti.

Vy jste zatím onu finanční gramotnost vztáhl primárně k investicím, ona ale pochopitelně ovlivňuje i další oblasti.

Určitě. Vezměte si třeba počet exekucí, které v Česku máme, nezodpovědné uzavírání úvěrových smluv. To všechno má jeden společný jmenovatel – nedostatečnou finanční gramotnost.

Jak ji zvýšit?

Jedna část strategie by se měla určitě více zaměřit na vzdělávání dětí od školních lavic, finanční gramotnost by měla být v osnovách. A sekundárně by ruku k dílu měly přiložit i finanční instituce, banky. Ty by také měly lidi vzdělávat.

Primárně by ale snaha měla jít od státu? 

Myslím si že ano. Stejně jako existují osnovy pro přírodovědu či dějepis, měla by tam patřit a s reálným efektem se i vyučovat také finanční gramotnost. Jediné, co je k úvaze, je skutečnost, že je důležité dobře trefit věk, kdy by se to žáci měli začít učit. Nemyslím si, že jedenáctiletému dítěti je potřeba tlouct do hlavy věci o exekucích, ale třeba od 15 let už to ti dospívající využijí, v tom věku už se setkávají s nějakou finanční zodpovědností. Tak či onak, rozhodně jde o dlouhodobý proces a změna nepřijde ze dne na den.

Máte nějaký nápad, jak zvýšit finanční gramotnost i mezi dospělou populací? Než přijde generace, která už to bude znát ze školních lavic?

U dospělých si myslím, že by měly snahy o jejich vzdělávání vycházet od České národní banky. A řekl bych, že to nakonec bude její úděl, ostatně už v poslední době banka dělá docela zajímavé kroky právě ve vztahu k finanční gramotnosti; více vysvětluje celý koncept toho, jak chce pracovat.

Jeden příklad za všechny – zkraje tohoto roku vyšel poměrně dobrý rozhovor se členem bankovní rady Alešem Michlem, kde představoval přístup ČNB; vysvětloval, že centrální banka nechce lidem dennodenně zbytečně zasahovat do jejich životů a přeregulovávat je, namísto toho chce spíš vytvořit férový manévrovací prostor, ve kterém se bude veřejnost pohybovat. S tím ale na druhé straně souvisí i to, že lidé přijmou zodpovědnost za svá rozhodnutí.  

Dobře, ale jak si mohu konkrétně představit, že by ČNB přispívala k růstu finanční gramotnosti mezi Čechy?

Mohou například představit nové formy regulace, mohou více vysvětlovat své politiky v médiích, pořádat například workshopy pro určité části veřejnosti. Možností je docela dost. Za posledních deset let vidíme i to, že jednoduše funguje ježdění po regionech a to, že s lidmi mluvíte z očí do očí. Možná sice aparát, který má ČNB k dispozici, funguje trochu jinak, možná má ta instituce trochu jinak nastavené zdroje a rozpočty, ale myslím, že tohle by bylo zajímavé – ne to vyzkoušet, ale rovnou to prostě udělat.

Národní investiční plán

Když se vrátíme zpět k výhledům na tuto dekádu, vláda před Vánoci představila Národní investiční plán. Jak tento projekt reflektujete?

Beru to tak, že primárně jde o poměrně ambiciozní soupis investičních projektů s vysokou celkovou cenovkou. A můj problém s tímto plánem není v tom, že by předkládal nějakou dlouhodobou vizi; podstatnější ale podle mě je, jak se takovou vizi ve finále podaří uchopit a efektivně zrealizovat. Protože ve chvíli, kdy máte i ty sebelepší nápady, když je zrealizujete neohrabaně, bude z toho horší výsledek, než když máte průměrný nápad, ale zrealizujete jej naprosto famózním způsobem.

Vidíte nějaké deficity Národního investičního plánu?

První, co mě v této souvislosti napadá, je neexistence priorit. Jsou tam například vedle sebe nasázené infrastrukturní projekty i sportovní haly, ale snad je všem zřejmé, že nejdříve potřebujete vystavět pozemní komunikace a teprve poté až začnete se stavbou různých hal a stadionů. Pokud byste tomu dal opačnou prioritu, může se stát, že sice budete mít skvělou supermoderní sportovní halu s obřím parkovištěm a dalšími špičkovými doprovodnými službami, ale nebudete mít jak tam dostat lidi. 

Přijde mi, že na jednu stranu máme v Investičním plánu velkolepé projekty, ta samá vláda má přitom se stavbou základních infrastrukturních projektů problém. Vnímáte to stejně?

Když se podívám na výstavbu dálnic v Česku, je to prostě velmi smutný příběh a nevím, jak dlouho ještě taková situace může trvat. To je přesně to, o čem jsem hovořil: ta podprůměrná exekuce vizí, která není v tomto případě ani nulová, ona je záporná.

My si nyní v Česku do značné míry žijeme hlavně z toho, že se nám ekonomicky daří. Ony k tomu existují i odborné studie, které říkají, že existuje korelace doby, po kterou vláda vydrží u moci a ekonomického cyklu. Jinými slovy, že když bude krize, tak je pravděpodobnost pádu vlády vyšší, když se ale ekonomice daří, což je náš současný případ, tak si můžete ve vládě dělat „psí kusy“ a stejně se tam udržíte. I proto jsem v úvodu rozhovoru apeloval na to, abychom se právě letos potenciálně připravili na hubenější léta v budoucnu. Nastavme si nyní veřejné finance udržitelně, a v dalších letech z toho budeme jenom benefitovat.

Máme v tom nějaký vzor?

Podívejte se na Japonsko. To, kde jsou nyní oni, tak přesně tam bude eurozóna, potenciálně i Česko za nějakých 20 let. Stejně jako oni nyní, i eurozóna bude mít nízký, ale stabilní ekonomický růst a staré obyvatelstvo.

Evropa je malý uzavřený skanzen, trh je tu už saturovaný a nic moc dalšího z něj vyždímat nepůjde. Proto bychom se nyní měli opravdu zamyslet nad tím, jak se poučit z japonského vývoje – abychom jej zvládli lépe než samotné Japonsko. 

Jaké reformy, opatření by tedy Česko mělo v tomto desetiletí určitě zrealizovat?

Zaprvé důchodovou reformu. Nic jiného ani na prvním místě nemůžu říct, tohle je jednoznačná priorita. Pokud se současným stavem sociálního zajištění rychle něco neuděláme, za 20 let to zde bude těžce neudržitelné.

Za druhé si myslím, že bychom měli klást důraz právě na tu finanční gramotnost obyvatelstva. Vzít to od základů, od školy, vychovat si nastávající generaci finančně gramotnou a zodpovědnou.

A za třetí by se nám hodila dlouhodobá vize toho, co je zde potřeba udělat, primárně z hlediska infrastruktury. Nemusíme přitom v plánování být přehnaně ambiciózní, nastavme si klidně reálné cíle, ale ty pak také splňme. Nemá smysl si říkat, že tu postavíme 500 kilometrů nových dálnic ve chvíli, kdy máme problém postavit těch kilometrů deset.

V Česku nemáme okolo hlavního města dostavěný okruh, vlaky zemi raději objíždějí, protože je to rychlejší. Na letiště jezdíme autobusem a dálnice se zde nestaví, kdy pojede metro D, je ve hvězdách. Zdá se, jako by se všechny podstatné infrastrukturní stavby, které jsou ve zbytku Evropy zcela běžné, v tuzemsku stavěly už několik dekád. 

To je pochopitelně problém. Pokud žijeme ve státě, kde trvá výměna eskalátorů na pražském Karlově náměstí celých devět měsíců a v Číně jsou za tu dobu schopní postavit celé město i s kompletní infrastrukturou, je zkrátka něco hrozně špatně. Musíme se pokusit odpovědět na otázku, jak je takovýto stav zkrátka možný.

A jaká je vaše odpověď?

Mě to hlava opravdu nebere. Opravdu nevím.

Napětí na Blízkém východě

V posledních dnech po americkém útoku prudce zesílilo napětí na Blízkém východě. Jak na něj reagují trhy?

Trhy to zahýbalo mnohem méně, než jsem očekával. Komodity sice zdražují, ale velké akciové indexy rostou, dosahují dokonce nových maxim. Napadá mě, že se zde nejspíš mění nějaký status quo. Kdybychom se podívali o rok, dva zpátky, tak by jakákoliv, i sebemenší zpráva z oblasti Blízkého východu měla na trhy mnohem výraznější vliv, než jaký pozorujeme nyní.

Takže trhy Blízký východ neřeší?

Komodity zdražují. Ropa, paladium, zlato. Právě vývoj ceny u zlata je podle mě indikátorem zbytečné paniky, která se ale zatím naštěstí nepřesouvá na trh dluhopisů a akcií. Tyto trhy si žijí svým vlastním životem, situaci ohledně Íránu už mají nějakým způsobem započtenou do svých cen. Jisté riziko tam sice vnímají, ale je příliš neurčité a je zatím příliš daleko. Trhy jako by jsou mnohem nervóznější z brexitu, možného geopolitického napětí mezi Čínou a Spojenými státy.

V USA se v listopadu konají prezidentské volby. Je to zásadní faktor pro letošní rok, co se týče trhů?

Myslím si, že ano. Prezident Trump ne že by nyní v hlasitosti argumentů při obchodních jednáních s Čínou polevoval, ale myslím si, že v poslední době už alespoň není natolik agresivní, jako tomu bylo rok, rok a půl zpátky. Americký prezident sice může v příštích třech čtvrtletích být stále velký hrdina na Twitteru, ale reálně si myslím, že se bude snažit klidnit situaci co to půjde, aby měl co nejpříhodnější podmínky pro své znovuzvolení.

Co když začne ale zmatkovat, co když najednou zjistí, že nedokáže dostatečně oslovit své voliče? 

On primárně udělá vše pro to, aby takový scénář nenastal. Ale pokud už k něčemu takovému dojde, tak je pravda, že se situaci může pokusit přebít nějakým velkolepým gestem a v takovém případě by mohla přijít na řadu i ekonomická opatření, jež by mohla mít velice reálný dopad. Čím blíže ale bude do voleb, tím větší bude Trump chtít mít klid a bude chtít, aby se vykazovaly jen dobré a bezproblémové statistiky. Možná to nebude na první pohled tolik vidět, ale v pozadí bude letošní rok hodně o amerických volbách.

SDÍLET

Billboard-bottom-1