Januš: Hysterie kolem stavebního zákona je zbytečná. Předpisy takto vznikají standardně

Jan Januš

09. 01. 2020 • 07:00

KOMENTÁŘ JANA JANUŠE | Se stavebním řízením je v České republice dlouhodobě problém, celé trvá příliš dlouho. Mnohé naděje se upínaly k novému stavebnímu zákonu, který měl být účinný od příštího roku. Už teď, na začátku roku 2020 si ale troufnu tvrdit, že nebude. Osud jeho aktuálně chystaného znění, za nímž autorsky stojí zejména advokát František Korbel, se totiž ocitl v pořádných reputačních problémech. Pochybnosti, které chystanou legislativu provázejí, ať již jsou důvodné, nebo ne, ale přímo vybízejí k tomu, abychom se konečně pořádně zaměřili na to, jak se u nás připravují a schvalují zákony.

Kritici připravovaného stavebního zákona tvrdí, že jde na ruku developerům a velkým firmám, a kroutí hlavou nad tím, že nevznikl přímo na ministerstvu pro místní rozvoj, které má celou věc v gesci. Sepsali jej soukromí právníci na základě poptávky Hospodářské komory, jež podle mediálně dostupných informací zaplatila za jeho dosavadní realizaci asi 10 milionů korun.

Zakázku měla na starosti zejména největší česká advokátní kancelář Havel & Partners a její partner František Korbel. Firma podle jeho slov v Českém rozhlasu spolupracovala rovněž s dalšími právními kancelářemi a odborníky.

Korbel je nyní podle některých hlasů ve střetu zájmů, když působí v Legislativní radě vlády a zároveň v advokacii, a tak prý může ušít zákon na míru svým klientům. V České republice je poměrně běžné, že se v takových chvílích automaticky předpokládá něco špatného, ale je nutné si uvědomit, že tento údajný střet zájmů patrně neodporuje žádným obecně závazným právním předpisům a také není ojedinělý. Eticky to sice být v pořádku nemusí, ale i při posuzování této věci bychom měli vycházet zejména z reality. Navíc, zákon, pokud by šel legislativním procesem dále, čeká ještě velké schvalování: vládou, Poslaneckou sněmovnou, Senátem, prezidentem. Legislativní rada vlády má jen jakýsi poradní hlas.

V současnosti se opomíjí rovněž to, že František Korbel k nám loni nespadl z nebe a ani nevystoupal z pekla. Není „pouhým“ advokátem, ale jedním z nejzkušenějších legislativců, které má v současnosti Česká republika k dispozici. Dlouhá léta působil jako legislativní náměstek ministrů spravedlnosti, navíc v době, kdy se prosazoval nový občanský i trestní zákoník. Kancelář Havel & Partners, do níž zamířil v roce 2013 po svém ministerském angažmá, jej na podobný druh práce dlouhodobě využívala a využívá.

Konečně tato kancelář se nikterak netají tím, že se snaží do podoby zákonů promlouvat. Například na loňském Legislativním fóru mluvili její zástupci o tom, že se snaží (opět ve spolupráci s dalšími hráči) vyjednat posuny v zákoníku práce. A není zcela jistě jediná. Ukřižovat teď za to Františka Korbela, jak o to někteří usilují, není na místě.

Je rovněž pravda, že velké zákony vznikají v poslední době často mimo ministerstva. Nebývá to úplně tajemstvím a dosud to taky prakticky nikoho neznepokojovalo. Hlavním autorem trestního zákoníku je předseda Nejvyššího soudu Pavel Šámal, občanského zákoníku profesor Karel Eliáš, zákona o obchodních korporacích docent Bohumil Havel a tak bychom mohli pokračovat.

Tuto praxi se snažil podle svých slov změnit bývalý ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO), kterému vadilo zejména to, když zákony psali soudci, ale i on svěřil přípravy nového trestního řádu a soudního řádu civilního externím pracovním skupinám.

Samozřejmě by mělo být přirozené, že když už návrh zákona vznikne mimo zdi resortu, jeho legislativní odbor si textaci následně prověří. Nejsou pak ale touto optikou daleko větším problémem poslanecké návrhy na změny? Ty už nezkontroluje vůbec nikdo.

Jaké závěry si z toho všeho tedy vzít? Legislativních míst je v České republice značné množství, patrně není třeba bezmyšlenkovitě přidávat další. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, co tito lidé vlastně konkrétně dělají a zda by je nešlo využívat lépe.

Také bychom měli konečně přijmout pravidla lobbingu. Na něm nemusí být nic špatného, je jen třeba stanovit jeho rámce, o což se bude v tomto roce určitým způsobem snažit ministerstvo spravedlnosti.

A v neposlední řadě bychom se měli hlouběji podívat na legislativní pravidla a schvalovací procesy, minimálně mediálně. Hodně lidí si stále myslí, že právo je něčím neatraktivním s minimálním dosahem. Ale je to přesně naopak: u práva celé naše fungování začíná i končí.

SDÍLET